Comics Blog

Každá jsme jiná 2 (Kanojoiro no Kanojo 2)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Kanojoiro no Kanojo 2" v roce 2007. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 170 Kč.

Scénář: Aoi (Kei Watanabe a Takamichi Yamada)

Kresba: Yukari Yashiki

Je tu druhý díl a konečně se dostáváme k pořádné romantice. Anebo to tak alespoň vypadá, ale jako kdyby autoři věděli, že tohle by mohlo být čtení, které se bude zamlouvat širšímu publiku, nikoli jen dívkám, a s tou romantikou docela obstojně šetří. Ano, samozřejmě, že zde romantika nechybí, ale není to nic, co by bylo nutně nesnesitelné pro mužské čtenáře. Naopak, je to jen prostředek k tomu, aby se dělo něco zajímavého. Vzhledem k tomu, že nás čeká už jen jedna kniha, asi se dá předpokládat, že to nebude zakončeno úplně dokonale, ale na druhou stranu nás mohou tvůrci stále ještě překvapit.

Ve druhé knize to totiž vypadá na to, že se ještě pořádně rozepíší, protože především postava Juky a její minulost jsou zde zobrazovány skutečně zeširoka a dovídáme se toho o této dívce opravdu hodně. Její život ve společnosti Maju se tak dostává trochu do pozadí, stejně jako její zápasení, abychom mohli pochopit, co vlastně tuhle dívku motivuje. V tom, jak vytvořit postavu, se skutečně tvůrci ukázali jako velmi schopní a Juka je více rozměrná, trochu se chce říct, že jediná postava, která je zde vykreslena skutečně zajímavě. A tak se druhá kniha stává jejím příběhem, kde ostatní jen paběrkují, protože to jsou takové trochu klasické postavy, které sice žijí, ale to by se jim dařilo i v doprovodu méně zajímavé hrdinky.

I když se na první pohled zdá, že bude kniha o tom, jak si dívky přestávají rozumět, protože každá chce vlastního kluka, a na druhý pohled by se mohlo zdát, že to bude pořádně akční, protože Juka se chystá na svůj první turnaj, a mohlo by být docela zajímavé, jak se utká se svými soupeřkami, děje se naprosto něco jiného. Juku a Maju společně moc neuvidíme, a když se to tak vezme, ze samotného zápasení také moc nemáme, a pokud, tak z tréninku a ne ze skutečného boje. Docela jsem zvědavý na to, jak celá série končí, protože zatím vlastně není úplně jasné, co by mělo být tím cílem, kterého je možné dosáhnout. Snad jen vyhrát turnaj, uzavřít vztahy... No, jsem hodně zvědavý, jestli se autorům podařilo trochu to finále ozvláštnit.

"Každá jsme jiná 2" je kniha, která nijak zásadně nevybočuje z toho, jak byla vytvořena kniha první. Pokud se vám nelíbila první kniha, tohle vás o kvalitách autorské trojice nepřesvědčí. Příběh si jde svým tempem, jde si svou cestou a neohlíží se moc na to, že nebude čtenář uchvácen. Vůbec být nemusí. Je docela zajímavé, že tohle navíc může být příběh, který nezaujme ani cílovou skupinu, protože prostě není dostatečně romantický. Na druhou stranu zajímavá hrdinka, tedy jedna z hlavních, by to mohla trochu vyvážit. Jestli se vám série někdy dostane do rukou, asi vás neohromí, ale nemusela by vás ani odradit.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Každá jsme jiná 1".

Sandman 3: Krajina snů (Sandman: Dream Country)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2005. Komiks původně vyšel jako sešity 17 až 20 série "Sandman" v roce 1990. Komiks souborně vyšel jako "Sandman: Dream Country" v roce 1991. České vydání má 164 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Kelley Jones, Charles Vess, Colleen Doran a Malcolm Jones III

"Krajina snů" je trochu jiný komiks než dva svazky předchozí. Oba dva totiž byly spojeny nějakou hlavní dějovou linií, která držela celou knihu pohromadě. V "Preludiích a nokturnech" to bylo hledání ztracených předmětů moci, v "Domečku pro panenky" to bylo zase hledání snů, které se dostaly ven ze Sandmanovy říše. Ve třetí knize nic takového nenajdeme, a tak jediným, co všechny čtyři povídky spojuje - ano, "Krajina snů" obsahuje jen čtyři povídky - zůstává titulní postava, tedy Sandman. A nutno říct, že na těchto komiksech je lépe než na jiných vidět, že Sandman je skutečně pouze jakýmsi hrdinou na okraji, který do děje zasahuje pouze částečně, pozornost není neustále upřena pouze na něj, jak je tomu v klasických superhrdinských komiksech.

Vzhledem k tomu, že povídky jsou skutečně různorodé, platí toto i o žánru každé z nich, a tak rozhodně nelze říci, že by všechny zde otištěné příběhy byly hororové. Spíš naopak, čistě hororový je zde pouze jeden a nutno říct, že ani on není čistým hororem. Spíše bych řekl, že ve všech čtyřech povídkách se více projevuje Sandmanova poetika a krása příběhů, které Gaiman vypráví. Pokud se trochu vyznáte v řeckých bájích nebo alespoň znáte jména devíti múz, asi vás napadne, o čem, respektive o kom bude první příběh pojmenovaný "Kalliopé". Jedná se o skutečně temný příběh, kde je múza Kalliopé uvězněna spisovatelem, který přišel o své nápady. Toto věznění není pojato mírně, múza trpí a ve svém utrpení se obrací na toho jediného, kdo by mohl pomoci. Na Morfea.

A pro srovnání barevné originální provedení

Sandman je v té době uvězněný (návrat k prvnímu dílu komiksu), ale když se dostává na svobodu, skutečně Kalliopé pomáhá. A to tak, že spisovateli dá nekonečné množství nápadů. Ten, jelikož začíná šílet, skutečně múzu propouští a na její přímluvu Pán snů zbavuje věznitele nápadů. Všech. Zůstává jen prázdno. Toto je nejtemnější povídka celé sbírky a musím říct, že v určitých momentech je skutečně drsná, i když si stále zachovává své kouzlo.

"Sen tisíce koček" je naprosto odlišným příběhem, kde Gaiman, jak již mistrně několikrát předvedl, rozvíjí další krásnou legendu, a to legendu o tom, že kdysi existoval svět, kterému vládly kočky, a lidé byli jen lovenou zvěří. Jenže se našel někdo, kdo lidi sjednotil, a stačilo, aby alespoň tisíc lidí snilo o tom, že oni jsou páni, nikoli kočky, a ono se tak skutečně stalo. A tak nyní světem putuje kočka, která se snaží přimět ostatní kočky, aby také snily svůj sen, aby se vše opět vrátilo do stavu, v jakém to bylo dříve. I v této povídce je Sandman pouze jako postava, která určuje další děj, nikoli jako postava, která tento příběh sama nese.

Snad ještě podivnějším příběhem je "Sen noci svatojánské", kde se setkáváme s divadlem Williama Shakespeara, které kočuje na sjednané místo, kde má pro Sandmana a jeho přátele sehrát představení, samozřejmě "Sen noci svatojánské". Má to být splátka dluhu, který William u Sandmana má za to, že mu Morfeus daroval to, co si tolik přál, tedy schopnost psát hry. Toto je rozhodně odkaz na čtvrtou část Domečku pro panenky, kde se Sandman se Shakespearem setkává poprvé. Kouzlo tohoto příběhu tkví v tom, že "Sen noci svatojánské" je hrán pro ty, o kterých hra pojednává, tedy pro Puka, pro krále Oberona, jeho ženu a další tvory z elfí říše.

A nakonec povídka opět naprosto jiná, hlavně v tom ohledu, že zde Sandman nevystupuje vůbec, ale setkáváme se s jeho sestrou, se Smrtí. Ale povídka není přímo o ní, ale o Elemental Woman, jedné z méně známých a méně důležitých postav DC Universe. Elementálka, jak je nazvána, je sama, pro Firmu už dávno nepracuje, nemá nikoho a chce umřít. Jenže vzhledem k tomu, že dokáže měnit strukturu látek na cokoli, je vlastně nemožné, aby se zabila. A právě v té nejtěžší chvíli k ní přichází Smrt a s její pomocí je přece jen jeden způsob nalezen.

Čtvrtý sešit končí, nikoli však kniha. Ještě je zde totiž původní scénář k prvnímu příběhu, ke "Kalliopé", tak, jak jej Gaiman napsal. Je zde hlavně proto, aby každý, kdo se zajímá o psaní komiksů, mohl nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak se takový komiksový scénář píše, respektive, jak se píše scénář k Sandmanovi. Ač je "Krajina snů" jen poměrně útlou sbírkou čtyř povídek, i tak to jsou další parádní kousky do sandmanovkého universa a Gaiman ukazuje, že dokáže vyprávět i malé, přesto však stále stejně odzbrojující příběhy.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Sandman 1: Preludia a nokturna"
"Sandman 2: Domeček pro panenky"

Ultimátní komiksový komplet 17: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 2 (Punisher: Welcome Back Frank)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako čtyřicátou třetí knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Punisher: vítej zpátky, Franku část 2" ponese č. 17. Původně vyšlo jako čísla 7 až 12 třetí řady série "Punisher" v nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v srpnu 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Garth Ennis

Kresba: Steve Dillon

Zase se nám za sebe nakupily dva "Ultimátní komiksové komplety", které jsou knihami, jež u nás vyšly dříve. V obou případech se navíc jedná o druhé díly komiksů, které vyšly v rámci kompletu. Tím prvním je právě kniha "Ultimátní komiksový komplet 17: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 2", který již vyšel v roce 2004 jako "Punisher II". Následovat bude kniha, která je pokračováním komiksu "Ultimátní komiksový komplet 16: Ultimates - Nadčlověk". Ale o tom zase příště. Nyní je třeba se zaměřit na Franka Castla alias Punishera, kterému Garth Ennis vlil novou krev do žil a udělal z něj postavu, která je čtenáři milována. I když už "Punishera" Ennis nedělá, jeho styl a jeho příběhy nadále zůstávají živé a jeho pojetí se stalo předobrazem pro moderní podobu této série.

V případě minisérie "Vítej zpátky, Franku" to ještě není tak patrné, ale z Punishera se stala poměrně temná série. Díky kresbě Steva Dillona si Garth Ennis dovoluje mnohem více vtípků, než kolik si dovolí v dospělejší verzi Punishera, která následovala pod hlavičkou MAX, což je méně cenzurovaná značka Marvelu. Na druhou stranu jednoznačně nelze říct, že by "Vítej zpátky, Franku" nebyla zábava, protože ona to zábava jednoznačně je a Ennis se zde předvádí v té nejlepší síle, v jaké ho můžete zastihnout. Je vtipný, je drsný a předestírá před nás příběhy, které mají hlavu a patu a vy chcete vědět, jak dopadnou. Jsou zde postavy, s nimiž se chcete dál setkávat a chcete je vidět na vrcholu (Punisher) anebo ve srabu (dvojka detektivů).

S Punisherem jsme se v knize "Ultimátní komiksový komplet 15: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 1" rozloučili ve chvíli, kdy měl zaděláno na pořádné zdravotní problémy. Několik kulek v těle není zrovna něco, co by vám mělo přivodit příjemné spaní. Jenže Frank se hned tak nevzdává, a tak se dostane do bezpečí a nakonec přežije. Jenže stejně jako se nevzdává Frank, nevzdává se ani mafie a Máma Gnucchiová je odhodlána se za každou cenu pomstít. A tak se na scéně objevuje jedna z nejzajímavějších vedlejších postav, které Garth Ennis vytvořil. A nemyslím jen pro sérii "Punisher". Nebudu prozrazovat, protože je myslím dost těch, kteří "Punishera" ještě neznají. Pokud máte ale rádi násilí a stejně tak se při něm rádi zasmějete - samozřejmě mluvím jen o stránkách komiksu! - tak druhý díl "Vítej zpátky, Franku" je rozhodně z těch, které stojí za čtení.

