Na dalšího "Zaklínače" v komiksovém podání jsem se docela těšil, protože v případě komiksu "
Zaklínač 1: Skleněný dům" se ukázalo, že Paul Tobin není vůbec špatný autor a že má docela dobré nápady. Alespoň tahle série mu sedla a on se předvedl jako někdo, kdo nemá jen smysl pro humor, který ukázal například v komiksu "
Plants vs. Zombies: Časokalypsa", ale má i smysl pro dramatičtější příběhy. Pravda, ani humoru se v případě komiksu "Zaklínač 2: Liščí děti" nezbavil, ale přece jen se předvádí jako autor temnějšího příběhu. A tohle se k Zaklínačovi hodí. Směs humoru, fantasy a skoro až hororového příběhu, který je tentokrát spojen s iluzemi, jimž musejí hrdinové čelit.
![]()
Příběh se točí kolem toho, že Geralt a jeho společník, kterým je trpaslík Addario, narazí na skupinu, která by ráda využila jejich služeb při plavbě lodí směrem do města Novigrad. Skoro to vypadá nevinně, ale samozřejmě, že dojde na problémy, které jsou dány hlavně tím, že se Geraltovi a Addariovi neřekne všechno. Je v tom něco temného, je v tom jeden démon, o kterém Geralt dobře ví, že to je jeden z těch, které si nikdo nechce naštvat, protože boj proti němu je hodně nebezpečný a vlastně má jen jeden možný výsledek - démon vyhraje. Tím démonem je liščice, napůl žena, napůl liška, která má zvláštní schopnost - dovede vytvářet iluze, které ani sám zaklínač nedovede rozeznat od reality.
![]()
Tohle je obecně téma, které by se dalo hodně zmrvit, ale Tobinovi se podařilo jej vést směrem, který je dostatečně dobrý a který ukazuje, že i z tohoto je možné vytvořit příběh, který bude bavit a zaujme vás, a to i přesto, že podobné iluze jsou už trochu profláknuté. Tobin vytváří dobrou, depresivní atmosféru plnou paranoie, která padá na jednotlivé postavy, ale přitom to stále dovede odlehčovat tak, aby si komiks podržel svůj mainstreamový charakter. Díky kresbě Joa Queria je pak zajištěno i to, aby se na komiks dobře koukalo a aby byly jednotlivé postavy drsné, hnusné, sexy anebo prostě démonické. Rozhodně to není propad v rámci série, ta si pořád udržuje svou kvalitu, která mě osobně trochu překvapuje. Ale to je asi předsudky vzhledem k věcem, které vznikají a základě románů, apod. a mají marketingový charakter.
První knihu s názvem "
Zaklínač 1: Skleněný dům" jsem hodnotil přece jen trochu více, ale to bylo dáno tím, že je to trochu temnější. Jenže ani tento příběh není žádná selanka, ale je to místy pořádně drsné. Tak ne, já už vím, co je ten problém. Ona to bude ta poslední kapitola, která je vypravěčsky takovou nutnou berličkou a která z tohoto komiksu dělá trochu slabší dílo, než jaké by to mohlo být, kdyby se tvůrci pokusili o trochu jiný konec. Je to celé tak nějak rychle utnuté, najednou jsou zde skoky v ději, které výrazně narušují dosavadní tempo, no a pak je zde nutnost dořešit to, co dořešeno nebylo. To celé pak vyznívá tak nějak podivně, jako kdyby to bylo vytržené, jako kdyby to byla jen povinnost, ale ne snaha zachovat dobrý příběh. Tohle mi nakonec čtení malinko zkazilo.
![]()
Jenže pořád se jedná primárně o komiks, který vychází z něčeho, co zde existuje nejen v knižní podobě, ale také v podobě herní. Kniha "Zaklínač 2: Liščí děti" je pořád marketingovým produktem, ale díky tomu, jak je napsána a jak je nakreslena, hlavně díky snaze skutečně něco vyprávět, je pořád v oblasti podobných komiksů nadstandardní a jedná se o velmi dobré čtení, které vás bude bavit, které si budete užívat, které trochu zabrnká na tu temnější strunu, kterou v literatuře možná hledáte. Není to přímo hororové, ale přesto jsou zde prvky, díky kterému je možné knihu označit jako temné fantasy. Tohle se mi líbí a nebýt konce, tak hodnotím komiks ještě lépe než první díl.