#930: Kannonina ruka 7 - 60 %

Vydalo nakladatelství Talpress v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako sedmý svazek série "Kannonina ruka" (anglicky uváděno jako "Birth", japonsky バース, v anglické transkripci Bāsu) v roce 2003 u nakladatelství Gentosha. České vydání má 228 stran a prodává se v plné ceně za 279 Kč.

Scénář: Masakazu Yamaguchi

Kresba: Masakazu Yamaguchi

Jsem docela rád, že k tomu nakonec došlo a že se nakladatelství Talpress po pauze vrátilo k manze "Kannonina ruka". V podstatě už tradičně se na pultech knihkupectví objevily rovnou tři díly, a to díl sedmý, osmý a finální díl devátý. Konečně si tedy můžete dočíst celou tuhle mangu až do konce a zjistit, jak to s tou Kannoninou rukou vlastně bylo. Musím říct, že mě hodně potěšilo, když se další série dotáhla do konce, protože - co si budeme povídat - ono se to na našem trhu ne vždy děje. Talpressu tímto děkuji.

"Kannonina ruka" je manga, která je relativně specifická tím, že je dějově skutečně zběsilá a snaží se o to, aby se něco dělo, a to hlavně prostřednictvím propojování dvou prvků - akce a podivné mytologie, která vám rozhodně nemusí v každém případě sednout. Právě mytologie mě ale na sedmém díle zaujala nejvíce. Ono není moc děl, kde se na jednu straně bude vyprávět klasický příběh z Nového zákona, ale z naprosto nového pohledu, a hned na další stránce - více méně - se bude řešit smysl čaker a jejich vliv na bojové schopnosti. Náboženství a filosofie se zde propojují a je jedno, že jsou zde různé základy. Ono je totiž možné hledat společné prvky, minimálně v tom, co se snaží vysvětlit. Masakazu Yamaguchi navíc ukazuje, že tenhle mix může fungovat.

Co je na manze také skvělé, to je kresba. Dobře, co do kvality obrazu má člověk sem tam pocit, že se jedná spíše o skeny, než o stránky, které vycházejí z originálů, ale ani v tomhle případě to nevede k tomu, že by docházelo k výraznému zhoršení dojmů z kresby. Masakazu si zde hraje s příšerami a monstry a skutečně se v tom vyžívá. Hodně je zde vidět vliv H. R. Gigera, ale k tomu si Masakazu přidává i vlastní prvky, jako je například monstrum sestavené pouze z rukou. Geniální, na první pohled jednoduché, ale musí vás to napadnout... A kreslit to muselo být skutečně náročné. Ale autor si to vymyslel sám. Nad některými jeho výtvory se opravdu tají dech a jsou vizuálně krásné a děsivé zároveň, což je jen dobře.

Ve vedení příběhu už tak naprosto jistý není, což se projevuje hlavně tím, že máte pocit určité zběsilosti, která se střídá s tím, že je příběh trochu moc natahován a jednotlivé postavy se v něm trochu plácají. Například Rou jakoby se stal jen statistou a neměl v tomhle dění v podstatě žádný význam. Jeho nejčastější věta je: "Co se sakra děje?!" Přesto je zde dostatek akce, aby se čtenář bavil, jsou zde zajímavé scény, které rozpracovávají mytologii, a ta nabobtnává do neočekávaných rozměrů. Celkově ale funguje i v rámci zasazení do našeho světa, což je docela příjemné. Masakazu si hraje s dávnými příběhy v tomhle akčně hororovém mixu, kterému přece jen k dokonalosti nějaký ten krok chybí.