Garth Ennis naplno projevuje svůj dar vyprávění, který v sobě má, a ještě se tolik neopakuje, jak se pro něj stalo zvykem. Ukázalo se, že "Punisher" je sérií, která mu dokonale sedla, jako kdyby to byla postava, která byla vytvořená přímo pro něj. Skoro se zdá škoda, že to nebyl on sám, kdo s ní přišel. Na druhou stranu, právě Ennis dal sérii takovou podobu, proč má smysl ji vůbec číst. Jeho podání je přesně tak drsné, jak je potřeba, aby to bylo ještě snesitelné, Dillonova kresba pak dodává celému příběhu tu správnou nadsázku, aby to bylo dostatečně odlehčené. Skvělé postavy a sem tam i nějaká ta dobrá hláška celému výsledku hodně pomáhají.

Chybí vám některá z knížek kultovní série "Sin City"? Právě teď máte jedinečnou příležitost svoji sbírku komiksů doplnit. Na trh se opět dostávají první, druhý a třetí díl, které byly několik posledních let vyprodané – "Drsný sbohem", "Ženská, pro kterou bych vraždil" a "Velká tučná zabijačka". Vůbec poprvé si tak můžete koupit celou sérii "Sin City" najednou.

"Sin City" je největším a nejdéle vytvářeným dílem scénáristy a režiséra Franka Millera a řadí se k nejúspěšnějším a nejrozsáhlejším autorským komiksům vůbec. Zajímavé je, že se děj nevyvíjí chronologicky v souladu s pořadím jednotlivých knih, navíc se příběhy různě prolínají a doplňují. Právě tento přístup dává Millerovi mnohem větší prostor k dějovým i vizuálním experimentům.

První díl "Drsný sbohem" tvoří soubor třinácti kapitol, které původně vycházely na začátku 90. let na stránkách magazínu "Dark Horse Presents" a uvádí čtenáře do drsného světa, v němž se Marv vydává pomstít vraždu své lásky. Po obrovském úspěchu u fanoušků komiksu po celém světě se Miller rozhodl v "Sin City" pokračovat. Nechtěl ovšem přijít o hlavního hrdinu a tak druhý díl "Ženská pro kterou bych vraždil" vrátil v čase před jedničku. To mu zároveň umožnilo vytvořit odkazy na děj z první knihy a některé scény zopakovat z jiných pohledů. Třetí díl "Velká tučná zabijačka" tak mohl dostat pro změnu velmi rychlý a přímočarý děj, který se odehrává během pouhých pár hodin.

Všech sedm knih má nezaměnitelný výtvarný styl. První, druhý a třetí díl se navíc vyznačují tím, že v nich Frank Miller používá pouze bílou a černou barvu, žádné doplňkové. Celou sérii, která je v současné době k dostání, je možné zakoupit na stránkách nakladatelství Comics Centrum. Kompletní série "Sin City" vychází u příležitosti uvedení filmu "Sin City: Ženská pro kterou bych vraždil“. Jeho česká premiéra je naplánována na 4. září 2014.

Captain America 3: Smrt (Captain America: The Death of Captain America)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2012. Obsahuje původní čísla 25 až 42 páté řady série "Captain America". České vydání má 452 stran a prodává se v plné ceně za 990 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Ed Brubaker

Kresba: Mike Perkins, Steve Epting, Butch Guice, Luke Ross a Roberto de la Torre

Smrt velkých hrdinů mě moc nebaví, protože člověk ví, že se ti hrdinové stejně časem vrátí, a to i ve své původní podobě. A pokud ne, tak si jen projdou vývojem, aby z nich opět byli staří známí. Říkal jsem si však, že v Brubakerově podání by to nemuselo být až tak zlé a že by nám tenhle scénárista, který vdechl život současnému Captainovi Americovi, ale i dalším postavám z jeho světa, mohl prezentovat verzi, která bude stát za to. No, zase tolik jsem se nemýlil a opravdu nám byl představen příběh, který je hoden tak velkého hrdiny.

První sešit je odzbrojující ve všech směrech. Kromě toho, že se zde skutečně naplní to, co je v názvu knihy a to o čem se celkem neprozíravě mluvilo už v bonusových materiálech knihy "Captain America 2", jsme zde svědky také toho, kdo onu titulní smrt skutečně způsobil. Pokud vás předchozí knihy bavily, tohle s vámi musí docela zamávat a jen čekáte na to, jak se to vyvine. Ed Brubaker dostál své pověsti a představuje nám moderní komiks, který těží z toho nejlepšího, co nabízejí špionážní thrillery, trochu se oprošťuje od toho, co je superhrdinské, ale nikoli natolik, abyste měli pocit, že čtete něco, co superhrdinské vlastně není.

Captain America je symbol a smrt takového symbolu je prostě jedinečná záležitost, která se buď využije k tomu, aby se tento symbol hodnotil a ukázala se jeho síla, anebo se využije jen k tomu, aby měli scénáristé zápletku na několik dalších sešitů. V případě Brubakerova runu došlo spíše k prvnímu a my sledujeme svět, který se vyrovnává se smrtí Capa, ale také s tím, co vlastně bude dál. Pokud jde o samotnou smrt, tak je rozhodně nejlepší si přečíst knihu "Ultimátní komiksový komplet 53: Padlý syn - Smrt Captaina Ameriky", kde je to vyrovnání se s Rogersovým odchodem skutečně parádně podané. "Captain America 3: Smrt" se pak více zaměřuje na to, jak se bude svět dál vyvíjet.

V hlavním dění se tak ocitá především Zimní voják, tedy Bucky Barnes, který se snaží zjistit, kdo je za Stevovým zabitím. Zároveň je ale potřeba se soustředit i na agentku Carter, Nicka Furyho, Falcona a samozřejmě i všechny záporné postavy, které jsou do toho nějakým způsobem zapleteny. Brubakerovi se daří zaplétat a rozplétat předivo příběhu takovým způsobem, že se neztrácíte, většinou nemáte pocit, že čtete telenovelu, a nakonec můžete být i spokojeni s tím, jak to dopadlo, i když se samozřejmě všechno ani zdaleka nevyřešilo. Jenže žádný další omnibus zatím není, a tak musíte počkat anebo si sehnat anglické pokračování. Na druhou stranu, já klidně budu žít s tím, že Steve Rogers je mrtvý, že se svět po jeho smrti změnil. Captain America je mrtvý, ať žije Captain America, dalo by se asi nejlépe parafrázovat.

Ed Brubaker během doby, co sérii "Captain America" psal, přišel se dvěma událostmi, které doslova měnily svět tohoto legendárního superhrdiny. Asi je dobře, že to jsou zrovna tyhle příběhy, díky nimž se můžeme s Capem pořádně seznámit, i když ze Steva Rogerse zrovna v téhle knize moc nemáme. Brubaker nám ale ukazuje, jaká je síla symbolu a co ten odkáže. Stejně tak nám ukazuje i to, jak se lidé ke svým symbolům staví a že snadno zapomínají. A když už si vzpomenou, tak je většinou pozdě. "Captain America 3: Smrt" je výborným zakončením této trilogie, i když asi budete mít místy pocit, že už je to možná až trochu moc překombinované, až trochu moc béčkové. Komu to ale vadí, když se se sérií rozloučíte ve chvíli, kdy je Steve Rogers stále mrtvý? A třeba to tak i zůstane, že? No, v českém vydání zatím určitě.

Komiks "Captain America 3: Smrt" si můžete zakoupit na stránkách BB/art.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Captain America 1"
"Captain America 2"

Crying Freeman: Plačící drak 2 (クライングフリーマン)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako kapitoly 3 až 5 příběhu "Opadávající květy, proudící voda", kapitoly 1 až 7 příběhu "Chu Čing Lan", kapitoly 1 až 4 příběhu "Vytí větru, křik jeřába", příběh "Hijoku Renri", příběh "Rozdělení draka a tygra" a kapitoly 1 až 3 příběhu "Šakram" v sérii "Crying Freeman" (japonsky クライングフリーマン, v japonské transkripci Kuraingu Furiiman) souborně v tomto vydání v roce 2006 u Dark Horse, původně vycházelo pod nakladatelstvím Shogakukan týdně od roku 1986. České vydání má 408 stran a prodává se v plné ceně za 379 Kč.

Scénář: Kazuo Koike

Kresba: Rjóiči Ikegami

Je to už více jak rok, co jsem se začetl do první knihy této skvělé manga série. Podle toho by se mohlo zdát, že mě manga nijak nezaujala, ale opak je pravdou. Ta manga mě dostala natolik, že si musím její další díly šetřit, abych to všechno nepřečetl hned. Většinou se mi nestává, že bych něco četl znovu, ale jsem si jistý, že až "Crying Freemana" dočtu, tak si tu sérii dám celou znovu a najednou. Ona opravdu stojí za to, a to jak po stránce příběhu, tak i po stránce kresby. No dobře, ona ta kresebná stránka možná vyniká výrazně víc, ale to je prostě tím, že je úchvatná. Co se však týká příběhu, také ten vás dokáže chytnout a budete místy asi celkem zírat.

Druhá kniha je rozdělena do většího množství příběhů než kniha první, nemluvě o tom, že ten, co byl v první knize započat, je zde i dokončen. Najdete tu i nějakou tu jednohubku, ale stejně celou dobu vidíte, že je zde linie, která míří kupředu, soustředí se na stejné postavy, které zde mají vývoj, je zde logický posun událostí a jednotlivé eskalace, které začínají anebo i končí nějakou tou katastrofou. Jednotlivé příběhy jsou celkem různorodé, ač pravda, pořád jde o mafii a většinu knihy se Freeman a jeho láska snaží o to, aby přežili. Není to rozhodně tak nudné, jak to na první pohled vypadá, protože scénář nás zavádí na různá místa, seznamuje nás se zajímavými postavami, no a pak je zde Rjóiči Ikegami, který to svým nezaměnitelným stylem nakreslí.

V jeho podání jsou úžasné stránky, které jsou plné šrafury, stejně jako stránky, kde je jí minimum. Dokáže neskutečně krásně nakreslit ženské tělo, ale možná ještě více budete lapat po dechu, když dojde na nějakou přírodní reálii anebo na město. Dokáže nakreslit prostě všechno a vy máte celou dobu pocit, že se skutečně díváte na dílo umělce, kterého si představujete s klasickým štětcem, jak doslova maluje japonská písmena, a i když nechápete, co ta písmena znamenají, stejně toho člověka musíte obdivovat. V případě Rjóičiho Ikegami však až moc dobře chápete, co chce říct, co nakreslil, a nemáte nikdy pocit, že si vůbec nejste jistí, co na panelu je, jak se vám to může stát u některé modernější mangy jako "Naruto" nebo "Bleach".

Pravda, příběh místy trochu ochabuje, ale někdy jsou zde takové momenty, že se budete až nutit do toho, abyste četli dál, i když už budete chtít strašně moc spát. Budete pokračovat, protože jinak to prostě nejde. Osobně se mi moc nelíbil poslední příběh, který je v této knize a který nás posouvá hodně jinam. Strašně mi přišlo, že to chce Kazuo Koike ozvláštnit a že chce přinést něco nového, ale na druhou stranu se ani tomuto příběhu nemůže vzít, že jsou zde momenty, které jsou až neskutečně silné. Doslova mě nadchla pasáž, kde je Paj Ja Šan nahá. Není to zrovna žena, která by svou krásou a velikostí zaujala každého, ale tvůrci se nebáli ji vykreslit, a to i v nelichotivých pozicích. Je neskutečně osvěžující něco podobného vidět v komiksu. Ano, Japonci a jejich estetika mi prostě sedí.

