Pavel Čech je autor, kterého chcete číst a ke kterému se chcete vracet, a to i přesto, že se jedná o autora, který primárně píše pro děti, což už je kategorie, do které nějakou dobu nespadáte. Když jsem zjistil, že jsou na trhu další dvě knihy ze série o Rychlé Veverce, uvědomil jsem si, že nemám ani druhý dál. A tak jsem svůj nedostatek hned napravil a těšil jsem se na to, jak se Pavel Čech vypořádal s dalším příběhem svého indiána. Jak už hodnocení napovídá, tak se s tím vypořádal dobře, protože i ve druhém příběhu najdete to, co od Pavla Čecha v této sérii očekáváte. Takže trochu toho indiánského přístupu, trochu toho dobrodružství, jedinečnou kresbu, ale hlavně nesmírně příjemné vyprávění, které vás příjemně nostalgicky vtáhne zpátky do dětských let.
![]()
Pavel Čech začíná opět tím, že představuje sebe, anebo tedy svoje alter ego, které má vyprávět synkovi příběh, Je unavený a chtěl by si jít lehnout, takže chce kluka odbýt nějakým jednoduchým čtením z knížky. Jenže kluk ne, ten má svou vlastní představu. A jelikož očividně tak moc unavený není, tak chce vyprávět, jak to bylo dál s Rychlou Veverkou. Jak si určitě dobře pamatujeme - na rozdíl od vypravěče, který ale ve skutečnosti tím úvodem ukazuje krásu vyprávění - tak Rychlá Veverka na konci prvního dílu skončila na parníku. Je tedy potřeba pokračovat tam a zjistit, co se dělo dál.
![]()
Rychlá Veverka se skutečně nachází na parníku, ale ne příliš dlouho, protože dochází k jeho potopení. Tady se mi líbí, jak i do dětského komiksu je možné přenést názory na lidskou povahu i ty horší lidské vlastnosti a ukázat je zábavně, ale přitom pořád kriticky. A vzhledem k tomu, že dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat, Rychlá Veverka pokračuje i na moři v setkávání se se zajímavými lidmi. Tentokrát je to muž, který byl kdysi slavný proto, že zdědil fabriku na knoflíky, ale osud se s ním moc nepáral. S tímhle společníkem pak Veverka zažívá další peripetie, když se dostávají na ostrov, kde najdou víc než jen místo na přežití. Tenhle příběh Pavlovi dává možnost si trochu hrát s ilustrací a celkově formou, a tak vás ohromí celostránkovými i dvoustránkovými kresbami a kolážemi, které v komiksu jen tak nenajdete. Až na realističnost Pavel Čech (on je více realistický) snese srovnání s Davem McKeanem (on je více surrealistický).
![]()
Pavel Čech se vrací k přírodě, představuje exotická místa, a to vše pořád v příběhu, který je zábavný, který je akční a který je pěkně laskavý, a to i přesto, že se zde lidé nechovají naprosto čestně a jsou zde postavy, které mají svoje vady. Ale to přece patří i k postavám v příbězích, ne? Nejenom ke skutečným lidem. A vůbec nevadí, že je to v komiksu pro děti, protože to v něm skvěle funguje a vy pochopíte, proč je Pavel Čech tak dobrým autorem. Dovede psát příběhy, které jsou vhodné pro děti, ale přitom si v nich něco najdou i dospělí. Třeba i to, že někdy jsme prostě moc unavení na to, abychom se věnovali svým blízkým, ale stejně to uděláme, protože je máme rádi. I tohle je pěkné poselství.