Comics Blog

Bitevní pole 1 (Battlefields vol. 1)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako:

Night Witches 1 až 3 (souborně vyšlo v roce 2009)
Dear Billy 1 až 3 (souborně vyšlo v roce 2009)
Tankies 1 až 3 (souborně vyšlo v roce 2009)

Souborně vyšlo jako "Battlefields vol. 1" v USA v roce 2009. České vydání má 248 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Garth Ennis

Kresba: Russ Braun, Peter Snejbjerg a Carlos Esquerra

Konečně jsem se dostal k dalšímu Ennisovi, Ennisovi, který je v tomhle případě mnohem vážnější, ale sem tam si nějaký ten vtípek sobě vlastní neodpustí, Ennisovi, který konečně dává pořádně naplno i u nás vědět, jak moc ho fascinuje válka, Ennisovi, který tuhle fascinaci dokáže přetavit v někdy až neskutečné příběhy, stejně jako v příběhy místy celkem otřepané. Nemůže se mu ale vzít, že ty příběhy mají sílu, mají hloubku a navíc je na nich strašně poznat, že Ennis až tak moc nefabuluje. Pokud máte rádi válečné příběhy, tohle určitě snesete. Pokud máte rádi silné, emotivní příběhy, také se vám budou líbit. Tak se rozlučte s válkou ve Vietnamu, kterou Ennis většinou do svých děl narval, a podívejte se na tu válku největší, na druhou světovou válku, očima jednoho komiksového blázna, válečného nadšence a také vlastence.

Kniha se skládá z celkem tří příběhů, kdy každý z těchto příběhů původně vycházel jako třídílná minisérie. Každý je tedy tvořen třemi původními sešity a každý nám představuje jiný, ucelený příběh. Komiksy mezi sebou nemají návaznost a každý vystupuje sám za sebe. Děj se pokaždé uzavře. Jejich spojujícím tématem je pouze druhá světová válka, ale liší se místem, rokem i stranou, kterou jsou vyprávěny, i když celkem logicky se Ennis nejvíce zaměřuje na britské vojáky.

Hned první příběh tohle však nesplňuje. "Noční čarodějnice" je komiks, kde sledujeme ruské a německé vojáky v době, kdy se Němci pokusili dobýt Rusko. Ennis se zaměřil na skupinu ruských žen, pilotek, které měly za úkol v noci ostřelovat postupující německé jednotky. I když by se mohlo zdát, že je to za vlasy přitažené, Ennis skutečně vycházel z historických pramenů, a i když příběh fabuloval, jsou zde styčné momenty, které se týkají i znásilňování a jednání se ženami ze strany německých vojáků. Garth do příběhu vložil silné, emotivní postavy, kterým přejete, aby druhou stranu porazily, anebo naopak, aby umřely. Tenhle komiks vás naladí i na zbytek knihy, protože zůstává jedním z nejlepších. Russ Braun tomu pomáhá skvělou kresbou, která dokáže být místy celkem roztomilá, ale když přijde na krev, je to skutečně řežba.

Pro ostatní příběhy měl Ennis jiné spolupracovníky-kreslíře. Hned pro ten další, "Drahý Billy", si vybral Petera Snejbjerga, s kterým už pracoval třeba na speciálu k "Preacherovi". Snejbjerg je mnohem méně oblý, jeho linky jsou trochu hektičtější než v případě celkem uhlazeného Brauna, ale i v jeho případě se kresba dokonale hodí. Jeho vykreslení výrazů je naprosto stěžejní, protože "Drahý Billy", příběh vyprávěný formou dopisu, na výrazech doslova stojí. Jde o historii jedné ženy, která se nedokázala smířit s tím, co se jí stalo - a že to nebylo nic hezkého! - a vzala si válku moc osobně. Ennis zde ukazuje svou emotivní tvář, je naprosto skvělý ve stavbě příběhu i v jeho pointě. O to více pak člověka zamrzí, že poslední příběh je vedle těchto dvou prvních až neskutečně špatný.

Peter Snejbjerg

"Tankisti" kazí dojem svými postavami, možná i jejich českou mluvou, ale i tím, že je to místy bráno moc humorně. Neříkám, že to je doslova sranda, ale najednou je to až moc klasický Ennis, který až tak nebaví, hlavně v kontrastu s předchozími dvěma komiksy. "Tankisti" jsou mírně nepřehlední, je zde zbytečně moc střihů, v kterých se bude čtenář ztrácet, stejně jako zbytečně moc postav, které nemají pro celkové dění až tak velký význam. Ennisovi se daří popisovat krutost výbuchu v tanku, stejně tak ukazuje sílu tanků na bitevním poli, ale ve srovnání se dvěma předchozími je tohle prostě propad. Na závěr alespoň potěší poměrně dlouhý Ennisův text, který se věnuje všem třem příběhům, a kde objasňuje svou inspiraci, poukazuje na konkrétní historické události a nakonec předkládá i použitou historickou literaturu. Kreslíři pak jako bonus přidali nějaké své skici. "Bitevní pole" je knihou, která přináší silné příběhy, povětšinou, a myslím si, že tohle je hodně dobrý způsob, jak lidem přiblížit válečné události. Trocha historie a trocha fabulace k tomu. Výsledný dojem vůbec není špatný.

Komiks "Bitevní pole 1" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Terminátor Omnibus 1 (The Terminator Omnibus, vol. 1)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew v pevné vazbě v roce 2009. Obsahuje následující příběhy (v původním vydání):

The Terminator: Tempest
The Terminator: One Shot
The Terminator: Secondary Objectives
The Terminator: The Enemy Within

Souborně jako "The Terminator Omnibus, vol. 1" vyšlo u nakladatelství Dark Horse v roce 2008. České vydání má 352 stran a prodává se v plné ceně za 899 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: John Arcudi, James Robinson a Ian Edginton

Kresba: Chris Warner, Matt Wagner, Paul Gulacy a Vince Girrano

BB/art ještě společně s Crew začalo v roce 2009 vydávat něco, co by mělo uspokojit srdce každého komiksového fanouška. Jsou to rozsáhlé knihy, které jsou plné komiksu, mají přes 300 stránek, což je skutečně špalek, a navíc se věnují takovým klasickým filmovým titulům jako "Vetřelec", "Terminátor", "Predátor", "Star Wars" nebo "Indiana Jones". Tohle jsou rozhodně příběhy a světy, které fanoušky stále zajímají. Jak se ale ukázalo, český trh je pro omnibusy stále malý a ani poměrně prověřené filmové série tak moc netáhnou. A to i přesto, že komiksy podle nich jsou celkem zábavné a kvalitní. V dnešní recenzi se chci věnovat komiksu "Terminátor Omnibus 1", což je návrat do světa terminátorů, robotů, kteří byli vytvořeni proto, aby se postarali o zničení lidské rasy. Pokud bude terminován John Connor jako dítě, anebo jeho matka Sarah ještě před početím, stroje vyhrají a lidstvo bude vyhlazeno. Lidé se ale tak snadno nevzdávají a chtějí svůj druh udržet. Kniha se skládá ze čtyř rozsáhlých příběhů, tak se na ně podívejme pěkně postupně.

V příběhu "Bouře" se lidé v roce 2029 dostali ke stroji času, který je může vrátit do minulosti. Jejich úkol je jednoduchý, je potřeba zabít Hollistera, vědce, který se postaral o to, aby stroje ovládli svět. Nic takového se nesmí stát, a tak je úderná jednotka poslána do minulosti. Jenže samozřejmě není sama. V patách jí jsou likvidační roboti, kteří se před ničím nezastaví. A tři terminátoři s jedním zvědem navíc, to je spojení, které věští větší hrozbu, než jakou byl Arnold. Aspoň na první pohled. Ukáže se však, že zničit terminátora není tak složité jako ve filmu. O to komplikovanější je zabít Hollistera. Zdá se, že i přes snahu vojáků roboti povstanou. Na druhou stranu se však vytvoří zajímavá spojenectví.

Úplně jiný styl kresby než v předchozí povídce překvapí u příběhu "Jedna rána". Kresba je mnohem temnější, tvořená jinou technikou. Vytváří odlišnou atmosféru, která není tak mainstreamová. Zjistíme, kolik lidí vlastně cestovalo do minulosti, a myslím, že to bude docela překvapení. Zase se budeme muset zbavit terminátora, kterým je v tomto případě žena. Jak už jsme zjistili ve filmu "Terminátor 3: Vzpoura strojů", Terminátorky jsou krásné a stejně vražedné jako T-1000. Ani tahle není výjimkou. Podaří se zachránit Sarah Connor, která není tou, která porodí Johna, ale také má právo na život?

V komiksu "Plán B" se vracíme k událostem, kterých jsme byli svědky v příběhu "Bouře". Pouze jedna vojanda přežila, mimochodem krásná vojanda, a s ní její zvláštní spojenec, který je asi nejzajímavější postavou celého omnibusu. Jenže nejsou jediní. V patách jim je jeden přeživší terminátor, nemluvě o tom, že další teminátorka se vrátila v čase, aby provedla titulní "Plán B". Jenže Mary, její společník a nakonec i doktor Astin, bývalý spolupracovník Hollistera, také nejsou z měkkého těsta. Jsou připraveni a odhodláni se s hrozbou utkat. Dokáží ale porazit dva terminátory?

Konec příběhu "Plán B" nebyl tak uzavřený, jak bychom si na první pohled mysleli, navíc bylo třeba dál hledat Sarah Connor. Bez ní je budoucnost velmi temná. Kromě toho, že se Mary a její dva společníci v příběhu "Nepřítel v našich řadách" snaží přežít, zbavit se terminátorů zase není tak jednoduché. Ten poslední je navíc docela cool. Budoucnost je však velmi vynalézavá a stroj času stále funguje. Do minulosti se tak vrací další lidé, kteří mají pomoct s Hollisterem. Možná nejen s tím, protože zrada mezi lidmi, ač v budoucnosti neexistuje, v naší současnosti je naprosto běžná.

Kniha "Terminátor Omnibus 1" má jeden základní problém. Přijde mi, že zas tak zásadním způsobem mytologii filmu "Terminátor" nerozvíjí. Pouze se nabaluje více návratů v čase, více mrtvých lidí a strojů (těch o něco méně), máme tu skvělé masakry, o tom žádná, ale pořád se nedovídáme nic navíc. Je to škoda, protože mytologie tohohle světa je skutečně skvělá. Možná mi tu taky trochu chybí Arnold, ale pořád to rozhodně stačí na komiks, který je o něco více než průměrný.

Incal (Incal)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2011. Původně vycházelo na pokračování v šesti dílech v letech 1981 až 1989 v nakladatelství Les Humanoïdes Associés. České vydání má 308 stran a prodává se v plné ceně za 689 Kč (brožovaná) a 949 Kč (vázaná).

Scénář: Alejandro Jodorowsky

Kresba: Moebius

U prvního komiksu od Moebia, který jsem recenzoval – jednalo se o legendární "Arzach"– jsem tvrdil, že je komiks potřeba číst jinak než komiksy ostatní. Komiks beze slov vždy vyžaduje více pozornosti, více vnímání. "Incal" již není stejný případ, komiks je možné číst normálně, bublinu za bublinou a příběh před námi bez problémů vyvstává. Přesto to není úplně snadné a jednoduché čtení, rozhodně ne ve chvíli, kdy jste zvyklí na americké sci-fi, případně americké komiksy.

