Comics Blog

Zero 1: Krize (Zero 1: An Emergency)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 v sérii "Zero" u Image Comics. Souborně vyšel komiks poprvé v roce 2014. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 369 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Aleš Kot

Kresba: Michael Walsh, Tradd Moore, Mateus Santalouco, Morgan Jeske a Will Tempest

Docela by mě zajímalo, zda by komiks "Zero 1: Krize" (a jeho případná pokračování) vyšel česky i v případě, že by pod scénářem nebyl podepsán Aleš Kot, jehož jméno očividně naznačuje, že se jedná o českého spoluobčana, nebo minimálně člověka, který má české předky. Aleš se v České republice skutečně narodil, ale v současné době již pracuje - a samozřejmě i žije - ve Spojených státech amerických. Pokud se o autorovi chcete něco dovědět - a myslím, že se dovíte skutečně hodně, především pak o jeho názorech - tak zavítejte na stránky Komiksária.

Aleš Kot je tak jistě zajímavým člověkem a ukázalo se, že i zajímavým autorem, protože i když "Zero" napsal Čech, nic to nemění na tom, že je to série kvalitní, což je do jisté míry předem dáno i tím, že série dostala v Image Comics zelenou. A pokud si komiks koupíte, otevřete a začtete se - protože začíst se je v tomhle případě docela jednoduché - pochopíte, že v Image Comics rozhodně neudělali chybu, když sérii pustili ven. "Zero" je thriller z blízké budoucnosti, asi by se dalo mluvit i o thrilleru politickém, ale je zde především plno akce a napětí a navíc výborně vedená zápletka, která je rozvíjena různými směry, v různých časových rovinách, ale vždy se točí kolem postavy Zera.

Edward Zero, pokud je to skutečně jeho jméno, byl už jako dítě vtažen do mašinerie agentury, která se stará o to, aby vytvořila speciálně vycvičené agenty, kteří vyplní každý úkol, který bude třeba a nebude jim vadit, že jejich hlavní náplní je zabíjení lidí. Edward Zero je hlavní postavou, kolem které se dění točí, ale je to hlavně skutečně skvěle vycvičený zabiják. Nedělá mu problémy v akci improvizovat, stejně jako se musí řídit určitými postupy, které jsou dány. Aleš Kot nás seznamuje se Zerovými dětskými začátky v organizaci, první zakázkovou vraždou, ale i komplikovanějšími operacemi. Tohle se scénáristovi daří v pěti příbězích, které docela dobře fungují jako kapitoly jednoho rozsáhlejšího příběhu, ale stejně tak by mohly vystupovat samy za sebe, až tedy na určité detaily v příběhu.

Kniha tedy obsahuje celkem pět původních sešitů, které vydalo nakladatelství Image Comics. Specifikem každé kapitoly je skutečnost, že ji kreslil jiný kreslíř, což se promítá i do vyznění příběhu. Třeba čtvrtý je takový syrový, až upocený, což je dáno barvami, ale i tučnou linkou, vedle toho pak pátý příběh vyznívá až neskutečně chladně, což je opět dáno zvolenými barvami, ale také tenkou linkou a mnohdy absencí pozadí, respektive jeho minimálním rozpracováním. Díky tomu, že si Aleš Kot vybral různorodé kreslíře, získává každá kapitola skutečně na dojmu samostatného příběhu. Přesto vás vtáhnou a vy budete chtít vědět víc, budete chtít vědět, co se stalo v šestém, sedmém a dalších dílech.

Scénář je napínavý, a to hlavně proto, že pro každý příběh je vymyšlena dostatečně poutavá zápletka. Tyto jsou mezi sebou dobře propojeny, což jen dokazuje, že Aleš Kot je skutečně dobrým vypravěčem, který v případě "Zero" přesně ví, co chce dosáhnout, a jde si za tím. Ze čtenářského hlediska je pak zajímavé i to propojení akčního thrilleru se sci-fi, kdy sci-fi prvky jsou využívány jen tak, aby to zaujalo i někoho, kdo vědecko-fantastickou literaturu moc nemusí. Příběh je rozepsán skvěle, a je jen možné čekat na to, až bude v češtině i další díl. Velkou výhodou toho, že je komiks publikován u Image Comics, je i skutečnost, že tu není až takový problém s cenzurou, což se na některých scénách výborně promítlo.

