Kresba: Hadžime Isajama
Další díl, s kterým jsem relativně spokojený, i když jsou zde momenty, díky kterým si říkáte, že by se autor mohl ještě trochu více snažit. Díl "Útok titánů 7" přece jen patří k těm lepším, které zde jsou, a to nejen proto, že je zde zajímavé odhalení hned na začátku knihy, které dává naprosto nový pohled na celý děj a vlastně na celou mytologii, ale je to i proto, že se zde Hadžime Isajama pořádně rozkreslil a pustil se do docela dobrých, dlouhých akcí, které fungují beze slov, jichž má jinde zase nadbytek. Ale tím se aspoň trochu mění tempo, které není jednolité a kterým se malinko zastře skutečnost, že ono se toho vlastně moc nestane a dějově se zase moc nikam neposuneme. S postavami zůstáváme na stromech.
![]()
Jsme v lese, kde se podařilo průzkumníkům chytit obrovskou titánku. Kde se vzala? Co je zač? Na tohle nenajdeme přímé odpovědi, ale nějakých konkrétnějších se skutečně dočkáme. A tohle se mi moc líbilo, protože je vidět, že Hadžime Isajama o svém příběhu celkem přemýšlí a že se snaží děj rozvíjet, i když to tak nějakou dobu ani nevypadá. Právě to, jak přemýšlí o ději a jak najednou dovede naprosto změnit směr, kterým se děj vyvíjel, mi hodně imponovalo a snad i kvůli tomu bych dal příběhu vyšší hodnocení. Jenže ta důležitá myšlenka se najednou začala ztrácet v následujícím dění, které sice bylo akční, ale skoro nikam nás neposunulo.
![]()
Samozřejmě muselo dojít ke zvratu. Když už máte supertitánku, není tak jednoduché si ji udržet. Tohle holka předvedla a předvedla také, že titáni nejsou tak pitomí, jak se na první pohled zdají. Mohou se učit, mohou se přizpůsobit a mohou s průzkumníky pořádně vyjebat, což je také hlavní poselství sedmé knihy. Nic není takové, jak se zdá a je dost pravděpodobné, že vás série ještě dovede překvapit. Třeba i tím, že je zde bezeslovná akce, kterou otáčíte stránku za stránkou, protože chcete vidět, jak to dopadne, kdo přežije a jestli vůbec někdo přežije. Rozhodně není nutností, aby postavy, které jsou zde delší dobu, přežily. Ale je fakt, že v tomhle směru zase nečekejte úplná jatka. Hlavní postavy jsou pořád hlavní postavy.
![]()
Akci střídá dokonalé zabrzdění, kdy na konci knihy dostáváte závěr, který vás konečně přivede z lesů zase ven. Právě díky tomu závěru ale série dostává zase nový náboj, nový impuls, který je zase trochu blíže sociální kritice a politickému intrikaření. Jak to dopadne s průzkumníky? Jak to dopadne s městem? Tohle jsou další otázky, které Hadžime Isajama nezodpoví, ale které naznačí. Dává vám tak důvod, proč číst dál, proč se zajímat o osmý díl a díly následující. Série má slabší momenty, je někdy zbytečně natahována, navíc kresba nemusí sednout každému, ale má také témata, která nejsou pro klasický akční komiks tak typická, což se mi líbí. Možná na ně dát ještě trochu větší důraz a série bude ještě o něco lepší.