"Incal" je dalším dílem v edici "Mistrovská díla evropského komiksu", kterou vydává nakladatelství Crew. Tato edice již dokázala, že komiksy zde vycházející jsou pro dnešního čtenáře... řekněme rozporuplné. "Výprava za ptákem času", "Věčná válka" nebo "Arzach", to jsou všechno kousky, které si získají velkou část obdivovatelů, ale stejně tak velká část lidí řekne, že je prostě nezajímají. Není to superhrdinský komiks, kresba není mainstreamová, jak jsme zvyklí a obecně jsou zde rozebírána témata, která nejsou pro pochopení úplně jednoduchá.

Dnešní čtenář je krmen americkým superhrdinským komiksem, který je mnohdy poměrně jednoduchý. Nechci tvrdit, že superhrdinský komiks je obecně banalita, vůbec ne, i zde vycházela stěžejní díla (asi každý fanda nějaký dokáže jmenovat, protože tyhle komiksy vycházej i u nás), ale přesto jsou zde i komiksy, které jsou prostě jednoduché, komerční. Evropský komiks takový není, má jiné styly vyprávění, odlišné pohledy na realitu i na daný žánr. Proto není "Incal" klasickým sci-fi, ale odlišuje se.

Hlavní postavou je John Difool. Je to majitel licence soukromého detektiva třídy R. Jak se k ní dostal a jaké schopnosti má, to se vlastně nikdy pořádně nedovíme. John je smolař, který se připlete k intergalaktickým událostem, které mohou vést až ke zničení celého vesmíru, jak je znám. Incal je přístroj – útvar nebo relikvie? – který se dostane Johnovi do rukou a naprosto mu změní život. Z obyčejného podřadného detektiva se stává člověk, který výrazně ovlivňuje dění v celém vesmíru. Ne, že by z toho měl zrovna dvakrát radost. Naopak, raději by si dal něco pořádného k pití, trochu drog a skončil s nějakou pěknou homeoštětkou. Není mu přáno.

Alejandro Jodorowsky

Alejandro Jodorowsky se vyznačuje velkou představivostí. Ten člověk dokázal stvořit naprosto nový vesmír, který není podobný ničemu doposud existujícímu. I když se samozřejmě nabízí srovnání se "Star Wars", případně i "Star Trekem", je to jenom proto, že ve všech případech se jedná o propracované vesmíry, které disponují nespočetnými rasami, fantastickými tvory a nezapomenutelnými příběhy. Moebius "Incalu" dodává jedinečné kouzlo, které jen podtrhuje unikátnost komiksu. Přesto jsou zde problémy. Netýkají se ani kresby, i když jsem měl pocit, že například poslední dvě části jsou kresleny trochu rychleji, jednodušeji než panely v částech prvních. Nedivím se. Z komiksu jsem měl pocit, že se zbytečně natahuje a i Moebius z toho mohl být unavený. Jodorowsky je docela známý tím, že se snaží příběh pořád rozvíjet, rozvíjet, až najednou zjistí, že vlastně neví kudy kam. Děje se to i "Incalu", kde jsou některé prvky a dějové linie řešeny příliš jednoduše, aby tak mohly být rozvíjeny méně významné epizodky. Nic to však nemění na tom, že "Incal" je jedinečné dílo, které vám pomůže, pokud potřebujete inspiraci, pokud chcete rozvíjet svou fantazii. Nečekejte ale něco amerického, čekejte něco jiného, propracovaného, nového.

Čajovna u malajského medvěda (La Tetería del Oso Malayo)

Vydalo nakladatelství Sýpka v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako "La Tetería del Oso Malayo" v roce 2006 v nakladatelství Astiberri. České vydání má 184 stran a prodává se v plné ceně za 290 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: David Rubín

Kresba: David Rubín

Španělský komiks není něco, co bychom v našich luzích a hájích vídali příliš často. O to více mě zaujalo, že se k nám v roce 2009 dostal komiks, který se tváří nenápadně, ale ve své podstatě je velmi silný a krásný. I když by se to na první pohled nezdálo, má celkem blízko k americkému komiksu. David Rubín zde vzdává hold americkým superhrdinům, které podle všeho obdivuje, ale zároveň se nebojí je dávat do naprosto nového, lidského kontextu. Jeho příběhy nejsou velkolepé, ale zůstávají vtipné i smutné, laskavé i kruté, stejně jako je i lidský život sám. Pojďme se na jednotlivé povídky ze sbírky "Čajovna u malajského medvěda" podívat.

Úvodní povídka "Za barovým pultem", která nám má představit nejen to, jaká je titulní čajovna, že je to ve skutečnosti psycho-animická poradna, ale také nám má představit Rubínův styl vyprávění, který je pozvolný a laskavý. Sigfrido je medvěd, který se snaží pomáhat svým zákazníkům s problémy. Jeho zákazníky nejsou vždy obyčejní lidé, ale třeba osleplí superhrdinové, nebo mytické bytosti v depresích. On jim dokáže pomoct, přičemž jeho pomoc je krásně poetická. "Světluška" je příběhem o tom, že ani Sigfrido není medvědem, který by za sebou neměl trápení. Světluška, ten malý brouček, Sigfridovi připomíná těžkou minulost, na kterou se nesnažil přímo zapomenout, ale od které utekl. Čajovna je ve skutečností terapií pro něho samotného, kdy se snaží nějakým způsobem jít dál, aniž by jeho zákazníci věděli, co ho do města přivedlo.

Anton z příběhu "Anton v plamenech"je na první pohled obyčejný člověk. Jenže má v sobě plamen. Plamen, který ho doslova stravuje zaživa. Není špatný člověk, ale přesto udělá velmi špatnou věc. Zabije. Zabije své blízké. Výsledek může být pouze jeden. Rubínova povídka o šílenství a vykoupení smrtí je asi nejbrutálnější, která se ve sbírce nachází, alespoň pokud se množství krve týká. Nezáleží na tom, že komiks je černobílý, krev je krev i v tomhle podání. Adam Kent a jakýsi Bruce v blázinci v komiksu "Otoč klíčem"? Ano, odkaz na dva největší superhrdiny DC Comics je do očí bijící. Ale nejsou v tomhle případě ukázáni jako silné osobnosti, ale jako osoby, které mají problémy. Kent se zmítá v depresích a navštíví svého přítele Bruce v léčebně. Bruce po něm nechce nic jiného, než aby ho zabil. Kent tohle nedokáže, ale jak má příteli pomoct? Příběh nabízí opět lidskou pointu, která je trochu v protikladu s velkolepými závěry superhrdinských komiksů. Celý příběh je pak záměrně koncipován jako pocta mainstreamu, ale stejně tak jako jeho opak, respektive jiný směr, jiný pohled.

Nesmyslnost války a obrovské oběti, které přináší naprosto zbytečně. Ale právě v tomhle prostředí se ukazují lidské charaktery a rodí se hrdinové. Příběh "Rozkazy" vypráví jeden takový hrdinský příběh, ne nepodobný tomu, který byl prezentován v komiksu "300". V tomhle případě se ale jedná o příběh komornější, méně akčnější, který akcentuje španělskou minulost, jež je válkami protkána. David Rubín dál v komiksu "Neprůstřelná vesta pro dcerušku" ukazuje, jak široký je jeho záběr a také zájem. Už se věnoval superhrdinskému dramatu, válečnému hrdinství, osobnímu utrpení i romanci. Teď přišla řada na gangsterku v moderním hávu. Chlap s dcerkou utíká před lidmi, co ho chtějí zabít. Úkryt, i když jen dočasný, nachází v Sigfridově čajovně. Překvapivě zde ale nalezne mnohem víc. Čajovna tedy skutečně není jen místem, kde si zákazníci zajdou na čaj, ale objeví zde většinou víc. Mnohým se vyřeší jejich životy.

"Brambory" jsou velmi silný příběh. A ty Rubínovi jdou. Vystačí si téměř beze slov, o to více je lyričtější. Někdy prostě – ať člověk dělá, co dělá – nedokáže pokračovat. Může se snažit, ale nejde to. Sebevražda není krásný čin, ale v tomhle pojetí je přece jen trochu jiná. Komiks ukazuje, že i když se Sigfrido snaží svým zákazníkům pomáhat, není to vždy možné. Rubín zase ukazuje, že žánrově je skutečně nevyhraněný. Nejdelší příběh, který sbírka obsahuje, se jmenuje "Věci, které se nakonec stejně rozbijí". Je zhruba šestkrát tak dlouhý jako ostatní. Je o něčem, co jednou potká všechny z nás. Konec silného vztahu plného lásky. Některé končí krutě, některé laskavě. Hlavní postava příběhu nenese rozchod příliš dobře. Příběh však nemá temnou pointu ani happy end, naopak, je takový, jaký je život. Jednoduchý a přesto nepříjemný i nádherný. Někdy ale prostě nedojde k velkému poznání, nové lásce, někdy se z toho dostane jedině tak, že uplyne nějaká doba.

David Rubín

Tvorba Davida Rubína má neskutečně mnoho zdrojů. Kromě superhrdinského komiksu, to jsou jednoznačně filmy, napadají mě i vlivy ostatních komiksových tvůrců. To, jak na sebe povídky navazují, jak jsou provázané, to mi připomíná "Sin City" Franka Millera, i když Frank byl v tomhle smyslu ještě systematičtější. David Rubín však ukazuje, že je schopen svébytného stylu a vytvářet příběhy, které překypují poetikou. Co trochu zamrzí, to jsou určité nedostatky v českém vydání. Jednou jsem si všiml, že na stránce před samotným příběhem chybí překlad, nechápu pak otazníky a vykřičníky před větami v bublinách. Rozumím jim v případě španělštiny, ta je takto používá, ale proč je dávat i do české verze? Jinak je ale komiks velmi dobrý a já jsem rád, že ho nakladatelství Sýpka vydalo. Je to zase něco jiného na našem trhu.

Blacksad (Blacksad)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2012. Původně vycházelo jako jednotlivé knihy v nakladatelství Dargaud:

Quelque part entre les ombres (2000)
Arctic-Nation (2003)
Âme rouge (2005)
L’Enfer, le silence (2010)

České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 549 Kč (brožovaná) a 789 Kč (vázaná).

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur (brožovaná).
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur (vázaná).

Scénář: Juan Díaz Canales

Kresba: Juanjo Guarnido

Těch zvířátek v hlavní roli nějakého komiksu je docela dost. "Usagi Yojimbo" je asi i u nás tím nejznámějším, ale nesmíme zapomenout na takové komiksy jako "Grandville" anebo i klasické stripy jako "Calvin a Hobbes" nebo "Dilbert". Stripy jsou vlastně obecně velmi populární formou, kde není problém, aby zvířátka mluvila a jednala jako lidé. "Blacksad" je však jiný. Je to dáno stylem, v jakém jsou příběhy psány, ale i úžasnou kresbou, kterou jsou tvořeny. Juanjo Guarnido je člověk, jehož kresbu si zapamatujete, protože ve vás bude evokovat minulost starých skvělých příběhů drsné školy. A právě takový je celý komiks "Blacksad".

Oba tvůrci se zaměřili na detektivky drsné školy a do hlavní role uvedli noirovou postavu detektiva samotáře, kterým je puma se jménem Blacksad. Je to klasický cynický hrdina, co nikdy nejde daleko pro ránu, stejně jako nejde daleko pro nějaký ten komentář. Není ale hrdinou nezničitelným, nezranitelným, ale sem tam dostává pořádně na hubu. To k tomu patří. Vždycky totiž stojí na straně pravdy, nikoli nutně spravedlnosti, alespoň ne takové, kterou mu diktuje zákon. Sbírka "Blacksad" obsahuje celkem čtyři dlouhé příběhy, které doposud vyšly, a k tomu ještě dva kratičké bonusové příběhy "Plivnout do nebe" a "Jako pes a kočka". Pojďme se podívat na čtyři dlouhé příběhy, které většinou asi budete znát ze stránek časopisu "Crew2".