Takže ano, klidně si kupte "Zero" - a teď nemyslím ten druh coly - proto, že ji psal český autor, ale nedostanete jen knihu, která vyšla původně v USA a podílel se na ní Čech. Předně dostanete knihu, která vás zaujme postavami, komplexním světem, promyšlenou zápletkou a vývojem, který vás nadchne. Jsem rád, že se nakladatelství Crew chopilo této série a že nám představilo i něco alternativnějšího, co v Americe vychází a co rozhodně stojí za pozornost. Je vidět, že u Image jim skutečně jde o dobré příběhy, ale stejně tak je vidět, že Kotovi šlo i o to, aby publikoval komiks, tedy dílo, které bude složeno z textu i ilustrací a dohromady to bude skvěle fungovat jako celek.

Komiks "Zero 1: Krize" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

Ultimátní komiksový komplet 24: The Amazing Spider-Man - Odhalení a Dokud hvězdy nezhasnou (The Amazing Spider-Man: Revelations & Until the Stars Turn Cold)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako čtyřicátou osmou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "The Amazing Spider-Man: Odhalení a Dokud hvězdy nezhasnou" ponese č. 24. Původně vyšlo jako čísla 37 až 45 druhé řady série "The Amazing Spider-Man" v nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v říjnu 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: J. Michael Straczynski

Kresba: John Romita Jr.

Recenze na komiksy, které jsou obsaženy v knize "Ultimátní komiksový komplet 24: The Amazing Spider-Man - Odhalení a Dokud hvězdy nezhasnou", jsem tu již měl. Jedná se totiž o příběh, který česky vyšel jako "Amazing Spider-Man 2: Odhalení" a "Amazing Spider-Man 3: Dokud hvězdy nezhasnou". Rozdíl je pouze v tom, že kniha "Amazing Spider-Man 3: Dokud hvězdy nezhasnou" obsahuje navíc ještě tři sešity, které se do "Ultimátního komiksového kompletu 24: The Amazing Spider-Man - Odhalení a Dokud hvězdy nezhasnou" nevešly, a to hlavně proto, že jich ani nebylo potřeba. V "Ultimátním komiksovém kompletu" se uzavřel ten základní příběh, o kterém tenhle Straczynského úvod k novému rozjezdu Spider-Mana byl. Straczynski se zaměřil na emoce mezi Peterem a jeho blízkými a přesně to prezentoval i v této knize.

Samozřejmě, že Straczynski je skvělý i v psaní akčních scén, výborně buduje jednotlivé příběhy, ale právě ty vztahy a emoce v jeho příbězích hrají prim. Vzhledem k tomu, že recenze na knihy jsem zde již psal, asi nemá smysl se nějak moc rozepisovat o všem, ale na druhou stranu, ono ani opakování neuškodí. Spider-Man se musí v této knize vyrovnat s jedním základním problémem - tetička May zjistila, jaká je skutečná totožnost Spider-Mana a že je to dokonce její vlastní synovec, kterého celou dobu měla za slabého a churavého. Pravda, tohle je něco, co si musí primárně vyřešit sama May, ale na Petera to bude mít také dopad, protože si musejí promluvit. A právě jejich promluva je jedním z nejdůležitějších momentů knihy a vlastně i celé série.

