Quantcast
Channel: Comics Blog
Viewing all 1668 articles
Browse latest View live

#DP121: Iron Man Vol. 1: Big Iron

$
0
0
Autorem článku je Daniel Palička.


Scénář: Christopher Cantwell 
Kresba: CAFU 

V době psaní této recenze nebyla první kniha ještě oficiálně vydána (vychází až 10. března letošního roku). Každopádně, Cantwellův Iron Man mě vcelku zaujal, přičemž prvních pět sešitů, které naleznete v plánovaném prvním svazku, jsem již dočetl, takže jsem se odhodlal a něco málo jsem o sérii napsal. Snad se vám mé dojmy budou líbit.  


Někomu se to může jevit jako vcelku zvláštní, ne-li rovnou podivné, ale Iron Man si od dob svého velkého návratu na scénu v sérii Tony Stark: Iron Man, jež vycházela během iniciativy Fresh Start, prošel třemi velkými etapami. Nejprve se po složité situaci, kdy pobýval v kómatu, vrátil na scénu v nejlepší možné formě. Pojetí postavy bylo rázem o poznání hravější a série se ubírala mnohem specifičtějším směrem. Scénárista Dan Slott vsázel zejména na pompéznost, mimo to však také na obrovský arzenál všemožných vychytávek - různorodými zbrojemi počínaje, technologicky vyspělými vynálezy konče - a velkou škálou nejen kladných, ale rovněž záporných postav. Po velkolepém vyvrcholení došlo k velké události, kdy byla pozornost směřována na Arna Starka coby Iron Mana a na futuristický svět. Začaly vycházet minisérie vztahující se k roku 2020 (teď opravdu nemyslím skutečný, ale fiktivní ve světě Marvelu), přičemž Tony Stark se nenacházel v úplně jednoduché situaci. Naštěstí všechno úspěšně zvládl, a tak se mohlo úspěšně přejít k třetí, aktuálně probíhající éře. Iron Manovy neobyčejné příhody se začaly vyprávět v nově vycházející řadě od scénáristy Christophera Cantwella, jednoduše pojmenované "Iron Man". A aby toho nebylo málo, od základu se změnilo i pojetí hlavního hrdiny. Bylo podle mě k lepšímu?  


Na rozdíl od Slotta, který vsázel na co nejbombastičtější scény, se Cantwell vrací zpátky ke kořenům a snaží se Iron Mana držet více při zemi, čemuž odpovídá i zápletka. V ní si Tony Stark prochází nelehkým obdobím. Prožívá totiž krizi středního věku a neví, co si se sebou má počít. Proto experimentuje, jak to jenom jde. Snaží se omezit hypermoderní technologii a vrací se k původním zbrojím, především k verzi se standardním červenožlutým zbarvením, která je však mírně upravená pro účely dnešní doby. A jako by to nestačilo, začne nově spolupracovat s Patsy Walkerovou, známou pod superhrdinskou přezdívkou Hellcat. Co se nemění, jsou záporáci. Kromě starých známých, ať už jde o Unicorna, Controllera, Terraxe a jiných, se na scénu vrací i jeden záporák, jenž se v Marvelu již dlouho neukázal. Chce se mstít, a tak přichystal plán na zničení všech svých nepřátel. Pro tyto účely se spojil s několika notoricky známými Iron Manovými protivníky, kteří se nemohou nabažit porážky obrněného Avengera. 


Jak už jsem zmínil výše, Iron Man se naplno vrací ke kořenům, a tím pádem i ke klasičtějšímu pojetí. Z celého komiksu občas číší pěkný retro nádech a máte pocit, jako kdyby na stránkách moderního komiksu vystupoval Tony Stark z doby 80. let. Jeho vizáž, personalita, výzbroj i způsob vyjadřování najednou působí úplně jinak. Osobně si myslím, že v tomto směru autor přivedl do série svěží vítr. A co víc, v rámci sólové ironmanovské řady se mohu ztotožnit s hlavním aktérem, jelikož interakce s ostatními postavami působí reálně. To samé mohu mimo jiné říct i o způsobu chování. Pokud bych měl srovnávat se Slottem, z mého osobního úhlu pohledu odvádí Cantwell mnohem lepší práci se směřováním děje. A přestože do vyprávění nepřináší tolik nového, naopak se snaží více operovat se základními stavebními kameny, a opouští od šílených, ovšem velmi originálních úletů typu firma Stark Unlimited či obří virtuální svět určený pro hráče jakéhokoliv věku, realita je taková, že svým pojetím si mě dokázal získat více. Může za to hlavně fakt, že Slottův Iron Man, ačkoliv mě příjemně bavil, mi občas přišel jako slepenec nápadů - horších či lepších - které jsou jednou zpracovány naprosto fantasticky, jindy strašně nezajímavě. Ano, jde sice o dost odvážné tvrzení, já si za ním však hrdě stojím.        


Co se týče stylu psaní, Cantwell vsází na jistotu. Vrací se ke starým komiksům, z nichž čerpá, jak to jenom jde, a na jejich základě vytváří ucelený celek, jenž kombinuje staré postupy s osvědčeným moderním vyprávěním. Tempo je proto svižné, čtení odsýpá a ani na moment se nebudete nudit. Scénárista však myslí i na vývoj postav, proto se občas nebojí zpomalit a na pár chvil se věnovat osobní lince. Hlavní duo, tedy železný muž a jeho parťačka Hellcat, funguje úžasně. Ačkoliv si zpočátku budete na zapojení Patsy Walkerové do celého dění chvíli zvykat, postupem času si začnete uvědomovat, že její účinkování v ději vcelku funguje. Některé scény by mohly být napsány trochu lépe, jiné jsou nudné k uzoufání, to uznávám, ale například závěr, ve kterém je na samém dně, mě spolu s jedním nečekaným románkem dokázal mile překvapit. Ale co je úplně nejlepší, jsou scény, ve nichž se snaží pomoci bezmocnému Starkovi s životní krizí. Působí strašně lidsky a máte z nich pocit, jako byste sledovali tragické vyprávění o nejistém hrdinovi bez jakékoliv vize budoucnosti. S tím se ostatně pojí i další prvek: otázka, se kterou se v průběhu všech pěti sešitů pracuje, ačkoliv si toho čtenář nemusí při čtení všimnout. Myšlenka, na níž nelze nalézt jednoduchou odpověď. Kým by měl být Iron Man v dnešní době? Anděl strážný? Bůh? Nadčlověk? Nebo snad jenom prachobyčejný člověk? Začtete-li se a zamyslíte-li se nad některými myšlenkami, tak některé pasáže oceníte ještě více, než byste prvně čekali.   


V příběhu se kromě skrytých myšlenek nešetří ani akčními sekvencemi a záporáky. Hned na prvních stránkách úvodního sešitu se dočkáme skvělé úvodní bitvy, kdy se Iron Man dostává do křížku s kosmickým protivníkem Terraxem. V dalším čísle pak máme možnost sledovat zápas v ringu, v němž se obrněný superhrdina musí vypořádat s Carlem Creelem, známějším mnohem více díky přízvisku Absorbing Man. A podobných potyček je v prvním svazku mnohem více. Musím říct, že jsem si je vskutku užíval. Nicméně, některým by rozhodně neuškodilo, kdyby byly o pár stránek delší. Přece jenom, s některými protivníky se Iron Man vypořádá během pár stránek. Přiletí, chvíli se s nimi rve, pak je porazí a letí o dům dál. Na jednu stranu tomuto tahu rozumím, protože tvůrci nechtějí vyplňovat děj zbytečnou vatou, jež vyprávění akorát prodlužuje, než aby jej posunovala kupředu, každopádně by některým scénám vůbec neuškodilo, kdyby byly delší aspoň o jednu jedinou stránku, v lepším případě i o dvě. Podle mě by to bylo čistě ku prospěchu věci. 


Samostatnou složkou je kresba. O tu se postaral španělský kreslíř CAFU (pseudonym, jenž je složen z iniciálů jména Carlos Alberto Fernandez Urbano). Co jsem zjistil, vůbec nejde o jeho první práci, co se superhrdinského mainstreamu týče, a je to na výsledku vážně znát. Jeho styl je o poznání temnější. Linky jsou tužší, což se k serióznější atmosféře perfektně hodí. Navíc, i coloring dělá divy. Tmavší barvy napomáhají k lepšímu vyznění některých scén, přičemž veškerá akce vypadá mnohem uvěřitelněji a dynamičtěji. A abych nezapomněl, musím pochválit designy postav, které mi vyhovovaly. Takže v tomto směru jsem naprosto spokojený. Na to, že šlo o mé první seznámení s CAFEm (tuší někdo, jak jeho jméno mám skloňovat?), jsem byl příjemně překvapen. Dávám palec nahoru!  


Co říci závěrem k svazku "Iron Man Vol. 1: Big Iron"? Dle mého názoru se jedná o slušný úvodní svazek, jenž vás pohltí. Má pozitivní stránky, kvůli kterým mě bavilo se prokousávat jednotlivými sešity. Čtení mě bavilo a myslím si, že budu na některé momenty ještě chvíli vzpomínat. Ale neberte mě špatně, kniha "Iron Man Vol. 1: Big Iron" není bezchybná. Nedostatky by se přece jenom našly. Ačkoliv jsem se o řadě z nich rozepsal výše, našel bych i řadu dalších. Jde veskrze o drobnosti, ovšem za zmínku stojí. Například celá zločinecká machinace mohla být v některých ohledech lepší. Začlenění jednoho podivného uskupení do vyprávění mi přišlo jako pěst na oko. A navíc, působilo to strašně lacině a nepromyšlené. Hlavní záporák mi zatím přišel nemastný neslaný. Snad se jeho s dalšími díly zlepší. A takhle bych mohl ještě pokračovat. Každopádně, i přes tohle všechno mám z první knihy Cantwellovy ironmanovské série dost dobrý pocit. Finální zvrat mě navnadil natolik, že se nemohu dočkat, až vyjde druhá kniha. Jsem docela zvědavý, kam nás série zavede příště.   


P.S.: Jen tak mimochodem, líbí se vám logo série? Já jej totiž naprosto zbožňuji. Líbí se mi inspirace animovaným seriálem z 90. let, ze kterého se určitě při jeho navržení vycházelo. Vážně to vypadá pěkně. Krásně to pasuje k vyznění celého komiksu. Nahlížíte na to stejně?

#2135: Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře

$
0
0



Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře

Vydala nakladatelství Labyrint a Euromedia v brožované vazbě v roce 2018. Vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.

Scénář: Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek
Kresba: Karel Osoha

Vánoce jsou docela fajn čas, protože člověk může od Ježíška dostat i knihy, na které by si normálně nenašel čas nebo dostatek financí v rozpočtu. Anebo by je prostě přehlédl. A já jsem to měl podobně s komiksy "Návrat Krále Šumavy". Vím, že jsem spíš podvědomě chytnul, že vyšel první díl, komiks "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře", ale že to byl první díl a že budou následovat dva další, to už mě minulo, anebo jsem tu informaci hodně rychle vypustil. Jaké bylo mé překvapení, když jsem první dva díly našel pod stromečkem. Sice se k jejich přečtení dostali dřív všichni dospělí, kteří zrovna na Vánoce byli doma, ale nakonec jsem se ke komiksu dostal a pak jsem se rozhodl, že je potřeba koupit i poslední díl, abychom měli trilogii celou. Až při čtení komiksu jsem zjistil, že vlastně o Králi Šumavy moc nevím a že ve mě vlastně ani komunistický film, který si hodně upravil, nic moc nezanechal. Tohle provedení už mě zaujalo víc a já jsem konečně zjistil, že za tímhle označením je skutečně velký příběh, jenž stojí za to, aby byl dál vyprávěn.


Scénář vychází z knihy "Návrat Krále Šumavy" od Davida Jana Žáka. Předlohu jsem nečetl, nevím, jak věrně se tvůrci komiksu držely předlohy, stejně jako si nejsem jistý, jak moc věrně se držely reality, která byla před více jak sedmdesáti lety. Ale i z rozhovorů s Josefem Hasilem je patrné, že se nejednalo až o tak temnou postavu, která chtěla položit minulý režim, spíše prostě člověka, který chtěl pomáhat lidem a vlastně měl docela blízko k filmovým agentům, i když rozhodně ne v tom, že se dostával na super exotická místa. Takhle, jak je jeho obraz podán, vlastně vychází Josef Hasil z příběhu jako hrdina, který ale měl svoje lidské chyby a lidské slabosti. A to je obrázek, který je pro mě snesitelný a jsem schopen mu uvěřit, i když i v případě komiksu musíme počítat s tím, že je zde určitá míra fabulace a že za ty roky došlo ke zkreslení určitých skutečností, činů a i povah některých osob. Asi je na každém, aby si udělal svůj vlastní obrázek.


Kniha "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" se věnuje vlastě tomu, jak Josef Hasil začal převádět a jaké to pro něj mělo následky. I když později nikdy nebyl chycen, když začal, tak se přece jen do lágru dostal. A o tom první kniha pojednává. Josef Hasil si uvědomil, že uzavření hranic a nemožnost jejich přecházení je nesvobodné a příliš omezující a že někteří lidé, pokud se přes ně chtějí dostat, by tu možnost měli mít. A tak jim ji v určitém omezeném množství dal. Režimu se to moc nelíbilo, a tak se dalo očekávat, že se proti němu postaví. A nakonec se jim ho podařilo dostat. Ale tam to neskončilo. Na komiksu "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" je sympatické, že se více věnuje postavám, jejich motivacím, jejich chování, jejich osudům. A na nich se pak ilustruje to, jak byl režim už na začátku, v podstatě hned po skončení války, postavený na hlavu, jak se udávalo, jak se zakazovalo.


Kniha "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" je velmi dobrým úvodem celé trilogie, kdy i v případě, pokud historii Krále Šumavy znáte, budete chtít číst dál, vědět víc, abyste se dostali až na konec a zjistili, jak to všechno vlastně dopadlo. A tohle zbylé dva díly nabídnou. Kniha "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" zachycuje v podstatě do jisté míry individuální partyzánskou válku proti režimu, která se moc nevyplatila. Ale mohlo to dopadnout ještě hůř. Na konci pak zjišťujeme, že se rozhodně ještě bude v převádění pokračovat. Ke komiksu "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" bych měl v podstatě jen jednu drobnou připomínku - někdy jsem se ztrácel v tom, na jakou postavu se koukám. Jsou si někdy velmi podobné, čtenáři se v tomhle směru mohou trochu hůře orientovat. Jinak se ale jedná o skvělou ukázku životopisného komiksu, tedy minimálně životopisu zaměřeného na určitou fázi života ve spojitosti s historickými událostmi.

#2136: Pokémon - Red a Blue 1

$
0
0



Pokémon - Red a Blue 1 (Pocket Monsters Special 1)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako "Pocket Monsters Special 1" v roce 1997. České vydání má 208 stran a prodává se v plné ceně za 229 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hidenori Kusaka
Kresba: Mato

Pokémon je fenomén, který existuje už docela dlouho a nebudu lhát, dávno jsem u propadl a doteď jsem tak trochu jeho součástí, hlavně proto, že denně hraji Pokémon GO. Komiks s Pokémony u nás pořádně nevycházel, ale Crew se rozhodla, že je třeba tohle napravit a začala v loňském roce vydávat komiks "Pokémon - Red a Blue", což je manga, která se na trhu objevila poprvé již v roce 1997. Ale v té době ještě náš komiksový trh nebyl tak silný, a tak jsme si museli na Pokémon mangu počkat více jak dvacet let. No, něco se k nám dostává docela pomalu. A vlastně můžeme děkovat právě hře Pokémon GO, že se zájem o Pokémony ve velkém zase obnovil, děti se o ně stále zajímají a jsou tedy cílovou skupinou, které je komiks "Pokémon - Red a Blue" určen. Rozhodně nečekejte nic světoborného, ale pro fanoušky Pokémonů je tohle rozhodně určeno.