"Kdesi uprostřed stínů" je klasický noirový příběh, který začíná tím, že detektiv najde ženu, kterou miloval, mrtvou. Nebyl s ní v posledních letech, navzájem se odcizili, ale ona mu zanechala v duši i srdci pořádnou paseku. Za každou cenu chce zjistit, co se s ní stalo a proč musela umřít. "Blacksad" se zabývá různými tématy a v tomhle případě si bere na paškál sílu mocných, ale především pak rozdíl mezi spravedlností a zákonem. Někdy prostě nejsou dohromady a v některých případech je na člověku samotném, aby spravedlnost vykonal. Na ostatních pak je, aby to pochopili, nebo odsoudili.

"Blacksad" je komiksem, který do jisté míry mapuje světovou a hlavně americkou historii. Na první pohled je zřejmé, jakým tématem se bude zabývat "Národ ledu". Ghetta a rasismus a důsledky, které takové chování může mít. I když je za vším třeba úplně něco jiného a samotný rasismus a jeho šílené projevy jsou zde jednou dějovou linií, jedná se o aspekt lidské historie, na který se nesmí zapomínat. Napáchalo se v jeho jménu dost zla. Když je to navíc zabaleno do skvělého příběhu, nebudete "Národ ledu" chápat jako nějakou propagační historku.

Co se Junajovi Guarnidovi skutečně dokonale daří, to je vystihnout dobu a místo. Reálie jsou tak dokonalé, že se ocitáte opravdu tam, kde vás chtějí autoři mít a kdy vás tam chtějí mít. Správně pak v příběhu "Rudá duše" poznáváte dobu, kdy se lidé báli toho, že vypukne třetí světová válka, že někdo svrhne atomovou bombu a všechno bude zničeno. Studená válka nikoli v celé své kráse, ale z pohledu lidí, kteří se určitým způsobem provinili. Jak jejich životy pod osobním pochybením skončí? A najde Blacksad konečně trochu štěstí? Mimochodem máte pocit, že krásné ženy vypadaly někdy lépe?

Posledním příběhem, který česky ještě nikdy nevyšel, je příběh "Peklo, mlčení". Když jsem mluvil o reáliích, tak tady je naprosto dokonale zachycen kolorit New Orleans, města hudby, města drog, města voodoo a města různých lidí, různých etnik. Autoři opět rozehrávají příběh, za kterým se ve skutečnosti skrývá mnohem více, než se na první pohled zdá. Hloubka příběhů je vážně skvělá a vy budete jen zírat, jaké roviny odkrýváte.

Není se čemu divit, že během deseti let vyšly jen čtyři komiksy ze série "Blacksad", pokud tedy počítám jen ty příběhy dlouhé. Jsou velmi propracované a neskutečně promyšlené. Navíc s kresbou takovou, jaká je, zaměřená na detail, není možné, aby komiksů "Blacksad" vycházelo o moc víc. Stojí za to si na ně počkat, protože "Blacksad" je další ukázka toho, jak dobrý může evropský komiks být, jak velká díla zde vycházejí. Jestli máte rádi drsnou školu a filmy noir, budete komiks "Blacksad" milovat.

Ultimátní komiksový komplet 26: Fantastic Four - Rozhodná akce (Fantastic Four: Authoritative Action)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako čtyřicátou první knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Fantastic Four: Rozhodná akce" ponese č. 26. Původně vyšlo jako čísla 503 až 511 série "Fantastic Four" nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v červenci 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Mark Waid

Kresba: Howard Porter a Mike Wieringo

Knihou "Ultimátní komiksový komplet 25: Fantastic Four - Nemyslitelné" jsme se konečně i v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" trochu seznámili s nejznámější superhrdinskou rodinou. Pro mě to nebylo setkání, které bych si dvakrát užíval. Nastoupili jsme do rychlíku, protože před námi se toho stalo strašně moc. Ale dobře, byl tu úvod, který nás stručně seznámil s alespoň tím základním děním, a pak jsme se rovnou mohli pustit do děje prezentovaného Markem Waidem a jeho kreslíři. První sešit příběhu "Nemyslitelné" dokázal navnadit, ale to, co bylo dál, bylo už moc natahované. A s natahováním pokračuje Mark Waid i v příběhu "Rozhodná akce".

"Rozhodná akce" přímo navazuje na "Nemyslitelné". Je tak trochu výjimka, že se nám v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" dostává trochu rozsáhlejší příběh ve dvou knihách. Ač pravda, zas taková výjimka to není, protože "Hulkova planeta" nebo "Tajné války superhrdinů Marvelu" také zabraly dvě knihy. Přiznám se ale, že mě překvapilo, že zrovna tenhle příběh v "Ultimátním komiksovém kompletu" pokračuje. Tam by se klidně předchozí knihou skončit dalo. Když už se Fantastic Four konečně postarali o Dooma, tak proč se v tom ještě dál pitvat? Stejně je každému fanouškovi od začátku jasné, že se Marvel nikdy nezbaví tak výborného padoucha napořád.

Svět Fantastic Four se změnil téměř k nepoznání. Reedův obličej nese výrazné popáleniny, nemluvě pak o traumatu, které si všechny postavy nesou v sobě. Tohle je mimochodem dobře napsané. Tedy v rámci některých sekvencí. Jsou tu výborné momenty, které ale celkově jednoduše nesedí a je pouze dosaženo klasického efektu "tohle bude něco". A samozřejmě, že z toho nic není. Já prostě nechci akceptovat pravidlo, že příběhy, které se v mainstreamu dějí, nemají následky. To, co se stalo v příběhu "Nemyslitelné", vypadá, že bude mít následky obrovské, ale v konečném důsledku se tak neděje. Ty důsledky jsou jen pro několik málo sešitů, ale pak naprosto mizí. Jako v tomhle případě.

V "Rozhodné akci" se čeká na něco neskutečného. Reed Richards by mohl být zhoubou pro celou rodinu. Dokonce to vede tak daleko, že jeden z členů by mohl zemřít. Fantastic Four se vydávají do Latverie, aby zabránili komukoli jinému dostat se ke zbraním a technologiím, které zde Doom měl. Je jasné, že světu se tohle dvakrát líbit nebude, protože ty zbraně by chtěl každý národ. Ano, tohle je i celkem politický komiks. Co je ale nejzajímavější, to je postava Reeda a její chování. Je moc vidět, jak se změnil, jak ho události knihy "Nemyslitelné" rozhodili na takovou úroveň, že není cesty zpátky. Jenže bum! Ono je to všechno pořád v pohodě. Místy budete mít pocit, že Reed trpí hitlerovským komplexem, že by mohl přejít na druhou stranu, ale to jsou jen náznaky, které jsou následně naprosto zabity a ta postava se stává opět jen klasickou, milovanou. Tak moc adorovaná postava by se přece nemohla až tak změnit. Co by na ní pak kdo mohl milovat?

Daredevil: Rok jedna (Daredevil: The Man Without Fear)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 minisérie "Daredevil: The Man Without Fear" u Marvelu v roce 1993. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 369 Kč.
Knihu v jejím druhém vydání zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Frank Miller

Kresba: John Romita Jr.

Daredevil není právě hrdina, který by mi učaroval takovým způsobem, abych ho zbožňoval. Nevím čím to je, asi ale mou fascinací Spider-Manem, kterou – přiznám se – taky úplně nechápu. Daredevil je Spideymu celkem podobný, jen má jiné schopnosti a ještě tragičtější osud. Společného mají především to, že jsou oba ochránci New Yorku, sem tam se potkají a společně se utkají se zlem. Daredevila však chápu jako toho, kdo si to rozdává hlavně s mafiány, je ochráncem obyčejných lidí a řeší jejich problémy. Spidey je zase ten týpek, co má trochu vyšší ambice, pokud se nepřátel týká, a bojuje se "skutečnými" superpadouchy. I když si role sem tam vymění, Daredevilovi přece jen víc sluší jeho boj s Kingpinem.

I když říkám, že Daredevila moc nemusím, Franka Millera mám hodně rád, a tak jsem si tenhle komiks musel zajistit. A to i přesto, že zrovna příběh knihy "Daredevil: Rok jedna" je docela profláklý. Frank Miller je pro mě ale tvůrce, který dokázal do komiksu přinést starou školu, ale přesto vytvořit komiksy dost moderní, aby přesáhly dobu svého vzniku. Ať už je pro vás vrcholem Frankovy tvorby jakýkoli komiks, v každém má něco, co vás může nadchnout. Kromě jeho scénáře je to v případě komiksu "Daredevil: Rok jedna" i kresba Johna Romity Jr.

Johna mám hodně rád, ať už proto, že kreslil tak památné příběhy, jako je právě "Daredevil: Rok jedna" nebo Straczynského "Spider-Man: Návrat" a příběhy následující, anebo proto, že si zkusil i něco drsnějšího jako "Kick-Ass: Nářez". Jeho kresba je jednoduše zábavná a baví mě, i když v tomhle případě se drží ještě trochu stranou a vytváří atmosférickou kresbu, která skvěle podkresluje neskutečně patetický příběh, který buď zkousnete, anebo nikoli. Když Daredevila znáte, když ho chcete mít za skutečného hrdinu lidu, dá se to snést, jinak asi budete muset zkusit něco jiného, třeba velké souborné vydání "Daredevila" od BB/artu.

Frank Miller si vzal na paškál zrod Daredevila, takže se k samotnému superhrdinovi v masce vlastně skoro vůbec nedostaneme. Pokud vás Daredevil nezajímá, může to být tenhle komiks, který nás přesvědčí, anebo odradí. Je to ale rozhodně to nejlepší na začátek. Dovíte se všechno podstatné, a to včetně Daredevilova propojení s nádhernou a vražednou Elektrou. Mimochodem právě scény s Elektrou jsou neskutečně krásné a je na nich vidět, jak Frank tuhle hrdinku miluje. Ani se mu moc nedivím, když si ji sám vymyslel.

"Daredevil: Rok jedna" je komiksem rozporuplným. Buď vás nechá naprosto chladnými, protože patos vám prostě nesedí, anebo ve vás zanechá trochu toho příjemného tepla z objevení nového hrdiny. Jestli vám Frank Miller nesedí, tenhle komiks to asi nespraví. Spíš naopak. Je příliš ukecaný, příliš se předvádí. Ve srovnání se "Sin City" je toho přece jenom trochu moc. Neví, kdy by měl zpomalit, zvolnit. Je to škoda, protože méně řečí a více akce by zrovna tomuhle komiksu trochu pomohlo.

Labyrint (Maze)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Maze" v roce 2010. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 169 Kč.

Scénář: Suou Kózuki

Kresba: Suou Kózuki

Zoner se rozhodl, že skoncuje s mangou. Podle všeho to nebylo rozhodnutí, které by nakladatelství udělalo pouze z vlastní vůle. Odbyt u nás nebyl takový jako dřív, a tak i japonský vlastník práv dal jasně najevo, že tak malému množství čtenářů nechce prodávat. Zisky jsou pro ně menší, což se jim nelíbí, to je pochopitelné, ale ono se pak ani Zoneru nevyplatí kupovat práva, když navíc vidí, že ta základna zde byla. Problém je jednoduše v tom, že základna sice byla, ale ony se u nás ty trendy věci celkem omrzí. Navíc je mangy na našem trochu mnohem více než před takovými čtyřmi lety, a tak je větší konkurence. A mladiství si nemohou dovolit každou novinku.

