#DP80: Giant-Size X-Men: Nightcrawler

Scénář: Jonathan Hickman 

Kresba: Alan Davis 

Na úvod se musím přiznat ke dvěma věcem. Tou první je, že Nightcrawler je jedna z mých nejoblíbenějších mutantských postav vůbec. Netajím se tím a za svým názorem si budu stát. Podle mě jde o postavu, která si mě - podobně jako všechny další postavy z druhé mutantské generace - dokázala získat jak svou lehkovážnou osobností a působivým šarmem, tak vlastní národností. K Německu mám docela blízký vztah, tudíž se to dá pochopit. A co se týče té druhé věci, nepovažuji se za příliš velkého fanouška Alana Davise. Coby kreslíře ho sice mám v rámci možností rád, byť, přiznejme si to na rovinu, jeho starší práce u Marvelu, DCčka a jiných vydavatelů jsou mnohonásobně lepší, ale když má pod svou kontrolou scenáristické kormidlo, není to s ním kdovíjak slavné. 

V případě one-shotu “Giant-Size X-Men: Nightcrawler” se naštěstí chopil pouze úlohy kreslíře, ve které mu to podle mě jde nejlépe. Jeho postavy jsou sice kreslené velmi jednoduše, ale David do nich vnáší svůj zajímavý styl, jenž je podtržen pěkným coloringem. To stejné bych mohl říct také o prostředí. Na jednu stranu tu nenajdeme tolik výjimečných, řekl bych až působivých lokalit - až na jednu, kterou bohužel nemohu detailněji popsat, abych neprozradil část děje - ovšem barvy jim hodně prospívají. V podstatě jim dávají své osobité kouzlo. 

Co se týče scénáře, toho se chopil Jonathan Hickman, můj velký oblíbenec, který mimo jiné také napsal předchozí one-shot “Giant-Size X-Men: Jean Grey and Emma Frost”. Bohužel si myslím, že zde nepředvádí své nejlepší kvality. Když jsem se do příběhu začetl a postupně se dostával k samotnému konci, v hlavě mi neustále zněla jedna a ta samá myšlenka. Něco tady není v pořádku. A abych pravdu řekl, po dočtení jsem si naplno uvědomil proč. 

Hickman je autor, který vyniká hlavně v psaní rozsáhlých a komplexních příběhů, které nemůžete vnímat jen jako druhořadý komiks na trhu, u něhož si v klidu odpočinete. Své série staví na silných a uvěřitelných postavách, jimž postupně prohlubuje jejich vnitřní motivy, a na sofistikovaných, občas i velmi chytře vystavěných myšlenkách, jež si při čtení musíte přebrat a správně vyložit sami. Když autor takového rázu musí psát krátké uzavřené příběhy, kde má ještě ke všemu výraznou limitaci, nikdy nemá šanci vybudovat děj tak, jak by si sám přál, přestože se o to snaží, seč mu síly stačí. 

Přesně tento faktor se na “Giant-Size X-Men: Nightcrawler” projevuje nejvíce. Máte pocit, jako kdybyste četli jen generický průměrný komiks, kde vám vůbec nezáleží na tom, co se stane, protože vás to ani moc nezajímá. Hrdinové někam jdou, čelí určité hrozbě, se kterou bojují, a nic víc. Ovšem musím ocenit scénáristovu snahu, jednak napsat postavy co nejvíce uvěřitelně, což se mu z větší části daří, druhak postavit drobné základy pro další mutantské komiksy, byť se asi dozvíme až v budoucnu, o jak velké základy půjde. 

Pro mě je sešit “Giant-Size X-Men: Nightcrawler” docela zklamání. Obzvlášť po vskutku příjemném společném dobrodružství Jean Greyové a Emmy Frost je to výrazný kvalitativní pokles. Těm z vás, kdo si chcete následující one-shot přečíst, radím, abyste neměli moc velká očekávání a nečekali toho nejlepšího Hickmana, jakého jste v životě četli. V případě, že hledáte průměrný komiks, který máte během chvíle přečtený, je tento sešit určený přímo pro vás. Já každopádně v hloubi duše doufám, že one-shot o Magnetovi, na nějž dojde řada příště, se vydaří lépe.