#1148: Vějíř 1 (2009) - 50 %

Konečně jsem se dostal k tomu, abych si sehnal i první "Vějíř", což se mi podařilo. Já jsem se tak mohl začíst do úplně prvních komiksů, které v rámci této série vyšly. Musím říct, že na sborníku je vidět především to, jak moc se vyvíjel. Jako kdyby se prvním dílem editoři i autoři teprve rozkoukávali, ale postupně získali větší ambice, vyladili si svoje schopnosti, no a podle toho také přicházeli s lepšími a lepšími příběhy. Můj myšlenkový pochod tedy jednoznačně směřuje k tomu, že první číslo ještě tak moc vyladěné nebylo, velikostí je výrazně menší - myslím co do počtu stránek - ve srovnání s následujícími díly, a bohužel i kvalitou to místy není ono. Jak už jsme zvyklí, pojďme se podívat na jednotlivé komiksy zvlášť.

"V jako Valentýn" je dobrý úvod. Není to komiks, který vás dostane, ale DanQ má prostě smysl pro humoru, což potvrzuje v podstatě každý den, kdy s ním mohu (elektronicky) mluvit nebo sleduji jeho příspěvky na internetu. Tady to má navíc ještě kresbu Mešitky, která dává postavám takový zajímavý rozevlátý vzhled, kdy chvílemi se dá příběh brát i celkem vážně. "Duel", pod kterým je podepsán Sir_Pete, také nesráží kvalitu výrazně dolů, i když o pointě si můžete myslet jak to, že je dobrá, tak i to, že se dala čekat. "Strašliví temní mágové" by mi klidně i přišli sexy, ale mezi těmi panely se přeskakuje bez ladu a skladu, že mě to prostě nebavilo číst. Až ve druhé půlce je to lehce zábavnější.

"Flétna" je prostě skvělá, i když si myslím, že by jí ubrání takových dvou stránek vůbec nevadilo. Ale tohle je komiks, který mi sedí a který mě pointou hodně pobavil. Mám rád, když má někdo smysl pro humor, a když je to ještě humor černý, potěší mě o to víc. Pro NeoWorma tedy palec nahoru! "Hello" od Abbeho je fajn, i když by mě ten příběh asi víc zasáhnul v pubertě, kdy jsem měl v hlavě podobný guláš. Díky krátkému rozsahu čtyř stran je to v pohodě. "Polibky" bratří Tesařů jsem již znal díky tomu, že jsem četl jejich "Gymnázium příšer", kde se právě tahle povídka objevuje. Parádně hororová povídka v duchu "Spirály".

Pak už je na řadě "Balada pro čtyři struny", což je komiks, který mi v celé sbírce sedl nejvíce. Je to taková pěkná romance, která má možná trochu neočekávaný průběh, ale hlavně má dobré postavy a atmosféru, jež vás bude celou dobu nahlodávat. Celkově velmi povedený komiks. V případě "Vanpaya Holic" bych asi musel být otaku, milovník "Twiligthu" anebo obojí dohromady, protože tohle jde mimo mě a ani celkem excentrická kresba to nezachraňuje. "Requiem pro slunce" se snaží, možná i trochu filosofuje a vlastně i něco sdělí, ale nějak to na mě nedovedlo zapůsobit. Přitom kresba je celkem zajímavá, až se divím, že se v tom stylu dá udržet rozpoznatelnost postav.

"Veselý příběh Kamarádka" je zajímavý hlavně tím, že je beze slov, ale i tak se daří posledním panelem dosáhnout určitého emotivního záchvěvu. Yonkoma "Jména" není jednoduše moc zábavná. Podobně je na tom i další yonkoma "Miko no Uta", které se daří vtip spíše zabíjet. Ne že by tam nebyl, ale ani v jednom případě mi to nepřišlo pořádně dotažené. A nakonec "Projekt Infinity". Jako upoutávka na něco většího je to celkem ucházející, ale samostatně, jako uzavřený příběh to fungovat nemůže. Nic to neřekne, což je škoda. Kresba je zajímavá a autorka by díky ní mohla být rozpoznatelná. Takže v konečném důsledku, hlavně proto, že jsou zde tak dvě věci, které více vynikají, jsem se nakonec rozhodl pro průměr. Ale to také proto, že následující "Vějíře" jsou prostě lepší.