Pro čtenáře to má jedinou výhodu, a to skutečnost, že Zoner nejenže ukončil vydávání mangy, ale rozhodl se, že přes léto vyprodá i svoje sklady. Tak chvátejte, ať vám něco z jejich dosavadní produkce neuteče. Rozhodl jsem se doplnit sbírku, a tak jsem nakoupil, co se dalo a co jsem neměl. Ano, je to trochu alibismus, za původní cenu bych asi všechny komiksy nekoupil, ale tak aspoň se pokusím podpořit ještě recenzemi. "Labyrint" je první manga, kterou jsem si z této své objednávky přečetl. Důvod, proč zrovna tahle manga, je celkem prozaický. Nemá pokračování. A v tomhle případě si myslím, že je to docela i škoda. Ne, že by to byl až tak moc dobrý komiks, to by musel víc žánrově vyčnívat, ale proto, že se to dobře čte, je tu zajímavý princip a ty příběhy jsou přece jen originální.

Originalitu myslím v podání, ale nakonec i co se jednotlivých dějů týká. Kniha je rozdělena do šesti kapitol, které vycházely jednotlivě v japonském magazínu. Specifikem této mangy je skutečnost, že každá kapitola je uzavřený příběh, který je spojován jedinou postavou. Ta byla autorkou nakonec nazvána Joker. Je to pěkná dívka z obálky, pokud jí v tom budete vidět, která má jedno specifikum - má každé oko jiné, což ji činí tajemnou. A ona tajemná být má, protože je průvodkyní a také důležitou aktérkou každého příběhu. Všechny příběhy mají velmi příjemný hororový nádech, který ale není dotažený do extrému, tady šlo o přístupnost.

Každý příběh je koncipován tak, že postavy nějak žijí, když najednou dojde k události, která je překvapí nebo je to něco, co ve svém životě už nechtějí. A v tu chvíli se objevuje Joker. Ona je Mefistofelem, je našeptávačkou, která něco slibuje. Vždy je potřeba si ale uvědomit, že cena bývá vyšší, než se na první pohled zdá. Je to celkem klasické, skoro se chce říct starověké téma, ale autorka ho podává moderně, nově, navíc se jí daří vytvářet příběhy, které se neopakují a mají výbornou pointu. Ani se nechce věřit, že to je prvotina autorky. Je také škoda, že série dál nepokračovala a že další příběhy nevznikly, protože tady potenciál byl. Možná je právě uzavřenost jednotlivých příběhů omezující. Kdyby zde byla návaznost a čtenář mohl postupně odhalovat, co za tím stojí, mělo by to větší úspěch. I tak je ale vidět, že tohle nepsal nikdo, kdo nemá talent pro vyprávění.

Naruto 8: Boj na život a na smrt (命懸けの戦い!!)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako kapitoly 64 až 72 v sérii "Naruto" (japonsky ナルト) souborně v roce 2001 u Shueisha, Inc. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Masaši Kišimoto

Kresba: Masaši Kišimoto

Čím dál se prodírám "Narutem" a jeho příběhy, tím spíš mám pocit, že se vlastně skoro nikam nedostávám. Ono to skoro vypadá, že bych si chtěl stěžovat, ale tentokrát tomu ta není. Zjistil jsem, že mi ten japonský styl, kdy se vypráví jeden velký příběh, který je ale rozepsaný a rozkreslený na desítky sešitů, vyhovuje více, než uzavřené příběhy, které jsou standardní pro americký mainstream, kde se toho děje v jednom sešitě hodně, ale následky pro další díly bývají minimální. Tady se pořád točíte kolem jednoho dění, má to mnohem lepší návaznost, a rozhodně tomu nechybí akce nebo epické příběhy.

Právě jsme se ale s Narutem a ostatními docela zasekli. Druhé kolo zkoušek je konečně za nimi. Ale ještě před tím, než se pustí do třetího kola, je potřeba udělat vyřazovací boje. Ze druhého kola jich postoupilo až příliš mnoho na to, aby bylo možné je všechny poslat do třetího. Na to prostě nejsou kapacity třetího kola dostatečné, ať už třetí kolo bude jakékoli. A tak nás čekají zápasy jeden na jednoho. Celkem deset zápasů, protože účastníků je dohromady dvacet. To nám to vyšlo ale pěkně. No, nemyslete si, že těch soubojů v této knize proběhne hodně. Jsou celkem tři. Ten třetí zde ani není dokončený, ale už v těchto tří se utkají dva z Narutova původního týmu, který už teď v podstatě nemá smysl, alespoň z organizačního hlediska, protože každý bojuje za sebe.

Právě díky tomu, že přišly na řadu souboje, je poměrně celkem logické, že je zde dostatek akce. Místy je celkem hektická a není přesně jasné, co se děje, ale buď vás to přinutí zpomalit a většinou poznáte, co měl daný chvat znamenat, anebo prostě jedete dál a ono to vyplyne ze situace. Akce zde má ale rozhodně švih a skutečně máte pocit, že jste uprostřed souboje, který právě rozpoutali dva bojovníci. Jsem docela zvědavý, zda bude i v dalších soubojích platit, že mezi sebou budou bojovat jen chlapci nebo jen dívky. Má to ale grády a Japonci ukazují, co jim je blízké - spousta různých triků, úderů... něco podobného najdete třeba i v "Pokémonech". Je toho hodně a člověk se v tom ztrácí. Docela se pak hodí přehled překladatele, který má tedy i jiný, než jen shrnující význam, ale právě tohle shrnutí některých technik je velmi příjemné.

"Naruto" je fajn, ale mě prostě nedokázal chytnout tak, aby mě nepustil. Je to pro mě oddechová manga, kterou si rád přečtu, když nechci čtením strávit moc času a nechci o tom moc přemýšlet. Tím nechci tvrdit, že u "Naruta" by se nemělo přemýšlet, ale přece jen sem tam mohu vypnout. Musím ale říct, že mě sem tam až zaráží, jak moc je to komplikované, jak moc linií najednou jede, a co všechno se zde ještě může stát. I když se soustředíme na souboje, pořád zde jsou další linky, které nám jasně, říkají, že ono to vůbec nebude tak přímočaré, jak si myslíme, a nejspíš to místy nebude ani moc hezké. Jsem docela zvědavý na to, jak se to bude dál vyvíjet.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Naruto 1: Naruto Uzamaki"
"Naruto 2: Nejhorší klient"
"Naruto 3: Pro své sny"
"Naruto 4: Most hrdinů"
"Naruto 5: Vyzyvatelé"
"Naruto 6: Sakuřino rozhodnutí"
"Naruto 7: Správná cesta"

Jak kreslit komiksové postavičky (Modern Cartooning: Essential Techniques)

Vydalo nakladatelství Computer Press v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako "Modern Cartooning: Essential Techniques" v roce 2013. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Scénář: Christopher Hart

Kresba: Christopher Hart

Sem tam se docela rád dostanu k nějaké knize, která se zabývá komiksem z pohledu teorie jeho tvorby. Měl jsem tu recenze na knihy "Naučte se kreslit: Nemrtví" a "Naučte se kreslit manga postavy", tak teď se podíváme na další základy. Ono to z toho českého názvu není až tak jasné, ale tady nejde o kresbu standardních komiksů. Kresbu, jejíž principy nás chce Christopher Hart naučit, je cartooning. Myslím, že je docela škoda, že to z českého překladu vymizelo, protože tohle je docela důležité. V této kresbě nejde o to, aby se snažila nějak přiblížit realismu lidské postavy, naopak, její deformace využívá k tomu, aby vyjádřila nějakou emoci, nejlépe ve vás vyvolala smích.

Tohle je v podstatě smysl cartoonu, což se velmi často překládá jako kreslený vtip nebo kreslený film. podle toho o jakém médiu mluvíte. Cartoon je také označení pro novinový komiks, což představuje třeba i stripy, u kterých je poměrně snadné si představit zjednodušenou, stylizovanou a na první pohled vtipnou kresbu. Mimochodem to, že by kresba měla být vtipná, legrační, zábavná, k popukání, prostě k smíchu, je skutečnost, kterou vám Christopher Hart vtlouká do hlavy, protože to opakuje v podstatě na každé druhé stránce. Naštěstí se mu daří texty skutečně psát vtipně a poutavě, takže písemný obsah knihy není to co vás nutně odradí.

Neodradí vás ani teoretický obsah vizuální, protože Christopherovi se daří, aby udržel vaši pozornost. Pokud skutečně chcete začít s kreslením stripů nebo prostě komiksů v cartooningu, tohle je rozhodně dobrá kniha, protože Hart postupuje systematicky a učí vás od naprostých začátků. Vychází ze základních tvarů, které je potřeba si osvojit a následně pro vlastní potřeby deformovat, to když už budete trochu zkušenější. Kniha je rozdělena do celkem devíti kapitol, kdy se začíná hlavou a obličejem, postupuje se k polocelku a celku, až se následně dostanete k detailům a celé scéně. Sem tam jsem měl pocit, že Hart vynechal nějakou kapitolu, že by od jednotlivých částí mohl přejít k celku ještě o něco pomaleji, více se zaměřit na údy, ale na druhou stranu, ten základ je skutečně v hlavě a trupu. Tím, jak je cartooning specifický, je potřeba se naučit základy, které zde skutečně prezentovány jsou.

Díky čtivé formě a tomu, že je Christopher Hart schopen čtenáře a žáka zaujmout, je tahle kniha skutečně vhodná pro ty, kteří se nechtějí soustředit na realistickou kresbu, ale chtějí se pusti do vtipů a vtípků, ale klidně i do rozsáhlejších komiksů, které se i tímto stylem dají vyprávět. Petr Kopl je krásným důkazem. Jen to chce nápady. V knize bych si představoval ještě o něco více toho, co je špatně, co by se dělat nemělo, případně více srovnání dobrého se špatným nebo dobrého s ještě lepším. I přesto zde najdete to, co potřebujete. Rady, které vám mohou pomoct v tom, jak se sami zdokonalovat. Navíc je autor skutečně názorný a většinou rozkresluje do většího množství kroků.

Knihu zakoupíte na stránkách Albatros Media.

Bleach 9: Fourteen Days for Conspiracy (Bleach: Fourteen Days for Conspiracy)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako kapitoly 71 až 79 v sérii "Bleach" (japonsky ブリーチ, v japonské transkripci Burīchi) souborně v roce 2003 u Shueisha, Inc. Kniha v originále nese název "Fourteen Days for Conspiracy" (anglický název, který je použitý pro české vydání, byl použit i pro japonské), tedy něco jako "Čtrnáct dní na spiknutí". České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Tite Kubo

Kresba: Tite Kubo

Určitě to není nejlepší a nejnadupanější kniha, která zatím v sérii vyšla, respektive kterou jsem zatím četl, ale "Bleach" je prostě moje krevní skupina a je to komiks, který mě baví. Je to dostatečně vyvážená směsice akce, mystiky, fantasy, emocí a pubertálních vtipů, že se těším na každou knihu a jsem zvědavý, co Tite Kubo předvede tentokrát. Nechal se možná malinko ukolébat, jako kdyby ještě o něco zvolnil tempo, ale nic to nemění na tom, že jsou zde momenty, které baví, stejně jako momenty, jež vás naprosto strhnou, ať už akcí anebo třeba i dojemným prvkem, který byste třeba ani nečekali. I když v danou chvíli vyznívá směšně, následující scény mu dávají hloubku.