Jsou zde ale ještě další momenty, které tuto část Straczynského runu tvoří tak zásadním. Je to Peterova snaha vrátit se zpět k Mary Jane a skutečnost, že to není tak jednoduché. Tentokrát to nekončí jen objetím a společným proslovem o tom, že všechno odteď bude v pořádku, protože nebude. Peter bude pořád Spider-Man, Mary Jane bude pořád Mary Jane. A tam venku, tam budou pořád zloduši, ať už noví nebo staří. S jedním novým se seznamujeme a zjišťujeme, že i ti staří záporáci někdy mohou být na správné straně. Alespoň na chvilku. Straczynski si hraje výborně s postavami i se Spideyho světem a sem tam ukazuje, že do něj patří i magie. To je příprava na další příběhy, které v sérii následovaly a které mají spojitost s Ezekielem a kultem pavouka.

Predátor Omnibus 1 (Predator Omnibus, vol. 1)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew v pevné vazbě v roce 2009. Obsahuje následující příběhy (v původním vydání):

Predator: Concrete Jungle (1989-1990)
Predator: Cold War (1991)
Predator: Dark River (1996)
Predator: Rite of Passage (1992)
Predator: The Pride at Nghasa (1993)
Predator: The Bloody Sands of Time (1992)
Predator: Blood Feud (1992-1993)

Souborně jako "Predator Omnibus, vol. 1" vyšlo u nakladatelství Dark Horse v roce 2007. České vydání má 432 stran a prodává se v plné ceně za 899 Kč.

Scénář: Mark Verheiden, Ian Edginton, Chuck Dixon, Dan Barry, Mike Richardson a Neil Barrett Jr.

Kresba: Chris Warner, Ron Randall, Rick Leonardi, Enrique Alcatena, Dan Barry a Leo Duranoña

Nějaké velké naděje jsem do omnibusu s "Predátorem" nevkládal, protože jsem zjistil, že čím méně nadějí, tím pak větší může být překvapení. To se ukázalo už například u "Star Wars". Jsou to příběhy, které nejsou skvělé, ale rozhodně takové, které dokáží zaujmout a strhnout čtenáře, aby je četl s nadšením. Jedná se většinou o příběhy napínavé, akční a sem tam i hláškující. A přesně tohle splňuje predátoří omnibus, alespoň tedy jeho velká část. Ta část, kterou má na svědomí Mark Verheiden a kreslíř Ron Randall, případně s přispěním Chrise Warnera. Tohle je to, co od podobného komiksu očekáváte, a to, co dostanete. Bohužel to ostatní je jen taková sequelová vata, která nijak zásadně nenadchne, což bohužel v konečném důsledku o něco snižuje celkové hodnocení.

Mark Verheiden se podílel na celkem třech příbězích, které jsou součástí omnibusu, a jedná se o příběhy, které jsou navzájem provázané a zabírají zhruba 300 stran knihy. Jsou to komiksy "Betonová džungle", "Studená válka" a "Temná řeka". Všechny mají společnou jednu postavu - detektiva Schaefera, který je bratrem Dutche Schaefera, kterého si ve snímku "Predátor" zahrál Arnold Schwarzenegger. Na Arnolda nečekejte, ale on jeho bratr naprosto stačí. Je to také velký namakanec s árijskými rysy, a navíc ještě hláškuje o sto šest.

První příběh se Schaeferem nás zavádí do New Yorku a mezi mrakodrapy se máme znovu setkat s predátorem z vesmíru. Jeho taktika je stejná, jen teď je predátorů opravdu pořádné množství. Navíc do toho ještě nějaké ty případy, které Schaefer a jeho parťák musí řešit. Aby toho nebylo málo, tak se ve druhém příběhu Schaefer podívá na Sibiř, kde už je vlastně specialistou na ten hnus z vesmíru, stejně jako v kolumbijské džungli, kam se podívá v příběhu třetím. Sledujeme Schaefera celou dobu a s ním i jeho snahu dovědět se, co se stalo s jeho bratrem Dutchem. To se v knize nedovíme, což je trochu škoda, protože máte pocit nedokončení příběhu. Za to nás ale čekají nová poznání ohledně predátorů a také se nám trochu rozvíjí příběh, který nemá úplně spojitost s druhým filmem, i když je prostředí stejné.