Tohle je jedna z těch chvil, kdy je třeba napsat, že se čekání vyplatilo. A skutečně se vyplatilo. I když je příběh trochu víc kouskovaný, i když se noříme hlouběji, dovídáme se více a posouváme se dál, pořád mám pocit, snad na každé stránce, že tohle je něco, co musím mít ve svém životě, co prostě musím číst, protože je to tak dobré, že by byla neskutečná škoda, kdybych se k tomu nikdy nedostal. Vidím tady momenty, které nemusí každému sedět (v realistickém světě se dějí nerealistické a na první pohled ujeté věci), ale ono to tam stejně patří. Tohle je prostě japonský svět. Tam se může stát něco ujetého a stejně vám to bude připadat skvělé a padnoucí. Jen musíte na tu japonskou bizarnost najet a pak si ji budete užívat. Navíc tady je toho celkem poskrovnu. Komiks ale hlavně dál baví, dál je to skvělý zážitek. Tak že by za rok recenze a třetí díl?

Na Comics blogu najdete recenzi na knihu "Crying Freeman: Plačící drak 1".

Sin City 1: Drsný sbohem (Sin City: Hard Goodbye)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2014. Jedná se o třetí české vydání. První vyšlo v roce 1999 pod nakladatelstvím Crew a druhé v roce 2005 již pod nakladatelstvím Comics Centrum. V originále komiks vyšel jako "Sin City: Hard Goodbye" v roce 1991 až 1992 jako třináctidílná minisérie. České vydání má 208 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Frank Miller

Kresba: Frank Miller

"Sin City" je jeden z mých nejoblíbenějších komiksů, myslím, že jeden z těch prvních, které mi ukázaly, že komiks mimo mainstream, komiks bez elasťáků a superhrdinů, je neskutečně zajímavý a zábavný. Když se Comics Centrum rozhodlo, že na pulty vrátí celou sérii, musím říct, že jsem to kvitoval s povděkem. Nejprve proto, že vydali sedmý díl "Sin City 7: Do srdce temnoty", který jsem v prvním vydání nestihl, no a následně proto, že se dostalo i na první a třetí díl, které vycházejí sice už ve třetím vydání, ale já jsem nestihl ani jedno z předchozích. Přesto jsou tohle příběhy dobře známé. Mám je načtené z angličtiny, no, a pokud je náhodou načtené nemáte, tak on vám je skvěle prezentuje snímek "Sin City", kde skutečně téměř žádná scéna, která je v komiksu, na plátně nechybí.

"Drsný sbohem" je první příběh, který Frank napsal a nakreslil, tedy první příběh, který byl zasazen do Basin City, jemuž ten zkrácený název Sin City dokonale padne. Tohle je město hříchů, jak se polopaticky říká v českém titulu Rodriguezova filmu. Hřích je zde snad ve všech podobách, ale my se v prvním příběhu nesoustředíme tolik na jednotlivé hříchy, ale hlavně na jednu pomstu. Tady už Frank Miller rovnou ukazuje sílu svého fiktivního světa a svých postav. Pomsta se nekoná proto, že muži zabili ženu, dítě, apod., nekoná se proto, že vám někdo zničil život, ale koná se proto, že někdo jednomu magorovi zabil v posteli děvku a ten se na to jen tak nevykašle, protože ona byla po dlouhé době první, kdo mu dala.

Takhle to zní strašně obyčejně a pitomě, navíc docela drsně, ale i když se komiks jmenuje "Drsný sbohem", ve skutečnosti to až tak drsné není a Frank tomu celému dává krásnou atmosféru, kdy máte pocit, že vlastně sledujete něco hezkého. A ono to minimálně vizuálně hezké je, protože Millerův styl je zde vyveden téměř k dokonalosti, i když s dalšími díly "Sin City" se ještě tříbí. To, jak se zde střídají světla a stíny, jak spolu kontrastují, to je prostě paráda. Před ním si tohle nikdo moc nedovolil, po něm je to jeden ze stylů, který se hlavně mladí autoři snaží dost napodobovat. Už jsem asi někde psal, že to vypadá celkem jednoduše, ale ono to takové není. Tady musí mít člověk dar pro úhel, pro kompozici. To prostě každý nemá.

Jenže Frank Miller neukazuje jenom to, jaký má dar pro kresbu, což předvedl ještě mnohokrát a v jiných komiksech, nejenom v "Sin City", on ukazuje i to, jak moc je skvělým vypravěčem. Když sem tak buransky nastínil to, z čeho vlastně vychází děj, je to právě Frank Miller, kdo tomuhle obhroublému východisku dává takové hrany, které jsou sice hodně ostré, ale pro čtenáře neskutečně zajímavé. Textu v komiksu není zase tolik, některé stránky se vyznačují jeho absencí, což vůbec nevadí, protože je to právě obraz, který dokáže skvěle vyprávět. A vypráví tak zajímavě, že tomu namakanému tupci, který asi nebude až tak velké hovado, jak si sám myslí, budete fandit a budete doufat, že pokosí co nejvíc těch šmejdů, co byli nějak zapleteni do vraždy jeho krásky na jednu noc.

Frank získává body právě i za tu známost na jednu noc, protože v jeho světě nejsou hnusné ženy, a pokud, tak toho na sobě také moc nemají a minimálně mají velké přednosti. S chlapy už je to jiné. Jsou zde různé velikosti, různí pokroucenci. Tím Frank celkem snadno vyjadřuje podstatu postav, případně dává jejich fyzické rozměry do kontrastu s jejich postavením. Tohle už je celkem jednoduché a celkem klišovité, na druhou stranu to Frankovi opět snadno vychází, protože jeho dalším darem je to, že dokáže vytvářet nezapomenutelné postavy. Takový Kevin se komiksem vlastně jenom mihne, ale na takovou zrůdu prostě nezapomenete. Podobných je víc, ale s nimi se v "Sin City" třeba ještě setkáte. Prostitutek je dost v knize "Velká tučná zabijačka", která je poslední, jež na Comics Blogu ještě nebyla recenzována. Ale to přijde. Brzy.

"Sin City 1: Drsný sbohem" je prostě knihou, díky níž by si Frank Miller zasloužil místo mezi nejlepšími komiksovými autory, ale on toho za sebou má mnohem víc. Doufám, že se od něj ještě něčeho v češtině dočkáme. No, co si budeme povídat, doufám, že se dočkáme ještě něčeho v angličtině, protože už je to nějaká chvíle, co naposledy něco vydal. Pravda, "Holy Terror" nebyl úspěch, a zaslouženě, ale aspoň bylo vidět, že tvoří. Jeho "Xerxes" ale zatím není v dohledu. Snad se ale poštěstí a snad to bude lepší než snímek "300: Vzestup říše". Jeho knize "Sin City 1: Drsný sbohem" se však dá vytknout jen těžko něco zásadního. Z jednoho obrovského, neotesaného a hnusného chlapa udělal prvotřídní hvězdu a stačilo k tomu jen pár šlapek a hodně mrtvých lidí. Na poměrně malém prostoru tak dokázal zázraky.

Komiks "Sin City 1: Drsný sbohem" si můžete s výraznou slevou zakoupit na stránkách Comics Centra.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"Sin City 2: Ženská, pro kterou bych vraždil"
"Sin City 4: Ten žlutej parchant"
"Sin City 5: Rodinné hodnoty"
"Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky"
"Sin City 7: Do srdce temnoty"

Berlín 1: Město kamene (Berlin: City of Stones)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako sešity 1 až 8 série "Berlin". Souborně vyšlo jako "Berlin: City of Stones" v USA v roce 2000. České vydání má 216 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Jason Lutes

Kresba: Jason Lutes

Když jsem si tak říkal co si vzít na víkend za četbu, tak mě napadlo, že bych mohl zkusit ten "Berlín", co mi nějakou dobu leží na stole a práší se na něj. Vzal jsem si s sebou jen první díl, abych toho nepřečetl moc najednou, a docela jsem se divil, jak je možné, že se mi vždycky pletou do cesty knihy, které mě tematicky zajímají. Tak ono to může být i tím, že toho přečtu dost a pravděpodobnost se tak zvyšuje, ale na druhou stranu, doma mám spoustu komiksů, které jsem ještě nečetl. Přesto jsem sáhnul právě po "Berlínu" v době, kdy mě téma nacistického Německa a nástupu moci nacistů zajímá. Nevěděl jsem, o čem "Berlín" je, a on primárně není pouze o nacistech, ale o to více mě pak příběh vtáhnul.

Německo, předválečné mám na mysli, je zajímavou zemí, na které je vidět, jak zde postupně rostla nenávist k určitým skupinám lidí a samozřejmě také odhodlání udělat všechno pro člověka, kterému se nakonec podařilo Německo vyvést úspěšně z hospodářské krize. O Hitlerovi se v podstatě skoro nemluví, jen jednou je jeho jméno zmíněno v pozdravu, který i dnes děsí svět natolik, že je nevhodné se jím kdekoli prezentovat, alespoň pokud to není pro umělecké záměry. Jason Lutes se chopil příběhu takovým způsobem, že právě odhlédl od zajímavých historických postav, tedy těch známých, a raději se dívá na jednotlivé figurky, které tvoří Berlín v letech 1928 a 1929 s několik flashbacky o deset let dříve.

Jason Lutes u nás není nijak známým autorem, protože jediné, co od něj v České republice vyšlo, je právě "Berlín", a to ve dvou svazcích. Nejedná se však o kompletní příběh, protože se předpokládá, že by měl autor vytvořit celkem 24 sešitů, přičemž ve dvou českých souborných vydáních je jich jen 16. Bohužel Jasonova tvorba se trochu zasekla a on zatím vytvořil jen 18 sešitů, takže na třetí díl si určitě chvíli počkáme. Nic to však nemění na to, že první kniha je rozhodně kvalitní, ač jsou zde aspekty, které mohou být pro čtenáře trochu problematické a které trochu srážejí celkový dojem z knihy.

Tím hlavním problémem je skutečnost, že se bude čtenář v některých kapitolách prostě ztrácet a nebude mu jasné, o jakých postavách je vyprávěno, koho vlastně sleduje. Těch postav je moc, jako kdybyste skutečně sledovali život celého města, nikoli pouze život konkrétních hrdinů. Ano, jsou zde samozřejmě postavy, které se objevují znovu a znovu, a ono jich nakonec není tolik, ale přesto sem tam nebudete vědět, na koho se vlastně díváte. Na jednu stranu je to dáno tím, že se lidé jinak oblékají, mají pokrývku hlavy, ač ji předtím neměli, což parádně zachycuje skutečný život. Na druhou stranu je to trochu problém, pokud se v tom máte vyznat.

Jason Lutes na fotografii

Je možné to přičíst kresbě. Na jednu stranu je to kresba naprosto úžasná, rozhodně inspirovaná čistou linkou, protože přesně taková je, i když Jason si rozhodně neodpustí nějaké to šrafování, které celkovému dojmu však dokonale sedne. Aby to nevypadalo, že bych chtěl kresbu začít kritizovat. Ona je skvělá, a taková stránka 24 vám to dokáže měrou vrchovatou, ale právě díky čisté lince a skutečnosti, že zde nejsou žádné barvy, se některé postavy mohou stát zaměnitelnými. Komiks však zůstává na první pohled neskutečně věrným. Neověřoval jsem si historická fakta, tedy ne všechna, ale z tohoto díla na vás skutečně dýchne atmosféra doby a místa. Architektonické zachycení je pak nádherné a opět se ukazuje, že fotorealistická kresba není všechno. Černá dělá svoje.