Po celkem dlouhém čekání se konečně dostáváme do bájné Soul Society, kolem které se toho už hodně napovídalo, ale zatím jsme tam jen nahlédli. V knize "Bleach 8: The Blade and Me" už bylo jasné, že tam postavy směřují, ale až tentokrát skutečně vidíme, jak Soul Society vypadá. No, co si budeme povídat, rozhodně to není nějaké dantovské peklo, nejsou zde příšerní démoni a celé je to stále velmi přístupné i pro mladší čtenáře. Postavy se vlastně jen přesunuly do jiného světa, který není nepodobný tomu našemu, jen je zde trochu méně ruchu a je to celé starobylejší. Cítíte určitou temnější atmosféru, která na vás dopadne, ale Tite Kubo se zatím moc nepředvádí.

Tedy on se trochu předvede, pokud se týká protivníka, se kterým se musí Ičigo utkat, ale jinak toho pořád ze Soul Society moc neuvidíme. Jen zjistíme, že pro Sběrače platí určitá pravidla, která se musí dodržovat, ale jaká jsou, co všechno je důležité a proč je Rukia v takovém srabu, to se ještě nedovíme. Tite Kubo nám chtěl předvést jednu pořádnou akci, což se mu dle mého skromného názoru povedlo, a pak naznačoval, naznačoval, až devátá kniha skončila. Je toho hodně otevřeného a jsem zvědavý, jak dlouho se v Soul Society zdržíme, stejně jako jsem zvědavý, co čeká poté, až bude Rukie zachráněna. Jestli tedy zachráněna skutečně bude.

Tite Kubo přišel s ještě jednou novou postavou, která se objevuje hned na obálce knihy. Opět nám tím dokazuje, že má dar pro ikonické charaktery. Je správně ujetá, je nemainstreamová, alespoň podle měřítek amerického komiksu, a to vlastně jen proto, že jí chybí ruka. Zas tolik superhrdinek nebo vedlejších postav, které jsou až tahle vizuálně postižené, zase není. Sem ale Kúkaku Šiba pasuje dokonale. "Bleach" ale v tomhle směru zase tak nevyniká. Pro mě vyniká v tom, jak je tahle série uvolněná, jak si nic nedělá z toho, jestli bude v jednu chvíli dospělá a ve druhé dětinská. Tohle je tak neskutečně funkční směs braku a něčeho víc, že prostě nemůžu jinak než tuhle sérii milovat.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Bleach 1: The Death and the Strawberry"
"Bleach 2: Goodbye Parakeet, Goodnite My Sista"
"Bleach 3: Memories in the Rain"
"Bleach 4: Quincy Archer Hates You"
"Bleach 5: Rightarm of the Giant"
"Bleach 6 The Death Trilogy Overture"
"Bleach 7: The The Broken Coda"
"Bleach 8: The Blade and Me"

Sandman 1: Preludia a nokturna (Sandman: Preludes and Nocturnes)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2002. První a druhý dotisk následovaly v letech 2007 a 2013. Komiks původně vyšel jako sešity 1 až 8 série "Sandman" v letech 1988 až 1989. Komiks souborně vyšel jako "Sandman: Preludes and Nocturnes" v roce 1991. České vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 389 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Sam Kieth, Mike Dringenberg, Malcolm Jones III

"Sandman" je dnes již legendou mezi komiksy, stejně jako jeho autor Neil Gaiman legendou mezi scénáristy (těmi komiksovými) a spisovateli. Tenhle stále ještě relativně mladý Brit je skutečně všeuměl, a tak má na svém kontě komiksy, romány, povídky, ale i scénáře k filmům – Zemeckisův "Beowulf" například. Ale hlavně, na co tenhle chlapík sáhne, to se mění ve zlato. A nejinak je to se "Sandmanem". Kdybyste chtěli vědět více o Neilovi, tady je životopis tohoto autora.

Sandman je komiksová postava, která vznikla již kdysi dávno na počátku komiksu ve 40. letech, ale skutečnou slávu získala právě až spojením se jménem Neila Gaimana a také kreslířů, jakými jsou Sam Kieth nebo Dave McKean. Tihle tři vytvořili něco nového. Sandman, Pán snů, Sen, Morfeus, jak chcete, je postavou, která není žádným superhrdinou. "Sandman" rozhodně není superhrdinský komiks. Morfeus je Věčný (Endless), který má na starosti sféru snů, jimž vládne. Není žádnou ústřední postavou, která na sebe strhává pozornost, je spíše jakýmsi katalyzátorem, který určuje události, nebo díky kterému se události dějí. Jeho zásah má většinou nesmírné následky.

První díl nám ukazuje Morfea chyceného do magické pasti, z které se může dostat pouze tak, že někdo poruší kruh kolem něj. Sedmdesát let je uvězněn v kouli, z níž se vlastní vůlí nemůže nebo snad nechce dostat. Ale důležitější je, že při jeho lapení mu byly sebrány tři relikvie jeho moci – helma, amulet a pytlík s pískem. Pytlík s pískem je pouze jednou z jeho rekvizit, ale právě odtud pochází jeho jméno, tedy Sandman. Rozhodně to není proto, že by jeho tělo tvořil písek a on byl předurčen k šarvátkám se Spider-Manem. Tenhle Sandman je Sandmanem proto, že kolem sebe rozhazuje magický písek, který způsobuje snění. A právě o tuto svou moc byl na 70 let okraden, což mělo za následek velké změny po celém světě. A tyto změny je potřeba napravit a vrátit vše na své místo.

Poté, co Sandman uniká, jeho prioritou se stává získání tří insignií jeho moci. Jenže ty jsou roztroušeny všude po světě a po pekle, takže to nebude nic snadného. A jelikož je tohle komiks, který vycházel u Vertiga, drsnější odnože DC Comics, tak se už v první knize, která u nás vyšla stejně jako za oceánem pod titulem "Preludia a nokturna", setkává s Johnem Constantinem a zavítá i do vesmíru JLA (Justice League of America) a vlastně i JLI (Justice League International).

Ale dost o příběhu. Člověk si musí Sandmana přečíst, aby pochopil Gaimanovu poetiku, znalost a lásku k mýtům všeho druhu, ať už křesťanským, řeckým nebo i moderním, jakým komiksový hrdinové jsou. Jeho příběhy jsou nápadité, děsivé a krásné zároveň, mystické i světské, humorné i dramatické. Snoubí se v nich vše, co se dá nalézt i v Gaimanově prozaické tvorbě. Pokud nejste s komiksem příliš obeznámeni, tak zkuste začít u "Sandmana". Není to klasický americký komiks, ale i přesto, nebo možná právě proto, se dá říci, že je to jedna z nejlepších věcí, co je na našem omezeném komiksovém trhu k dostání.

Ultimátní komiksový komplet 53: Padlý syn - Smrt Captaina Ameriky (Fallen Son: Death of Captain America)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako čtyřicátou druhou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Padlý syn: Smrt Captaina Ameriky" ponese č. 53. Původně vyšlo jako číslo 25 páté řady série "Captain America" a jako jednosešitovky "Fallen Son: Wolverine", "Fallen Son: Captain America", "Fallen Son: Avengers", "Fallen Son: Spider-Man" a "Fallen Son: Iron Man" v nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v červenci 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Jeph Loeb, J. Michael Straczynski a Ed Brubaker

Kresba: Leinel Yu, Ed McGuinness, John Romita Jr., David Finch, John Cassaday a Steve Epting

Musím říct, že poté, co jsem dočetl komiks "Ultimátní komiksový komplet 26: Fantastic Four - Rozhodná akce", jsem ani moc nevěřil, že něco, co se vrací ke smrti Captaina Ameriky může být až tak dobré. Přece jen, superhrdinové umírají poměrně často, aby se zase mohli vrátit. S Captainem to bylo, jak bylo, spoilerovat zde úplně nebudu, i když ono se stejně dost spoilerů najde v samotné knize a jejích bonusech. Zůstaňme ale u toho, že Captain America zemřel, což se stalo. Ať už dočasně, nebo ne. Lidé se s tím museli vyrovnat. Jak ti, co komiks čtou, tak ti, co se o nich v komiksu vypráví. Právě o tohle vyrovnání se s neskutečnou ztrátou se pokusil komiks Jepha Loeba a pěti různých kreslířů.

Smrt Captaina Ameriky, anebo Steva Rogerse, abychom byli trochu přesnější, je přece jen událostí. DC Universe má jako svůj symbol cti a toho nejčistšího superhrdinu - Supermana. Pokud bychom jeho ekvivalent co do významu hledali u Marvelu, bude to právě Captain America. A není to jen proto, že se jedná o jednoho z nejstarších hrdinů, který se objevil ještě dlouho před vznikem samotného Marvelu, ale i proto, že on je skutečně symbolem cti a toho, co od hrdinů očekáváme. Prošel hrůzami druhé světové války, ale zůstal člověkem, který vyznává ty správné hodnoty a podle toho jedná a žije. Captain America byl symbol, možná něco jako prezident. A když zemřel, jeho ztráta se musí oplakávat.

J. Michael Straczynski měl nápad, kterého se chopil Jeph Loeb a napsal příběh "Padlý syn" ("The Fallen Son"), který je rozdělen do celkem pěti sešitů, kdy každý se jmenuje po jiném superhrdinovi, ale každý primárně řeší jedno ze stádií smutku. Takže komiks "Padlý syn: Wolverine" je o popírání, "Padlý syn: Avengers" o hněvu, "Padlý syn: Captain America" o smlouvání, "Padlý syn: Spider-Man" o depresi a "Padlý syn: Iron Man" o smíření. Každý z komiksů funguje jako samostatný příběh, ale jako celek jsou mnohem lepší, údernější a emotivnější. Už se mi neskutečně dlouho nestalo, aby ve mně superhrdinský komiks vyvolal tak silné emoce (no dobře, tak dlouho to není, ale nutno přiznat, že to bylo opět v souvislosti s Capovou smrtí), ale "Padlý syn" to dokázal a poslední kapitola byla skutečně velmi intenzívní.

Tohle je cesta, jak využít toho, co superhrdinové skutečně představují. "Padlý syn" naprosto skvěle funguje i ve chvíli, kdy víte, že se Captain America nejspíš někdy vrátí. Jeho síla je v tom, že je to skutečně dobře napsáno a že se Loebovi dařilo, s výjimkou poslední kapitoly, vyhnout patosu a napsat skutečně příběh, kterému věříte, kde cítíte ty emoce, jež v jednotlivých postavách hoří. Navíc, jak jsem uvedl, je tohle skvělý příběh jako celek, protože je zde zásadní Iron Manova linie, který je ve skutečnosti středobodem celého dění a to, co sám prožívá, je pak poměrně zásadní pro to, co se bude dál dít. Střídání kreslířů je pak navíc skvělým oživením a dokonale se hodí k jednotlivým psychologickým pojetím smutku. Příběhy jako "Popírání" nebo "Deprese" jsou v podání Lenila Yua a Davida Finche správně černé, je zde více linek, jsou temnější, kdežto poslední kapitola v podání Johna Cassadaye už je čistší, což jen potvrzuje smysl smíření. Barvy nejsou nutně zářivé, ale je zde možnost lepšího zítřku.