Schaefer je skvělou postavou, je to přesně ten borec, kterého můžete mít v hlavní roli rádi, protože je to frajer a má neskutečně suchý smysl pro humor. S hláškou přijde v jakýkoli moment, což je na něm skvělé. I proto vás bude čtení bavit, ale také proto, že je to akční, nabité a sem tam i sexy. Kromě těchto tří skvělých příběhů pak dostáváte ještě vatu v podobě čtyř kratších komiksů, které nemají s hlavní dějovou linií příliš mnoho společného. Přesto na nich můžete něco najít. Třeba "Zkouška dospělosti" překvapí tím, že je to komiks naprosto beze slov. V hlavní dějové linii se mluvilo o tom, že predátoři se na Zemi vracejí už dlouhou dobu, u některých kmenů v horké Africe je pak jejich příchod formou zkoušky dospělosti. O tomhle příběh logicky je, nijak nepřekvapí, že absence slov je asi tím nejzajímavějším.

Mark Verheiden

V Africe zůstaneme a vrátíme se trochu do minulosti, "Lov v Nghase" vypráví příběh o tom, jak se skupina Evropanů vydává na lov lva, který pozabíjel pár jejich stejně barevných kolegů. Samozřejmě, že žádného lva nenajdou, protože lvi jsou nejspíš stejně vystrašení jako lidé, kteří se dostanou do kontaktu s predátorem. Zvířata vědí, že je čeká smrt. Jen lidé se to většinou dozví až na poslední chvíli. V minulosti zůstaneme i v případě příběhu "Krvavé písky času", kdy se podíváme do první světové války. I tehdy se predátoři objevili a podle všeho to má nějakou souvislost se současným vyšetřováním. Postavy, které jsou prezentovány v současnosti a které se příběh dovídají, jsou celkem zajímavé, ale nejsou využity. Škoda.

Ron Randall

Podivností je pak kratší komiks poslední. Ten nese název "Krevní msta" a spojuje mysteriózní román s něčím, co by se dalo nazvat jako samurajský příběh. Je zde jeden slepý vědec (Japonec), který má nápad na zajímavý objev - slepí lidé by mohli vidět alespoň formou termovize. Nápad asi zásadně nepřekvapí vzhledem ke spojitosti s predátory. Jeden predátor po Japonci jde, protože to má určitou spojitost s jeho minulostí, která je vědci vybavuje. Je to celé takové kostrbaté a celkem těžko uvěřitelné, což vede k tomu, že se vám tenhle kousek může celkem snadno protivit. Ty kratší komiksy trochu kazí dojem z celého omnibusu, který by jinak byl nesmírně zábavný, místy pořádně drsný a hlavně našlapaný akcí na různých místech. Alespoň tohle ty kraťasy dodržují, protože se v nich podíváme skutečně všude možně po světě, a to i v různém čase. "Predátor Omnibus 1" rozhodně překvapil pozitivně. Teď jen zbývá, aby to další omnibusy potvrdily.

O sněhu: Hledání jara

Vydáno nakladatelstvím Konektor XB-1 v brožované vazbě v roce 2014. Kniha má 72 stran a prodává se za cenu 290 Kč.

Scénář: BeeSee

Kresba: Pavel Talaš

Vždycky jsem rád, když se ke mně dostane projekt, který mají na svědomí nadaní čeští autoři, kteří prostě chtějí tvořit to, co je baví. Rád jsem podpořil Pavla Talaše a jeho spoluautory při kampani na Startovači, kde vydávali knihu "O sněhu". A nyní jsem rád, že jsem si mohl koupit další knihu z této série, která není pokračováním, ale rovnou jiným formátem. "O sněhu" byly primárně stripy s Jaroslavem a jeho problémy se sněhem. Tentokrát se ale Pavel Talaš spolu s Romanem Bílkem (alias spisovatel a redaktor BeeSee) pustili do příběhu rozsáhlejšího a "Hledání jara" tak představuje jeden delší příběh, který vyšel na celkem 63 stran čistého komiksu. To není zrovna málo, navíc na autorech a jejich výtvoru je strašně moc vidět, jak si tvorbu užívali.