Jason Lutes na autoportrétu

"Berlín 1" je komiks, který mě rozhodně mile překvapil, i když musím říct, že jeho přečtení bylo dobře načasované. Nic to však nemění na tom, že Jasun Lutes dokáže skvěle zachytit lidské životy, a to figurální formou, kdy se neustále přeskakuje od jedné postavy ke druhé. Všechny životy jsou však vykreslovány výborně, ať to jsou životy, které jsou ovládány politickým smýšlením, vlastními uměleckými snahami, anebo jen životy, které se snaží uchytit a udržet v době, která jednoduše některým přála více než jiným. Druhého dílu se nemohu dočkat, a tak recenzi můžete čekat brzy.

Komiks "Berlín 1: Město kamene" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Sandman 4: Údobí mlh (Sandman: Season of Mists)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2005. Komiks původně vyšel jako sešity 21 až 28 série "Sandman" v letech 1990 až 1991. Komiks souborně vyšel jako "Sandman: Season of Mists" v roce 1992. České vydání má 244 stran a prodává se v plné ceně za 389 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Neil Gaiman

Kresba: P. Craig Russell, George Pratt, Dick Giordano, Matt Wagner, Malcolm Jones III, Mike Dringenberg a Kelley Jones

"Údobí mlh" je rozhodně zajímavé z hlediska sandmanovské mytologie, protože je zde poprvé skutečně do hloubky nejen naznačena, ale i popsána. Dovídáme se více informací o sedmi, respektive šesti Věčných, protože stále zůstává skryto, kdo je oním sedmým "marnotratným bratrem". Je zde však ještě popsáno několik stvoření, která stojí nad Věčnými. Lucifer, s kterým se již Sandman setkal, ale i ten nejvyšší bdící nad všemi – Stvořitel. Objevuje se zde Stříbrné město, sídlo andělů, a se dvěma anděly se setkáváme. Příběh však začíná na ještě podivnějším místě, a to v zahradě Osudu, který je pokládán za nejstaršího z Věčných. Právě jemu se zjevují Sudičky, které mu oznamují, že má dojít k několika podstatným událostem. "Král se vzdá svého království. Život a smrt se střetnou v boji. Nejstarší bitva znovu začne." Osud nahlédne do své knihy a skutečně zjistí, že je tomu tak a že to vše začne právě v jeho zahradě. A tak povolává své sourozence.

Přicházejí všichni, kromě sedmého marnotratného bratra. Jsou zde Smrt, Sen, Delirium, Touha i Zoufalství. Osud jim sděluje, co se stalo, a že k tomu, aby se věci daly do pohybu, stačí, aby si oni mezi sebou promluvili. Ukáže se, že Touha je tím, kdo započne všechny události. Připomene totiž Snu, jak nechal v Pekle zavřít Nadu (určitě si na ni vzpomínáte z předchozích vyprávění), a oznámí mu, že se v podstatě choval jako idiot. Sen toto nařčení neunese, ale když mu i jeho sestra Smrt tato slova potvrdí, ví, co má udělat. Až velmi pozdě zjistí, že v tomto příběhu vůbec nejde o Nadu, že jde hlavně o něj. Sen se vydává do Pekla.

Druhá kapitola tohoto příběhu je v podstatě o tom, jak se Morfeus připravuje na svou cestu do Pekel, kam vyslal posla v podobě Kaina, který má být před Luciferem chráněn znamením, jež mu bylo dáno samotným Stvořitelem, což se nakonec ukazuje jako nikoli tak silná obrana. Sen se setkává s několika postavami, které jsou pro něj důležité. Jedno malé dítě, Daniel, jehož cesta v příběhu ještě nekončí, a jeden muž, také známý z dřívějška, s nímž se Sen setkává každých sto let. Tentokrát k setkání dojde o něco dříve, protože si Morfeus není jistý, že se z Pekla vrátí. Přesto se tam vydává.

Další kapitola vypráví o tom, jak se Sen vydává do Pekla, aby odsud osvobodil Nadu, ale zde ho čeká obrovské překvapení. Peklo je totiž prázdné. Ale mnohem větším překvapením je skutečnost, že Lucifer se vzdává svého panství, král se vzdává království, a nechává Peklo prázdné a uzavírá všechny jeho brány. Sen ho doprovází, aby se zavřením poslední brány právě on získal klíč od Pekla. Tahle kapitola je pro mě osobně zajímavá také kresebně, protože jsou zde skutečně nádherné obrazy, když se Sen vznáší prostorem, a zároveň děsivé obrazy, když se Lucifer líbá s démonem.

Pro srovnání - původní barva

A co se stane, když je Peklo prázdné a klíč má osoba, která jej nechce? Ozve se skutečně velké množství zájemců, kteří by Peklo rádi vlastnili. Nejen Odin s Lokim a Thorem, jejichž zpodobnění v tomto komiksu je dle mého skutečně unikátní a skvělé, ale také Chaos a Řád, démoni vyhnaní z Pekla, egyptští bohové, japonští bohové, ale zájem na jednání, které se má konat ve Snovém paláci má i sám Stvořitel, který jako pozorovatele vysílá anděly Dumu a Remiela. A právě mezi těmito si má Sen vybrat a darovat jim klíč od Pekla. Zde mě skutečně udivuje, v tom dobrém slova smyslu, jak Gaiman zachází s křesťanskou mytologií a využívá ji v podstatě tak, že vůbec nevyznívá jako křesťanská, ale naopak bere si z ní pouze to zajímavé, nikoli náboženské. Oproštění křesťanských legend od církve je rozhodně pozitivní.

Následující kapitola, takové intermezzo, je jedinou skutečně hororovou kapitolou "Údobí mlh". Zde se konečně život setkává se smrtí. Mrtví se totiž vracejí na zem, a to rovnou do jedné internátní školy, kde přes prázdniny zůstal pouze ředitel, ošetřovatelka a jeden mladý žák. Ani pro jednoho to nejsou takové prázdniny, jak by si představoval. Hosté jsou však dále ve Snovém paláci a nadchází chvíle, kdy má každý přednést svou nabídku, aby se Sen mohl rozhodnout, komu Peklo svěřit. Mezi hosty se ještě přidávají zástupci z rodu elfího. Všichni přednesou své návrhy, přesto Sen není schopen se rozhodnout a nadále tápe. V nikom nevidí toho správného kandidáta. Přesto se nakonec nachází řešení, které on sám nemůže ovlivnit a nakonec se klíče od Pekla zbavuje poměrně lacino.

Závěrečná kapitola už je v podstatě loučením. Nada se loučí se Snem, poslední hosté odcházejí, i když někteří nejsou tací, jací přišli. I s tím se však Sen vypořádá podle svého. Setkáváme se i s Luciferem, kterému Sen odřezal křídla a který se usídlil mezi smrtelníky. A nakonec vidíme i to, jak se daří novým správcům Pekla. Ukazuje se, že v určitém ohledu jsou ještě lepší než jejich předchůdce. Gaiman tímto komiksovým románem opět otevřel brány fantazie naplno a ukázal, že je skutečným mistrem svého řemesla a že dokáže horor, poetiku a mytologii míchat dohromady jako nikdo jiný.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Sandman 1: Preludia a nokturna"
"Sandman 2: Domeček pro panenky"
"Sandman 3: Krajina snů"

Angry Birds Komiks 1: Návnada (Angry Birds Comic Album 3: The Decoy)

Vydalo nakladatelství CPress v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako "Angry Birds Comic Album 3: The Decoy" v roce 2013. České vydání má 56 stran a prodává se v plné ceně za 129 Kč.

Scénář: Paul Tobin, François Corteggiani, Glenn Dakin a Jeff Parker

Kresba: Giorgio Cavazzano, Corrado Mastantuono, David Baldeon, Cesar Ferioli, Marco Gervasio, Audrey Bussi, Isa Python a Stefano Intini

Co očekávat od komiksu, který se inspiroval známou videohrou, jež pobláznila sta tisíce lidí? No, možná přeháním, ale nemyslím si, že nějak moc. "Angry Birds" jsou fenoménem a ukazuje se, že v některých případech prostě není zásadní přijít s něčím přelomovým, ale naopak s něčím poměrně jednoduchým, ale doprovodit to komplexní kampaní, zpřístupnit to, no a pak vydělávat na reklamě, která sází na to, že hráčů je velké množství a najde se někdo, kdo na reklamu slyšet bude. "Angry Birds" do jisté míry odrážejí i potřeby společnosti. Lidé nechtějí něco komplikovaného, chtějí něco, co je bude bavit, co je jednoduché, ale velmi návykové. "Angry Birds" tohle splňují.

Jak to tedy bylo s komiksem? No, jednoduše. Tady už nešlo o to, aby se vytvořilo něco komplexního, ale jedná se o doplňkový produkt, který má marketingový charakter, ale stejně tak je to prvek, který trochu může doplnit mytologii celé hry, může představit jednotlivé postavy, udělat z nich skutečně charaktery. Ono není ani tak těžké si "Angry Birds" v komiksu představit, protože sama hra po důležitých levelech obsahuje krátké pasáže, které mají vlastně podobu komiksu. Na hráče vyskočí několik panelů, které prezentují poměrně jednoduchý příběh. Tvůrci se tak rozhodli, že ten komiks udělají trochu rozsáhlejší a nechají scénáristy a kreslíře, ať se činí a ať představí "Angry Birds" i na stránkách papírového média.

Výsledek? Tím jsou celkem krátké komiksy na pár stran, jednotlivé uzavřené příběhy, které nejsou ani tak prohlubováním nějaké mytologie, ale spíš prostě uzavřenými vtípky, mezi kterými sem tam zazáří nějaká ta dobrá hláška. Moc jich ale bohužel není. A podobně je to i s příběhy celkově. Většinou se jedná o zápletky, které jsou nesmírně jednoduché a příliš se nesází na jednotlivé postavy a jejich definování, ale prostě na to, že jsou zde ti zlí (prasata) a ti hodní (ptáci), kteří proti sobě stojí. Prasata konspirují proti ptákům, kteří jim pak dají za vyučenou. Sem tam dostanou ptáci na zadek, ale to jen proto, aby se vrátili ještě silnější. Náměty se celkem opakují, protože ve hře samotné jde jen o to, aby ptáci ochránili svá vejce. To samé je středobodem komiksů, které jsou jednoduše plodem marketingu a ty příběhy nejsou takové, které vás ohromí. Vaše děti možná, ale stejně si nemyslím, že by jim to vydrželo dlouho.

Tenhle sešit se přečte a pak se odloží nejspíš proto, abyste mohli hrát nějaké další úrovně "Angry Birds" - ať už hrajete, jakou verzi chcete - a snažit se získat tři hvězdy. "Angry Birds Komiks 1: Návnada" je fajn mít doma jako doplňkový předmět v případě, že hře fandíte a zajímáte se o ni více. Jinak je to ale něco, co kolem vás prošumí a většinou si pak na sešit už ani nevzpomenete. Bohužel je tu problém v tom, že se vám může stát, že vás nezaujme ani ono první čtení a ještě rádi přenecháte sešit někomu jinému. Je to skoro škoda, že se tvůrci vydali jednodušší cestou, než aby se komiksu snažili dát něco víc. Potenciál zde je. Stripová forma jednostránkových gagů by tomu celkově slušela více. Ocenit ale musím překlad jmen jednotlivých prasat a ptáků, protože ta česká pojmenování jsou místy nádherná.