Pokud znáte seriál, který jsem jako dítě také sledoval - i když dítě... no možná už spíš jako puberťák - tak něco podobného na vás čeká i v komiksu "Pokémon - Red a Blue 1". Ten se jmenuje Red a Blue pro to, aby nám prezentoval příběh prvních videoher s těmihle postavami, protože právě Red a Blue byly první verze. V současnosti jich je už tolik, že jsem už dávno ztratil přehled a rozhodně nepoznám všechny Pokémony. Ale v těch prvních 151 bordel nemám. V seriálu se postavy nejmenovaly Red a Blue, ale Ash a Gary. V podstatě jde o to, že tu máme dva rivaly, kteří mají ale stejný cíl - stát se těmi nejlepšími trenéry Pokémonů. Red je takový ten lehce troubovitý kluk, který ale v sobě něco má a jde si za svým za každou cenu. V podstatě takový Naruto. Blue je pak frajírek je namachrovaný, ale nemůže se mu vzít, že schopnosti také má. A je v něčem určitě lepší než Red. Tohle je v podstatě stejné východisko pro seriál i pro Mangu. A stejně jako v seriálu, i v manze je Blue jen okrajovou postavou, která se objevuje nepříliš často, ale vždy Redovi ukáže, jak daleko je a Red z toho má mindráky. Ale sem tam také spojí síly.


Kniha "Pokémon - Red a Blue 1" je tu především jako seznámení se s postavami a se světem, kde se dění odehrává. Pokud jste už Pokémony hráli nebo viděli seriál, budete zde jako doma, pokud je pro vás tenhle vět nový, rozhodně se neztratíte, protože vše je celkem polopaticky vysvětleno. Vlastně jde jen o to, abyste pochopili, že Pokémoni existují, jsou zde trenéři, kteří je chytají, cvičí a bojují s nimi a sledují různé cíle. No a pak je tu také skupina, která jim chce zavařit - to jsou Rakeťáci, ale těm se trochu víc věnuje především druhá kniha. V seriálu hraje hlavní roli Pikachu a ten má důležitou roli i v této manze, ale není na něj soustředěno až tolik pozornosti, což je dobře, protože jsou i další Pokémoni. A s těmi nás manga docela dobře seznamuje, protože každá kapitola se jmenuje podle jednoho Pokémona, respektive v názvu je "versus nějaký Pokémon". Takže se vždy čtenář seznámí s nějakým novým Pokémonem a nutně ne jen jedním. Pro fanoušky příjemné, pro nováčky jakbysmet.


Pokud si myslíte, že od knihy "Pokémon - Red a Blue 1" dostanete nějaký zásadní komiks, je to celkem logicky lichá představa. "Pokémon - Red a Blue 1" je primárně komiks, který má bavit, komiks s jednoduchým základem, že pokud bude hlavní postava činit dobro, možná sem tam narazí, ale nakonec se jí to vrátí jen dobře. A ještě ke všemu se u toho čtenář možná pobaví. A proč ne. Příběhy jsou celkem jednoduché čtení samo o sobě je nenáročné, ale tohle by tak nějak mělo být to, co od mangy čekat. Pravda, možná by byla fajn nějaká invence, aby to celé nevyznělo vlastně jen jako epizody seriálu v komiksovém prostředí, ale že by tvůrci zašli až tak daleko a přišli s něčím skutečně originálním... no, asi bychom chtěli moc. Takže nenáročná zábava ano, pokud máte rádi Pokémony, bude to pro vás o to zajímavější, ale nic víc ne.

#DP122: Dark Nights: Death Metal

$
0
0
Autorem článku je Daniel Palička.


Scénář: Scott Snyder
Kresba: Greg Capullo 

Několika následujícím řádkům věnujte, prosím, trochu pozornosti. Jsem si totiž vědom toho, že se najdou tací, kteří scénáristu Scotta Snydera budou bránit a obhajovat. Naprosto si těchto lidí jsem vědom. Pokud čirou náhodou patříte mezi jedny z nich, dávejte bedlivý pozor. Osobně vnímám Snydera jako autora, jehož autorské projekty mám opravdu rád. Zabředává v nich do mého oblíbeného hororového žánru, což vždycky vítám s otevřenou náručí. Komiksy jako Severed, Wytches a řadu dalších považuji za nadprůměrné kousky, které rozhodně mají šanci zaujmout. Je podle mě velká škoda, že česky vůbec nevyšly, případně nebyly dovydány celé, což platí v případě Amerického upíra, u kterého jsme se dočkali pouze prvních dvou dílů, dalších nikoliv. Co se však týče superhrdinských titulů, u nich to jde od deseti k pěti. Když začínal u Marvelu, byly jeho komiksy, jichž nebylo tou dobou zrovna hodně, poměrně kvalitní. Po přechodu k DC Comics začal psát kladně přijatého Batmana, jenž v očích kritiků i čtenářů uspěl. Šlo asi o nejvýraznější řadu v rámci New 52, čemuž naprosto rozumím, protože Snyder v ní dělal neuvěřitelné věci. Měla své silnější momenty (Smrt rodiny, Soví město, Rok nula - Temné město), bohužel i výrazně slabší (Květy zla, Soví tribunál a další). Ve výsledku jsem byl relativně spokojený. Ovšem to, co přišlo poté, byla jedním slova hrůza. Scénárista se najednou vymkl kontrole a jako nekontrolovatelný maniak utrhnutý ze řetězu psal jednu horší věc za druhou. Kvalitu vyměnil za kvantitu, přičemž veškerá snaha o vytvoření zajímavých sérií vyšla vniveč. Právě proto jsem ke komiksu "Dark Nights: Death Metal" přistupoval s hodně velkou rezervou. 


Jak již název napovídá, jde o plnohodnotné pokračování eventu "Dark Nights: Metal", česky vydaného ve třech knihách ("Temné noci - Metal", "Temné noci - Metal: Temní rytíři" a "Temné noci - Metal: Temný vesmír"), který zaznamenal úspěch i přes své rozporuplné přijetí. Nacházíme se v Metalversu, konkrétně na rozsáhlém ostrově, na kterém se hrdinové celého DC univerza musí postavit Batmanovi, který se směje (v originále Batman Who Laughs). Ten v původním Metalu stál v čele skupiny zlověstných Temných rytířů z Temného multivesmíru. Nyní se hodlá mstít. Jestli se mu jeho ďábelský plán podaří, vám samozřejmě neprozradím. Mohu však říct následující: Očekávat můžete šílenou jízdu od začátku až do konce! Monumentální událost velkolepých rozměrů! Dechberoucí vyprávění, jež v rámci DC Comics nikdy nemělo obdoby! Epiku plnou nečekaných zvratů a následků, které budou mít nemalý vliv! Zkrátka kvalitní event se vším všudy. Nebo ne? 


Budu upřímný, po dočtení eventu "Dark Nights: Death Metal" jsem byl štěstím bez sebe. A to ne proto, že jsem si čtení užíval. Ne, jde přesně o opačný případ. Čtení bylo opravdu trýznivé, vážení, a nedokážu ani popsat, jak jsem se do čtení nutil. Trvalo mi, než jsem se prokousal přes stránky plné nekonečných bitev, jež vás začnou pomalu, ale jistě nudit, a na sebe nenavazujících scén, které jsou nějak poskládané, aby se nic neřeklo. Upřímně, po tomto odstavci bych už mohl skončit a označit "Death Metal" za nekonzistentní, chaoticky uspořádaný a smysl postrádající odpad, nad jehož existencí se neustále pozastavuji. Nicméně, nebyl bych to já, kdybych pro účely dnešní recenze nepokračoval dál, a tak bych chtěl na následujících několika řádcích prezentovat své důvody k nespokojenosti a pomocí - dle mého názoru - vcelku validních argumentů objasnit, proč je Death Metal tak špatný, jaký je. A možná přece jenom dojde řada i na výčet řady pozitivních stránek. Pojďme se na to hned vrhnout.  


Prvním zásadním problémem je místy až přehnaná snaha šokovat a co nejvíce zapůsobit na čtenáře. Co jsem si pročítal názory na různých recenzních fórech a zahraničních knižních databázích, pár čtenářů si dovolilo přirovnat Death Metal, minimálně co se marketingové kampaně týče, k typickému devadesátkovému komiksu. Ani se jim nedivím. Na každé obálce co nejblyštivější nadpisy, u všech sérií názvy odkazující na podžánry metalu, aby kupující okamžitě zbystřili, a občas až okatá snaha o přehnané upoutání pozornosti. Z každé strany na vás pomyslné hlasy křičí: "Podívej, fanoušku, jsme DCčko a prezentujeme ti tu nejúžasnější věc na planetě. Tohle je prostě tak úžasné, až se to nedá ani popsat!" Kdyby se to projevovalo jen na obálkách, popřípadě na propagačních materiálech, nic bych neřekl, ale bohužel, tahle prapodivná taktika být za každou cenu se uplatňuje i ve vyprávění. Na každé stránce je vždy minimálně jeden moment, jenž má být epický, avšak ve výsledku vůbec není, a uplatňují se divné vyprávěcí postupy. A předtím, než se posuneme dál, bych měl ještě jednu osobní výtku k celému eventu, nejen k hlavní řadě. Omlouvám se, ale mě názvy typu "Infinite Hour Exxxtreme!" nebo "Speed Metal" vůbec nedokážou nalákat. A jestli si hlavouni z DC myslí, že jde o strašně profesionální tah, jsou na omylu. Naopak, působí to strašně laciným dojmem.      


Dále bych se rád vyjádřil k ději. Upřímně, nevím, co si o něm mám pořádně myslet. Ani nevím, jestli bych to vůbec mohl dějem nazvat. Ze začátku jsem měl ještě pocit, že se tvůrci snažili držet základní kostry a chtěli vyprávění někam směřovat, i když, povězme si na rovinu, v případě moderního Snydera a jeho eventů těžko můžeme mluvit o promyšleném plánu. Co se však nestalo, přibližně v půlce prvního sešitu (to tedy netrvalo moc dlouho!) se všechno rozsype jako domeček z karet a z Death Metalu se rázem stává sled podivných, občas strašně nelogických a na sebe nenavazujících scén, z nichž máte pocit, jako by je psal neprofesionál ve svém oboru. Ne, to jsem se slabě vyjádřil. Doslova mi přišlo, že jsem četl superhrdinskou fanfikci, ne komiks od jednoho ze současných superhrdinských scénáristů. Co je však ještě horší, některé scény jsou tak hloupé, až jsem se nahlas zasmál, což už je co říct. Tohle bych dokázal komiksu ještě s odřenýma očima odpustit, kdyby zápletka nebyla strašně rozvleklá a nic zajímavého se v ní nedělo. Celou dobu sledujeme jen sáhodlouhé bitvy, které, ač jsou pěkně nakreslené, vás budou nudit k uzoufání. Pokud očekáváte, že v nich bude aspoň nějaký náznak originality, jste šeredně na omylu. I pár památných momentů na bitevním poli postrádá jedinečnost, a tak budete číst neustále se opakující potyčky, kdy se hrdinové bezhlavě perou se svými protivníky. Nic víc! A teď mě neberte špatně, velkolepé bitky k superhrdinům patří odjakživa, jenže pokud postrádají cokoliv, kvůli čemu bych si je dokázal aspoň trochu zamilovat, nemají na mě vůbec žádný dopad. 


Dalším hřebíčkem do rakve je chabé prostředí. Dění se mohlo odehrávat na kterémkoliv jiném ostrově než na tom, který nám byl v průběhu sedmi sešitů prezentován, protože Snyder se ani nesnažil si dát práci s jeho vykreslením. Sakra, má na hraní celý ostrůvek a místo toho, aby jeho jednotlivé části využil na maximum, dělá, jako kdyby byl limitovaný. Tohle je úplná tvůrčí lenost. Jinak se to nazvat nedá. To je ostatně další důvod, proč Death Metal oproti jiným, mnohem úspěšnějším eventům naprosto selhává. Prostředí je tady jenom na okrasu, aby se neřeklo, a mytologie kolem něj nijak zvlášť rozvinuta není. Ocitáme se v nevýrazných, strašně generických lokacích, které vás ničím neuchvátí. Ano, postřehnete je, budete je vnímat, nicméně v paměti vám dlouho nezůstanou. Mimochodem, dialogy zde raději ani nebudu rozebírat, protože to je kapitola sama o sobě. Připočtěte si k tomu Snyderovu nerozhodnost, kdy neví, jestli má psát knihu (přehnané popisy) nebo superhrdinský komiks (bombastická akce), a po pár dialogových sekvencích se začnete nudit. 


Co však považuji za největší urážku, je značné nadužívání Batmana. Pro upřesnění, Snyder se do děje snaží vměstnat co nejvíce batmanského. Kromě klasického Batmana (Bruce Wayna) a Batmana, který se směje, se v příběhu objeví i řada dalších, jmenovitě třeba Batmage, Bat T-Rex a mnoho dalších. Já proto mám pochopení, na druhou stranu si však říkám, že někdy postavy figurují v jednotlivých sešitech jen proto, aby tam jen tak byly. Zkrátka se pouze objeví v pár scénách, protože vypadají "naprosto úžasně", a pak zmizí. Jinou roli v komiksu neplní. Čtenář si bude připadat jako na maškarním plese, a to doslova. Samostatnou kapitolou je pak Batman Who Laughs. Ten totiž projde velkou proměnou, o níž se nechci moc rozepisovat, abych zbytečně nevyzrazoval jeden důležitý moment. Nicméně, jeho vývoj mě za posledních několik let začíná solidně vytáčet. Když se poprvé objevil na scéně v původním Metalu, byl jsem z něj nadšený. Postupně však nadšení opadlo s vzrůstajícím počtem řad, v nichž vystupoval jako jeden z hlavních antagonistů, a z kvalitní postavy se stala jen dojná kráva pro peníze. Jsem rád za to, co se mu stane v závěru, bohužel už nejsem šťastný s jeho přeměnou v něco víc. A Snyder zde opětovně ukázal, že zajímavé nápady/postavy dokáže pohřbít v tuně balastu. 


Mohl bych toho samozřejmě zkritizovat ještě mnohem více věcí, o nichž by se dalo skvěle rozepsat, ovšem to dělat nebudu. Abych splnil recenzní kritéria, musím vypíchnout i několik kladů. Prvně bych chtěl pochválit výtvarnou stránku. Ačkoliv mě Greg Capullo přestává pomalu, ale jistě v DC bavit, protože kreslí pořád jedno a to samé dokola, stále jeho kresbu mohu zařadit do nadprůměrné kategorie. Občas se objeví pár dobrých nápadů, někdy dojde na vcelku pěkné interakce a závěrečný zvrat zafungoval na jedničku (dokonce bych jej mohl označit za to nejlepší v celém eventu). I přesto však mohu s klidným srdcem napsat, že komiks "Dark Nights: Death Metal" pro mě byl, sedmý sešit vyjímaje, naprostou ztrátou času. Nechápu, jak něco takového vůbec mohlo projít schvalovacím procesem. Ani si netroufám tvrdit, jestli tohle Snyder skutečně myslí vážně, anebo se zkrátka rozhodl pro jednou udělat něco šíleného, v čem se může naplno vyřádit jako v žádném jiném komiksu. Kvalitním eventům ze stáje DC Comics to nesahá ani po kotníky a coby samostatný komiks to také neobstojí, čili za mě velký palec dolů. Ale mohu vás ujistit, podobnou kvalitu jako u marvelovského Ultimata naštěstí nečekejte. 


Tohle tedy byl můj názor na "Death Metal", event, který mimo jiné předznamenal novou, zcela výjimečnou iniciativu Future State. O ní si povíme více až příště.

#DP123: X-Menské volby aneb Kdo se stane novým členem X-Menů?

$
0
0
Autorem článku je Daniel Palička.


Marvel se nedávno pochlubil s vcelku zajímavou novinkou. V pravidelně vycházející řadě X-Men od věhlasného scénáristy Jonathana Hickmana, konkrétně v jejím šestnáctém čísle, došlo k neočekávanému zvratu. Během porady, které se zúčastnili Cyclops, Jean Greyová, Magneto a Profesor X, se diskutovalo o složení nového týmu. X-Meni jsou totiž skvadra, jež by měla být reprezentována těmi nejlepšími, a tak, aby se o složení rozhodlo spravedlivě, přišel čas na něco, k čemu v rámci mutantské rasy ještě nikdy předtím nedošlo: k demokratickému hlasování lidu. 