Jaroslav má skutečný problém. I když by se zdálo, že si toho se sněhem a se sněhuláky užil docela dost, podle všeho tomu nejhoršímu ještě není konec. Jaro se totiž nějak nechce vrátit a skoro to vypadá, že by zima mohla trvat až příliš dlouho. Něco takového nechce a nemůže Jaroslav připustit, a tak se vydává na strastiplnou cestu, která by měla vést k zjištění, co se stalo s jarem. Svým pojetím se tak jedná o fantasy quest, kde se stále něco děje a s každou událostí se Jaroslav posouvá o něco blíže tomu, aby našel jaro a možná zkutečně pomohl zachránit svět tím, že ukončí kralování zimy. Díky tomuhle rozvíjení děje tak série "O sněhu" a postava Jaroslava a ostatních získávají naprosto nový smysl a jejich svět se tak výrazně rozšiřuje.

BeeSee a Pata ale rozhodně nesázejí pouze na to, že zde bude nějaký příběh o hledání jara, oni z toho dělají příběh, který je zajímavý a kde, pokud se něco děje, tak je to nečekané. "Hledání jara" zůstává věrné své poezii - sledujeme chlapíka, který je tak nějak prostě obyčejný, ale který se snaží dokázat velké věci a na první pohled bojuje s větrnými mlýny. K tomu je ale ještě dodáno něco navíc. To jsou popkulturní odkazy, které nejsou jen takové vtípky na okraj, ale stávají se přímo hybateli děje. Navíc nejde jen o to, že se zde objeví nějaká známá postava anebo zajímavá osobnost, což je samo o sobě docela zábavné, když zjistíte, o koho jde, ale tyto prvky jsou dány do situace a ještě umocněny dalším vtipem. Není to samoúčelné, je to komplexní budování atmosféry neočekávaného a neočekávatelného spolu s neustálou snahou bavit. Tohle je něco, co se prostě musí ocenit, protože je vidět, že se autoři chtěli bavit a zároveň chtěli bavit ostatní.

Trochu jsem se obával toho, jak se autorům podaří zvládnou jinou formu, ale ukázalo se, že se bát nemusím. Skvěle se doplňují, využívají to, co je baví, co je ovlivnilo, co je zajímá, co je pro ně symbol, ať už pozitivní nebo negativní, ale vždycky zde cítíte nadhled, který je prostě všudypřítomný. Komiks pro radost o radosti. Tohle je zábava číst i prohlížet. Pata je až neskutečně akční v sekvencích, kde příběh akční má být. "Hledání jara" je pak skvěle vyvážené a ani nevadí, že je závěr skutečně pořádně ujetý. Vlastně se to k vyznění celkem hodí, navíc to skvěle sedí i scenáristicky a všechno je vysvětleno a různé prvky dávají smysl.

"O sněhu" jsem podceňoval, ale už stripy mi ukázaly, že k tomu není důvod. Ať už Pavel Talaš spolupracuje s kýmkoli, tak to ve všech případech stojí za to. S BeeSeem dokázal, že "O sněhu" má potenciál také epický, což by hned každého nenapadlo. Jsem docela zvědavý, jestli se dvojice pustí ještě do něčeho dalšího, tedy samozřejmě kromě stripu "Sněhulení" a třeba ještě časem vydá nějakou další knihu, která bude podobně rozsáhlejším příběhem jako "Hledání jara". Tohle je čtení, které je zábavné a které stojí za to. Nějaké náznaky o další tvorbě venku jsou, tak se nechme překvapit. Jsem si jistý, že to bude překvapení milé. Pokud se o komiksu chcete dovědět víc, můžete tak učinit na jeho oficiálních stránkách.

