#1116: Alanova válka 2 - 70 %

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander, a to i jako celou kolekci se zbylými dvěma díly.

Rozhodně nebudu tvrdit, že je komiks "Alanova válka 2"špatnou knihou, to určitě ne, ale oproti prvnímu dílu jsem měl přece jen pocit, jako kdybych byl o něco ochuzen. Primárně nejsem člověk, který vyhledává válečné příběhy, myslím tím příběhy přímo z bitevního pole. Ale přesto jsem po první knize tak nějak doufal, že právě to ve druhém dílu budeme mít, že bude kniha trochu akčnější. A ano, s Alanem a Emmanuelem se do válečné Evropy skutečně dostaneme, ale tak nějak zjistíme, že ta válka nebyla vždycky akční, že někdy to byla docela nuda. A přesto, že se nic moc nedělo, Alan Ingram Cope to dovede podat způsobem, že stejně budete hltat stránku za stránkou. Přesto se nedovedu zbavit drobného zklamání.

Alan se tedy dostal do Evropy, a jak se ukázalo, armáda rozhodně nebyla tím nejlépe organizovaným strojem, jak by se mohlo zdát. Třeba už jen proto, že nově příchozí vojáci neměli do čeho nasednout a čím jet. A tak se nějakou dobu kopali do zadku a neměli do čeho píchnout. Takhle si válku většinou nepředstavujete, ale i v tom je komiks dobrý. Že dovede ukázat i jiný pohled, že vidíme, jak to také fungovalo, respektive nefungovalo. Pravda, když se díváte na válečné filmy, chcete akci, chcete vidět, jak se to mezi sebou řezalo, ale v případě komiksu si mohl Emmanuel Guibert dovolit klidně i volnější tempo na základě Alanova vyprávění. V komiksu to totiž může fungovat a bude to pořád čtivé.

Samozřejmě, že ty příběhy nejsou nudné. Jen nejsou tak akční, jak byste si mysleli. Ale tohle je Alanova válka, z jeho pohledu, z jeho zkušeností. A on se - alespoň prozatím, protože přece jen je přede mnou ještě třetí kniha - s příliš velkými zrůdnostmi zatím nesetkal. Obecně sebe a své spolubojovníky popisuje jako poměrně čestné, a pokud už došlo k nějakým nečetnostem, tak se na ně nebojí upozornit. Tahle objektivnost je velmi příjemná a dělá z Alana ještě lepšího vypravěče. Lidé dělali kraviny, to je jasné, tomu se prostě nešlo vyhnout, protože vás strhnou emoce, strádání a problémy, které se mohou kupit. Co je ale také zajímavé, to je skutečnost, že sledujete taktiku z pohledu obyčejného vojáka, který mnohdy vlastně neví, proč dělá to, co dělá. Někdy to opravdu moc smysl nemá.

Z Alanova pohledu se zdá válka skoro jednoduchá, ale je pravda, že oni už přijeli v podstatě k hotovému a měli to štěstí, že vylodění v Normandii bylo za nimi. Přesto se ani Alanovo působení neobešlo bez momentů, které byly minimálně problematické, pokud ne rovnou nebezpečné. A na několik nebezpečných také došlo. Právě tohle je krása tohoto vyprávění. K těm událostem docházelo, a je jedno, jak byly nebezpečné. Měly vliv na Alana Ingrama Copea a tohle je přece příběh o něm. Není to příběh o druhé světové válce, ale je to příběh o tom, jak se druhou světovou válkou prokousával jeden mladík, který měl vyrůst v poměrně starého muže. Na vzpomínání je něco krásné, a pokud se to umí podat, tak budete chtít poslouchat. A já chci poslouchat. Anebo tedy v tomhle případě číst.