27. ledna bylo spuštěno oficiální hlasování, do něhož se mohl zapojit kdokoliv. V první fázi se nejprve vybírali kandidáti, kteří by se mohli stát členy budoucí mutantské formace. Následně se přešlo do druhé, v tuto chvíli probíhající etapy, ta je však postavená na úplně jiném principu. Sestava nového týmu je totiž téměř kompletní, protože většina členů již byla zvolena, jména však nebyla blíže specifikována. Je ovšem volné ještě jedno místo. Marvel proto vybral deset různých mutantů a nechal na čtenářích, aby zvolili posledního člena do party. Rozhodnutí je tak čistě ve vašich rukou! 


A koho vůbec můžete volit? 

Hlasovat můžete pro jednu z deseti vybraných postav. 


Konkrétně jde o následující mutanty: 
  • Banshee 
  • Polaris 
  • Forge 
  • Boom-Boom 
  • Tempo 
  • Cannonball 
  • Sunspot 
  • Strong Guy
  • Marrow 
  • Armor 

Jak si můžete povšimnout, mezi jednotlivými postavami nenajdeme moc tváří, jež by znal úplně každý. V žádném případě nejde o mutanty jako Wolverine, Storm, Beast a jiní, protože vydavatelství chce pro jednou dát prostor hrdinům, kteří v současných sériích nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Z tohoto hlediska jde o skvělý strategický tah. Osobně si myslím, že škála je opravdu pestrá a různorodá. Máme zde zástupce z dnes již klasického x-menského týmu (Banshee), z mladých New Mutants (Cannonball, Sunspot), z X-Factoru (Strong Guy) a několika dalších skupin.  


Hlasování trvá až do 2. února, poté skončí a sečtou se všechny hlasy. Ten, kdo dostane nejvíce, se oficiálně stává novým členem. Finální složení týmu by pak mělo být odhaleno na galavečeru Hellfire Gala, během něhož by se výsledná podoba skupiny měla objevit v celé své kráse. Jestliže chcete dát hlasů více, tak vás musím zklamat. Možné je totiž udělit pouze jeden jediný. Systém vám bohužel další nezapočítá. Bedlivě se tedy zamyslete a ještě před finálním kliknutím na rudou ikonu si promyslete, pro koho zahlasujete. Každý hlas se totiž počítá a výsledky demokratického hlasování budou mít vliv na budoucí dění v aktuálně vycházejících komiksech ze světa Krakoy. Volit lze na oficiální stránce kampaně


Chcete-li si o jednotlivých kandidátech přečíst více informací, popřípadě některého z vybraných hrdinů neznáte a netušíte, o koho jde, odkážu vás na článek, jenž vám sesumarizuje vše podstatné, co byste o nich měli vědět. Mám přesněji na mysli článek z oficiálního marvelovského webu. V něm se kromě základní charakteristiky jednotlivých mutantů dozvíte také pádné důvody, proč by daná postava měla být členem budoucího mutantského uskupení. A co víc, dokonce dostanete tipy na doporučenou četbu. Pro účely základního přehledu je to podle mě zcela dostačující. 


Samozřejmě, nebyly by to pravé volby, kdybyste nemohli propagovat vaše vysněné kandidáty. V případě, že chcete podnítit vaše blízké či někoho z okolí, můžete sdílet speciálně vytvořenou kartičku se jménem mutanta, jehož jste podpořili, a prostřednictvím Facebooku, Twitteru či jiných sociálních sítí ji šířit mezi ostatní. Díky tomu se do jedinečných voleb zapojí více lidí a váš favorit bude mít ještě větší šanci na vítězství.


Na samotný závěr ještě prozradím nejen za sebe, ale i za Martina, který se na můj podnět taktéž do hlasování zapojil, koho jsme volili. Zatímco Martin se rozhodl podpořit Forge, já se rozhodl dát hlas Bansheemu. 

Abyste měli pravý důkaz, tady to máte černé na bílém:


Pokud jste se do x-menských voleb ještě nezapojili, neváhejte a pojďte hodit váš hlas. Tohle je totiž příležitost, která se nevidí každý den. Jak jsem navíc psal výše, každý hlas se počítá! A ještě jednou opakuji: čas máte do 2. února.

#2137: Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka

$
0
0



Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka

Vydalo nakladatelství Grada Publishing v pevné vazbě v roce 2020. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Petr Kopl
Kresba: Petr Kopl

Kniha "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" je posledním dílem takzvané "Islandiky", což je první trilogie, která se odehrává ve světě, kde máme jako hlavní hrdinky Morgavsu a Morganu. Uzavírá se nám tím tedy jeden větší příběh, který byl prezentován především putováním dvojice čarodějek - staré a zkušené Morgany a mladé a telátkovité Morganky - směrem na Island, kde bylo jejich cílem dovést na konkrétní místo draka, jenž se dostal do jejich opatrovnictví. Překvapivě se ukázalo, že drak souvisí s mnohem větším plánem, který má na svědomí čarodějnice Agáta, což je sice bývalá Morgavsina společnice, ale stala se z ní celkem zlá mrcha, která chce v podstatě ovládnout celý svět. A dopomoct jí k tomu mají práce draci, kteří v sobě mají moc, jež by se Agátě hodně hodila. Zlá čarodějnice se tedy snaží soustředit všechny draky na jedno místo, kde je může ovládnout. A to místo je zrovna na Islandu. Vzhledem k tomu, že Morgavsa a Morgana jí nesou posledního draka, začíná se jejich plán zdát lehce problematický. Minimálně pro zachování lidstva.


Pokud je možné první knihu "Morgavsa a Morgana 1: Dračí chůvy" vnímat jako úvod, kde se seznamujeme s postavami a začíná se odvíjet příběh, a druhou knihu "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" pak jako cestu, kdy je potřeba dojít do cíle, tak třetí kniha "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" je právně naplněním této cesty. Čarodějky se skutečně dostanou do cíle, kam směřovaly, a dochází k očekávanému vyvrcholení, které rozhodně není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. I zde Petr Kopl ukazuje svoje vypravěčské schopnosti a rozhodně nenudí. Tohle je vyústění, které zaujme i starší čtenáře, i když - jasně - pořád je to primárně boj dobra se zlem, kde chceme, aby dobro za každou cenu zvítězilo. Tohle je ale cesta, jak to podat zajímavě a nenudit A pobavit, protože tohle je velká devize Petrových komiksů - prostě vás bude bavit, mnohdy se přistihnete i u toho, že se smějete nahlas.


Kniha "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" je přínosná - z hlediska příběhu - i v tom smyslu, že se zde dovídáme více o minulosti Morgany a o tom, jaký bude její úděl. I když vzhledem k tomu, že Petr Kopl se u tohoto díla velmi inspiroval králem Artušem a jeho legendou, mohou vám některé dějové prvky dojít, protože vycházejí právě z této legendy, i když je patrné, že s ní autor pracuje hodně volně a hodně posvém. A to je jen dobře. Právě v knize "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" se ale dostává tahle legenda více do popředí a vám začne docházet, jak o bude kombinováno, jak tenhle příběh s legendou bude kooperovat. A jelikož mám artušovský příběh hodně rád, rozhodně se nebráním jeho zpracování jiným, vlastním způsobem, pokud je to takto originální a jednoduše dobré. A tohle originální a dobré prostě je. Je to přesně ta knihy, kdy si po přečtení řeknete, že to bylo super a že doufáte že pokračování vyjde velmi brzy. A že to bude zase v souborném vydání, protože tohle rozkouskované na malá pokračování postě nechcete.


Petr Kopl komiksem "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" dokazuje svoje schopnosti nikoli jen v tom, že dovede napsat a nakreslit skvělý komiks nejen pro děti, ale i pro dospělé, kteří si v komiksu také najdou svoje, ať už to jsou promyšlené vtípky nebo easter eggs, které jsou součástí jeho komiksů celkem standardně. A v tomhle směru tedy rozhodně excelovala kniha "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice". Kniha "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" je pak silná ve svém příběhu, jenž je skvěle zakončen, ale také v kresbě, kdy se Petr vyřádil i na celostránkových ilustracích. Zase to má trochu jiný nádech a funguje to na čtenáře jinak, přesně tak, jak by mělo, vzhledem k tomu, že finále je přece jen trochu epičtější než dosavadní dění. Nezbývá než se těšit na to, co přinesou další příběhy téhle čarodějnické dvojice, protože určitě budou stát za to A já si počkám, až zase vyjdou v sebraných knihách, protože na pokračování ve "Čtyřlístku" bych to prostě nedával.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:

#DP124: Marvel: Heroes Reborn 2021 - Co se stalo s nejmocnějšími hrdiny země?

$
0
0
Autorem článku je Daniel Palička.


Jak se zdá, Marvel se nebojí riskovat. Po xmenských volbách (článek na toto téma si můžete přečíst přímo zde) se vydavatelství rozhodlo pustit do dalšího experimentu, ačkoliv není kdovíjak originální. Tentokrát půjde o květnovou událost Heroes Reborn, jejíž název se inspiruje stejnojmennou událostí, která bude letos slavit své 25. výročí. 

Co se týče původního, proklínaného a z dnešního pohledu naprosto katastrofálního crossoveru/eventu Heroes Reborn z druhé poloviny 90. let, jednalo se o riskantní tah. Tehdy byl Marvel na kreativním dně a nevěděl, co si počít. Po velkolepé události The Onslaught Saga, kdy se týmy Avengers a Fantastic Four v čele s jejich arcinepřítelem Doctorem Doomem spojily proti bytosti jménem Onslaught, zrůdě stvořené z vědomí Profesora X a Magneta, se zdálo, že slavní marvelovští hrdinové jsou jednou provždy mrtví. Opak se však stal pravdou. Zatímco Spider-Man, Daredevil, X-Meni a mnozí další se nacházeli na Zemi, Avengers spolu s Fantastic Four byli Franklinem Richardsem přemístěni do nově vytvořeného kapesního vesmíru. Zde mohli své životy prožít od začátku a zcela jinak. 


A tak jsme dostali Heroes Reborn! Několik sérií začalo vycházet znovu od prvního čísla a chopily se jich talenty tehdejší doby, jmenovitě Jim Lee, Rob Liefeld a několik dalších, což se naneštěstí projevilo na výsledné kvalitě. Dodnes jsou příběhy z tohoto období považovány za jedny z nejhorších, které kdy v 90. letech vyšly, a to nejen díky kvalitě jednotlivých komiksů, ale také díky příšernému výtvarnému stylu (Liefeld by mohl vyprávět) a výrazným změnám jednotlivých postav. Proto ostatně buďme rádi za minisérii Heroes Reborn: Return. V ní se totiž staří známí vrátili zpět do původního marvelovského univerza.      


Upřímně, buďme rádi, že jsme na tuto divnou avengerovskou etapu mohli zapomenout. 

Každopádně, vydavatelství se rozhodlo k názvu Heroes Reborn vrátit po pětadvaceti dlouhých letech. V květnu se dočkáme události, které se chopí kreativní tým stojící za aktuálně vycházejícími Avengers, tedy scénárista Jason Aaron a kreslíř Ed McGuinness. Společně se vrhnou na odvyprávění poutavého příběhu z alternativní reality, kde se Avengers nikdy nedali dohromady. Tony Stark neunikl z jeskyně a nestal se z něj Iron Man, z Thora je alkoholický ateista, jenž neoplývá božskou mocí, a Captain America nebyl nalezen zamrzlý v ledu, jelikož Avengers neexistovali. Místo nich zachraňuje svět jiné superhrdinské uskupení - Squadron Supreme of America. To bude chránit nevinné občany před zlosyny jako Dr. Juggernaut (Doctor Doom, který získal Juggernautovy schopnosti z Cyttorakova rudého klenotu), Black Skull, Silver Witch, Thanos a mnoha dalším.    


Marvel se pochlubil s prvním oficiálním trailerem. Podívat se na něj můžete přímo zde:  


A kromě toho taktéž zveřejnil několik propagačních plakátů. Pojďme se na ně podívat. 

Na prvním z nich vidíme již zmiňovaného Dr. Juggernauta. Když jsem design postavy viděl úplně poprvé, zděsil jsem se. Upřímně jsem nemohl uvěřit vlastním očím. To je pěkná hloupost, projelo mi hlavou, ale po větším uvážení jsem si řekl, že to zase tak špatné není a do kontextu alternativní reality to zapadá. Zatím nevíme, jak moc velkou roli v zápletce sehraje, ovšem rozhodně je se na co těšit. Snad se Aaron chopí postavy se ctí a nepokazí ji: 


Na dalším vidíme Bena Grimma (Thing) a Reeda Richardse (Mr. Fantastic). Jak se zdá, v alternativní realitě se z nich místo členů superhrdinského týmu Fantastic Four stali agenti S.H.I.E.L.D.u.: 


Plakát s Thanosem, který má na ruce nasazenou Rukavici nekonečna, v níž jsou umístěny všechny kameny: 


Zde už lze těžce odhadovat, o koho by se mohlo jednat. Že by šlo o mišmaš Enchantress a Scarlet Witch? Těžko říct. Co jsem si pročítal oficiální vyjádření Marvelu, mezi záporáky by se měla v Heroes Reborn objevit jakási Silver Witch. Možná právě ona byla vyobrazena na následujícím plakátu: 


Pak tady máme plakát s Hulkem, který bojuje proti nespecifikovaným mimozemským stvořením. Že by se Bruce Banner vydal poznávat neprobádané kouty marvelovského kosmu? Nebo jde jen o pouhý klam? To ukáže až čas: 


Na dalším plakátu vidíme Petera Parkera stojícího na výrazné žluté trumpetě, jež je dosazena do výrazného obřího nápisu novin Daily Bugle, a kromě něj také nohy neznámého hrdiny. Soudě dle žlutého, můžeme předpokládat, že by teoreticky mohlo jít o Hyperiona, ovšem jde pouze o ryzí spekulaci, takže nelze pokládat toto tvrzení za stoprocentně validní. Nechme se překvapit: 


Na závěr jsem si nechal dva nejzajímavější plakáty. Na prvním pravděpodobně vidíme kanadskou formaci v čele s Wolverinem. Kromě něj se v týmu nachází ještě čtyři další členové. Můj odhad je následující: jde o Sasquatche, Shaman (popř. alternativní verzi, která je obdařena magickými schopnostmi Doctora Strange, Aurora a Guardian (popřípadě úplně jiná postava - pravděpodobně nějaký generický žoldák): 


A jako pravou třešničku na dortu jsem si nechal plakát s Philem Coulsonem. Ten se totiž chystá kandidovat na prezidenta Spojených států. Očividně jde o reakci Marvelu na aktuální zvolení Bidena do funkce. Jinak bych si tah takového rázu nedokázal za normálních okolností vysvětlit: 


Prozatím nebylo upřesněno, jestli půjde o samostatnou sérii nebo příběhový oblouk v rámci pravidelné řady Avengers, ani zda se dočkáme tie-inů či vedlejších minisérií, popřípadě drobných doplňkových příběhů. Oficiálně však bylo upřesněno datum vydání. V tuto chvíli můžeme počítat s květnem letošního roku, kdy by Aaronovo Heroes Reborn mělo naplno odstartovat. Kdy se dočkáme poslední části, není zřejmé. 

Ačkoliv nejsou má očekávání kdovíjak vysoká, stejně si událost nenechám ujít. Navíc, nebyl bych to já, kdybych se s vámi nepodělil o své dojmy. Už teď vám mohu slíbit, že jakmile komiks dovychází, můžete na něj co nejdříve očekávat recenzi, a to přímo zde na Comics Blogu.

#DP125: DC Future State

$
0
0
Autorem článku je Daniel Palička.


Po kataklyzmatických událostech kolosálního eventu Dark Nights: Death Metal se svět DC Comics změnil k nepoznání. Jako vstup do nové éry se vydavatelství rozhodlo hned z kraje letošního roku odstartovat Future State, specifickou, dvouměsíčně trvající událost, jež nás zavedla do daleké budoucnosti. V ní kromě Batmana, Supermana, Wonder Woman, Flashe a jiných přišla řada i na nově nastupující generaci mladých ochránců spravedlnosti. Ta půjde ve stopách těch největších superhrdinů dcčkovského komiksového světa. 