Knihu "O sněhu: Hledání jara" si můžete zakoupit v knihkupectví Kosmas.

Útok titánů 1 (Shingeki no Kyojin 1)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako kapitoly 1 až 4 v sérii "Shingeki no Kyojin" (japonsky 進撃の巨人) souborně v roce 2010 u Kodansha. Kniha v originále nese název "Shingeki no Kyojin 1". České vydání má 196 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hadžime Isajama

Kresba: Hadžime Isajama

Když jsem se dověděl, že nakladatelství Crew chystá novou mangu a bude to něco aktuálního, co je navíc ve světě hitem, samozřejmě, že jsem byl docela zvědavý. A tak mi nezbylo nic jiného, než se na tuhle klasicky útlou knížku, která je první knihou série, jež má zatím 14 knih a dále vychází, podívat a zjistit, co nám zase ti Japonci vymysleli. No, a musím říct, že to, co prezentují, je opět něco trochu jiného, než co zde doposud máme. Samozřejmě, najdou se zde určité spojující prvky s jinými mangami, ale to by ani nebylo možné, abychom něco takového nenašli. V první řadě je tohle však manga originální, která před vás první knihou staví především principy nového světa, o kterém se dozvíte dost a přesto málo.

Nevíte, jestli se děj odehrává na Zemi, i když by tomu tak klidně mohlo být. Netušíte, o jakou dobu se jedná, ale jako kdyby to bylo téměř středověké období, ale do jisté míry pokročilé, což je patrné hlavně na transportním zařízení pro prostorový manévr. Na druhou stranu, všechno vypadá dost mechanicky. Přesto jsou zde indicie toho, že lidé jsou docela vyspělí. Nikoli však na to, aby se dokázali postavit obrům, kteří je v minulosti málem vyhubili. Tohle svědčí především o nedostatku vhodných bojových prostředků a zbraní, což opět spíše značí dobu před průmyslovou revolucí. To pak potvrzuje skutečnost, že lidé žijí za velkou zdí. V podstatě se jedná o pevnost, za kterou jsou všichni skryti.

Tato pevnost slouží především k tomu, aby je chránila před obry. Ti dosahují výšky do 15 metrů, a tak padesátimetrovou zeď jen tak nepřekonají. Na začátku příběhu však zjišťujeme, že možná jsou titáni, kteří budou dělat lidem mnohem větší problémy, než by si prve mysleli. Objevuje se totiž Titán, který nejen, že má hlavu nad vrcholem zdi, ale zároveň disponuje takovou silou, aby zeď rozbořil. To vede k tomu, že lidé stojí před novou hrozbou. Jejich město je tvořeno několika zdmi, a tak když je zničena první, ukryjí se za další. Jenže počet zdí není ani zdaleka nekonečný. Musí se tedy něco stát. Musejí něco udělat, aby přežili. Jenže co?

Dění první knihy se točí především okolo tří postav: Eren Yeager, jeho adoptivní sestra Mikasa Ackerman a jejich kamarád Armin Arlert. Nejprve je poznáváme ještě jako děti, ale hned se s nimi seznamujeme jako s těmi, kdo už si mají vybírat, k jaké jednotce města se přidají, aby chránili obyvatelstvo. Postav je zde mnohem více a skoro to vypadá, že má Hadžime Isajama příběh docela dobře promyšlený, protože těch principů svého světa nám vysvětluje docela dost. Navíc u těch postav se dá předpokládat, že pro všechny bude mít adekvátní využití. K tomu je zde mnoho věcí, co ani samotné postavy o obrech nevědí, a tak je jasné, že je ještě hodně co objevovat. Na to, že zápletka je vlastně o tom, že se lidé musejí bránit obrům, co je požírají, dokázal autor vykřesat poměrně zajímavý, akční příběh, který se může velmi široce rozvíjet, což se předpokládám i u děje.