Komiks "Angry Birds Komiks 1: Návnada" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Naruto 9: Nedži versus Hinata (ネジとヒナタ)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako kapitoly 73 až 81 v sérii "Naruto" (japonsky ネジとヒナタ) souborně v roce 2001 u Shueisha, Inc. České vydání má 186 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Masaši Kišimoto

Kresba: Masaši Kišimoto

Ani jsem si nemyslel, že je to opravdu možné, ale devátý "Naruto" způsobil to, na co jsem už nějakou dobu čekal. Jedná se o první díl, který mě skutečně bavil, kde bylo všechno vhodně kombinované, a já jsem neměl pocit, že čtu jen natahované tlachání o partě výrostků, co si o sobě něco myslí. No, ono je to pořád tlachání o partě výrostků, která si o sobě moc myslí, ale jednotlivé ingredience jsou zde tak dobře podány, jsou prostě smíchány tak vhodně, jako kdyby Masaši Kišimoto konečně přesně postupoval podle toho receptu, který si sám připravil. Najednou je zábavný, emotivní, trochu smělý a v případě některých zápletek a jejich point i celkem novátorský, anebo minimálně nikoli tak klišovitý.

Naruto a ostatní jsou v předkole třetího kola jejich zkoušek. Došlo na souboje mezi jednotlivými uchazeči. Dvacet účastníků se mezi sebou musí utkat proto, aby jen deset mohlo postoupit. Anebo ještě méně? Je možné, aby zápas dopadl patem? Masaši Kišimoto nám ukazuje, že i tohle možné je. Všichni asi čekají na to, že se do svého souboje pustí Naruto sám, ale jak se nakonec ukazuje, není to vrchol předkola, i když by se to tak mohlo zdát. Masaši Kišimoto, pokud nic jiného, rozhodně dokáže každý zápas vést takovým způsobem, aby to bylo zajímavé. Navíc se zápasům nevyhýbá a my skutečně sledujeme všech deset. Proto jsou také souboje rozprostřeny do celkem tří knih minimálně.

Na jednu stranu se tohle může jevit jako natahování, dala by se zde celkem snadno využít vypravěčská zkratka, ale na tohle Kišimoto nehraje a vypráví skutečně všechno, co se děje a čeho je Naruto svědkem. Musím říct, že tahle přemíra slov a hlavně panelů se mi zamlouvá, protože tohle je styl, který mám osobně docela rád. Proč sledovat jen to zajímavé? Pěkně si užijme celý příběh, pořádně se seznamme s postavami a třeba najdeme nějaké nové, které se nám budou líbit. Myslím, že zrovna tahle devátá kniha je přesně ten případ, kde několik docela zajímavých postav objevíte a budete doufat, že se zde ještě ukážou, abyste věděli, jak jejich osudy skončily. Osobně bych si ještě představoval, aby to bylo malinko drsnější, ale stejně jsou zde momenty, které rozhodně nejsou jen milé.

Masaši Kišimoto zvládl to, co se mu v předchozích dílech nedařilo - strhnul mě. Jednotlivé zápasy podal takovým způsobem, že jsem byl skutečně zvědavý, kdo vyhraje, a navíc nebylo vždy možné do poslední chvíle učit, kdo bude vítězem. Ne, že by se jednalo o až tak nepředvídatelná klání, ale přece jen zde sem tam byl prvek překvapení a autor nešel nejjednodušší cestou, která se nabízela. To platí hlavně o titulním souboji, který byl především emočně strhujícím. Najednou do toho zapadal i Naruto a ta jeho frackovitost. Jsem docela zvědavý, jestli se takhle podobně budou odvíjet i další knihy, protože v takovém případě by rozhodně stálo za to číst dál.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:

"Naruto 1: Naruto Uzamaki"

"Naruto 2: Nejhorší klient"

"Naruto 3: Pro své sny"

"Naruto 4: Most hrdinů"

"Naruto 5: Vyzyvatelé"

"Naruto 6: Sakuřino rozhodnutí"

"Naruto 7: Správná cesta"

"Naruto 8: Boj na život a na smrt"

Sin City 3: Velká tučná zabijačka (Sin City: Hard Goodbye)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2014. Jedná se o třetí české vydání. První vyšlo v roce 2000 pod nakladatelstvím Calibre Publishing a druhé v roce 2006 již pod nakladatelstvím Comics Centrum. V originále komiks vyšel jako "Sin City: The Big Fat Kill" v roce 1994 až 1995 jako pětidílná minisérie. České vydání má 184 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Frank Miller

Kresba: Frank Miller

Konečně mám na Comics Blogu i recenzi na poslední knihu "Sin City", která mi tu ještě chyběla. Jedná se o knihu, která vyšla v pořadí jako třetí a rozhodně se nejedná o knihu, která by byla nějak zásadně slabá. Jen jsem prošvihl její první a nakonec i druhé vydání. Podobně jako v případě komiksu "Sin City 1: Drsný sbohem" však i v tomto případě bude příběh znám i těm, co komiks nečtou, ale rádi se dívají na filmy. Snímek "Sin City" byl tvořen třemi delšími povídkami a jednou z nich byla právě "Velká tučná zabijačka", kde se představil ranař Dwight.

Dwight je zajímavá postava, kterou Frank Miller pro své "Sin City" stvořil. Setkali jste se s ním už v příběhu "Sin City 2: Ženská, pro kterou bych vraždil", ale tentokrát ho možná ani nepoznáte. Není se moc čemu divit. Chlapec nedopadl ve druhé knize zrovna nejlépe a bylo nutné, aby se skryl. Vzal tohle hodně doslovně, ale to vůbec nevadí. Následky jeho předchozího života ho tolik nedohánějí, i když rozhodně nestojí jen v pozadí. Větší problém je v tom, že se ho snaží dostat současnost, což je samo o sobě dost drsné, a tak se chlapec musí hodně otáčet, aby se dostal do problémů a pak se z nich pokusil zase nějak vybruslit.

Když už jsme v tom hříšném městě, tak nám Frank Miller konečně pořádně představuje Staré město, část, kde se to jen hemží šlapkami, které zde vládnou. Tohle jsou neskutečně sexy ženy, což ve Frankově případě prostě platí a je to doktrína, ale navíc jsou to také ženy nesmírně nebezpečné a vražedné. Zvlášť některé, které se producírují ulicemi Starého města, jsou skutečně takové, s nimiž se nechcete setkat, ani když mají dobrou náladu. Taková je třeba Miho. Není prostitutka, je to jen takový malý bodyguard. Jenže jak je malá vzrůstem, tak je velká svými schopnostmi. To, co předvádí, je prostě úchvatné. Frank Miller si vzal hodně z Elektry, kterou sám také stvořil, ale dal jí ještě víc nevinnosti, ještě menší proporce. Jeho Miho není prsatá krasavice, ale malá Japonka, která ale patří k nejúžasnější postavám, jaké Frank vytvořil. A to nejen pro své skvělé "Sin City".

V příběhu "Velká tučná zabijačka" vidíte nějaké návaznosti na příběhy předchozí, dokonce se zde zmiňuje i to, co se stalo Roarkovi, ale je celkem jasné, že hlavně Dwight sám si bude připomínat "Ženskou, pro kterou bych vraždil". Tohle se mu děje ve chvíli, kdy se snaží odstranit všechny důkazy. To vede k další nezapomenutelné scéně v autě, kde si povídá s jedním mrtvým chlápkem. Frank Miller má dar pro neskutečně cool scény a zrovna do téhle knihy jich narval opravdu hodně. Od prvního setkání s novým Dwigtem, až po střelbu na poslední dvojstránce. Funguje mu to prostě dokonale jako promazaný stroj a je skoro škoda, že už víc v téhle sérii neudělal.

Samozřejmě, "Sin City" má i své slabší příběhy. Knihy "Sin City 5: Rodinné hodnoty" a "Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky" nejsou z těch, které by mě tak dostaly, ale stejně zde není žádná kniha, která by byla podprůměrná. Podobný kriminální komiks nemá obdoby - snad jen v sérii "Criminal", ale tam je styl výrazně jiný - hlavně proto, že se většinou na případy nedíváte očima detektiva, i když v knize "Sin City 4: Ten žlutej parchant" dojde i na to. Jsou zde vytvářeny jedinečné charaktery, na které se nezapomíná, jedinečný svět, který je tak hnusný, až je prostě krásný. V knihkupectvích a na stránkách Comics Centra je možné opět koupit všechny knihy, které jsou součástí série, a tak pokud je nemáte, doporučuji si je doplnit, protože "Sin City" celkově patří k tomu nejlepšímu, co u nás v oblasti komiksu vychází.

Komiks "Sin City 3: Velká tučná zabijačka" si můžete s výraznou slevou zakoupit na stránkách Comics Centra.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"Sin City 1: Drsný sbohem"
"Sin City 2: Ženská, pro kterou bych vraždil"
"Sin City 4: Ten žlutej parchant"
"Sin City 5: Rodinné hodnoty"
"Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky"
"Sin City 7: Do srdce temnoty"

Berlín 2: Město kouře (Berlin: City of Stones)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako sešity 9 až 16 série "Berlin". Souborně vyšlo jako "Berlin: City of Smoke" v USA v roce 2008. České vydání má 216 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Jason Lutes

Kresba: Jason Lutes

Jak jsem slíbil, tak také dělám. Říkal jsem, že s recenzí na druhý "Berlín" přijdu co nejdříve, po prvním dílu, tak tady je. "Berlín" je kniha, která se vás rozhodně dotkne, ať už tím, jaký příběh vypráví, tím, jakou dobu a jak ji prezentuje, anebo prostě tím, jaká je zde kresba, která je prostě nadále úchvatná. Projevuje se to například v tom, že Lutes je natolik schopný kreslíř, že zvládne vystihnout rysy černocha bez toho, aby jeho hlava musela být skutečně černá. Sem tam mu to ujede a postava by mohla být běloch, ale od začátku stejně dobře víte, že to jsou černoši. V tomhle směru je Lutes prostě výborný, protože jeho zachycení různých skutečností je parádní. Ať jde o lidi, stavby anebo prostě věci, nikdy se nebojí a vám nikdy neunikne to, co se snažil sdělit.

Když už jsem narazil na ty černochy, tak se možná budete divit, co dělají v předválečném Berlíně. Ona je odpověď vesměs jednoduchá. I v Evropě se líbila americká hudba, a tak si jeden kabaret s názvem Podbřišek najal americkou jazzovou kapelu, aby přišla město trochu rozhýbat. V tomhle aspektu se krásně ukazuje, jak Lutes dokáže prezentovat jako hlavní postavu nikoli lidi, ale opravdu ono město, které je určováno tím, jaká hudba byla poslouchána, tím, co se psalo do novin, a tím, jací lidé zde žili, co prováděli, a případně jak umírali nebo utíkali. Lutes tak prostřednictvím postav vytváří obraz města, které vytváří obraz společnosti a doby.

V Berlíně se to doslova hemží různými skupinami, ale primárně cítíte politický boj, který zde plápolá. Je zde více politických stran, parlament země byl v té době poměrně rozdroben, ale do popředí se dostávají především dvě. Nejprve je komunistická strana a zdá se, že právě ona bude mít navrch, protože jsou zde lidé, kteří jí fandí. Jenže pak se objevuje ještě další strana. NSDAP. Nemluví se tady o tom, kdo je jejím vůdcem, kdo jsou osobnosti, které se za ní skrývají, ale postupně se komiksem stále více a více promenádují vojáci, kteří vyřvávají hesla, jež jsou s touto stranou spojena. Lidé je odmítají, někteří, které nám předestírá Lutes, ale jeho kniha končí pomyslným kataklyzmatem, kdy se k moci ve velké části parlamentu dostávají právě národní socialisté.