Jeph Loeb vytvořil skvělé scénáře, které jsou výrazně podtrženy kreslířskými talenty. Kniha "Ultimátní komiksový komplet 53: Padlý syn - Smrt Captaina Ameriky" kromě pěti sešitů "Padlého syna" obsahuje ještě na začátek dvacáté páté číslo páté řady "Captain America", kde Steve Rogers umírá. Tento sešit jste již mohli číst v knize "Captain America 3: Smrt" (recenzi na tuto knihu také přinesu). Díky tomuto příběhu se ukazuje, že ten náš trh už má komplexnější superhrdinské příběhy. Ohledně Captaina Ameriky a Brubakerova runu je pak vhodné si přečíst tyhle komiksy:

"Captain America 1"
"Captain America 2"
"Ultimátní komiksový komplet 42: Občanská válka"
"Captain America 3: Smrt"
"Ultimátní komiksový komplet 53: Padlý syn - Smrt Captaina Ameriky"

Přečtením těchto booků dostáváte mnohem lepší vhled do Stevova světa a do celého Marvel Universe. Není to samozřejmě dokonalé, pořád je to jen jeden příběh, ale je docela zásadní a celé je to hlavně dobré. Pokud chcete o Captainovi číst něco skutečně dobrého, jsou to právě tyhle knihy. "Ultimátní komiksový komplet 53: Padlý syn - Smrt Captaina Ameriky" je rozhodně jeden z těch, které vás musí nadchnout, ať už mainstream milujete, anebo jste z něj někdy unaveni, jako třeba já.

Království tvé (Kingdom Come)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew v pevné vazbě v roce 2006. Původně vyšlo u DC Comics jako čtyřdílná minisérie "Kingdom Come" v roce 1996. Souborné vydání vyšlo v roce 2006. České vydání má 232 stran a prodává se v plné ceně za 690 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Mark Waid

Kresba: Alex Ross

Superman nebude oblíbenou postavou každého čtenáře. Osobně ho příliš nemusím, protože je to jednoduchý hrdina, který je mnohdy až příliš patetický. Někteří autoři se to snaží změnit (Mark Millar, trochu i Grant Morrison), ale jiní zase staví právě na jeho neochvějné spravedlivosti a cti. Nikdy by neublížil živému člověku, ani když je to grázl ze všech největších. Jeho hodnoty jsou vskutku rytířské, což je v dnešním světě jen těžko přijatelné, protože takoví hrdinové jsou prostě nudní.

Vždycky jsem měl raději Batmana, který je mnohem temnější, i když stále zůstává – alespoň většinou – na správné straně zákona. Batman mi mnohem bližší přijde i v této apokalyptické vizi budoucnosti, která se velmi odlišuje od toho, kam čekáme, že nás naši superhrdinové zavedou. I když je Batman v důchodu (znamená to, že do akce už není schopen nastoupit, ale všechno v Gothamu řídí), pořád je to skvělá postava, z níž se dá hodně vytěžit. Drží si od lidí odstup, ale to mu nebrání udržovat pořádek. Se Supermanem je to jiné, ten je pořád stejný.

Svět zítřka se změnil. Muž zítřka není jeho bohem. Jsou zde jiní. Staří hrdinové se skryli do ústraní. Superman na farmu, Aquaman do moře, Green Lantern na orbitu. Jako kdyby všichni na něco čekali. Možná čekají právě na Supermana, až se vrátí. Ale proč by se měl vracet, když byl vyhnán? Sám odešel, protože zjistil, že lidé chtějí novou generaci superhrdinů. Mladé titány, kteří se nebudou bát smrti. Jenže lidé si neuvědomili, že si za své ochránce vybrali šílence, kterým na životu záleží asi tolik jako na tom, jestli si k snídani dají rohlík nebo chleba.

Průvodce celým příběhem je entita Spectre, která se napojila na obyčejného pastora Normana McCaye. Společně procházejí svět a zjišťují, kdo chce jak jednat, kdo nechce jednat a k čemu to nakonec vede. V konečném důsledku to není nic jiného než spřádání plánů zlou stranou, kterou musí porazit ti dobří v apokalyptickém finále, kde už to vypadá na zánik světa. Ale vždycky existuje nějaká střední cesta. Konec je pak příliš patetický a musí být happy. Asi se s tím nedá nic dělat. Mark Waid ale celkem dobře zvládl tu část předtím, část, kde nevystupuje Superman a kde sledujeme svět, který se hodně liší od toho, jak jsme si ho díky superhrdinům představovali.

Mark Waid

Co ale je nutné jedině vychválit, to je kresba – malba? – Alexe Rosse. Tenhle chlap je neskutečný dříč a spíše se můžeme setkat s jeho obálkami než s jeho komiksem, ale když už kreslí celý komiks, je to zážitek neopakovatelný. Jako kdybyste se ocitli v muzeu, kde si prohlížíte jednotlivé obrazy a zjišťujete, že jak postupujete, vytváří se před vámi příběh. Taková kresba je skutečně naprosto unikátní a nelze než i díky ní posunout "Království tvé" ke komiksům, jež jsou jedinečným zážitkem. Kdyby měl kresbu kdokoli jiný, hodnocení je jednoznačně nižší, protože scénář má skvělé východisko, ale není dotažený ke zdárnému vyústění.

Knihu "Království tvé" zakoupíte na stránkách nakladatelství BB/art se slevou.

Captain America 2 (Captain America by Ed Brubaker Omnibus vol. 2)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2012. Obsahuje původní čísla 10 a 15 až 24 páté řady série "Captain America" a "Captain America 65th Anniversary Special" a "Winter Soldier: Winter Kills". České vydání má 360 stran a prodává se v plné ceně za 890 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Ed Brubaker

Kresba: Mike Perkins, Steve Epting, Javier Pulido, Marcos Martin, Lee Weeks, Stefano Gaudiano, Rick Hoberg a Jesse Delperdang

Po knize "Captain America 1" jsem začal tuhle postavu mít velmi rád, protože jsem zjistil, že opravdu dokáže být zajímavá, když je v rukou správného autora, který je schopný vzít to nejlepší z její nejslavnější doby, ale přitom ji přenést do moderního světa. V podání Eda Brubakera je Captain America v podstatě tragickým, váhajícím hrdinou, který si není jistý tím, že do současného světa patří. Snaží se najít místo, kde by mohl fungovat, ale minulost se v jeho podání vrací a doslova ho mlátí do obličeje. První kniha vyprávěla o tom, že se vrátil Bucky Barnes, Stevův starý, vlastně mladý parťák z druhé světové války. Jenže se nevrátil jako přítel, ale jako speciálně vycvičený žoldák. Steve Rogers se musí smířit s tím, že svět je ještě o něco horší místo než doposud.

Jenže Zimní voják byl jen jeden projekt, který byl v prvním omnibusu sledován. Hlavní příběh se kolem něj točil, ale nezapomínalo se ani na Red Skulla a Alexe Lukina, dva muže, kteří chtějí bojovat o světovou moc. Právě v této druhé knize se jejich intriky rozjíždějí naplno a my sledujeme, že se svět řítí do záhuby. Anebo alespoň do pořádného srabu. Brubaker využívá výbornou postavu Sin, která v jeho podání a v kresbě Mika Perkinse získává teprve ty správné grády. Je to taková ta šílená ženská, která celkem snadno připomene Harley Quinn, ale je možná ještě šílenější a hlavně vražednější. Brubaker si nebere moc servítky a nechává ji vydatně vraždit.

Captain America se snaží zjistit, kdo vězí za tím, co se děje, kdo se snaží dostat jeho a kdo stojí za Zimním vojákem a kam se ten poděl. Je toho na něj trochu moc, a to ještě ani pořádně neví, co se na něj skutečně řítí. Tím, co se na něj řítí, je totiž občanská válka. Součástí tohoto omnibusu jsou tři sešity, které patří do eventu "Civil War", tedy "Občanská válka", jak u nás komiks vyšel v knize "Ultimátní komiksový komplet 42: Občanská válka". Tady se konečně dovídáme trochu víc k tomuto rozsáhlému příběhu, který ale najde své skutečné finále až v třetím omnibusu, v knize "Captain America 3: Smrt". Ten název mluví sám za sebe.

Součástí knihy "Captain America 2" jsou dva speciální sešity. Tím prvním je "Captain America: Speciál k 65. výročí", který se vrací do druhé světové války a ve skvělé, krásně barevné a na první pohled trochu dětinské, ale skvěle padnoucí kresbě Javiera Pulida a Marcose Martina sledujeme jednu misi proti Red Skullovi. Mimochodem, ani to není něco, co by nemělo význam i pro další dění. Tenhle komiks je skvěle zábavný a přináší správnou, dobovou atmosféru s hrdiny, kterým se dá fandit. Je to naprosto jiné než Brubakerův Cap ze současnosti, což je jen méně fotorealistickou kresbou ještě umocněno.

Steve Epting

Druhým speciálem je "Zimní voják: Zimní zabíjení", který je až překvapivě emotivním příběhem o Buckym a jeho minulém i současném životě. Tohle je rozhodně něco, co stojí za pozornost a co vás k příběhu Capa a Zimního vojáka dokáže ještě víc připoutat. Flashbacky se zde skvěle střídají s přítomností, do které zasáhne i minulost v podobě jedné ze skvělých postav Marvelu. Úplně posledním příběhem v této knize je pak desátý sešit ze série "Captain America", který se nevešel do předchozího omnibusu, a to proto, aby zde byla zachována lepší návaznost příběhů. Desáté číslo se totiž vztahuje k jinému eventu, kterým byl "Klan M". O tom už jsme se také mohli dočíst v knize "Ultimátní komiksový komplet 32: Klan M". Desáré číslo "Captaina Americy" je jen jeden z těch příběhů, kde je popisován alternativní svět a alternativní vývoj postav.

Mike Perkins

V polovině roku 2014, kdy tuhle recenzi píši, se ukazuje, jak moc je "Ultimátní komiksový komplet" důležitý pro český trh a jak moc příběhů nám ukazuje a odhaluje. Díky němu získávají třeba právě příběhy v omnibusech Captaina Americy ještě hlubší význam, ještě víc víme o tom, co se dělo. To je dobře, že se to naše komiksové povědomí takhle rozšiřuje. Skvěle tomu pomáhá i bonusový materiál, kde je vlastně popsáno všechno zásadní, co Captain za dobu své existence prožil. Je to historie jedné postavy, na které je vidět, jak moc toho ušla, ale stejně tak je vidět, jak banální až blbé ty příběhy v komiksovém mainstreamu někdy jsou. Tohle však není případ Brubakerova Capa, protože tenhle scénárista pokračuje ve skvělé spolupráci s výbornými kreslíři a představuje nám Captaina ve skvělém thrilleru, kterému nechybí špionáže, akce, zrady, konspirace, ale také city. Co na to třetí kniha?

Komiks "Captain America 2" si můžete zakoupit na stránkách BB/art.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Captain America 1".

Každá jsme jiná 1 (Kanojoiro no Kanojo 1)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako "Kanojoiro no Kanojo 1" v roce 2007. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 169 Kč.

Scénář: Aoi (Kei Watanabe a Takamichi Yamada)

Kresba: Yukari Yashiki

Jak jsem psal již dříve, udělal jsem si menší objednávku mangy z výprodeje Zoneru, a tak se postupně ke všem komiksům, které jsem sehnal, dostanu. Docela jsem byl zvědavý, co čekat od romantické mangy, protože tak "Každá jsme jiná" rozhodně na první pohled vypadá. A asi to i romantika je, ale to se konkrétněji dozvíme až v dalších dílech, protože ono by to zatím klidně mohlo být i existenční drama. Přece jen je zde ale dostatek humoru, který všechno odlehčuje. A není to jen humor, který tomu pomáhá, ale také ona klasická japonská bizarnost, která teď není čistě vizuální, ale prostě v tom, jak jsou pojaty sekvence, jejich návaznosti a obecně některé prvky příběhu.

