Když jsem se začetl do knihy "Carciphona 2", uvědomil jsem si, že si toho mnoho z knihy "
Carciphona 1" nepamatuji. Nakonec se ale ukázalo, že to zásadní si pamatuji. Tím zásadním jsou postavy, které zde vystupují. Jsou v hezkém kontrastu, a i když se mohou zdát trochu klišovité, jejich propojení funguje. Je zde Veloce Visrin - mimochodem parádní jméno - která je kladnou postavou s temnou stránkou a tajemstvím, je nepřístupná a často také nepříjemná, ale někde tam hluboko je dobrou. Pak jsou zde Keri a Weirin, což jsou právě její protiklady, jsou živí, jsou pozitivní, jsou trochu praštění, ale patří to k nim a společně pak vytvářejí zajímavou trojici, nesourodou, ale díky tomu může příběh plynout tak, aby čtenáře nenudil.
![]()
Děj se nám dává trochu do pohybu, a to doslova, protože ústřední trojice se potřebuje dostat do Arenscury, kde by mohli najít azyl před Králem, který po nich jde. Cesta není jednoduchá a čekají na ně - většinou tedy na Veloce - setkání, která nejsou nutně příjemná. Do děje se nám dostává více postav a trochu se nám zamotává celá mytologie kolem Veloce, která bude mít možná i romantickou rovinu. Alespoň do určité míry. Vrcholem druhé knihy je pak přistání v Arenscuře, kde čeká pořádný zvrat, který vás dovede navnadit na další dění. Především v postavě lorda Rae autorka podtrhává svou schopnost vytvořit postavy, které jsou na první pohled zajímavé.
![]()
Co nemusí sednout každému, to je kresba, kterou se Shilin Huang prezentuje. Přijde mi, že místy jsou stránky až příliš zjednodušené a skoro prázdné. Shilin Huang cílí na postavy a v těch se skutečně realizuje, ale co se týká nějakého pozadí, nějakého většího rozpracování prostředí, tam je spíše skoupá a drží se zkrátka, což nakonec vede i k tomu, že jsou na některých místech podivně použity textury, které jsou s asijským komiksem docela spojené, nicméně to neznamená, že je mám rád. Co mě ještě moc nenadchlo, to jsou akční scény, které jsou mnohdy kreslené tak malé a nepřehledné, že je raději přeskočíte, protože stejně pochopíte, jak to vlastně dopadlo a kdo vyhrál, či co se stalo. Nebo si to po několika prohlédnutích přece jen domyslíte.
![]()
Kniha "Carciphona 2" není zásadní posunem v kvalitě. Nejedná se o knihu, která by byla lepší než kniha první. Na druhou stranu je pozitivní, že se nejedná ani o knihu, která by byla horší než první kniha. Pomyslná laťka nebyla překonána, ale byla srovnána. Shilin Huang zásadně neexperimentuje a drží se jistoty. Kde se snaží trochu experimentovat, to je kresba oblečení. Tam je vidět, že se v tom vyžívá, což nakonec vede i k tomu, že některé kostýmy jsou velmi povedené. Daří se jí ale zajistit i kvalitu vypravěčskou, kdy s dočtením druhé knihy zjistíte, že vlastně chcete vědět, co bude dál, jak bude příběh pokračovat. Ano, otevřené konce, pokud se povedou, jsou pro autora potenciálně velmi dobrým předpokladem, že se čtenáři vrátí. A já tentokrát chci vědět, jak to bude dál.