Lutesovo vyprávění je skvělé právě v tom ohledu, že vy nemáte pocit, že by mělo něco zlého přicházet. Sem tam se objeví zvěst o tom, že národní socialisté něco udělali. A pak najednou prásk, jeden z nich je zabit. Je tu padlý hrdina, vlastně takový mučedník, a na tom, jak je vykreslen, je možné postavit propagandu a to, jak dát lidem vědět, že ti ostatní, že komunisté a jiní, jsou vlastně špatní. V podstatě došlo k plíživým událostem, z kterých se podařilo udělat významný milník, jenž předznamenal propagandistické úspěchy Hitlerovy vlády. Právě propaganda a to, jak se dokázali strana a její vůdce prezentovat, jsou důvodem, proč to Hitler dotáhl až tak daleko, až do té pozice, kdy ovládal velkou část Evropy a zachtělo se mu i zbytku.

Berlín se tak jeví jako krásné město, kde je živo, ale kde je zároveň chudoba a kde to bublá nejen v důsledku hospodářské krize, ale i v důsledku předchozí války a názorové rozdrobenosti národa. Někteří se chtějí přidat ke komunistům, jiní k národním socialistům, další podporují stávající, slabou vládu, jiní tápou a chtějí jen změnu, která by jim pomohla, která by je přivedla to takového stavu, kdy se budou mít lépe. Skoro se zdá, že šlo jen o to, kdo stav využije ke svému prospěchu, kdo bude mazat lidem vhodně med kolem huby, ne jen slovy, ale i činy. Hitler byl ten, kdo se té příležitosti chopil. Pozvedl zemi a pak ji málem zničil. A nejen Německo. Příběh komiksu "Berlín 2: Město kouře" se uzavřel, ale Jason Lutes ještě zdaleka nemá hotovo. Nevím, kdy se dočkáme třetího dílu, protože hotova je čtvrtina, ale doufám, že někdy ano. Tohle je totiž komiks o lidech, ale o lidech na špatném místě ve špatné době.

Komiks "Berlín 2: Město kouře" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na Comics Blogu najdete recenzi na komiks "Berlín 1: Město kamene".

Ultimátní komiksový komplet 37: Ultimates - Národní bezpečnost (The Ultimates: Homeland Security)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako čtyřicátou čtvrtou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Ultimates: Národní bezpečnost" ponese č. 37. Původně vyšlo jako čísla 7 až 13 série "The Ultimates" v nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v srpnu 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Mark Millar

Kresba: Bryan Hitch

Po knize "Ultimátní komiksový komplet 16: Ultimates - Nadčlověk" je čtenář docela namlsaný a je zvědavý na to, jak se Millarovi a Hitchovi podařilo v sérii pokračovat a zakončit ji. Pokud jste fanoušky komiksu už trochu déle, asi to budete vidět, protože kniha, která je nově vydávána jako "Ultimátní komiksový komplet 37: Ultimates - Národní bezpečnost" vyšla již v roce 2009 jako "Ultimates 2: Národní bezpečnost" u nakladatelství Crew. Jak sami vidíte, název zůstal zachován, stejně tak i počet jednotlivých sešitů, které se do knihy vešly. No také není moc kam natahovat, když série "Ultimates" měla ve své první řadě pouze třináct čísel, které se do dvou knih vejdou akorát. Co zůstalo stejné, to je i překlad, který byl do nového vydání vložen.

První kniha nás zanechala před poměrně závažným problémem. Co bude s Ultimates, když za katastrofu, která byla spáchána v Americe, nemůže žádný padouch, ale přímo jeden ze členů nově vzniklého týmu? Hulk si udělal vlastní bojiště z města plného lidí a řádil jako atomová bomba. Podařilo se ho zpacifikovat, ale co bude dál s týmem? Tak rozhodně to nebude nějak zásadně problematické, když nad vším drží svou pevnou ruku S.H.I.E.L.D. v čele s generálem Furym. Ten se stará o to, aby tým fungoval, a také o to, aby proti sobě měl konečně pořádnou hrozbu. To se nakonec podaří a vy zjistíte, kde se ve filmu "Avengers" vzali ti záporáci, i když se asi budete celkem divit, jak vlastně vypadají a jaké je jejich místo na Zemi. Konkrétní zápletky se od sebe velmi odlišují.

Ultimates konečně dostávají svého nepřítele a Mark Millar se nebál sáhnout do skutečné historie a pořádně ji převrátit vzhůru nohama. Podařilo se, je to pořádně ujeté a nakonec i funkční. Je parádní sledovat, jak moc obrovské hrozbě musí ten malý tým čelit, a stejně tak je zábavné sledovat, jaké nástroje volí Millar k tomu, aby to celé drželo pohromadě a aby to diváka neustále bavilo. Jsou zde vtipy, které jsou místy krásně dětinské, jsou zde vtipy, které jsou místy opravdu parádní, dobré hlášky, no a pak je tu samozřejmě výborný Hulk. To, jak ho Millar pojal je v podstatě jedinečné, nové a neuvěřitelně drsné. Jsem rád, že to prošlo. Docela by mě zajímalo, jestli tohle byl Millarův původní záměr anebo ten byl ještě drsnější.

Na tomhle komiksu je ale výborné to, že nikoli pouze jedna nebo dvě postavy jsou zde zajímavé. Tvůrcům se podařilo vytvořit výborný tým, který stojí právě na tom, že každá postava je funkční charakter, který do příběhu něco přináší a něco mu dává. I když se Hank Pym mohl jevit jako poměrně nudná postava, tady dostává nový rozměr, stejně jako jeho manželka, Wasp. Captaina Americu také zastihnete v trochu jiném rozpoložení než obvykle, i když je to pořád on, kdo se bije za pravdu a za to, co si myslí, že je správné. Někdy se bije opravdu drsně. Překvapivě mu to sedí a vůbec se nebudete zlobit, když uvidíte, že těch ran dá trochu víc než obvykle. Navíc někomu, kdo není záporák podle klasických mainstreamových pravidel.

Jenže Mark Millar nejel podle klasických mainstreamových pravidel. On si moc dobře uvědomuje, že svět není černobílý, je pořádně šedý a stejně šedí mohou být i hrdinové, které milujeme. Každý zde má něco, co ho dělá trochu více lidským a tím i trochu méně dokonalým. I proto tenhle komiks tak dobře funguje, protože ty postavy jsou mnohem plastičtější a mnohem zajímavější. Nemluvě pak o tom, že je to docela cool podívaná a některé scény, které navíc Bryan Hitch rozvrhne na celou stránku nebo rovnou na dvě stránky, jsou prostě strhující. Hitchova kresba celému komiksu dodává epický rozměr, což si tenhle příběh zaslouží. Mark Millar a Bryan Hitch vytvořili něco, co by se mělo líbit i lidem, kteří klasické superhrdiny moc nemusí. Je zde akce, zábava, jsou zde drsné scény, skvělé panely plné postav a děje a hlavně je zde zajímavý příběh. K tomu ještě máme docela štěstí, že je možné sehnat knihy "Ultimates 2 1: Bohové a monstra" a "Ultimates 2 2: Jak ukrást Ameriku". To je totiž v podstatě druhá sezóna "Ultimates" od stejných tvůrců. V tomhle případě české pokračování existuje.

Holmes 1 a 2 (Holmes)

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako dva sešity série "Holmes" - v roce 2006 sešit "L'Adieu à Baker Street" a v roce 2008 sešit "Les Liens du sang". České vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 320 Kč.

Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Luc Brunschwig

Kresba: Cecil

Co ještě říct o Sherlocku Holmesovi? V dnešní době je poměrně logické se na to ptát, protože k téhle detektivní ikoně se vracejí filmy, vracejí se k němu televizní seriály a vrací se k němu i komiks, u nás například v osobě Petra Kopla. Sem tam najdete i nějakou klasičtější adaptaci. Co by ale mohl přinést původem francouzský komiks, který se věnuje tomuto detektivovi a již na deskách má uvedeno "1854/1891?". Samozřejmě, že ten otazník je naprosto na místě, protože sám Sir Arthur Conan Doyle nakonec postavu oživil. Že by se tedy komiks zabýval nějakou alternativní historií veleslavného příběhu a přinášel nám nějaké nové informace?

Ono to tak vskutku je, bohužel je zde jeden zásadní problém, a to je úvodní text před samotným komiksem. V tomto úvodníku to není řečeno naplno, ale přesto je zde poměrně jasně naznačeno, o čem vlastně následující příběh bude. A je to skutečně tak, jen je to rozpracováno názorněji. Je škoda, že tu ten text v úvodu je, protože pak by alespoň mohl být člověk příjemně překvapený, anebo alespoň překvapený, protože pro někoho tohle bude útok na slavného detektiva, a to se hned tak neodpouští. Pokud ale máte trochu nadhled a nejste fanatičtí obdivovatelé Doylova díla a Sherlock pro vás není obdobou Ježíše, tak si můžete tenhle komiks přečíst a získat pohled na celou legendu z naprosto jiné perspektivy.

Autorům se podařilo najít - pravda poměrně viditelnou - mezeru v příběhu "Poslední případ", která je spojena hlavně s tím, jak se na scéně objevuje Moriarty, Sherlockova Nemesis. Ano, dá se snadno argumentovat tím, že se chtěl Doyle své postavy zbavit, protože už o ní nechtěl psát, na druhou stranu, pokud se od této skutečnosti odhlédne, o Moriartym se toho v "Posledním případu" mnoho nedovíme, respektive není zde ani podhoubí předchozích případů, kde by se o takovém arcipadouchovi hovořilo. Jak se v komiksu uvádí, přece by Sherlock nedokázal celou dobu existenci takového zločince tajit. Minimálně před Watsonem ne.

Tohle jsou základní kameny toho, co autorská dvojice buduje. Na základech staví poměrně originální příběh, který by mohl být do Doylova světa směle zasazen, protože sleduje mezery, které zde jsou a využívá je poměrně umně, aby byl prezentován příběh, který je funkční a který je sám o sobě detektivní, což je jen dobře, protože pokud se navazuje na doylovskou tradici, logicky by to primárně detektivka být měla. A po čem, že se vlastně pátrá? Sherlock Holmes je mrtvý, alespoň podle všeho, ale Watson o svém příteli objevuje skutečnosti, které jej překvapují. Při pátrání trochu hlouběji zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak by se na první pohled zdálo. Některé informace skutečně překvapí, dělají s postavou Holmese doslova psí kusy, na druhou stranu, příběhu to sedí.

Stejně tak mu sedí kresba, která je většinou barevně velmi skromná, vystačí si s jednou barvou a jejími odstíny. Při popisu současných událostí se používá šedá, až ocelová, při flashbacích okrově hnědá, místy až do žluté. Tohle vytváří zajímavý kontrast, který o to více překvapí v jedné vícebarevné pasáži. Cecil ukazuje své schopnosti, které jsou skutečně na výši a je to kresba, kterou určitě budete obdivovat, snad jen někdy se pozastavíte nad její statičností. Obličeje a postavy však zachycuje skvěle, což se mu také musí připočíst k dobru. Nebudete se v příběhu ztrácet, protože pořád budete vědět, kdo je na daném panelu a s kým tam je. Bohužel ani kresba nezabrání tomu, že je příběh utnut právě ve chvíli, kdy to vypadá, že se konečně dozvíte něco pořádného, že se příběh posune.