Dohromady vycházelo od ledna až do března 2021 celkem 24 různých minisérií, z nichž každá měla nejenom ukázat etablované postavy v trochu jiném světle, ale také představit začínající talenty, které mají v aktuálním superhrdinském mainstreamu co říct. Ve výpisu vycházejících talentů můžeme nalézt jména jako Ram V, Geoffrey Thorne, Brandon Easton, Sean Lewis, Josie Campbell a mnoho dalších. 

Jelikož mě iniciativa DC Future State už od svého prvního oznámení nesmírně zaujala a usilovně jsem se o ní zajímal, řekl jsem si, že bych přímo zde, na Comics Blogu, mohl zrecenzovat všechny minisérie. Abych to povýšil ještě o třídu výš, rozhodl jsem se vytvořit univerzální rozcestník, který bude čtenářům sloužit pro lepší orientaci. 

Co to v praxi znamená? Následující článek efektivně poslouží jako detailní přehled. Naleznete v něm seznam všech dosud vydaných titulů. Je důležité podotknout, že seznam bude postupně aktualizován a doplňován o odkazy na recenze, na něž se můžete přesměrovat po rozkliknutí nápisu “Recenze”. A abych nezapomněl, u pár vybraných komiksů budu hodně brát ohled na jejich délku. Přece jenom, některé kousky mají jenom dva sešity a přijde mi zbytečné u většiny z nich psát klasické plnohodnotné hodnocení o sedmi odstavcích. Proto můžete očekávat jak kratší, stručnější a výstižnější, tak i delší, obsáhlejší a mnohem podrobnější recenze. Každý si zkrátka najde to své. Navíc, tohle je také dost důležité zmínit, proč bych se měl rozepisovat o komiksu, který je naprosto špatný?  

Níže přikládám abecedně seřazené komiksy*.

Seznam: 
Future State: Aquaman
Future State: Batman/Superman
Future State: Catwoman 
Future State: Dark Detective 
Future State: The Flash 
Future State: Green Lantern 
Future State: Harley Quinn
Future State: House of El 
Future State: Immortal Wonder Woman
Future State: Justice League
Future State: Kara Zor-El, Superwoman 
Future State: Legion of Super-Heroes 
Future State: Nightwing
Future State: Robin Eternal
Future State: Shazam! 
Future State: Suicide Squad
Future State: Superman: Worlds at War 
Future State: Superman/Wonder Woman 
Future State: Superman of Metropolis 
Future State: Superman Vs. Imperious Lex 
Future State: Swamp Thing
Future State: Teen Titans 
Future State: The Next Batman 
Future State: Wonder Woman 

*Poznámka - Aby nedošlo ke zbytečným zmatkům, budou modrou barvou vyznačené tituly, u kterých si již můžete přečíst mé osobní hodnocení. Učinil jsem tak hlavně pro lepší orientaci. 

Na závěr ještě přikládám oficiální trailer, který vám Future State více přiblíží: 


Nevím jak vy, ale neskutečně se těším! Čeká nás totiž další maraton recenzí, takže aktivita stránky bude ještě větší. A co víc, budete mít přehled o moderních, aktuálně vycházejících komiksech, což se rozhodně vyplatí. Já osobně doufám, že si tuto krasojízdu se mnou užijete. Snad si díky ní rozšíříte obzory.    


#DP126: DC Infinite Frontier - Co nás v březnu čeká?

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička 


Pokud jste četli minulý článek (odkaz na něj máte přímo zde), pak asi víte, že DC Comics se letos v lednu vytasilo s novou iniciativou jménem DC Future State, která nám měla zprostředkovat příběhy odehrávající se v daleké budoucnosti, vždycky v jiném stanoveném roce. Vydavatelství vsadilo na uzavřené minisérie, mimo to však také na prezentování nezaběhnutých talentů, kteří v současném superhrdinském mainstreamu mají co říct, odlišné zpracování zaběhnutých postav a představení mladších, méně zkušených variant hrdinů jako Batman, Superman, Wonder Woman a další. V době psaní tohoto článku už máme za sebou hned několik minisérií. Konec iniciativy je v tuto chvíli stanoven na březen 2021.



Určitě se ptáte: „A co bude dál?'“ Po konci Future State má DCčko v plánu odstartovat další velké přečíslování. Ano, už je to tady zase, vážení! Tentokrát by se mělo jednat o Infinite Frontier. Jak se zdá, měl by přinést hned několik zásadních změn, a to nejen do publikování jednotlivých řad, ale také do aktuálního statusu hrdinů DC a sešitového vydávání, jež se mimo jiné dočká několika změn. Jsem si plně vědom, že se najdou tací, kteří se v moderním komiksovém průmyslu neorientují a nevyznají se ve všemožných restartech, ideálních startovních bodech pro nováčky a nevím, v čem ještě. Proto vám prostřednictvím následujícího článku chci shrnout všechno podstatné, co byste měli vědět, ať máte o aktuálním stavu vydavatelství DC Comics a jeho plánech trochu přehled. Můžeme se na to vrhnout! 



Nejprve je dobré si o Infinite Frontier povědět několik základních informací. Nejedná se o restart podobný New 52. Jde o přečíslování, v rámci kterého dostanou zaběhnuté série nové kreativní týmy a od prvního čísla začnou vycházet zcela nové tituly. Autoři se budou snažit přijít s neotřelými nápady a s novým, nikdy neviděným směřováním, tak aby přilákali nové čtenáře. Dosavadní historie zůstane zachována, takže se nemusíte bát velkých změn v kontinuitě.



Nová kapitola komiksového světa DC by měla odstartovat již 2. března šedesáti čtyř stránkovým one-shotem Infinite Frontier #0, což má být první vlaštovka. Detaily o ději zatím nevíme, v tuto chvíli však můžeme předpokládat, že se dočkáme upoutávek na nadcházející dění, nastínění několika záhad a také předzvěsti budoucích událostí. O scénář by se měla postarat prvotřídní tvůrčí elita, konkrétně scénáristé Scott Snyder, Geoff Johns, James Tynion IV, Joshua Williamson, Geoffrey Thorne, Phillip Kennedy Johnson, Brian Michael Bendis, Becky Cloonan, Michael W. Conrad, Joëlle Jones a Tim Sheridan. Kresbu si vezmou na starost John Timms, Howard Porter, Joëlle Jones, Jorge Jimenez, Alitha Martinez, David Marquez, Stephen Byrne, Jamal Igle, Dexter Soy, Rafa Sandoval, Alex Maleev, John Romita Jr. a další.



Po Infinite Frontier #0 bychom se měli dočkat prvních příběhů, s čímž se pojí jeden důležitý aspekt - sešitové vydávání. O něm nepíšu jen tak, jelikož by mělo projít velkou změnou. Nejvíce se to projeví na ceně. Ta se u většiny řad (čest výjimkám) zvýší z 3.99 amerických dolarů na 4.99. Někteří můžete tento krok proklínat, na druhou stranu to má své opodstatnění. Čísla totiž budou mnohem delší, než jak bývalo zvykem. U několik současných sérií, především tedy u osvědčených, dnes již zaběhnutých značek typu Batman, Detective Comics, Action Comics, Wonder Woman a další, totiž kromě hlavního příběhu dostaneme taktéž bonusové vedlejší povídky, zaměřené na méně známé postavy DCčkovského světa. Neplatí to však u všech plánovaných titulů. Kromě toho však dojde také k úpravě periodicity vydávání. Z dvou sešitů měsíčně se přehoupneme na standardní model jednoho čísla za měsíc. Osobně nejsem rád za návrat k starému modelu vydávání, na druhou stranu oceňuji více obsahu a zaměření na hrdiny, kteří nejsou moc v povědomí ostatních.

Nyní se krátce podíváme na design samotných sešitů. Pro tyto účely bude mým exemplářem Batman číslo 106. Jak si můžete povšimnout, na obálce se nově budou objevovat ikony typické pro daného superhrdinu. V případě Batmana jde o netopýří symbol. Pokud se podíváte detailněji, všimnete si nejen loga společnosti DC Comics, ale taktéž výrazného nápisu Infinite Frontier s bílou hvězdou. Ten funguje jako poznávací znamení, podle něhož poznáte, že komiks je vydaný pod stejnojmennou iniciativou. A jako by to nestačilo, na obálce dále můžete najít název bonusové povídky včetně kreativního týmu. U sešitu Batman #106 jde konkrétně o první část dvoudílného příběhu od scénáristy Joshuy Williamsona a kreslíře Gleba Melnikova.



Inu, to by bylo všechno. Co říct závěrem? Budu doufat, že se nejnovější přečíslování DCčka povede. Uvidíme, jak moc úspěšný bude Infinite Frontier u čtenářů, ale já osobně novým kreativním týmům věřím. Abych pravdu řekl, v seznamu dosud oznámených titulů jsem si našel pár sérií, kterým bych chtěl věnovat pozornost. Tak se nechme v březnu překvapit. Snad bude čekání stát za to.

#DP127: DC Infinite Frontier - Přehled komiksů

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička


Minule jsme se podívali na zoubek plánovanému přečíslování DCčkovských komiksů jménem DC Infinite Frontier a podrobně jsme si jej představili. Následující článek slouží především jako bonus pro fajnšmekry. Abych to uvedl na pravou míru, jde o výpis všech doposud oznámených titulů, kterých bychom se měli dočkat v plánované březnové iniciativě. U každého máte přiloženou obálku a vypsané veškeré základní informace (tj. kreativní tým, datum vydání, popřípadě název vedlejšího příběhu obsaženého v daném sešitě). 


Článek jsem nesepsal jen proto, abyste měli představu o jednotlivých komiksech, ale také proto, abyste si z celého seznamu vybrali pár titulů, jež pak vyzkoušíte. Přece jenom, rozpis je, co se postav a tvůrců týče, velmi bohatý, takže je rozhodně z čeho vybírat. 


Na veškeré dosud ohlášené kousky se můžete podívat přímo zde: 


Infinite Frontier#0 (vychází 2. března)

Scénář: Scott Snyder, Geoff Johns, James Tynion IV, Joshua Williamson, Geoffrey Thorne, Phillip Kennedy Johnson, Brian Michael Bendis, Becky Cloonan, Michael W. Conrad, Joëlle Jones a Tim Sheridan

Kresba: John Timms, Howard Porter, Joëlle Jones, Jorge Jimenez, Alitha Martinez, David Marquez, Stephen Byrne, Jamal Igle, Dexter Soy, Rafa Sandoval, Alex Maleev, John Romita Jr. a další



Batman #106 (vychází 2. března) 


Hlavní příběh: 

Scénář: James Tynion IV, Kresba: Jorge Jimenez 


Postranní příběh - Robin (1. část): 

Scénář: Joshua Williamson, Kresba: Gleb Melnikov 



Detective Comics #1034 (vychází 23. března) 


Hlavní příběh: 

Scénář: Mariko Tamaki, Kresba: Dan Mora 


Postranní příběh - Robin (2. část): 

Scénář: Joshua Williamson, Kresba: Gleb Melnikov 



Wonder Woman #770 (vychází 9. března)


Hlavní příběh: 

Scénář: Becky Cloonan a Michael W. Conrad, Kresba: Travis Moore 


Postranní příběh - Adventures of Young Diana:

Scénář: Jordie Bellaire, Kresba: Paulina Ganucheau 



Superman #29 (vychází 9. března) 


Hlavní příběh: 

Scénář: Phillip Kennedy Johnson, Kresba: Phil Hester, Eric Gapstur


Postranní příběh - Tales of Metropolis: 

Scénář: Sean Lewis, Kresba: Sam Basri 



Action Comics #1029 (vychází 23. března) 


Hlavní příběh: 

Scénář: Phillip Kennedy Johnson, Kresba: Phil Hester, Eric Gapstur 


Postranní příběh - Midnighter:

Scénář: Becky Cloonan a Michael W. Conrad, Kresba: Michael Avon Oeming 



The Flash #768 (vychází 16. března)


Scénář: Jeremy Adams 

Kresba: Brandon Peterson 

  


Justice League #59 (vychází 16. března)


Hlavní příběh: 

Scénář: Brian Michael Bendis, Kresba: David Marquez 


Postranní příběh - Justice League Dark: 

Scénář: Ram V, Kresba: Xermanico 



Batman: Urban Legends #1 (vychází 9. března)


Scénář: Chip Zdarsky, Matthew Rosenberg, Stephanie Phillips, Brandon Thomas 

Kresba: Eddy Barrows, Marcos To, Ryan Benjamin, Laura Baga, Max Dunbar 



The Joker #1 (vychází 9. března)


Hlavní příběh:

Scénář: James Tynion IV, Kresba: Guillem March 


Postranní příběh - Punchline: 

Scénář: James Tynion IV a Sam Johns, Kresba: Mirka Andolfo 



Harley Quinn #1 (vychází 23. března)


Scénář: Stephanie Phillips 

Kresba: Riley Rossmo 



Crime Syndicate #1 (vychází 2. března)


Hlavní příběh:

Scénář: Andy Schmidt, Kresba: Kieran McKeown 


Postranní příběh - Ultraman: 

Scénář: Andy Schmidt, Kresba: Bryan Hitch 



Suicide Squad #1 (vychází 2. března)


Scénář: Robbie Thompson 

Kresba: Eduardo Pansica  


 

The Swamp Thing #1 (vychází 2. března)


Scénář: Ram V

Kresba: Mike Perkins 



Teen Titans Academy #1 (vychází 23. března)


Scénář: Tim Sheridan

Kresba: Rafa Sandoval 



Batman/Superman #16 (vychází 23. března)


Scénář: Gene Luen Yang 

Kresba: Ivan Reis, Danny Miki 



Catwoman #29 (vychází 16. března)


Scénář: Ram V 

Kresba: Fernando Blanco 



Nightwing #78 (vychází 16. března)


Scénář: Tom Taylor 

Kresba: Bruno Redondo  



Robin #1 (vychází 27. dubna)


Scénář: Joshua Williamson

Kresba: Gleb Melnikov



Green Lantern #1 (vychází 6. dubna)


Scénář: Geoffrey Thorne

Kresba: Dexter Soy 



Na jaký komiks z Infinite Frontier se vy osobně nejvíce těšíte? A našli jste v seznamu nějaký, který vás ohromil? Pochlubte se dolů do komentářové sekce. Rád si vaše názory přečtu. 

#2138: Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec

$
0
0



Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec

Vydala nakladatelství Labyrint a Euromedia v brožované vazbě v roce 2019. Vydání má 216 stran a prodává se v plné ceně za 359 Kč.

Scénář: Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek
Kresba: Karel Osoha

Po knize "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" následoval druhý díl "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec", který pokračuje v příběhu Josefa Hasila, nebo alespoň v té jeho části, která čtenáře, potažmo dívky zajímá asi nejvíce, tedy období jeho života, kdy se stal osobou, jež vešla v obecnou známost jako Král Šumavy. První kniha se zaměřovala na to, že jsme viděli Josefa Hasila, jak začal se svou činností převádění osob přes hranice do Německa. Nejednalo se o jednoduchý úkol, a nakonec se nevyplatil, protože byl Hasil - a nikoli sám - uvězněn v lágru. Ale podařilo se mu utéct, což je konec knihy "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" a vlastně i začátek Knihy druhé. V té se s Josefem Hasilem setkáváme na druhé straně hranic, v Německu, kam se mu podařilo utéct z vězeňského tábora. Ani zde ale není život nijak jednoduchý, protože se také jedná v podstatě o tábor, kde jsou srocováni lidé, co se pokusili utéct. Jejich životní podmínky nejsou nic skvělého a každý se snaží najít svoje místo. A Josef Hasil jedno takové má.