"Každá jsme jiná 1" odstartuje celkem obyčejně: Maju, začínající módní návrhářka, nebo prostě jen mladá holka, protože její profese zatím nemá nějaký zásadní význam, se zrovna rozešla s klukem a je z toho dost špatná. Mimo jiné i proto, že se musí odstěhovat, protože bydlela u něj. Našla si nové bydlení v domě, kde je jí dovoleno všechno, protože po určité době se bude dům stejně přestavovat. Jenže jaké je její překvapení, když zjistí, že má sousedku. Dům je rozdělen na dvě části, což Maju nevěděla, a o sousedce se doví ve chvíli, kdy Juka prorazí rukou zeď.

Tohle je docela dobré entrée a hned se o Juce dovídáme to základní - je to bojovnice, která dělá MMA, tedy Mixed Martial Arts (smíšená bojová umění). Prostě na sobě maká a pak, když se na to cítí, jde do zápasu, kde jsou prvky hned několik různých druhů bojových umění a stylů, a to pro různé fáze boje v postoji, na zemi a při zápasnické technice. O MMA se toho zase nedovíme tolik, alespoň ne v příběhu, ale pro děj je to docela zásadní. "Každá jsme jiná 1" se tak točí kolem jejího zápasení a na nějakou tu romantiku zatím moc nedojde. A pokud už ano, není to nic, co by bylo úplně červenou knihovnou. V tomhle je příběh mnohem realističtější a ukazuje nám i trochu temnější stránky toho, co to znamená se zamilovat.

Tvůrcům se podařilo vytvořit první knihu, která je dostatečně zajímavá v tom, co se zde děje, respektive, jak jsou rozvrženy postavy, abyste měli zájem si přečíst i díl další. Není to však něco, co by vás mělo strhnout hned na první přečtení a vy měli doslova hltat každé slovo. Tohle se vám nestane, protože na to je příběh zvláštně kouskován a někdy máte pocit, že vám něco uniklo, že se něco důležité, co tam bylo, přeskočilo, ani jste si nevšimli kdy. V manze to není až tak zvláštní styl vyprávění, prostě se jede tak, že si zbytek musíte domyslet. "Každá jsme jiná 1" tak není výjimečnou knihou, ale je dostatečně zajímavou na to, abyste chtěli vědět, jak to vlastně dopadne a co z toho nakonec vyleze.

Krajina půlnočních stánů (Midnight Nation)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v brožované vazbě v roce 2009. První vydání vyšlo pod Comics Centrem v pevné vazbě v roce 2004. Původně vyšlo jako čísla 1 až 12 minisérie "Midnight Nation" u Top Cow v letech 2000 až 2002. České vydání má 304 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč, první vydání pak za 999 Kč.

Scénář: J. Michael Straczynski

Kresba: Gary Frank a Michael Zulli

J. Michaela Straczynského jsme si představovali především jako toho, kdo má na svědomí novodobého Spider-Mana, který se znovu stal jedním z nejlepších a nejoblíbenějších mainstreamových superhrdinů. Po Michaelově odchodu od série to vypadalo, že Spidey půjde do kopru, ale překvapivě se opak stal pravdou a Spidey se drží stále mezi nejprodávanějšími komiksy a také kvalitativně to vypadá celkem dobře. Ovšem ještě před tím, než se Straczynski pustil do stěnoleza, vytvořil komiks, který budu recenzovat dnes – "Krajinu půlnočních stínů".

"Krajina půlnočních stínů" vypráví o člověku, který ztratí svou duši. Má rok na to, aby se ji pokusil najít a vyjednat zpátky. Musí putovat přes celé Státy s tajemnou ženou, jejíž osud nám není úplně představen, ale má to svůj smysl, který bude prezentován až na konci. David Grey je na první pohled obyčejný detektiv, jehož život nabral smutné obrátky. Žena ho opustila, má jen práci, kterou jedinou měl celou dobu. Neuvědomuje si to však v takové síle, dokud nepřijde o svou duši.

Komiks je neskutečně osobní a Straczynski ho tvořil v podstatě dvacet let. Dvacet let, než přišel na to, co jím chce říct. Tohle zjistíte jedině ve chvíli, kdy dojdete až na samotný konec cesty. Někdy je cesta dlouhá, ale pouze na jejím konci, pouze pokud ji zvládneme, zjistíme, o čem to vlastně celou dobu bylo. Musím si teď udělat trochu reklamu, protože v tomhle směru je trochu podobný i můj příběh "Cesta", který najdete na mých internetových stránkách.

Líbí se mi Straczynského cesta, protože to není jen obyčejný příběh, ale skutečně příběh s hloubkou, která je pro klasický mainstreamový komiks netypická. Také se nejedná o klasický mainstreamový komiks, i když kresba tomu tak trochu nasvědčuje. Je až moc líbivá, ale dá se na ni dobře zvyknout, protože postavy jsou kresleny tak, že vám přirostou k srdci. Jsou tu sice takové klasické nutnosti jako ženy, které jsou až moc smyslné, muži, kteří jsou až moc namakaní, ale díky rozsahu příběhu se s touto kresbou nakonec sžijete a v momentech, kdy chce být komiks temný, kresba rozhodně není tím, co to kazí, ale zvládne atmosféru ještě umocnit.

Alternativní obálka prvního vydání, druhou byla obálka použitá i pro vydání druhé

"Krajina půlnočních stínů" je komiksem, který vás překvapí. Tohle není úplně ten Straczynski, jak ho znáte. Je zamyšlenější, je místy depresivnější. Jenže právě tohle je to, co z komiksu dělá výjimečné dílo. Pokud chcete komiks, kde se budou předvádět superhrdinové, tomuhle se vyhněte, ale pokud si chcete trochu zapřemýšlet, pokud chcete, aby měl komiks dopad na vaše emoce, pokud chcete, aby vás přiměl uvažovat o životě, zkuste "Krajinu půlnočních stínů". Ona to dokáže.

Noe 2: Vše, co se plazí po zemi (Noé 1: Pour la cruauté des hommes)

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v pevné vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2011 jako "Noé 2: Tout ce qui rampe", druhý díl ze čtyř. České vydání má 72 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Darren Aronofsky a Ari Handel

Kresba: Niko Henrichon

Docela jsem byl zvědavý na to, jak tenhle komiks pokračuje, protože kniha "Noe 1: Trest za krutost" mě rozhodně zaujala tím, jak jsou zde prezentovány klasické formy příběhu o Noemovi a jeho arše. Tohle je naprosto jinak pojatý příběh, který ale není o nic méně krásný. Je v něm, naštěstí, mnohem méně ze samotného náboženství a bůh se z příběhu trochu vytrácí. Jeho přítomnost je minimální, i když samozřejmě dochází k událostem, které by bylo možné označit snadno za božské, ale vzhledem k pojetí je možné je stejnou měrou označit za fantastické. Právě tohle je asi nejlepší označení komiksu "Noe". Je to filosofující fantasy.

Filosofující je vhodný přívlastek, protože přece jen samo náboženství je filosofií, respektive filosofickým směrem. Příběh o Noemovi ale v sobě nese víc než jen náboženský příběh, především příběh o tom, kdo si zaslouží žít a proč. Tohle je na té legendě zajímavé. Svět je natolik zkažen, že potřebuje obnovu. To je dobrá metafora, stejně jako skutečný stav. Co když existuje něco jako obranný mechanismus Země, kdy ta se rozhodne, že když už je příliš narušována, využije tento systém, aby se vše spláchlo, obnovilo? Je to myšlenka, která už je na hranici filosofie a sci-fi, na druhou stranu stojí za zvažování, protože tohle je příběh, který není specifický pouze pro židovskou nebo křesťanskou víru.

Noe je postaven před velkou zkoušku - s pomocí obrů, kteří jsou ve skutečnosti padlými anděli, má postavit archu, která zachrání zvířecí druhy, Noema samého a jeho rodinu před potopou světa, která má přijít. Je však jasné, že až tak jednoduché to nebude, protože kromě zvířecích druhů, kdy se může zachránit jen jeden pár od každého, je tu ještě člověk, který se chce zachránit v množství maximálním, protože to je prostě lidská vlastnost. Obětovat se? To ani omylem. Pokud, tak jedinec, ale nikdy ne skupina. Ano, komiks je poměrně černobílý, stejně jako je takový i film, ale copak tohle nepatří k legendám a podobným mýtickým příběhům?

Lidé jsou zde vykresleni skutečně hnusně a funguje to dokonale. Noe je zde velký hrdina, který se snaží zachránit skutečný svět, ten krásný. Nechci říkat přímo ten dobrý, protože na člověku je strašně moc vidět že není dobrý, že definice dobrého se v jeho případě hodně ohýbá, a to i v případě jeho dětí. Nezbývá pak naprosto jiné východisko než destrukce, anebo... ale to si necháme na další díl. Druhý díl končí u toho, že archa je hotová, začíná pršet a na Noema, jeho obry a rodinu se chystá pořádný útok ze strany lidí, kteří také chtějí přežít. Komiks je dostatečně napínavý a akční, aby vás dokázal strhnout, ač myslím, že tím hlavním prvkem není dobrý scénář, ale především kresba Nika Henrichona. Do scénáře už se trochu promítá, že je nutné jej držet v určitých konkrétních mezích a nezacházet za mantinely biblického příběhu, což je rozhodně škoda.

Jako škoda se to ukázalo ve filmu, který jednoduše nefunguje. Je rozehraný velmi dobře, ale to, jak se dál rozvíjí, tomu prostě nesedí. Je velmi temný, ale najednou dochází k nesmyslnému zvratu, který je prostě spojen jen s tím, že tak jsme zvyklí tenhle - a nejen tenhle - příběh vyprávět, a proto nemůžeme jinak a musíme jít stejnou cestou. Kdyby se Aronofsky rozhodl jít jinou cestou, být experimentálnější ve vyprávění, je to neskutečně silný příběh, ale on zůstal tradiční, což asi není špatně, ale díky tomu vytvořil jen trochu jinou adaptaci se skvělým charakterem Noema a vizuálně zajímavě pojatým příběhem. Vizuál je skvělý i v případě komiksu a já jsem zvědavý, jak se to podaří zakončit v komiksové podobě, protože rozdíly mezi komiksem a filmem zde přece jen jsou. Ještě dva díly na nás čekají.

Komiks "Noe 2: Vše, co se plazí po zemi" můžete zakoupit na stránkách Kniha.cz.

Na Comics blogu najdete recenzi na "Noe 1: Trest za krutost".

Sandman 2: Domeček pro panenky (Sandman: The Doll's House)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2003. První dotisk následoval v roce 2012. Komiks původně vyšel jako sešity 9 až 16 série "Sandman" v letech 1989 až 1990. Komiks souborně vyšel jako "Sandman: The Doll's House" v roce 1991. České vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 389 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Mike Dringenberg, Malcolm Jones III, Chris Bachalo, Michael Zulli a Steve Parkhouse

Sandman má zpátky své relikvie moci, alespoň dvě z nich, třetí byla zničena, což má za následek jen výhody, alespoň pro Sandmana. Má zpět svou sílu, a to dokonce ve větším množství než před svým spoutáním. Jenže ještě není všemu konec, Sandman má před sebou další úkol. Musí najít a zpacifikovat noční můry a sny, které z říše utekly ven do lidského světa. Ač druhá kniha vystřídala mnohem více kreslířů a sérii opustil Sam Kieth, nic to nemění na tom, že Sandman zůstává naprosto skvělým komiksem. Samozřejmě je to z velké části zásluhou Niela Gaimana a jeho příběhu. Opět se zde kloubí snovost s realitou, brutalita s fantazií, něžnost s drsnou stránkou světa.