"Holmes" je komiks, z kterého mám docela rozporuplné pocity. Ano, je to určitě zajímavé čtení, a pokud vám Doylovy postavy něco říkají, určitě vás to zaujme, ač možná i v negativním smyslu slova. Kresbě se dá vytknout snad jedině to, že občasné čtenáře komiksu asi nezaujme, stejně jako ty, kteří jsou zvyklí na americký mainstream. Kresba je však ozdobou komiksu, který má bohužel v českém vydání problém. U písma, které je použito pro dopisy, jež jsou v první části poměrně časté, zmizela písmenka s diakritikou. Na ukázkách je uvidíte, ale v knize nikoli. Je to škoda, protože se to pak opravdu těžko čte, a to už jen proto, že samo písmo, jak je upraveno jako psací, je velmi těžko čitelné. Mám z toho komiksu rozporuplné pocity, ale rozhodně nemohu říct, že je to komiks špatný.

Komiks "Holmes 1 a 2" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.

Pokud jste fanoušci hororu a máte v šuplíku nějaký komiks, který do tohoto žánru patří, anebo zrovna na něčem pracujete, naskytla se právě vám příležitost. Ne, že byste si měli komiksem vydělat, ale nabízí se vám možnost toho, že budete mít tento komiks prezentovaný v médiu, které už je na českém internetu zajeté a má fanouškovskou základnu - samozřejmě, jedná se primárně o hororové fanoušky. Tím médiem je elektronický magazín "Howard", který si můžete v PDF a dalších formátech pro čtečky stáhnout přímo na jeho stránkách.

Pro připravovanou samostatnou přílohu třináctého čísla časopisu "Howard", komiksovou antologii nazvanou "Kreslený strach", hledají redaktoři magazínu komiksové tvůrce, kteří by rádi přispěli svou hororovou tvorbou. Příloha vyjde zároveň se třináctým číslem "Howarda" (tedy 6. prosince 2014), bude na něm však jinak nezávislá. V elektronické podobě (PDF) bude volně ke stažení na stránkách časopisu, tudíž eventuální příspěvek je bez nároku na honorář. Publikace bude mít vlastní ISBN a kromě komiksů bude obsahovat text o historii českého hororového komiksu a medailonky zúčastněných tvůrců.

Jediný požadavek je, aby byl komiks hororový. Forma, rozsah, případná drsnost, brutalita, explicitnost či erotičnost je bez omezení! (Být vámi, tak takovou možnost se odvázat rozhodně využiji!) V případě zájmu přispět do antologie, posílejte své komiksy nejlépe ve formátu A4 a jpg/pdf na adresu: howardhorror666@gmail.com, nejpozději do 15. listopadu 2014.

Redaktoři si neosobují nárok na autorská práva na daná díla, ta zůstávají výhradně vám, autorům a autorkám. Naproti tomu si vyhrazují právo váš příspěvek odmítnout a nezveřejnit. Vybrané komiksy budou z jejich strany publikovány pouze a výlučně v antologii "Kreslený strach". Za zaslané příspěvky vám již předem děkují oba dva editoři - Honza Vojtíšek a Josef "choze" Blažek. Jojo, mít tak v ruce nějaký scénář a kreslíře, který by do toho se mnou šel... No, ale pokud se nepletu, v téhle komiksové antologii budete moct obdivovat komiks "Rodinné foto", na kterém jsem se scenáristicky podílel už v minulosti.

Soudce Dredd 1: Prokletá země (Judge Dredd: The Complete Case Files 2)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2012. Původně vycházelo jako čísla 61 až 115 série "Judge Dredd" v rámci magazínu "2000 AD". Souborně kniha vyšla jako "Judge Dredd: The Complete Case Files 2" v roce 2010. České vydání má 324 stran a prodává se v plné ceně za 389 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Pat Mills, John Wagner a Chris Lowder

Kresba: Brian Bolland, Dave Gibbons, Mike McMahon, Brenden McCarthy, Brett Ewins, Garry Leach a Ron Smith

Soudce Dredd není moje oblíbená postava, ale pořád ho mám raději než takového Loba. Asi je to tím, co představuje. Je to forma ultimátní spravedlnosti, kdy máte před sebou policajta, který udělá všechno pro to, aby byla spravedlnost vykonána. Tenhle princip má prostě něco do sebe. Spravedlnost je pojem, který je možné pojímat různě a ne každý na něj má stejný názor jako ostatní. Dredd představuje zákon a zákon je pro něj spravedlností. Je v podstatě policistou, soudcem a částečně i katem, i když toho, kdo si to nezasluhuje, by nutně nesejmul. Je to takový pořádný tvrďák, který má svoje principy a samozřejmě i přilbu, kterou hned tak nesundá. A pokud, tak jeho obličej stejně neuvidíte.

"Soudce Dredd" je série, která pravidelně vychází v magazínu "2000 AD", a to od jejího druhého čísla. Jedná se tedy o největší stálici tohoto týdenního magazínu a nejúspěšnějšího komiksového časopisu Velké Británie. Velká část britských komiksových tvůrců, kteří se později dostali do Ameriky, začínala právě zde. Dredd je příběhem, který tak má skutečně dlouhou historii a nakladatelství Crew se rozhodlo, že nás se Soudcem seznámí skutečně pořádným špalkem. Jedná se o omnibus, kde je celkem 55 původních čísel, která vyšla v podstatě jako dva rozsáhlé uzavřené příběhy. Tím prvním je titulní "Prokletá země", druhým pak "Den, kdy zemřel zákon". Hlavně ten druhý název je hodně dobrý.

Co se za pojmenováními vlastně skrývá? Jsou to skutečně rozsáhlé kusy, kdy každý zabírá více méně polovinu. Komiks vychází týdně a připadá na něj v každém čísle 6 až 8 stran, což se projevuje i na rozdělování do jednotlivých kapitol. První příběh jich má tedy celých 25. Sledujeme Dredda, který se vydává do Mega-City Two, aby pomohl místním obyvatelům se zlou nákazou. "Prokletá země" je pak vlastně takový road movie, kde šlo jen o představivost tvůrců a toho, co je všechno napadne. Některé části jsou zajímavé, jiné méně, což je dáno tím, že někdy to vypadá, že už tvůrci skutečně nevěděli, co by, a tak natahují, aby měli o čem vyprávět i příště. Tohle je navíc jeden z těch příběhů, kde není důležité, jak to skončí, ale jaká bude samotná cesta. Ta je místy příjemně béčková, místy celkem drsná, místy možná až trochu zbytečně filosofující.

Druhý příběh je z trochu jiného těsta, protože více méně celou dobu zůstáváme v Mega-City One, ale spolu s Dreddem je potřeba se vypořádat nebezpečím, které plyne z řad samotných soudců. Objevil se jeden, který má zájem na tom, aby ovládl celé město a stal se svrchovaným vládcem, doslova šíleným diktátorem, anebo ještě lépe šíleným císařem, protože ta spojitost s šílenci na římském trůnu je víc než patrná. Příběh má své problémy, ať už je to v délce, místy banální a opakující se zápletce, anebo v tom, že se ve finále až zbytečně omlouvá to, jak soudci jednali. Přesto je zde onen filosofující obsah mnohem lépe podán a čtenáře přiměje k tomu, aby se zamýšlel nad tím, kde je spravedlnost a jak platí ono klasické "Kdo bude strážit strážce".

Moje první rozsáhlé setkání se Soudcem Dreddem není tak v konečném důsledku vůbec špatné, ale na druhou stranu je na něm strašně vidět, že je to série, která vychází na pokračování, čemuž je publikování přizpůsobeno. V souborném vydání jsou pak scény, které se opakují, přerušení, která jsou zbytečná, ale s tím se dá celkem snadno smířit. Větší problém je pak skutečnost, že místy může příběh snadno nudit a jsou až moc rozpitvávány linie, které by mohly skončit dříve. Třeba dinosaury mám rád, ale v tomhle podání už jsem se místy skutečně nudil a doufal, že to brzy skončí. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme ještě dalšího omnibusu.

Hra o trůny: Grafický román 1 (A Game of Thrones: Volume 1)

Vydalo nakladatelství Egmont v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo v roce 2012 jako "A Game of Thrones: Volume 1". České vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Daniel Abraham podle románu George R. R. Martina

Kresba: Tommy Patterson

"Hru o trůny" jsem nečetl. Mám tedy na mysli celou ságu "Píseň ledu a ohně", která je pro mnoho lidí známá díky seriálu pouze jako "Hra o trůny". Popravdě, neviděl jsem ani seriál, takže jsem ke komiksu mohl přistoupit jako naprosto nezaujatý. Byl jsem zvědavý. Pořád jsem zvědavý, protože o "Hře o trůny" se mluví jako o něčem převratném, stejně tak o původní sáze. Já si říkám, že ve fantasy už snad ani není možné vymyslet něco převratného, na druhou stranu se Martinovi musí nechat, že vytvořil svět, který je velmi rozsáhlý, který má svá pravidla a který má zajímavé příběhy. Pokud bych měl soudit podle komiksu, George R. R. Martin nevytvořil převratné dílo, ale napsal výbornou fantasy, která se skvěle čte, s mnoha postavami a dějovými liniemi vás pořád drží, abyste se nenudili a chtěli víc.

Převést do komiksu něco tak rozsáhlého, kde je mnoho postav, rozhodně nebyl úkol jednoduchý - navíc když vám na krk pořád dýchá autor předlohy, který si na výsledek pěkně dohlíží - ale musím říct, že mě až překvapilo, kolik postav se podařilo vytvořit, a to takovým způsobem, abyste je od sebe snadno rozeznali. A navíc se komiksovým adaptátorům podařilo i to, co chtěli - jejich postavy nejsou jen recyklace televizního seriálu, ale jsou své, mají svou vlastní podobu. Jako člověka nezaujatého mě to těší, protože nemám představu nijak zásadně poznamenanou seriálem. Někdy pak musím udělat menší konfrontaci, abych mohl srovnávat, které pojetí postav mi sedne více.

O původní sáze je jistě možné hovořit jako o epické fantasy, a tak je logické, že to chtělo vytvořit epické fantasy i v komiksu. A to se skutečně podařilo. První kniha před nás staví hlavně seznámení s postavami, ale už se zde něco děje, už zde jsou zvraty a některé postavy čekají pořádně těžké chvíle. Ale na to nejhorší nejspíš teprve dojde. Už tady se však ukazuje, že Západozemí je pořádně krutý svět a o násilí, které je spojené s bojem o moc, zde nouze nebude. Stejně tak je to ale sexy svět, kde jsou nesmírně krásné ženy, a stejně tak nesmírně jsem já rád, že tohle není komiks pro děti a že ta nahota tu je, protože bez ní by to bylo chudé, nefungovalo by to. I tohle k fantasy patří a trochu to odkazuje na "Conana" a klasické příběhy meče a magie.

Tam koneckonců "Hra o trůny" patří, protože zde rozhodně o meče jde a o magii nakonec také, protože už na základě úvodu je jasné, že zde nějaké ty nadpřirozené potvory budou. A to je dobře. Já mám rád monstra a různé démony, příšery, duchy, atd. První svazek se však drží ještě hlavně u lidí a představuje nám Západozemí, které je rozděleno na sedm království, kdy my se nacházíme převážně v tom největším a nejméně pohostinném. Zimohradu vládne rod Starků, ale podle všeho jsou zde další hráči, kteří chtějí změnit chod dějin, a to prostřednictvím osoby současného krále, který na Zimohrad přijíždí. Těch postav je ale mnohem více a podíváme se i do ostatních království. Rozehráno je dobře, intriky jsou na prvním místě, a tak nezbývá, než se těšit na další díl, který snad nějaké ty uzly zápletek rozváže.