Nějak se mu podařilo, že má nadání na převádění lidí, tedy i když byl chycen. A v německém táboře si ho našla americká strana, která jej chtěla využívat pro svoje špionské akce, jež se v podstatě zaměřovaly také na to, aby se určití lidé dostali přes hranice, ať už jedním směrem, nebo směrem druhý. Kniha "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec" se tak věnuje hlavně činnosti pro americkou stranu, a to ji spojuje i s knihou poslední, která se více věnuje tomu, jak se československá strana snažila Hasila, skoro za každou cenu, dostat. Ale zpět ke knize druhé, kde vidíme Josefa Hasila v jeho známé roli, tedy tady skutečně vidíme Krále Šumavy v jeho plné síle. A přitom byl agentem, který dělal pro americkou stranu. Kniha "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec" tohle celkem napovídá, ale rozhodně se nedá říct, že by se jednalo o nějakou velkou akci ve stylu amerických špionážních filmů. Tohle je osobnější příběh.


V knize "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec" se autoři hodně věnují tomu, jaké měl Hasil pocity, co asi prožíval, jak se snažil z Československa dostat svou partnerku, přičemž na to měl poměrně hodně možností, ale ona se k tomu prostě neodhodlala. Raději zůstávala v zemi, kde byla její situace nejistá a kde hrozilo to, že bude cílem komunistické strany, která proti Hasilovi začala brojit. A to se nakonec také potvrdilo. Ale i to je více rozepsáno v poslední knize, kde jsou patrné i následky toho, jak se Hasil zachoval a že rozhodně nebylo zaměřeno jen na něj, ale na celou jeho širokou rodinu, v podstatě na všechny, které v Československu zanechal. Anebo příběh o tom, jak se snažil člověk dělat něco dobrého, pomáhat tam, kde si myslel, že je pomoc potřeba, ale nakonec díky tomu trpěli všichni lidé kolem něj. A někteří také umírali.


V tomhle směru j kniha "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec" velmi silná, v tom osobním zaujetí nejen hlavní postavou, ale i dalšími charaktery, jež se zde objevují. Některé jsou naznačeny jen okrajově, ale u v šech máte pocit, že by se mohlo jednat o skutečné osoby, které v nějaké podobě mohly žít a daným způsobem jednat. Jsou to osoby se skutečnými motivacemi, osoby, které chtěli něčeho dosáhnout, ať už se na to ze současného pohledu díváme jako na něco pozitivního, anebo jako na něco negativního. Příběh Josefa Hasila ukazuje nejen sílu jednoho člověka, ale především se zaměřuje na šílenost dané doby a toho, jak lidé stáli proti sobě, někdy beze zbraní, ale mnohdy i s ní. A ta doba byla skutečně šílená a jeden se skoro diví, že pro člověka, jakým Josef Hasil byl, dopadla ještě celkem dobře. Ale o tom více v knize "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje".

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:

#DP128: Dark Nights: Death Metal - Speed Metal

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička 


Scénář: Joshua Williamson 

Kresba: Eddy Barrows

Po recenzi na komiks “Dark Nights: Death Metal” jsem si řekl, že bych se čistě teoreticky mohl na Comics Blogu věnovat několika tie-inům, jež buď stojí za pozornost, anebo jsou tak ulítlé, až podle mě stojí za zhodnocení. Do jaké kategorie podle mě patří sešit “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal”? Stojí za váš čas? Na tyto otázky si odpovíme v dnešní recenzi. 



Osobně nepatřím mezi fanoušky eventu Dark Nights: Death Metal, který minulý rok otřásl s komiksovým světem DC k nepoznání, o čemž jste se ostatně mohli již přesvědčit. Argumenty, proč si myslím, že Snyder a Capullo vytvořili chaotickou zbytečnost plnou podivných momentů, zvláštních vyprávěcích postupů a nelogických scén, si můžete přečíst přímo v recenzi (odkaz na ni máte zde). Když jsem hlavní sérii dočetl, řekl jsem si, že by nebylo na škodu, kdybych vyzkoušel několik tie-inů. Přece jenom, rozšířil bych si obzory, a zároveň bych si udělal obrázek o tom, jestli doplňkové příběhy stály za to, anebo šlo jenom o obyčejné spotřební zboží, jež bylo vytvořeno čistě za účelem zisku, nikoliv pro potěšení fanoušků. A ano, ačkoliv jsem v původní recenzi psal, že mě názvy  jako “Speed Metal”, “Doom Metal” a podobné šílenosti nedokážou dostatečně nalákat, stejně jsem se odhodlal a několik titulů jsem navzdory tomuto faktoru vyzkoušel. Jaký byl výsledek? Zjistil jsem, že více jak polovinu titulů bych mohl označit spojením “špatný vtip”. Našly se však i výjimky, mezi něž bych mohl zařadit například one-shot “Speed Metal”. 



Metaloví fanoušci možná ví, že speed metal je podžánr heavy metalu, typický především pro rychlejší rytmus, svižné tempo a výrazné melodie. Do názvu nebyl aplikován jen tak, poněvadž děj se zaměřuje na skupinu speedsterů, tedy rychlých superhrdinských běžců obdařených Zdrojem rychlosti (v originále Speed Force). Skupina složená z Wallyho Westa, Jaye Garricka, původního Flashe, a Barryho Allena, nynějšího Flashe. Ti se musí popasovat s nekonečnými hordami temných poskoků Batmana, který se směje (Batman Who Laughs). Čeká je běh, na který jen tak nezapomenou. Běh, jenž rozhodne o všem.    


Přiznám se, že původně jsem si komiks nechtěl v žádné případě přečíst. Nepočítám-li šílený název, demotivalo mě zapojení Wallyho Westa. Pokud čtete současné komiksy od DC Comics pravidelně, pak víte, že v posledních několika letech si hrdina neprocházel nejlepšími chvílemi svého života. Lépe řečeno, neměl štěstí na scénáristy. Namísto působivého, propracovaného, lidsky smýšlejícího hrdiny z něj zprvu udělali vraždící monstrum. Netrvalo však dlouho a po událostech v minisérii Flash Forward od scénáristy Scotta Lobdella se z něj stal mocný hrdina obdařený silou samotného Doctora Manhattana. Ne, nedělám si legraci, tohle se skutečně stalo. Sami musíte uznat, že pro jednoho z nejvýznamnějších speedsterů v celém DC universu to byly nelehké časy, takže jsem k následujícímu příběhu přistupoval s mírným odstupem. Ano, na scénáristické křeslo sice usedl Joshua Williamson, jeden z mých největších oblíbenců v současném superhrdinském mainstreamu, ovšem i přesto jsem byl velmi skeptický. Nakonec jsem se překonal a vrhnul jsem se na čtení vskutku strhujícího vyprávění.



Po dějové stránce je “Speed Metal” poutavý. Úvodní stránky nejprve rekapitulují všechny důležité události, které se dosud staly, a které jsou mimo jiné důležité pro hlavní dění. Zjišťujeme, čím vším si Wally West musel projít, co všechno se událo a jaké momenty pro něj byly nejdůležitější. Posléze se vrháme přímo do akce. Sledujeme skupinu běžců, jejichž jediným cílem je uniknout Batmanovi, který se směje. Dočkáme se několika příjemných interakcí, přičemž hned nato směřujeme směrem kupředu a v průběhu akčně laděného vyprávění se postupně dostáváme až k velkolepému zakončení. V tomto směru musím scénáristu Joshuu Williamsona opravdu pochválit. Nejenom že akční složku píše svižně, dynamicky a poutavě, díky čemuž několik sekvencí vynikne mnohem lépe, ale také si dává záležet s vývojem hlavních hrdinů. Ano, tahounem je sice Wally, nicméně i další dostali dostatek prostoru, aby mohly vyniknout jejich osobnosti, což je chvályhodné. Skvělým scénáristickým tahem je pak snaha o vytvoření si vlastní identity. Tím chci říct, že scénárista se nesnaží používat nesmyslné dějové odbočky a vypravěčské strategie, typické pro jiné moderní komiksy s Wallym Westem, díky kterým by se z komiksu rázem stal generický patos bez nápadu. Zároveň se nesnaží přehnaně šokovat, ani ohromovat přehnanou pompézností. Namísto toho vsází na propracované postavy a na jejich týmovou souhru, což dějové stránce prospívá. Navíc, v scénáři se nešetří funkčními, skvěle načasovanými zvraty, ani emočně nabitými momenty, jež bych s klidným svědomím mohl označit za opravdu zapamatovatelné.  



Samozřejmě, nesmím opomenout ani výtvarnou stránku. O tu se postaral ostřílený Eddy Barrows, který vsází především na výrazné panely plné tmavších, mnohem temnějších odstínů, které perfektně dokreslují hutnou atmosféru komiksu. Zároveň si vyhrál s panelováním, jež se hodí k svižným akčním sekvencím. Sem tam jsou některé pasáže chaotičtější, jmenovitě třeba úvodní scény ze začátku celého one-shotu, ovšem jde pouze o drobné nuance. Není to něco, co by z objektivního hlediska kazilo čtenářský zážitek. Jde pouze o drobnou vadu na kráse, kterou člověk zaregistruje, ať chce či nechce. Bude jí samozřejmě věnovat chvilku pozornosti, ale po chvíli ji nebude nijak zvlášť vnímat. Čili ke kresbě nemám žádné velké výhrady. Užíval jsem si ji od začátku až do konce a některými panely jsem se kochal (několikapanelové ohlédnutí za minulým děním mluví za vše).   



Pokud bych měl svůj názor shrnout, řekl bych, že “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal” má všechny důležité aspekty, jež by měl kvalitní superhrdinský komiks mít. Scénárista bravurně zvládá bilancovat mezi akční superhrdinskou linkou, která se v sešitě povedla na jedničku, a pomalejšími, mnohem intimnějšími a osobnějšími pasážemi, sloužící především k vývoji jednotlivých postav. Hrdinové působí lidsky, dokážete se s nimi v průběhu vyprávění ztotožnit a máte pocit, jako byste aby lépe vykreslil interakce mezi jednotlivými postavami. Ze všech hrdinů nejvíce vyčnívá Wally West, který je po opravdu dlouhé době napsán solidně. Jeho osobnost je propracovaná, má co nabídnout a během čtení se až budete divit, kolik úžasných momentů budeme moci prožít. V tomto směru jde poznat, že Williamson je srdcař a obří fanoušek Flashe, protože na rozdíl od jiných současných autorů klade důraz především na Wallyho  propracovanou osobnost. Komiks zároveň splňuje předpoklady ideálního tie-inu. Hlavní sérii skvěle obohacuje o nové poznatky, nesnaží se jenom zprostředkovat obyčejnou situaci na bojovém poli, a dokonce se občas nebojí zariskovat a přestává se držet zaběhnutých mantinelů. Závěr, který bych osobně přirovnal k láskyplnému dopisu všem Flashovým fanouškům, je pak skvělou třešničkou na dortu. Osobně mohu one-shot doporučit všem, kteří si chtějí přečíst nejen kvalitní tie-in ze světa Death Metalu, ale také kvalitní komiks, jenž funguje jako výborná tečka za dosavadní prací Joshuy Williamsona na Flashovi. Zcela zaslouženě dávám palec nahoru!          

#DP129: Future State: Superman of Metropolis

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička


Scénář: Sean Lewis, Brandon Easton

Kresba:John Timms, Valentine de Landro, Cully Hamner, Michael Avon Oeming   


Future State je v plném proudu, a tak je načase se vrhnout na recenzování jednotlivých titulů. V tuto chvíli mám za sebou četbu již pěti dokončených minisérii, takže se na Comics Blogu máte rozhodně na co těšit. Když jsem přemýšlel nad tím, který příběh bych mohl zrecenzovat jako úplně první v pořadí, říkal jsem si, že bych čistě hypoteticky mohl začít něčím kvalitním. Něčím, čím bych poukázal na vysoké kvality aktuální DCčkovské iniciativy. Jenomže pak, po dlouhém uvažování, jsem se rozmyslel a vsadil na úplně jiný tah. Rozhodl jsem se psát názory v pořadí, v jakém jsem chronologicky četl dané minisérie. Právě proto nebylo na výběr nic jiného, než zhodnotit “Superman of Metropolis”, projekt, od kterého jsem - podobně jako od několika dalších supermanských titulů - vůbec nic nečekal a přistupoval k němu s velkým odstupem. Aby bylo jasno, Supermana považuji za jednu z nejpropracovanějších a nejzajímavějších postav ze stáje vydavatelství DC Comics, minimálně co se superhrdinské elity týče, ovšem když jsem si procházel kompletní seznam sešitového vydávání dle měsíců a ze zvědavosti si pak pročítal anotace sérií, měl jsem pocit, jako bych četl anotaci k nicneříkajícím komiksům ze současného mainstreamu. Nicméně, i přesto jsem se odhodlal a vrhnul se do čtení, ačkoliv byla moje očekávání velmi nízká. Dokázala mě minisérie překvapit, anebo šlo o zklamání ve všech směrech? 



Na rozdíl od jiných komiksů z Future Statu neobsahuje “Superman of Metropolis” pouze hlavní příběh, ale také dva bonusové. Nejprve se podíváme na ten úplně první od scénáristy Seana Lewise a kreslíře Johna Timmse, pojmenovaný “Future State: Superman of Metropolis”. V hlavní roli figuruje Jon Kent, syn původního Supermana, který se stal jeho přímým nástupcem. V budoucnosti nám nespecifikovaného roku se Metropolis nachází v nelehké situaci. Z města byl vyhoštěn Lex Luthor, jeden z někdejších supermanských protivníků, a na jeho místo nastoupil podnikatel a vynálezce Andrej Trojan, který nejenom že sestrojil novou nebezpečnou technologii, ale také začal pomocí speciálně vytvořené nanotechnologie ovládat obyčejné lidi. Navíc, jako by to nestačilo, založil si vlastní firmu Trojan Industries a mimo to získal právo na řízení Armády Spojených států amerických. Jeho moc je téměř neomezená, a tak je na Jonovi, aby nastávající problém vyřešil. Pomáhat mu bude odrostlejší Supergirl a možná dojde řada i na někoho dalšího. 



Co osobně musím pochválit ze všeho nejvíce, je výtvarný styl. Ačkoliv John Timms rozhodně nepatří mezi nejlepší současné kreslíře, musím uznat, že z objektivního hlediska odvádí slušnou práci. Akční pasáže mají grády a klasické čtvercové a obdélníkové panelování, sem tam pěkně doplněné o výrazné celostránkové scény, se ke komiksu docela hodí, přestože je z dnešního pohledu vcelku standardní a nijak výjimečné. Coloring pak neurazí, ani nenadchne. Z dějového hlediska se “Superman of Metropolis” nese především v duchu rozvleklých soubojů, doplněných o pár poklidnějších konverzací. V tomto směru ukazuje Sean Lewis svou slabou tvůrčí stránku. Nikdy se totiž nesnaží odvyprávět výjimečnou zápletku. Namísto toho vsází na osvědčené vypravěčské postupy a sázku na jistotu, díky čemuž vás během čtení nic nepřekvapí, nepočítám-li úvodní moment s jednou nejmenovanou postavou. Ničemu nepomáhá ani styl psaní. Čtení je vinou dlouhých popisných okének a divných dialogů strašně těžkopádné, nudné a nezáživné. Protagonisté jsou strašně nevýrazní, a i přes jejich vcelku zajímavé osobnosti si je nedokážete moc oblíbit. Vše naštěstí zachraňuje pár skvělých momentů, včetně úžasného závěru, a mnou již zmiňovaná kresba. Navzdory tomu se nemohu zbavit dojmu, že scénárista napsal průměrný kousek, patřící do kolonky “přečtete a po několika dnech na něj zapomenete”.



