Kresba: Andrea Mutti, Antonio Fuso a Leonardo Manco
Na začátek se rovnou přiznám, že když jsem zjistil, že vyšla komiksová adaptace Larssonova druhého románu ze série "Milénium", byl jsem k ní trochu skeptický. Pravda, knižní předlohu jsem nečetl, protože přes všechny ty komiksy prostě nestíhám číst klasické knihy, ale zrovna druhý film, který jsem vidět stihl, se mi ze všech tří líbil nejméně. Trochu jsem se tedy komiksového zpracování obával, ale líbilo se mi, že se Vertigo a následně i nakladatelství Host rozhodly, že knihu vydají pouze jednu a nikoli jako příběh rozdělený na dvě části. Ano, částečně je to menším počtem stran, ale na druhou stranu je tohle krok, který knize velmi prospěl.
Proč? Odpověď je jednoduchá: Když to čtete takhle dohromady, celý příběh druhé knihy v jednom komiksu, vtáhne vás to. Vlastně vás to doslova vcucne a vy si budete užívat to, co čtete. Pro mě je tahle kniha skutečně skvělou, protože se jí podařil to, co u mě druhý film nedokázal. Komiks mě vtáhl a já jsem měl pocit, že čtu parádní thriller, který musím dočíst, protože jinak nebudu spokojený, jinak nebudu moct vydechnout. A i když vím, že konec je otevřený a je potřeba ještě třetího dílu, nic to nemění na tom, že jsem si knihu neskutečně užil a že jsem skutečně měl thrillerový zážitek. Doslova jsem hltal jednu stranu za druhou.
Příběh se nám dál točí kolem Lisbeth Salander, která se tentokrát dostává do centra dění. Dál je ale zaměřeno na Mikaela Blomkvista, který zde má více prostoru než ve filmu. Společně, i když každý na vlastní triko, se více zaplétají do tématu obchodování s bílým masem. Larsson a následně i Denise Mina skvěle gradují příběh a postupně rozplétají jednotlivé nitky, které vedou k nám známým protagonistům, kteří se ale ocitají v naprosto novém světle. V tomhle je komiks až překvapivě dobrý, především i proto, že se vám moc nestává, že by se vám nějaké postavy pletly a vy jste měli problém, že vlastně nevíte, kdo je zrovna na stránce, co dělá a proč to dělá. Neříkám, že se to nestane ani jednou, stane, ale celkový příběh před vámi vykvete a pointa se v něm neztratí.
Denise Mina ukazuje, že je skvělou autorkou a má smysl pro vedení příběhu a jeho gradaci. Povedlo se jí kvalitně adaptovat známý román, což je o to větší problém, protože populární věc bude pod větším drobnohledem. Knize možná trochu ubližuje, jak je zakončena, ale tak to už je autorský záměr samotného Larssona. Denise Mina se s tím poprala skvěle a je vidět, že i když je spisovatelkou, ví, kdy má mlčet. A to je pro tenhle thriller neskutečně důležité. Jsou zde stránky bez textu, stránky, které urychlují děj, ale zároveň vyjadřují emoce. Tohle je komiksový film, ale přitom nebudete mít pocit, že se díváte na to samé, co natočili Švédové. Komiks je dostatečně jiný, díváte se na vizuálně jiné postavy, čtete naprosto nové zpracování. A za sebe musím říct, že se mi tohle zamlouvá více než filmové zpracování.
Je vidět, že Vertigo je prostě někde jinde než DC, a i když jde trochu na jistotu, když vydává tak známý román v komiksové adaptaci, samotný komiks tím nijak neutrpěl a nebyl podceněn. To je strašně dobře, protože tohle se mohlo snadno zvrtnout. S knihou "Dívka, která si hrála s ohněm" dostanete výborný komiksový thriller, kde vám možná chvílemi bude trochu vadit "špinavá" a místy nepříliš detailní kresba, v níž se ztrácí výrazy, ale když si na ni zvyknete, uvědomíte si, že i ona umocňuje zážitek, který je dle mého výborný. Larsson měl pro druhou knihu trochu podivnou zápletku, kde jsou zvláštní, nucené zvraty, ale v komiksovém provedení mu to můžeme odpustit. Až mě samotného překvapilo, jak je tenhle komiks dobrý.