Zajímavé postavy, konspirace, nedořešené osudy některých postav, nejasné směřování jiných, tohle jsou prvky, které vás nutí, abyste četli dál. Pokud vás fantasy nebaví, asi vás to nechytne, na druhou stranu určitá středověká přesnost je tady cítit a může to i zaujmout, pokud vám stačí trochu těch na první pohled realistických prostředí. Té magie je zde skutečně minimum, ale o zajímavé osudy nouze není. Kniha je navíc ještě doplněna poměrně rozsáhlou částí o tom, jak se komiksová adaptace tvořila. Tohle je pořádné nahlédnutí pod pokličku a myslím, že zaujme všechny, které tvorba komiksu alespoň trochu zajímá. Především Tommy Patterson předvádí skvělou práci, což se ukázalo už v době výběru kreslíře. Ano, jeho kresba je někdy až moc pěkná, ale proč ne? Mně tohle k fantasy sedí. Takže sága "Píseň ledu a ohně" za mě v komiksovém provedení rozhodně palec nahoru.

Komiks "Hra o trůny: Grafický román 1" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Egmont.

Sandman 5: Hra o tebe (Sandman: A Game of You)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2006. Komiks původně vyšel jako sešity 32 až 37 série "Sandman" v letech 1991 až 1992. Komiks souborně vyšel jako "Sandman: A Game of You" v roce 1993. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 489 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Shawn McManus, Colleen Doran, Bryan Talbot, George Pratt, Stan Woch a Dick Giordano

Ansámbl kreslířů se téměř kompletně obměnil, a to proto, aby mohla vzniknout skutečně prvotřídní sbírka, respektive komiksový román, který prostě stojí za přečtení. Po prvních několika stránkách máte pocit, že jste vtaženi do skutečně podivného světa, kde se pohádka kloubí s tím nejděsivějším hororem. A nasvědčuje tomu již první trojstránka. Na první stránce celého příběhu vidíme nádherné zasněžené hory, aby hned třetí panel šokoval mrtvolou ve sněhu a aby třetí stránka mohla skončit v naprosté tmě. Úžasný a skutečně originální kontrast černé a bílé, a zároveň i dobra a zla, života a smrti.

Po třech stránkách se najednou ocitáme někde úplně jinde. Pamatujete si na Barbie? Tu co chodila s Kenem. Jasně, že tohle dělají všechny, ale já myslím tu Barbie z Domečku pro panenky, co chodila s Kenem z Domečku pro panenky. No, je tu trochu přepanenkováno. Napadlo by vás, že se Gaiman vrátí právě k téhle postavě? Mě osobně tedy ne. Tak tedy setkáváme se znovu s Barbie, která kdysi žila s Kenem, ale to už se změnilo. Barbie je teď sama a má jen jednu "kamarádku" Wandu. A už se jí nezdají sny o pohádkové říši. Ty už skončily. Tenkrát kdysi… Jenže právě ten den, do kterého se Barbie budí, má všechno zase jednou změnit. A to pořádně.

Vybaví se vám ještě sen, kde byla Barbie princeznou a provázel ji velký chundelatý pes? Martin Deset Kostí jmenuje se. Vybaví se vám? Skvěle. A tak si představte, že právě tenhle chundeláč velký skoro jako kůň se vydá do New Yorku, aby tu Barbie našel. A co na to New York? Prostě milého Martina rozstřílí. Barbie žije v domě, který má skutečně zajímavé obyvatele. Zase takové malé panoptikum. Něco jako "Koralína" a její noví sousedé. Je tu zakřiknutá slečna, lesbická dvojice, zmíněná Wanda a ještě George. To je hodně zajímavý chlapík. Nežije také u vás? Je to ten, co polyká kukačky a sem tam si rozřízne břicho, aby zase mohly ven. Je trochu podivín.

Ale vlastně o tom to je. Myslím o kukačkách, anebo o jedné kukačce, protože kukačky nemusejí být pouze ptáci, kteří kladou vejce do cizích hnízd, ale také mladé holky, co chtějí samy pro sebe ukořistit nějakou tu říši. Ano, jedna taková kukačka se dostala do Barbiiny říše. A Barbie o tom neví, protože už se jí prostě nezdají sny. Jenže ono je všechno ještě trochu komplikovanější, než se na první pohled zdá. Thesálie – vždyť už samo to jméno – není až tak zakřiknutá holka, a když přijde na věc, nedělá jí problém rozprsknout kukačku o stěnu. Je však ještě děsivější. Co to je zabít někoho a nechat ho ve vaně a pak mu pro velký úspěch stáhnout obličej, vyndat jazyk – víte, jaký způsob je na to nejlepší? Ten francouzský – i oči a všechno parádně napíchnout na stěnu. No, ono to má svůj účel, George se zase pěkně rozkecá. Jo, a když už jsme u těch zvláštnůstek místních nájemníků, nechte Wandu svléknout?

Barbie se mezitím, co se v domě, kde žije, dějí různé bizarnosti, snaží zachránit svou snovou říši. Ale nemá moc nárok. Kukačka je jí na stopě a navíc má svého vlastního špeha. A tak se nám nakonec do všeho musí vložit Sen. Jak jinak. Barbie totiž v závěru po konfrontaci s Kukačkou tak trochu rezignuje a nikdo jiný to už holt nezachrání. Gaiman ve "Hře o tebe" skutečně vytvořil bizarní paralelu mezi dvěma bizarními světy. Nelze než gratulovat k tomu, co z toho vzešlo. Velice se mi líbí věta, na přebalu knihy. Myslím, že "Hru o tebe" vystihuje dokonale: "Tak nějak by vypadala Narnie, kdyby ji psal Charlie Manson."

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Sandman 1: Preludia a nokturna"
"Sandman 2: Domeček pro panenky"
"Sandman 3: Krajina snů"
"Sandman 4: Údobí mlh"

Alanovo dětství (L'enface d'Alan)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2012 jako "L'enface d'Alan". České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Emmanuel Guibert podle vzpomínek Alana Ingrama Copea

Kresba: Emmanuel Guibert

Nečetl jsem "Alanovu válku", což je asi předem celkem vhodné říct. Emmanuel Guibert je však autor, který mě zaujal svým "Fotografem" a sliboval jsem si od "Alanova dětství" poměrně hodně. Vlastně si ani nemyslím, že je na škodu, že jsem se nejprve dostal k dětství, protože takhle to alespoň budu mít pěkně chronologicky. "Alanovo dětství" se totiž vrací k sobě Alana Ingrama Copea, který byl hlavní postavou "Alanovy války", a jak název poměrně jasně napovídá, jedná se o návrat k jeho prvním vzpomínkám, do doby, kdy byl ještě dítětem a vyrůstal v Kalifornii. O nějaké válce ještě neměl ani ponětí.

Alan Ingram Cope je veterán druhé světové války, jehož vyprávění zaujalo Guiberta natolik, aby se věnoval jeho válečným létům. Jenže fascinace touto osobou nijak nepolevila a Emmanuel se rozhodl, že zachytí i dětství tohoto muže, kterého nikdo pořádně nezná, pokud nečetl "Alanovu válku". Čím je Alan tak zajímavý? No, vlastně primárně tím, že je to člověk. Emmanuel Guibert ukazuje, že pokud se podá příběh správně, tak každé vzpomínky jsou zajímavé, každý člověk se stává hrdinou. Tohle se přihodilo Alanovi na stránkách Emmanuelova komiksu. Když totiž dočtete "Alanovo dětství", možná i budete mít pocit, že se vlastně nic tak zásadního, co byste měli vědět, nestalo, na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit, že nejde o to, abychom se seznámili s nějakou váženou osobností, ale s člověkem, který má co vyprávět.

Dětství Alana Copea je celkem standardní. Nějaké to stěhovaní, poznávání všech možných příbuzných, problémy s tím zapadnout, i když ne moc velké, protože Alan vypadá jako samotář, kterému to moc nevadí, objevování vlastní sexuality, vliv rodičů a náboženství. Není to na první pohled ničím výrazně zajímavé dětství, ale jde o to, jak je to vyprávěno, tedy o samotná slova, a samozřejmě také o to, jak je to pojato komiksem. Emmanuel Guibert využívá médium naplno a vy máte možnost sledovat, jak ilustruje to, co je vyprávěno, jak komiks prezentuje vlastní příběh, kterým něco navíc přidává. Skvělá je pasáž, kdy Alan "mluví", Emmanuel kreslí ženu, která obléká chlapce, a to vše se propojí na jediné stránce, která zachycuje starou fotografii, která má návaznost na vyprávění i komiksovou sekvencí sdělovaný děj.

Emmanuel Guibert dává těm vzpomínkám skvělé podklady a vy díky textu i díky obrazu chcete slyšet, co bude dál, co se Alanovi ještě dělo, jak vyrůstal, co zažil. Je to takové hezké vyprávění jednoho pána, ale tím, jak je to podáno, jak je to spojeno s komiksem, to dostává naprosto nový náboj, kterým získává komiks chytlavé kouzlo. Budete chtít číst, i když není Alanovo dětství nijak zvláštní. Jsou zde momenty, které jsou dramatické, které jsou vtipné, které jsou tragické, ale ono to k životu nějak patří. Co vás odrovná, to je upřímnost, s jakou je všechno pronášeno. Tohle jsou slova vypravěče, který má všechno srovnané v hlavě, který se smířil se životem a tím, co přinesl. Právě tohle je na komiksu velmi krásné a to je podtrhnuté kresbou, která místy sděluje doslova dokumentární skutečnosti. Tím získává komiks ještě na dalším rozměru.

"Alanovo dětství" je primárně černobílou knihou, ale její úvod je barevný, což je velmi příjemné. Emmanuel Guibert dokazuje, že s barvou pracuje stejně skvěle, jako s její absencí. Úvod vás navnadí, oživí pro vás svět někoho jiného, ale zároveň ten váš. A pak se jen zaposloucháte do vyprávění člověka, který už má hodně za sebou a je ochoten se o to s vámi podělit. Meander vydal komiks, který si rozhodně zaslouží místo na českém trhu, protože je to další krásná ukázka toho, jak je komiks všestranný a co dokáže, když se použije správně. Když je dobrý vypravěč, každý se stáváme zajímavými hrdiny příběhů, které budou lidé chtít číst.

#716: Každá jsme jiná 2 - 60 %

#717: Sandman 3: Krajina snů - 85 %

#718: Ultimátní komiksový komplet 17: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 2 - 85 %

#719: Konečně si můžeme doplnit sérii Sin City

#720: Captain America 3: Smrt - 80 %

#721: Crying Freeman: Plačící drak 2 - 95 %

#722: Sin City 1: Drsný sbohem - 100 %

#723: Berlín 1: Město kamene - 80 %

#724: Sandman 4: Údobí mlh - 90 %

#725: Angry Birds Komiks 1: Návnada - 40 %

#726: Naruto 9: Nedži versus Hinata - 80 %

#727: Sin City 3: Velká tučná zabijačka - 95 %

#728: Berlín 2: Město kouře - 80 %

#729: Ultimátní komiksový komplet 37: Ultimates - Národní bezpečnost - 90 %

#730: Holmes 1 a 2 - 65 %

#731: Nenechávejte si svou komiksovou hororovou tvorbu pro sebe!

#732: Soudce Dredd 1: Prokletá země - 65 %

#733: Hra o trůny: Grafický román 1 - 80 %

#734: Sandman 5: Hra o tebe - 90 %

#735: Alanovo dětství - 85 %