Kniha "Asterix XVII-XX" obsahuje již standardně čtyři sešity, což je celkem jasně řečeno i názvem sbírky. V konečném součtu se opět jedná ve všech čtyřech případech o kvalitní sešity, kdy jsou zde ale nějaké, které přece jen trochu více vynikají nad ostatními. Prvním sešitem je "Sídliště bohů", které mohou znát i filmoví fanoušci, neboť tento sešit byl v roce 2014 zfilmován a nutno říct, že vůbec ne špatně, a to i přesto, že se naši hrdinové podívali do světa 3D animace. Děj je jednoduchý - Římané chtějí postavit blízko galské vesničky sídliště, aby tak Galy vyhnali. A skoro se jim to povede nebýt našich hrdinů. Zápletka má zajímavé prvky, kdy nejprve je zde snaha překazit stavbu, následně jí i pomoct. Goscinny i Uderzo hezky popustili uzdu fantazii a příběh baví.
![]()
U druhého sešitu této sbírky už jsem se ale tolik nebavil. Vlastně je to právě sešit "Caesarův vavřínový věnec", který považuji za slabší a který pro mě trochu shazuje jinak velmi dobrou kvalitu páté sebrané sbírky. Ta zápletka se zdá tak mile hloupá, že by z toho mohlo být i něco zajímavého. Majestatix se pohádá se svým švagrem, kterého byl s Bledulínou navštívit. Trochu se hecují, kdo je na tom lépe, no a Majestatixe nenapadne nic lepšího, než říct Homeopatixovi, že určitě neměl divočáka na vavřínech (rozuměj na bobkovém listu) z Caesarova věnce. Pak už je jen na Asterixovi a Obelixovi, aby věnec sehnali. Dostat se k Caesarovi není jednoduché, ale nakonec se jim to povede. Jejich eskapády mi tu nepřišly moc nápadité a celkově jsem měl pocit něčeho zbytečně moc natahovaného.
![]()
"Věštec" to už je něco jiného. Ten příběh je dobrý, protože si zde autoři pořádně rýpli do postav, ale především do toho, jak jsou lidé důvěřiví a v této své důvěřivosti až fanatičtí a hloupí. Mimochodem jedná se o sešit, který byl základem pro film "Astérix a velký boj", i když ten má výrazně jinou dějovou linku. Komiks "Věštec" se soustředí jen na postavu věštce, který se vkrade do vesnice a dovede naivní prosťáčky přesvědčit o tom, že jim věští jejich osud. Jediný, koho nepřesvědčí, je Asterix. Samozřejmě. Panoramix bohužel není zrovna doma, aby svého přítele podpořil. A tak se vesnice sama dostává do pořádných problémů a skoro se zdá, že tentokrát Římané zvítězí. Ale důvtip přece jen nakonec vyhraje. Nejzábavnější jsou věštcovy eskapády v římském táboře, kdy jsem se už musel smát i nahlas.
![]()
Posledním sešitem v knize je příběh "Asterix na Korsice", který je pomyslným vrcholem celé knihy. A opět není náhodou, že to je dáno tím, že se autoři pustili do nějaké národnosti, nebo v tomto případě do určité oblasti, kde žijí lidé, kteří mají specifický pohled na svět, kteří mají své specifické vlastnosti a projevy. Korsičané - s nimiž jsem se bohužel zatím nikdy nesetkal - jsou zde podáni nesmírně zábavně, ale zároveň hrdě. Jsou to oni, kdo táhnou humornou stránku téhle knihy a je vidět, že se zde Goscinny, ale i Uderzo pořádně vyřádili. Humor je přítomný skutečně na každé stránce a já jsem se bavil od začátku do konce. Výborné finále celé knihy. Kniha "Asterix XVII-XX" dokazuje, že série "Asterix" je dlouhodobě silná a že se jen těžko hledají skutečně slabé příběhy. Alespoň tedy v době, kdy sérii tvořili Goscinny a Uderzo.