Prolog je ukázkou toho, že Gaiman rád vypráví příběhy. O tom také psaní je, vyprávět příběhy. Zde máme rovnou legendu, která vyznívá nádherně smutně a příjemně vtahuje do děje. Zároveň se zde dovídáme jednu důležitou skutečnost. I Sandman kdysi miloval, ale jelikož ona nemohla a nechtěla jeho lásku opětovat, navždy ji uvrhl do pekla. Pán snů umí být krutý, když nedostane, po čem touží.

První část je jakýmsi skutečným úvodem do hlavního příběhu a do našeho světa. Setkáváme se zde s novými postavami a šířeji poznáváme i Sandmanovy příbuzné, přesněji Touhu a Zoufalství, které na chvíli promlouvají do děje, a dá se tušit, že mají něco za lubem. Také se zde objevuje postava dívky Rose, která je v podstatě tím ústředním charakterem tohoto dílu, okolo ní se vše důležité točí. Právě v této kapitole Sandman zjišťuje, které sny utekly. Druhá část je velmi různorodá, neboť nás nechává nahlédnout krátce do životů hned několika postav. Rose a jejího hledání ztraceného bratra Jeda, kdy se dostává do penzionu plného skutečně bizarních postav, Jeda, který žije v jedné velké noční můře, tvorů uvnitř jeho hlavy, i samotného Sandmana. Tato část obsahuje i velmi zajímavý druh vyprávění, pro komiks ne příliš obvyklý, a tím je dopis.

Ve třetí části můžeme vidět, jak Sandman zasahuje do životů postav jen tím, že chce napravit škody ve snové říši. Jeho boj se sny je nevyrovnaný, o to více si ale získává sympatie, i když není jen kladnou postavou. Snovou ženu staví před tvrdou realitu, která je naprosto odlišná od světa ve snu, a malého Jeda nevědomky a bez zájmu vystavuje dalšímu možnému nebezpečí. Snad tomu největšímu, které se v této knize vyskytuje – Korinťanovi. A následuje čtvrtá, naprosto odlišná kapitola. V ní se polemizuje o otázce, jaké to je žít věčně. Kdo by nechtěl žít věčně? Postava objevující se v této kapitole jistě ano. Každých sto let se setkává se Sandmanem a vypráví, co za to století zažila. A Sandman si uvědomuje jednu věc. I když je to pro něj těžké přiznat, nachází v tomto muži přítele.

Jakoby chtěl Gaiman čtvrtou kapitolou trochu uklidnit příběh, trochu odvést pozornost před monstrózní, děsivou a zároveň nejlepší částí této knihy. Dostáváme se na sraz masových vrahů, kde každý má nějakou svou zvláštní úchylku. Gaiman si nebere servítky, ale zároveň kresba nejde nijak do detailu. Dokonalé propojení vyprávění s kresbou. A filosofický, mírně patetický závěr jen dotváří skvělou atmosféru. Když čtu komiks znovu, vždy se nejvíc těším právě na tuto část, kde dojde k vyvrcholení příběhu. Nikoli však k jeho úplnému rozuzlení. K tomu dochází až v šesté a sedmé části, kdy je konečně odhalena pravá totožnost Rose. Ale aby se k tomu bylo možné dostat, je potřeba projít úžasnou skládankou snových sekvencí, která je dokonalá hlavně kresebně. Sny každého člověka jsou naprosto odlišné, což se na kresbě i na písmu, ale i na charakteru textu projevuje. V tomto ohledu vidím hlavně mistrovské umění jak Gaimana, tak ilustrátorů. Pak už je na řadě úplný závěr, tak trochu v Gaimanovském stylu, aneb šťastný konec, který nemůže být úplně šťastný. A nakonec se dovídáme úplnou pravdu a až tehdy konečně pochopíme, proč že to vlastně na začátku byla ona krátká sekvence s Touhou. Gaimanův "Sandman" není akčním komiksem, ale o to více se u něj bavím. Ano, komiks může celkem úspěšně i filosofovat..

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Sandman 1: Preludia a nokturna".

Aargh! 9

Vydáno nakladatelstvím Analphabet Books v brožované vazbě v roce 2010. Magazín má 132 stran a prodává se v původní ceně ze 175 Kč. Číslo obsahuje tyto komiksy:

Jedna hvězda pro mne - Dubravka Senčic, Darko Perovic
Chladivý vítr - Tomaž Lavrič
Šohaj: Súmrak na Slovácku - Jiří Zimčík
Kdybych měl příšeru - Jakub Kučera
Vánoční příběhy - Irena Dousková, Lucie Lomová
Umělkyně na mateřský - Lela Geislerová
Camill Claudel - Františka Lachmanová
Klacek & Fracek 13 - Tomáš Prokůpek
Hvězda - Pavel Čech
Vánoce - Mawil
Xu - Moki
Holky to dokážou - Joanna Karpowicz
Blábolení - Przemyslaw Truscinski
Disintegrator - Benedykt Szneider
Země dva - Jakub Rebelka
Ježek Jiří: Lavička - Rafal Skarzycki, Tomasz Lesniak
Mikropolis: Večerní holení - Dennis Wojda, Krzysztof Gawronkiewicz
Rodinné foto - Martin Štefko, Petr Hlavizňa
130: Cedule - Nikkarin
Obava - Jiří Grus
Vodník a Rusalka - Marek Čolek
Historia Metodeana - Václav Šlajch
Špatné století - Tomáš Kučerovský

V publicistice najdete:

Tichý návrat do Hluku ( rozhovor s Jiřím Zimčíkem) - Tomáš Prokůpek
Helena Bochořáková - Dittrichová a dřevorytové romány - Tomáš Prokůpek
Jiří Winter - Neprakta: Jak jsem chtěl dělat komiksy - Jaroslav Kopecký
Kam kráčí polský komiks? - Michal Slomka
Grzegorz Rosinski: Pro Belgičany jsem byl červený mužíček (rozhovor) - Tomáš Prokůpek
Nezaměstnaný Froncek: Neobyčejné příhody komiksového hrdiny ze Slezska - Adam Rusek
Mýty a komiks - Michal Jareš

Magazín můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Různí

Kresba: Různí

K devátému "Aarghu" jsem se prostě musel dostat, už jen proto, že v sešitu je komiks "Rodinné foto", ke kterému jsem napsal scénář. On je to tedy komiks beze slov, ale Petrovi Hlavizňovi jsem předal scénář, s poměrně přesným rozpracováním jednotlivých oken, která on nakreslil v podstatě tak, jak jsem požadoval. Co tomu dodal, to je onen neskutečný styl, který ten celkem jednoduchý, blochovský scénář povyšuje o něco výše. Za tuhle spolupráci jsem neustále moc vděčný a jen mě mrzí, že už na nějakou další nedošlo. Pokud se nepletu, Petr se už komiksu v podstatě nevěnuje.

Devátý "Aargh!" se věnuje především české a polské tvorbě a magazín opět ukazuje, jak moc je silný ve chvíli, kdy se zaměřuje na komiksovou publicistiku. Profily a rozhovory, které jsou zde prezentovány, rozhodně stojí za to. První rozhovor je s českým autorem Jiřím Zimčíkem, kterého budete nejlépe znát asi právě ze stránek "Aarghu!" nebo jiných českých sborníků, druhý rozhovor je pak s legendou Grzegorzem Rosińským, kterého asi budete nejlépe znát z "Thorgala". U Rosińského se dovíte jeho celkem zajímavé názory na tvorbu.

Publicistika se dále věnuje osobě české, skoro neznámé autorky dřevorytů Heleně Bochořákové-Dittrichové, další medailon pořádně představuje tvorbu Jiřího Winter-Neprakty. Článek o své tvorbě napsal sám legendární tvůrce, který nás opustil jen rok po vydání tohoto čísla "Aarghu". Stručně, ale docela zevrubně se nám představí polský komiks a směry, kterými se v posledních letech vydává. Polský komiks a jeho přehled pak doplňuje portrét postavy Froncka, která byla v Polsku velmi oblíbená. (Pozn.: Hned za tímto článkem najdete i náš komiks "Rodinné foto".) No a nakonec je tu ještě článek o mýtech, kterým se věnuje i několik málo komiksů, které jsou do tohoto čísla tematicky zařazeny.

A teď už ke komiksům. Jak to tak u magazínu "Aargh!" bývá, je zde spíše méně těch, které mě dokáží oslovit. Tak v první řadě je to skvělá zadní obálka od Tomáše Kučerovského, kdy jeho komiks je vtipně pravdivý. Na ten se můžu dívat pořád. Když se podíváme dovnitř, tak "Šohaj" je dobře kreslený, ale scénář mě nijak nedostal. Následuje však pro mě scenáristicky a kresebně nejvyváženější dílo, a to jsou dva "Vánoční příběhy" od Ireny Douskové a Lucie Lomové. skvělý náhled na náš svět a skvělé pointy. Lela Geislerová vyloudí minimálně pousmání, stejně jako Tomáš Kučerovský a Pavel Čech se svými jednostránkovými jednohubkami. Ve výborné formě se předvádí Mawil, jehož kresba je v případě "Xu" prostě kouzelná. "Ježek Jiří" a "Mikropolis" jsou temně vtipné, což oceňuji. A jsme vlastně na konci s tím, co se mi ještě zamlouvalo. "Historia Metodeana" je sice rozsáhlá, ale to je tak vše, čím na mě udělala dojem. Téměř hellboyovské pojetí postavy Metoděje je zajímavé, ale nesedí mi.

Tak a to je všechno, co bych k tomu chtěl říct. I v tomhle čísle je přehršel různých kreslířských stylů, stejně jako stylů vyprávění, ale to, co asi člověka nejvíc zaujme, je stejně ta publicistika. Jako vždy. V "Aarghu" prostě nemůžou být všechny komiksy, které mě něčím oslní. Nestane se to asi nikdy, jen je třeba se zaměřit na to, že tahle různorodost umožňuje mladým a začínajícím tvůrcům ukázat cestu. Je už pak na nich, jestli se vydají po nějaké prošlapané, anebo zkusí také svojí vlastní, originální a někdy prostě takovou, která musí zákonitě zapadnout.

Na Comics Blogu najdete recenzi na sešity:
"Aargh! 12"
"Aargh! 13"

#696: Bitevní pole 1 - 70 %

#697: Terminátor Omnibus 1 - 65 %

#698: Incal - 75 %

#699: Čajovna u malajského medvěda - 80 %

#700: Blacksad - 90 %

#701: Ultimátní komiksový komplet 26: Fantastic Four - Rozhodná akce - 40 %

#702: Daredevil: Rok jedna - 70 %

#703: Labyrint - 70 %

#704: Naruto 8: Boj na život a na smrt - 60 %

#705: Jak kreslit komiksové postavičky - 75 %

#706: Bleach 9: Fourteen Days for Conspiracy - 75 %

#707: Sandman 1: Preludia a nokturna - 95 %

#708: Ultimátní komiksový komplet 53: Padlý syn - Smrt Captaina Ameriky - 90 %

#709: Království tvé - 80 %

#710: Captain America 2 - 80 %

#711: Každá jsme jiná 1 - 60 %

#712: Krajina půlnočních stínů - 85 %

#713: Noe 2: Vše, co se plazí po zemi - 75 %

#714: Sandman 2: Domeček pro panenky - 100 %

#715: Aargh! 9 - 70 %