Nyní přichází čas na zhodnocení bonusových příběhů. Nejprve nám Brandon Easton a Valentine de Landro v jednohubce “The Metropolis Menagerie” představí nového Mistera Miracla, kterým je Shilo Norman. Slovo “nového” berte dost s rezervou, protože ve skutečnosti jde o postavu, která se ve světě DC již nesčetněkrát objevila, a to například v Seven Soldiers of Victory od Granta Morrisona a v řadě dalších titulů. Osobně jsem byl na “nového” Mistera Miracla zvědavý. Přece jenom, Scott Free svou největší moderní slávu zažil zásluhou Toma Kinga a jeho věhlasné dvanácti sešitové maxisérii, která dokonce získala cenu Eisnera, takže změnu jsem uvítal s otevřenou náručí. To, co mi však bylo naservírováno, byla jedním slovem zbytečnost. De Landrův styl se mi sice zamlouval, dodával jednotlivým scénám šťávu, jenomže dějová stránka je chabá. Jde pouze o bojové sekvence, v nichž Miracle bojuje proti mechům a zachraňuje nevinné obyvatele. Nic objevného. Abych pravdu řekl, čtení pro mě bylo naprostou ztrátou času. To samé bych mohl říct i o bonusové povídce Seana Lewise jménem “The Guardian”, v níž sledujeme maskovaného černošského ochránce spravedlnosti. Kresba je ucházející a nikterak ohromující. A co se týče děje, ten, ačkoliv bych v něm dokázal najít pár dobrých momentů, je fádní a nudný k uzoufání. Škoda, rozhodně se z toho dalo vykřesat více. 



Co říct závěrem? “Superman of Metropolis” je z mého osobního soudku podprůměrný kousek, jehož četba sice není trýznivá, ale v žádném případě si ji nebudete užívat. Všechny příběhy mají relativně dobrou kresbu, po dějové stránce však drhnou. Začátek od Lewise a Timmse vás ničím nepřekvapí. Jde o generický komiks bez špetky esenciálnosti. Eastonova The Metropolis Menagerie je zbytečná a The Guardian bohužel neuchvátí. Osobně jsem nečekal žádný zázrak, ovšem výsledek je ještě horší, než jsem čekal. Sice se nejedná o kreativní dno, avšak o výborný komiks také nejde. Osobně nedoporučuji.         

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#DP130: Mr. and Mrs. X, Vol. 1: Love and Marriage

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička



Scénář: Kelly Thompson 

Kresba: Oscar Bazaldua, David Lopez


Je 14. února, a to znamená jediné: je Valentýn, svátek zamilovaných. K této příležitosti jsem se rozhodl napsat kratší recenzi, ve které bych se tentokrát věnoval něčemu romantickému. Možností jsem měl několik, nakonec však padla volba na první svazek ze série Mr. and Mrs. X. Důvodů jsem měl hned několik. Prvně, Rogue a Gambit patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších mutantských postav. Jejich vztah se nedá jednoduše popsat. Je na jednu stranu rozjuchaný, plný humoru a veselí, na druhou stranu milostný a založený na věrnosti obou partnerů. Zkrátka a dobře, jako milenecký pár jsou úžasní. To mi nemůžete nijak vyvrátit. Ale k zhodnocení prvního svazku jsem měl ještě jeden pořádný důvod. Nepočítám-li fakt, že Thompsonovou mám coby scénáristku velmi v oblibě (proto ji ostatně považuji za jednu z nejlepších současných tvůrkyní, jaké u Marvelu můžete pohledat), tak jsem měl potřebu upozornit na titul, který není v našich luzích a hájích moc známý. Navíc, v době, kdy píšu tuto recenzi, již dávno vyšla kniha “Nejmocnější hrdinové Marvelu #117: Rogue”, přičemž časem by měl vyjít i svazek zaměřený přímo na Gambita, takže načasování je precizní. A abych uvedl ještě jeden argument na závěr, tahle série si díky své milostné tematice článek zaslouží. Tak se pohodlně usaďte, protože se podíváme na zoubek superhrdinskému komiksu “Mr. and Mrs. X, Vol. 1: Love and Marriage”.



Kniha se nese především ve znamení romantiky, na což poukazuje již název. Ostatně, slovo “Love” odkazuje na romanci dvou souzněných mutantů, přičemž “Marriage” je úzce spjato s hlavní premisou. Hned v úvodu proběhnou velké zásnuby. Dva hlavní hrdinové pozvou své nejbližší a úspěšně odstartují novou etapu svého vztahu. Ovšem svatební cesta je nečeká. Musí se totiž vydat na misi, která je zavede do různých koutů vesmíru. V jejím rámci se budou muset spojit s mnoha různými hrdiny. Jak se jim na jejich výpravě bude dařit, vám neprozradím. Nicméně, mohu vás ujistit, že o procházku růžovým sadem v žádném případě nepůjde.



Thompsonová vsází především na svižné vyprávění okořeněné o funkční humorné scény. Ačkoliv je tempo občas přehnaně zběsilé, díky čemuž máte v některých chvílích pocit, že jste součástí šíleného akčního filmu, fungují jednotlivé složky komiksu na jedničku. Akčním scénám nechybí dynamika, což je výborně umocněno výtvarnou stránkou. Nejsou použity nuceně a mají vždy své opodstatnění v ději. Zároveň nejsou příliš uspěchané a mají spád. Samozřejmě, příběh není postavený jenom na zdlouhavých soubojích, a tak nám je prostřednictvím jednotlivých sešitů postupně prezentován vztah manželského mutantského páru. Jak jsem již psal výše, Gambita i Rogue zbožňuji, takže čtení vzájemných interakcí mezi nimi pro mě byl fantastický zážitek. Jde vidět, že Thompsonová má k těmto dvěma silné citové pouto, a z každé stránky, doslova z každého momentu to jde cítit. Dialogy jsou přirozené, nepůsobí lacině, přičemž synergie titulní dvojice funguje na jedničku. Coby čtenář nemáte pocit, že byste četli patos, a co víc, po dočtení si budete chtít přečíst pokračování. 



Co se týče kresby, na té se vystřídali hned dva kreslíři. Oscar Bazaldua dělal prvních pět sešitů. Osobně musím říct, že odvádí naprosto úžasnou práci. Hravě využívá panelování, umí kreslit krásné postavy, a to hlavně ženy, a ještě ke všemu si dává záležet s každou intimní scénou Přičtu-li k tomu výrazné světlé barvičky, nemám si na co stěžovat. Finální sešit kreslený Davidem Lopezem je bohužel o něco slabší, co se výtvarné stránky týče, nicméně o žádnou hrůzu se rozhodně nejedná. Podle mě se snažil tak nejlépe, jak to jenom šlo. Takže když to vezmu kolem a kolem, jsem s vizuální stránkou veskrze spokojený. 


Abyste si však nemysleli, že jenom chválím, zmíním samozřejmě i pár negativních stránek. Osobně jsem měl v některých chvílích problém s jednou nově vytvořenou postavou, o níž se bohužel nemohu, vzhledem k její roli v příběhu, rozepsat. Každopádně, šlo sice o mladou, sympatickou postavu, ovšem některé scény, v nichž figurovala, mi přišly divné. Občas v komiksu došlo na slabší, dovolil bych si říct až prázdné části, během kterých se nic důležitého nedělo a přešlapovalo se v nich na místě. Tím pádem se zápletka nikam neposouvala a v podstatě stála nějakou dobu na místě, a to úplně zbytečně. O kresbě v posledním sešitu svazku jsem již psal, tudíž nebudu svůj postoj nijak detailněji rozvádět. Tohle jsou však jen drobné vady na kráse. Z objektivního hlediska je svazek “Mr. and Mrs. X, Vol. 1: Love and Marriage” příjemným moderním komiksem, jenž vás zabaví a sem tam rozesměje. Pakliže hledáte příjemný příběh s jedním z nejlepších mutantských párů v Marvelu, je následující komiks určený přímo pro vás. Upřímně, lepší superhrdinskou romanci ke čtení na Valentýna nenajdete. 




Dostali jsme se sice na konec samotné recenze, ovšem měl bych ještě pár závěrečných slov. Užijte si Valentýna, jak to jenom jde. Pokud můžete, zkuste jej strávit se svými milými polovičkami. Popřejte jim, obdarujte je dárkem z lásky nebo je potěšte něčím úplně jiným. Samozřejmě, nezapomeňte si v tento jedinečný den, jaký se v roce neopakuje, něco přečíst, protože romantického čtení není nikdy dost.         

#DP131: DC Love is a Battlefield

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička



Scénář: Různí

Kresba: Různí


Ach ano, Valentýn dělá divy!


Původně měla 14. února na Comics Blogu vyjít pouze jedna tematická recenze, ovšem překonal jsem se, a nakonec jsem napsal ještě jednu. Přece jenom, tento svátek nemám s kým slavit, takže jsem si to chtěl nějak vykompenzovat. A co víc, dnes se budeme věnovat vcelku aktuálnímu komiksu, jenž vyšel před pár dny. Konkrétně se jedná o uzavřený osmdesáti stránkový one-shot “DC Love is a Battlefield”.


Podobně jako “The Joker 80th Anniversary 100-Page Super Spectacular”, i u “DC Love is a Battlefield” platí, že jde o sbírku několika uzavřených povídek od různých kreativních týmů, které tentokrát spojuje téma lásky a milostných vztahů. V hlavní roli sledujeme jedny z nejznámějších párů v rámci DCčkovského univerza, což dává tvůrcům větší škálu možností. 


Každou povídku jsem zhodnotil zvlášť. 


1. Batman a Catwoman: Perfect Matches (Scénář - Christos Gage, Kresba - Xermanico) 

Na úvod jsme si nemohli přát nic lepšího. Příběh, ve kterém se Catwoman a Batman (v přestrojení) vydají na loď plnou pověstných gothamských zlosynů, drží pohromadě zásluhou pomalejšího, leč místy vtipného scénáře, jenž je okořeněn vzájemnými interakcemi titulní dvojice, které k vyznění zápletky pasují. Xermanicova kresba by sice mohla být, co se designu postav, lepší, ocenit však musím panelování a občasné, přesto hravé využití prostředí. Závěr je pak pravou třešničkou na dortu pro všechny batmanovské fanoušky. Gage se svým “Perfect Matches” zkrátka nastavil laťku hodně vysoko.    




2. Wonder Woman a Steve Trevor: Bittersweet (Scénář - Crystal Frasier, Kresba - Juan Gedeon) 

Po vynikajícím startu přichází strmý pád. Povídka o rande Wonder Woman a Steva Trevora, ze kterého se nakonec vyklube souboj se sněžným záporákem, je ukázkou tupé, nicneříkající povídky, kterou se sebezapřením přečtete a poté ji vypustíte z hlavy. Mám pocit, že zde byla snaha o odvyprávění odlehčeného příběhu, jenž vás pobaví. Bohužel, snaha byla marná. Humor je špatný, protagonista je bizarní (bohužel ne v dobrém smyslu slova) a dialogy jsou strašně hloupé. Ani ucházející kresba nic nezachraňuje. Nezbývá nic jiného, než dodat, že “Bittersweet” považuji za kvalitativní dno one-shotu. 



3. Amanda Waller a Perry White: Loose Lips (Scénář - Mark Russell, Kresba - Nik Virella) 

Docela příjemné překvapení, musím říct. Od povídce s Amandou Waller a Perrym Whitem jsem čekal leccos, jen ne zajímavý náhled do duše dvou protichůdných postav, jež jsou v mnoha ohledech diametrálně odlišné. Osobně bych v některých částech zredukoval množství dialogových bublin, protože občas jich bylo příliš mnoho, a pozměnil bych pár pasáží, ale jinak jsem spokojený. Po dočtení jsem byl příjemně překvapený z výsledku. A osobně musím uznat, že finální rozuzlení mi vykouzlilo úsměv na tváři, takže jsem spokojený.



4. Kid Flash a Red Arrow: A Tale of Two Titans (Scénář - Marquis Draper, Kresba - Pop Mhan) 

Titánská jednohubka, která čtenáře zaujme především svým svižným a odlehčeným stylem vyprávění. Interakce mezi hlavními hrdiny fungují, výtvarný styl Popa Mhana svými jemnými linkami krásně doplňuje jednotlivé scény a scénárista Marquis Draper pěkně bilancuje mezi akčními scénami a intimnějšími dialogy mezi hrdiny. Závěrečná pointa pak pěkně završuje příběh, který mě po celou dobu čtení bavil. Nemám si na co stěžovat. Za mě zasloužený palec nahoru. 


5. Harley Quinn a Poison Ivy: The Beginning (Scénář - Tim Seeley, Kresba - Rebekah Isaacs)

Podle mě vrchol celého sešitu. Emocionálně nabitá, vizuálně líbivá a velmi retrospektivní povídka plná referencí nejen na vztah Poison Ivy a Harley Quinn, ale také na pár památných momentů z historie DC univerza. Z každé stránky jde znát, že Seeley si s psaním scénáře dal záležet. A bezpochyby má přehled. Možná právě proto interakce mezi oběma titulními postavami působí uvěřitelně a závěr je koncipovaný tak, aby příjemně překvapil nejednoho čtenáře. Abych se přiznal, posledních několik stránek mi vyrazilo dech. Dovolil bych si tvrdit, že po “Future State: Harley Quinn” (brzy očekávejte recenzi) jsme letos dostali další kvalitní komiks s Harley v hlavní roli, což o kvalitách něco dokazuje.       



6. Hawkman a Hawkwoman: Together Forever (Scénář - Cavan Scott, Kresba - Jose Luis) 

Nadprůměrný akčňák s příměřeným tempem, jenž krásně poukazuje na vztah mezi Hawkmanem a Hawkwoman. Neurazí, ani nenadchne, ve výsledku však potěší, a to především díky skvělé akční stránce, neokoukanému prostředí a dynamice dvou titulních hrdinů.




7. Mister Miracle a Big Barda: Anniversary (Scénář - Regine Sawyer, Kresba - Rob Guillory) 

Příklad výborně napsané humorné povídky. Úderná, svižná, bez infantilního humoru. Dobrá, objektivně mohou být vtipy pro některé čtenáře až moc situační a založené především na akci, udržují si však slušnou kvalitu. Kresba je cartoonová, občas karikaturní, a scénář drží pohromadě. Opět platí, že vyvrcholení bylo skvělé. Pro fanoušky Mistera Miracla a Big Bardy, mezi které hrdě patřím, je to pohodový zážitek. To vám zaručuji. 



8. Nightwing a Starfire: Ex-Position (Scénář - Sina Grace, Kresba: Karl Mostert) 

Řemeslně dobře odvedená práce. Nic víc. Ano, četlo se to příjemně, ale něco tomu chybělo. Tohle je dokonalá ukázka ucházejícího komiksu, který vás nijak zvlášť neohromí, ovšem zabaví vás.



9. Sgt. Rock: Able (Scénář - Pornsak Pichetshote, Kresba - Chris Mooneyham)

Upřímně, nechápu, z jakého důvodu byl válečný příběh o Sgt. Rockovi zařazen do sešitu plném milostných povídek s nejznámějšími páry DCčka. Mohl by mi tento krok někdo vysvětlit? Ano, chápu, na konci nám sice scénárista v nepatrné míře prezentuje myšlenky o lásce a míru, to však nemění nic na celkovém vyznění povídky. Každopádně, i přes naprosto nepochopitelný tah jsem si čtení relativně užil. Válečná tématika byla příjemným zpestřením a děj byl svižný. Za kvalitativní špičku bych “Able” rozhodně označit nemohl, i tak se ovšem jedná o příjemnou vsuvku, a to i přesto, že nepasuje do koncepce. 



10. John Stewart a Fatality: The Heart Wants (Scénář - John Ridley, Kresba - Amancay Nahuelpan)    
V závěrečné povídce “The Heart Wins” se Green Lantern (John Stewart) musí vydat do vesmíru, aby našel svou ztracenou lásku. Děj měl spád, kresba byla skvělá a finální pointa s koncem, nad kterým se každý může zamyslet jinak, perfektně zafungovala. John Ridley zkrátka dokázal napsat skvělou sci-fi povídku.     



Co říct závěrem? One-shot “DC Love is a Battlefield” naplnil, ba dokonce předčil má očekávání. Čekal jsem příjemné milostné povídky, jež mi dokonale zpestří valentýnský svátek. To jsem nakonec z větší části dostal, ovšem kromě toho jsem se dočkal i jednoho silně podprůměrného příběhu a několika opravdu kvalitních kousků. Objektivně se jedná o solidní sbírku povídek, která má šanci zaujmout nejednoho čtenáře. Mohu vřele doporučit. 


