Sbírka "Usagi Yojimbo 20: Záblesky smrti" je krásná svou roztříštěností. Mimo jiné se tedy jedná i o sešity, které vycházely ve dvacátém roku vydávání série, což je na tom pěkně symbolické, ale jejich krása tkví především v tom, že je každý jiný, že je každý o něčem jiném, ale i v tom, že na sebe tolik nenavazují. Stan Sakai měl několik krátkých příběhů, které chtěl vyprávět, a až v závěru naznačuje, že před námi je další větší příběh, který se bude odehrávat v oblíbeném místě. V podstatě jen dva příběhy na sebe navazují, což je dáno i tím, že v některých chvílích se ani nevěnujeme ušákovi, ale některým dalším postavám, na které už je svět Usagiho tak bohatý.
![]()
Příběh "Lekce vaření" je takový lehký flashback do minulosti a vlastně se jedná o samurajskou anekdotu, kdy Katsuichi dává malému Usagimu lekci s tím, že celý krátký příběh je skutečně zakončen jako vtip. Takové hezké rozjezdové pobavení hned na začátek knihy. "Kontraband" už je něco jiného. To je příběh, který vyšel jako jeden sešit, příběh, který se mi v současné době jeví celkem aktuální, a to díky tomu, že se do kin chystá film "Mlčení" Martina Scorseseho, který má trochu podobnou tematiku. Musím říct, že z toho posledního panelu mě docela zamrazila, a to nikoli v dobrém smyslu slova, i když vím, jak to s tímhle "artiklem" v Japonsku dopadlo.
![]()
"Lov na krysu" nám představuje něco, co Stan Sakai umí - skvělou postavu. Tohle je příběh bez Usagiho, kterého tentokrát nahrazuje výborný inspektor Ishida, jedna z mých nejoblíbenějších vedlejších postav v sérii. Ale není to jen on, kvůli komu stojí za to si příběh přečíst, protože Stan zde prezentuje další zajímavou postavu, skoro se chce říct Ishidovu Nemesis, i když ani s tím to není tak jednoduché. Z jiného soudku je pak "Samuraj k pronajmutí", což je také trochu anekdota, již opět s Usagim. Když ale říkám anekdota, tak v tomhle případě s takovou zvláštní pachutí šílenství. Ono to nutí k úsměvu, ale stejně tak z chování postavy trochu mrazí. Ten nadhled ale nakonec převládá.
![]()
"Sny a noční můry" a "Gen a pes" jsou ony dva příběhy, které na sebe přímo navazují. V první vystupuje jen nová inkarnace Jeie, abychom viděli, že to s Inazumou nebude tak jednoduché. V druhé povídce, jak název napovídá, už vystupuje Gen, který je na stopě Inazumy, za kterou chce dostat odměnu, aniž by tušil, že Inazuma už není tou, jakou bývala. Skoro až hororová povídka je tady vystřídána dobrodružnou se zábavným koncem, abychom byli zavedeni k povídce "Když králíci létají", která nás přesouvá zpět k Usagimu a jednomu bláznivému vynálezci, který chce umět létat. I tady se Stanovi podařilo na takovém lehce bláznivém příběhu vytvořit dobrou, dramatickou linku. Děj povídky "Uprostřed mlh" nás zavádí do provincie Geishu, kde je náběh na to, že Tomoe bude mít problémy s jiným vazalem lorda Noriyukiho. Je skoro jasné, kam se Usagi znovu vydá.
![]()
V příběhu "Noční děs" se k Usagimu ještě nevrátíme, protože tohle je lehce hororová povídka, která se točí kolem kněze Sanshoba. Tady mě trochu mrzelo, že finále je takové hodně rychlé, protože hororová atmosféra zde byla hodně dobrá. Poslední povídkou je "Konec vendety", což je ukončení příběhu, který se začal psát na začátku knihy "
Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji". Když ho dočtete do konce, pochopíte, proč mám rád samurajské příběhy. Tohle je přesně takový konec, který na nich zbožňuji. Je to prostě jiné, než jak by to zakončil vyloženě americký autor. Sbírka "Usagi Yojimbo 20: Záblesky smrti" dál potvrzuje Stanovy schopnosti i v krátkých příbězích, které vás dovedou potěšit na duši.