#DP132: Future State: Harley Quinn

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička



Scénář: Stephanie Phillips

Kresba: Simone Di Meo

Po zrecenzování minisérie “Future State: Superman of Metropolis” se vrháme na druhý titul, jenž jsem v rámci iniciativy Future State dočetl. Tentokrát přišla na řadu minisérie “Future State: Harley Quinn”. Abych se přiznal, byl jsem na ni šíleně zvědavý, a to hned z několika pádných důvodů. Nejprve mě potěšil kreativní tým. Ten nebyl složen z příšerného dua Amanda Conner a Jimmy Palmiotti, který Harley psal během posledních několika let naprosto otřesně. O to více se člověk mohl těšit na jiné, mnohem přívětivější pojetí. Dále mě lákalo futurističtější prostředí. Každá minisérie se totiž odehrává v daleké budoucnosti, takže čtenář nikdy neví, co ho čeká, ani s čím se scénáristé vytasí příště. Navíc, tvůrcům to dává ještě větší tvůrčí svobodu, jelikož nemusí být limitováni zaběhnutými mantinely. Místo toho mohou zkusit něco nového. Něco, co hravě přiláká a zaujme fanoušky. Tím největším důvodem, proč jsem se těšil, však bylo kladné přijetí. Co jsem si pročítal názory na zahraničních knižních databázích, čtenáři byli veskrze spokojení, což bylo způsobeno zejména tím, že nová, méně známá a vcelku neotřelá Stephanie Phillips podle všeho pojala  jednu z nejznámějších batmanovských záporaček osobitě a mnohem odlišněji. Ano, autorka sice má na kontě projekty jako Devil Within, Artemis and the Assassins nebo The Butcher of Paris, nejedná se však o tituly, o nichž by měl povědomí každý. Její Harley Quinn se tedy dá označit za její vůbec první velký komiksový projekt. Na to, že jde o její premiéru, co se klasického superhrdinského mainstreamu týče, u fanoušků úspěšně zabodovala. Otázka ovšem zní, dokázala mě svým stylem oslovit?



Dějově se ocitáme v budoucnosti, ve které se město Gotham změnilo k nepoznání. V současnosti je pod dohledem nově vytvořené organizace jménen Magistrate (osobně preferuji lépe znějící český překlad “Magistrát”), která funguje na bázi policejního státu. Tím pádem kontroluje, zda lidé dodržují zákony, a vzhledem k změně názoru na maskované ochránce se také snaží zlikvidovat všechny pošuky v maskách, kteří všude možně pobíhají, nehledě na to, zda jde o hrdinu nebo záporáka. Tím se dostáváme k Harley Quinn, která je samotnou organizací vězněna v obří uzavřené cele. Jako by to nestačilo, musí spolupracovat s Jonathanem Cranem, známějším pod svým zločineckým aliasem Scarecrow. Aby mohla být vykoupena a propuštěna na svobodu, kterou si tak mermomocí přeje, musí na jeho příkaz lovit “masky” (přezdívka pro lidi v maskách) vzdorující autoritám. To v praxi znamená, že je vystopuje, následně polapí a přenechá je vojákům k zatknutí. 



Po vypravěčské stránce je “Future State: Harley Quinn” na velmi slušné úrovni. Phillips ví, kdy má zpomalit, kdy naopak vsadit na efektivní akci. Krásně balancuje mezi oběma polohami a dokáže je vyvážit, aby něčeho nebylo málo, něčeho naopak příliš, což komiksu dost napomáhá. Zároveň musím vypíchnout velké zaměření na vývoj postav a na jejich vzájemné interakce. Titulní Harley mi byla sympatická a dokázal jsem si k ní už od prvních několika stránek utvořit silný vztah. Byla jedním slovem skvělá. Možná právě proto jsem jí celou dobu fandil v jejím počínání. V scénách, kdy s elegancí porážela jednoho protivníka za druhým, na mě navíc dokázala zapůsobit svou osobitou krásou, což se mi u postavy tohoto typu stává málokdy. A co víc, líbí se mi, že scénáristka se nedrží modelu, který byl v posledních několika letech u DCčka tradicí, tedy napsat Harley jako tupou, naprosto bezmyšlenkovitou osobu bez jasně dané identity. Ne, Phillips ji píše po svém. Říkal jsem si: „Ano, konečně čtu pořádně napsanou postavu!“ Ani nevíte, jak velká satisfakce to pro mě byla. Nicméně, Harley není jediným tahounem celého příběhu. Kromě ní mě taktéž velice zaujal Scarecrow, také pojatý trochu jinak. Jeho šarm na vás vyzařuje z každé stránky a svým osobitým vystupováním vás doslova okouzlí. A ty vlasy, to je něco! A abych  nezapomněl, nesmím opomenout ani hlavního záporáka, o němž se bohužel nemohu detailněji rozepsat, poněvadž nechci zbytečně vyzrazovat děj. I ten je nicméně napsán bravurně. 



Kapitolou samou o sobě je pak kresba Simona Di Mea. Svým výtvarným stylem mě dokázal uchvátit už při čtení minisérie “Mighty Morphin' Power Rangers/Teenage Mutant Ninja Turtles”, v níž exceloval na plné čáře. Zde sice taktéž předvádí silný výkon, jenž je povýšen na piedestal především zásluhou výrazného coloringu, pasujícího k futuristicky laděnému prostředí, a dynamického panelování, ovšem měl bych k němu jednu výhradu. Některé scény byly zmatečné a nebylo zřejmé, co se na nich děje. Tímto neduhem trpí především pasáže, kdy se Harley snaží polapit zlosyny. (Ano, ačkoliv jsem o několik řádků výše psal, že má pomáhat s naháněním “masek” obecně, v průběhu děje dojde pouze na zlosyny typu Professor Pyg a další.) Když už jej zmiňuji, právě u jeho dopadení jsem zprvu vůbec nechápal, co se v tu danou chvíli stalo. Až poté, kdy jsem se na panely podíval trochu pozorněji a detailně jsem si je prohlédl, mi to docvaklo, ovšem dalo to zabrat. Podobných scén najdete v komiksu více, což je škoda, protože jinak bych k výtvarné stránce neměl žádné zásadnější výhrady. 



Mám však pár připomínek k příběhu. Ačkoliv je tempo vyprávění svižné, zábavné a akčně nabité, díky tomu vás ostatně bude čtení bavit, stejně jsem narazil na pár chybiček. Prvně, některé dějové linky jsou hodně zhuštěné. Někdy jsou příliš uspěchané, jindy strašně okleštěné. Kupříkladu jedna důležitá scéna s Jonathanem Cranem, která je pro zápletku velmi důležitá, by za normálních okolností měla mnohem větší výstavbu, jenomže vinou sešitové limitace na dvě čísla musela být naneštěstí upravena, aby jakž takž dávala smysl. Podobných příkladů bych mohl vypsat mnohem více. Stojím si zkrátka za tím, že kdyby byl komiks o něco delší, minimálně o jeden sešit, mohla by autorka některé části příběhu lépe rozvinout. Na tento problém trpí především druhá polovina, kde Phillips střídá jeden důležitý moment za druhým. Ano, minisérii sice nakonec dokázala úspěšně ukočírovat, mám však pocit, že druhou půlku mohla zvládnout o poznání lépe. Mou druhou výtkou je pak finální bitva, jež byla bohužel strašně urychlená. S tím se pojí i konec. Ten byl pěkný, ale dle mého názoru mohl být lépe zpracovaný. Opět se však vracíme k obrovskému problému, kterým je délka. Snad to nemusím nijak zvlášť rozebírat. 



Každopádně, i přes tyto nedostatky bych mohl “Future State: Harley Quinn” vřele doporučit. Srovnám-li Harley s minule recenzovaným počinem, jde o kvalitnější kousek. Zamlouvaly se mi postavy a jejich vzájemné interakce, úchvatná kresba a postupný vývoj. I přes místy chaotické scény a některé slabší pasáže jsem si čtení užil. Osobně vnímám “Future State: Harley Quinn” jako velmi sympatický počin, díky kterému jsem se dozvěděl hned dvě věci. Prvně, i v současnosti může být Harley Quinn napsaná solidně. A za druhé, Stephanie Phillips na mě působí jako velmi sympatická scénáristka, která umí psát. Možná právě proto si od ní chci přečíst některé z jejích autorských projektů. To už o kvalitách recenzované minisérie něco vypovídá.


Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#2139: Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje

$
0
0



Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje

Vydala nakladatelství Labyrint a Euromedia v brožované vazbě v roce 2020. Vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek
Kresba: Karel Osoha

A máme tu poslední dál trilogie o Králi Šumavy, která se věnuje muži, jenž se narodil jako Josef Hasil, ale většina lidí ho zná právě pod onou přezdívkou, která vešla ve známost a stala se jakousi legendou, a to v podstatě až do současnosti. Král Šumavy je jedním ze symbolů boje s komunismem, člověkem, který se snažil o to, aby se lidé, kdo se chtěli dostat za hranice což rozhodně jednoduché nebylo, tuto možnost skutečně měli, i když se rozhodně nejednalo o nic snadného a mnohdy šlo o život. V některých případech ke smrti skutečně i došlo, o čemž se přesvědčil i Josef Hasil, což je také finále druhé knihy. S tou v podstatě skončila éra chodce. Ne že by Josef Hasil ve třetí knize už nepřeváděl, ale maximálně soustředěno je na snahu komunistů tohoto fantoma dopadnout, a to s vynaložením všech zbraní studené války, které měli k dispozici. A že jich nebylo zrovna málo.


Kniha "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" je taková celkem speciální, alespoň ve srovnání s předchozími. Ne že by se díly "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" a "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec" nezaměřovaly v některých scénách i přímo na komunistické pohlaváry a jejich podřízené, ale jednalo se spíše o scény ojedinělého charakteru. V případě třetího dílu už se jedná o přímé zaměření, a to natolik, že Josef Hasil nejen, že získává sobě rovného soupeře, ale ve skutečnosti se v knize objevuje postava, která má více prostoru, a to jak z hlediska příběhu, tak i z hlediska vysvětlení jejího charakteru. Kapitán Fišer dostal za úkol vyřešit případ Krále Šumavy, ale není to až tak jednoduché, jak by se zdálo. A těm nahoře dochází trpělivost, když se výsledky nedostavují. A tak se oba dva dostávají pod tlak, ač každý z jiného důvodu. Hasil je pod drobnohledem komunistické strany, ale chce přes hranice dostat partnerku a syna, Fišer zase má nového nadřízeného a případně má být od případu odstaven, když se výsledky nedostavují.


V případě knihy "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" se podařilo spojit poměrně akční, špionážní příběh o tom, jak se komunisté snaží dopadnout českého agenta v amerických službách spolu s příběhem poměrně komorním lidským, o osudu dvou mužů, jejichž životy nebyly zrovna jednoduché, ať už jejich vlastním zaviněním, či z jiného důvodu. Ta první, akčnější část, má skutečně parádní proporce špionážního dramatu - máme zde dvě znesvářené strany, osnuje se plán, jak dostat konkrétní osobu, v tomto případě tedy Josefa Hasila, jsou v tom intriky, odhalují se různé zrady, a do toho se objevují i nové lokace, na nichž se příběh odehrává. Velké finále se tak děje nikoli na českém nebo německém území, na něž se soustředil příběh především, ale spolu s postavami se podíváme do Vídně. A do toho ještě sledujeme, jak komplikovaný byl osobní život, a to jak Josefa Hasila, tak i kapitána Fišera.


Kniha "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" je povedeným zakončením celé trilogie o Králi Šumavy, a rozhodně to není napínavý příběh o to, jak se někdo snažil pomoct a ti zlí došli potrestání. Tohle je příběh o tom, že žádný člověk není černobílý a na všechno lze nahlížet trochu odlišnou optikou. Stejně jako je na Josefovi Hasilovi možné najít určité prvky, které se vám v jeho chování nebudou líbit, tak je i možné na Fišerovi shledat něco, co se vám bude zamlouvat. A to je dobře. Žádná postava v literárním díle by neměla být černobílé, už vůbec ne postava, jejíž život je založen na skutečných událostech. Každý má své silné stránky, každý má své slabé stránky. Tak to prostě je. A tohle kniha "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" a vlastně celá trilogie prezentují skvěle. Je to lidský příběh, zachycuje zajímavé historické události, ale pořád je třeba na něj nahlížet jako na fikci. A jako taková funguje skvěle.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:

#DP133: Future State: Swamp Thing

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička 



Scénář: Ram V

Kresba: Mike Perkins


Máme tady v pořadí již třetí recenzi na komiks ze současné DCčkovské iniciativy Future State. Tentokrát si podrobně posvítíme na minisérii “Future State: Swamp Thing”. Ano, i samozvaný Bažináč se dočkal svého titulu a musím říct, že jsem za to rád. Poslední pravidelnou sérii dostal v roce 2011 v rámci obřího restartu New 52 a chopil se jí věhlasný tvůrce Scott Snyder s kreslířem Yanickem Paquettem. Po jejím ukončení pak figuroval coby hostující postava v jiných sériích, jmenovitě třeba v Batmanovi, Justice League Dark a několika dalších, anebo v různých antologiích či one-shotech typu Swamp Thing Winter Special a jiných. Proč o tom vůbec píšu? Recenzované minisérie se totiž chopil Ram V, který v březnu začne psát pravidelnou řadu Swamp Thing, v níž nám představí nového, nikdy předtím neviděného avatara z bažin. Nicméně, ještě před vydáním prvního čísla si střihl uzavřený dvoudílný příběh. Na ten se v dnešní recenzi podrobně podíváme. 



Krátce si povíme něco o příběhu. Ocitáme se v daleké budoucnosti, kdy se Swamp Thing stal vládcem celé planety. Civilizace zásluhou lidí již neexistuje a jediné, co lze na Zemi nalézt, je zeleň. Jako by toho nebylo málo, Bažináč se musí starat o své vlastní vytvořené společenství, do kterého patří Cella, jedna z jeho dcer, a několik dalších přírodních bytostí. Jednoho dne se skupina pod vedením samotného tvora z bažin musí vydat na výpravu, jež je zavede do neprobádaných koutů světa. A možná se dozví i řadu nečekaných zjištění o lidské rase. 



Docela neobvykle musím začít s koncepcí celého komiksu. Nejde totiž o svižné, příjemně odsýpající vyprávění, nýbrž o pomalé a postupně vrcholící. Minisérie je z velké části postavená na  rozvleklejším tempu. Ram V díky tomu může lépe pracovat s postavami a má možnost lépe rozvinout jejich osobnosti. To na jednu stranu dává prostor k několika výborným interakcím, jmenovitě mohu zmínit několik skvěle napsaných srdceryvných konverzací mezi hlavním hrdinou a jeho dcerou, na druhou stranu se do popředí dostávají otravní protagonisté jako Indigo, modrý mužík, jenž vás svým neustálým komentováním daných situací bude vytáčet, a mnoho dalších. Pro scénáristu je také mnohem jednodušší vykreslit okolní svět, ovšem mimo to poukázat na zdecimované kouty velkoměsta a na zpustošenou krajinu, v níž je problém najít živou duši. V některých případech dokonce pracuje s okolní přírodou tak, aby se čtenář dokázal ztotožnit s hlavními protagonisty a aby podobně jako oni pociťoval zmar a nejistotu. Jako příklad uvedu zasněžené lokace, které Ram V využívá k navození mrazivé, hutné atmosféry, což se mu daří perfektně. A co víc, občas se mu podaří protlačit nějakou hlubší myšlenku, popřípadě filosofickou úvahu. 


Dále nesmím opomenout kresbu. Mika Perkinse mám docela v lásce, takže mě jeho účast na minisérii mile překvapila. Svůj výtvarný styl má založený na jemnějších linkách, což se projevuje především na postavách. Kromě toho velmi hravě zachází s panelováním. Nečekejte experimentování à la David Aja či Andrea Sorrentino, ovšem můžete se těšit hned na několik pěkných scén. Když chce zdůraznit, že se v daném rámečku odehrává něco náhlého, popřípadě doslova nečekaného, můžete si povšimnout černých linek okolo čtverečků, jež na tento faktor poukazují. Ještě lépe však vyniknou panely ve chvíli, kdy Perkins použije bílé ohraničení na tmavém podkladu (viz. přiložená ukázka níže). A na co rozhodně nesmím zapomenout, jsou stránky, jež nápadně připomínaly anatomické kresby nakreslené zelenou pastelkou na kus obyčejného papíru. Ty mi v hlavě opravdu utkvěly. Osobně tedy mohu říct, že s výtvarnou stránkou jsem velmi spokojený. Ačkoliv byly některé designy slabší a některá místa by rozhodně mohla být nakreslena lépe, stále se jedná o slušný standard, jenž se obecně k atmosféře minisérie hodí. 



Co taktéž stojí za zmínku, je přemíra experimentování. Ram V se nebál vůbec ničeho. Zariskoval a Swamp Thinga pojal hodně po svém. “Future State: Swamp Thing” bychom mohli zařadit spíše do post-apokalypsy než do klasického hororového žánru, typického pro Swamp Thingovy série. Vnímám to jako správný krok vpřed, minimálně v rámci Future Statu, protože - přiznejme si to na rovinu - Ram V, který je docela velkým nováčkem na poli superhrdinského mainstreamu, aspoň mohl zkusit napsat něco jedinečného. Něco, do čeho by se opřel málokdo. A upřímně, docela mu to vychází. Jak jste se již mohli přesvědčit, pracuje s neortodoxními a neokoukanými nápady. S některými pracuje úžasně, u jiných realizace drhne, a to i přesto, že na papíře se zdají být funkční. Pár dějových zvratů mohlo být napsáno mnohem lépe, sem tam při čtení dokonce narazíme i na pár divných nebo špatných momentů, které zbytečně kazí zážitek. Nicméně, ve výsledku nejde o nic hrozného. To už podle mě více škodí délka, která Rama místy limituje a nutí ho některé linky výrazně zkracovat. S koncem se však vypořádal se ctí. A abych pravdu řekl, posledních několik stránek je pravou třešničkou na dortu.     



Sečteno a podtrženo, “Future State: Swamp Thing” vsází na nové pojetí etablované postavy. Na minisérii bych sice mohl najít pár vad na kráse a v žádném případě bych ji nemohl označit za nejlepší komiks, jaký jsem kdy četl, v každém případě mě dokázala vtáhnout a něco mi předala. Nečekejte nejlepší dílo pod sluncem, ani jednohubku, již slupnete jako malinu, a dostanete poctivé čtivo, které se nebojí být unikátní, osobité a v lecčems odvážné. 

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde

#DP134: Future State: Wonder Woman

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička 


Scénář: Joëlle Jones

Kresba: Joëlle Jones


S Wonder Woman mám obecně složitý vztah. Z pověstného Triumvirátu (v originále Trinity) ji považuji za nejslabší postavu, minimálně co se osobnosti týče, a pokud bych měl mluvit o komiksech, jsou vesměs dobré, ale že by na mě měly obří dopad, se v žádném případě říci nedá. Ať už beru v potaz komiksy vydané česky nebo několik titulů, jež jsem mohl číst v angličtině, žádný ve mně nic moc nezanechal. Neberte mě špatně, to, co jsem měl tu čest číst, bylo vesměs příjemné čtení, které jsem si relativně užil, ovšem nejednalo se o nejkvalitnější kousky široko daleko. Mám-li srovnávat s Batmanem nebo Supermanem, tito dva mají na kontě tunu příběhů, na nichž bych mohl prezentovat jejich propracované a sofistikované osobnosti. U princezny Diany z Themysciry bych hledal marně. A upřímně, ani na filmovém plátně mě moc neuchvátila. Moderní filmová verze v podání herečky Gal Gadot sice vypadá nádherně a její osobnost je přece jenom trochu propracovanější, samostatné filmy však nebyly žádná sláva. První díl byl ucházející průměr, dvojka, pojmenovaná “Wonder Woman 1984”, byla ryzí fiasko.  



Proč o tom všem vůbec píšu? Protože “Future State: Wonder Woman” nám představuje novou, zcela unikátní Wonder Woman, která se v superhrdinském světě ještě nikdy předtím neobjevila. Nová Wonder Woman, pravým jménem Yara Flor, je polobohyně patřící do čela Amazonek z Amazonie. Titul Wonder Woman si vysloužila kvůli nepřítomnosti původní Wonder Woman, již zmíněné princezny Diany. Jen tak pro zajímavost, v tomto směru se nepřímo odkazuje na události z eventu “Dark Nights: Death Metal”, především na velkolepý závěr. Nicméně, tato mladá hrdinka vyniká hned v několika směrech. Prvně, je mladší, takže ačkoliv je obdařena nadlidskou silou a schopnostmi, za které by se nemusel stydět ani obyčejný smrtelník, nemá moc zkušeností. Svou cestu si teprve vytyčuje, takže v jejím životě ji čeká ještě nespočet důležitých okamžiků . Kromě toho je součástí nově formované Justice League, v jejímž čele stojí především mladí superhrdinové (mohu vám zaručit, že brzy na její vlastní komiks dojde řada). A jako by to nestačilo, má snědou pleť. Je to dáno tím, že se původně narodila v Amazonském deštném pralese. Navzdory tomu je součástí ostrova Themyscira, kde pomáhá statečným Amazonkám v boji proti mýtickým potvorám. 



Tím se dostáváme k příběhů. Hlavní dějová linie nás zavede do úplně jiných končin, než na jaké jsme obvykle zvyklí. Nečekejte žádný svět lidí, ani dobrodružství na ostrově. Ne, tentokrát se vydáme do srdce Jižní Ameriky, kde se Yara zprvu musí vypořádat s krvelačnou nestvůrou, načež je nucena se se svou mladou společnicí Caiporou vydat na neočekávanou výpravu, během které bude mít za úkol zachránit jednu ze svých nejbližších. Na její výpravě ji čeká řada nelehkých výzev, takže v žádném případě nepůjde o procházku růžovým sadem. Jak si bude počínat a zda se jí podaří překonat všechny překážky, které jí osud strčí pod nohy, vám samozřejmě neprozradím.



Nejprve bych se rád vyjádřil k zápletce. Ta je podle mě na velmi slušné úrovni. Scénáristka Joëlle Jones píše svižně a úderně, což se projevuje hned v několika směrech. Nesnaží se zbytečně utápět v rozsáhlých popisech lokací, ani zabředávat do sáhodlouhých konverzací. Příběh zběsile odsýpá od začátku až do konce, přičemž tempo je rychlé a zběsilé. Rychlost vyprávění, jak jsem se mohl již od prvních stránek sám přesvědčit, výsledku prospívá, jelikož lépe vyniknou dynamické akční sekvence, v nichž Yara bojuje proti monstrózním stvůrám, a vyprávění je tak o poznání poutavější. Zároveň musím vypíchnout dialogy. Ty jsou kratší, díky čemuž lépe připomínají reálnou lidskou řeč. K postavám si rázem můžete o to více utvořit citové pouto a můžete si k nim utvořit osobní sympatie, což vede k tomu, že se vám v cuku letu zaryjou do paměti. Nejlépe to je znát především u hlavních aktérů.



Co mohu bezpochyby označit za největší pozitivum komiksu “Future State: Wonder Woman”, je výtvarná stránka. Jones se kromě scénáře chopila i kresby, takže měla kompletně volnou ruku. Mohla si ji udělat přesně podle svých představ a nemusela být jakkoliv limitována, což je na výsledku dost znát. Na každé stránce se mohla maximálně vyřádit. Vyhrála si s každičkým detailem a s každým odstínem. Z panelů doslova září rozmanitá paleta barev, kterou využila, jak nejlépe mohla. Barvičky jsou tak nádherné, že pokaždé perfektně doplňovaly jednotlivé scény. A co víc, díky nim je akce - minimálně po vizuální stránce - o několik úrovní výš, o čemž se například můžete přesvědčit v přiložené ukázce, ve které můžete vidět hlavní hrdinku ve chvíli, kdy vytasila svůj meč a jedním silným švihem odsekla hlavu příšeře. Pochválit taktéž musím práci s prostředím, kdy i sebemenší detail naplno vynikne, a designy jednotlivých postav, ať už lidských, zvířecích či božských, jež jsou jedním slovem nádherné.   


Abych jenom nechválil, musím zmínit i pár negativních aspektů. Jako první bych se rád vyjádřil k hlavní hrdince. Ta si mě totiž zpočátku vůbec nedokázala získat. Pominu-li její vizáž, neměla mě čím pořádně nadchnout. Od druhé poloviny jsem si k ní naštěstí dokázal utvořit nějaké citové pouto, což bylo částečně způsobeno tím, že jsme se konečně dozvěděli něco málo o její minulosti, ale trvalo to. Ano, občas sice dojde na situace, kdy se jí něco nepodaří, ovšem z větší části ji sledujeme v situacích, kdy všechno s přehledem zvládá, což postavě moc neprospívá. Neberte mě špatně, Yara není špatná. Čím více titulů jsem s ní četl, tím více jsem si ji dokázal oblíbit, ovšem v recenzovaném komiksu mě více než ona bavila mytologie okolo. A co mi vadilo ještě více, je délka. Opět se v rámci iniciativy Future State projevuje fakt, že dva sešity jsou strašně málo na odvyprávění kompaktního příběhu. Ačkoliv se scénáristka snaží, seč jí síly stačí - a že to opravdu zvládá se ctí - i tak bych mohl poukázat na několik vybraných pasáží, které byly buď urychlené nebo značně okleštěné. Zkrátka a dobře, stačil by jeden sešit navíc a výsledek by byl ještě lepší. Takhle jsem si po dočtení jen řekl: „Sakra, to uběhlo nějak rychle! To vážně nevyšel ještě jeden sešit?“



Navzdory těmto nedostatkům jsem si komiks neskutečně užil. Osobně vnímám “Future State: Wonder Woman” jako akcí napěchovanou, nádherně nakreslenou a mytologicky bohatou minisérii, jež je na kvalitativně vysoké úrovni. Čtení jsem si užíval od začátku až do konce, přičemž Joëlle Jones mě přesvědčila o svých kvalitách natolik, že si od ní někdy v budoucnu snad přečtu ještě jiný počin. Jistě, o jejím výtvarném nadání jsem věděl již předtím, nicméně její autorské projekty šly docela mimo mě. Možná se jim někdy časem budu na Comics Blogu detailně věnovat. Každopádně, v tuto chvíli řadím minisérii ve svém osobním žebříčku titulů z Future Statu na první příčku. Uvidíme, zda ji něco překoná, protože nastavila laťku hodně vysoko.


Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.      

#DP135: Future State: The Flash

$
0
0

 Autorem článku je Daniel Palička 



Scénář: Brandon Vietti 

Kresba: Dale Eaglesham, Brandon Peterson, Will Conrad


Jednou za čas se stane, že si přečtete komiks, který se vám zpočátku zdá jako ryze průměrný, ovšem po dočtení nad ním začnete přemýšlet a uvědomíte si, o jak velkou hromadu hnoje, slušně řečeno, šlo. To však není celé. Ze všeho nejhorší je moment, kdy usednete za počítač s cílem napsat kritickou recenzi, a po několika minutách strávených před monitorem, dívajíce se na soubor v Drivu, zjistíte, že nevíte, co byste měli psát. Přitom celou dobu chcete nějak začít. Ach jo, řeknete si, to nebude úplně brnkačka. A tak uvažujete nad tím, jak začne první věta. Jenomže se nedaří. A tak přemýšlíte, přemýšlíte… a nic! Podobný zážitek jsem měl při psaní recenze na “Future State: The Flash”. Abych pravdu řekl, psaní mých osobních dojmů u následujícího kousku byl docela porod. Na jednu stranu jsem dokonale věděl, co bych chtěl napsat, a v hlavě jsem měl jasně vytvořený názor. Na druhou stranu, převedení do psané formy pro mě výjimečně byla výzva, jelikož o Flashovi od Brandona Viettiho se obsáhlý text vážně napsat nedá. Proto je ostatně následující článek kratší, než jak je u mě obvykle zvykem.



Co jsem si pročítal různé zahraniční databáze, včetně populárního Goodreads, nejsem jediný, kdo považuje “Future State: The Flash” za kreativní dno iniciativy Future State. Fanoušci se shodli, že jde o jeden z nejhorších, ne-li možná o úplně nejhorší titul, jaký mohli číst. Upřímně, není se čemu divit. Když se totiž podívám na koncepci, mám pocit, jako bych četl výtvor tvůrce, jemuž je naprosto jedno, jak naloží s oblíbenými hrdiny. Nezáleží mu na jejich vývoji, zároveň mu ani nejde o to vykonstruovat zajímavý příběh s nečekanými zvraty a se skvělým vyústěním. Neberte mě špatně, příběhy z temné budoucnosti, ve které superhrdiny vidíme v nelehké situaci, mohou fungovat, ovšem aby fungovaly, musí do nich autor vložit kapku jasné tvůrčí vize, špetku unikátnosti, díky níž se bude počin vymykat, a ždibec funkčních nápadů, které nepůsobí prvoplánově, ani lacině. Vietti naneštěstí nepřidal do receptu nic z výše uvedeného, a tak nám nakonec ukuchtil slepenec nápadů, působící značně nedotaženě. A když už se přece jenom najde nějaká idea, která by mohla při troše štěstí fungovat, je pohřbena ve změti zmatečných vyprávěcích strategií, jež si nedokážu ani po dočtení vysvětlit. 



Už zápletka je kamenem úrazu. Podobně jako všechny předchozí minisérie, se i tato odehrává v daleké budoucnosti. Sledujeme Flashe a několik jeho věrných společníků, kteří společně vyráží na misi, během níž se musí vypravit do laboratoře zaporáka Thinkera. Budiž, start nebyl nijak převratný, ale byl relativně snesitelný. Pak ovšem přijde obrat o sto osmdesát stupňů a během retrospektivního vzpomínání Barryho Allena na nelehkou minulost zjišťujeme, že hlavním záporákem je Wally West, ze kterého se zásluhou mocné kletby stal záporák, jehož jediným cílem je zničit všechny hrdiny, kteří se mu postaví do cesty. A tím se dostáváme asi k největšímu problému. Víte, jak jsem si v recenzi na sešit “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal” stěžoval na přístup DCčka k Wallymu, který byl v posledních několika letech katastrofální? Tak tady se bohužel projevuje v celé své kráse. Proč proboha musí z jedné z nejpropracovanějších flashovských postav dělat chladného vraha bez špetky soucitu? Tohle pojetí mi vadilo už v době, kdy vycházela maxisérie “Heroes in Crisis”, a vadí mi i tady. Opravdu má něco takového vydavatelství zapotřebí nám, fanouškům, předkládat? Nerozumím, čeho tím docílí, zvlášť když je Wally v komiksu napsán naprosto příšerně. Scény z druhého sešitu minisérie raději ani nekomentuji, neboť právě ty jsou pravým důkazem toho, jak můžete úžasnou postavu čtenářům znechutit. 



Wally West však není jedinou vadou na kráse. Jak jsem již psal výše, scénárista Brandon Vietti se vůbec nesnaží pojmout zápletku originálně. Namísto toho pracuje s otřepanými klišé, nefunkčními vypravěčskými postupy a neefektivními. Postavy, Flashe vyjímaje, vás ničím neohromí a po celou dobu čtení si k nim nedokážete utvořit vztah. Co se týče kresby, ani ta nezachrání výsledný dojem. Dobrá, Brandon Peterson ze všech výtvarníků odvedl nejlepší práci a snažil se ze sebe vydat co nejlepší výkon. Kresba od ostatních je jedním slovem hrůza. O vyústění zápletky a trapné závěrečné bitvě se raději ani nerozepisuji.



Inu, tohle se prostě nepovedlo. “Future State: The Flash” je nudný, generický a ničím vybočující komiks, který raději ani nečtěte. Proč nestojí za vaši pozornost, jste se již dočetli výše, takže to snad nemusím nijak zvlášť rozvinout. A nyní nezbývá nic jiného, než jenom dodat, že minisérii byste se měli vyhnout obloukem. Za váš čas vůbec nestojí. Pokud jste ovšem masochisté a toužíte po čistém utrpení, pak je flashovské peklo Brandona Viettiho určeno přímo pro vás.  

Viewing all 1668 articles
Browse latest View live