Zajímavostí komiksu je, že se zde dost přeskakuje v čase, což není pro mainstreamovou mangu, jež u nás vychází, až tak typické. Nějaký ten flashback ano, ale tady sledujeme v jedné kapitole děti, následně se v další kapitole přesouváme rovnou o 5 let dále. V takovém "Narutovi" nebo v sérii "Bleach" sledujeme v podstatě dění den za dnem. Samozřejmě, že to není až taková novinka, je to poměrně standardní způsob vyprávění, ale z hlediska mangy je to přece jen takové menší oživení. V tomhle směru se mi vyprávění líbí, navíc se autorovi docela daří, aby i o pět let později byly postavy poznat.

Na druhou stranu bych měl ke kresbě přece jen určité výhrady. Titáni jsou podivní. Ano, je zde popisováno, že mají jinou konstrukci těla než lidé, ale přesto jsou jejich pohyby skutečně divné, hlavně v případě největšího titána. Příliš se mi nezamlouvaly ani záběry panoramatické, kde je všechno neskutečně rovné, podle pravítka. Ono to na první pohled vypadá nesmírně efektně, ale pak si uvědomíte, jak je to v nesouladu s jinými panely. Převažuje zejména tenká linka. Akce se i přesto někdy stává nepřehlednou a sem tam není úplně jasné, co se stalo. I tak si ale myslím, že "Útok titánů 1" je dobrým úvodem do téhle série, která se může zajímavě vyvinout. Je vidět, že chtěl autor komplexně vytvořit vlastní svět, což se mu podařilo, navíc je z toho i komerční úspěch. Líbí se mi i společenská kritika, které se nebál a kterou si do komiksu vložil. Uvidíme, jak se série bude vyvíjet dál.

Komiks "Útok titánů 1" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

Noe 3: Čtyřicet dní a čtyřicet nocí (Noé 3: Et les eaux envahirent la Terre)

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v pevné vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2011 jako "Noé 3: Et les eaux envahirent la Terre", třetí díl ze čtyř. České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Scénář: Darren Aronofsky a Ari Handel

Kresba: Niko Henrichon

Už jsme ve druhé polovině komiksu "Noe", který má celkem čtyři díly. Stalo se toho poměrně hodně, což je trochu v kontrastu s tím, kolik se toho stane právě ve třetím dílu. Za sebou máme pochopení toho, že země prostě potřebuje potopu, protože bez ní by nebylo možné pokračovat ve vývoji v tom smyslu, jak to bůh, anebo někdo jiný zamýšlel. Ve druhém dílu jsme pak sledovali, jak Noe staví archu, která má být jediným místem, na kterém ještě někdo přežije. Archa však není místem pro lidi, je to místo hlavně pro zvířata, která mají přežít, jak jistě dobře víte, vždy jeden pár od jednoho druhu. Jenže lidé, co mají zůstat na souši a mají být tedy všichni utopeni, se svým osudem rozhodně nesouhlasí. Konec druhého dílu nás zachytil ve chvíli, kdy se spustil déšť, a hordy lidí se hrnou k arše se zbraní v ruce, aby se dostaly na palubu.

Lidé to však nebudou mít tak jednoduché, protože Noe se svou rodinou a svými zvířaty mají ochranu - padlé anděly, kteří mají podobu temných obrů. Ti se pustí do souboje s lidmi, a co si budeme povídat, akce je to, co zabírá v podstatě polovinu knihy. Díky tomu vám čtení velmi rychle uteče, protože můžete stránky obracet celkem rychle, tedy v případě, že vám jde hlavně o příběh a nikoli o ilustrace, které jsou opět úchvatné, ale k nim později. Ve druhé polovině se pak kniha zabývá tím, jaké jsou první dny na arše a jaké budou osudy postav, mezi kterými to nesmírně vře. Tohle je skutečnost, která byla skvěle zachycena i ve filmu, protože právě krutost, která se v příběhu objevuje, je jeho velmi silnou stránkou.

Pokud budeme mluvit o silné stránce komiksu, je to jednoznačně kresba Nika Henrichona. Kromě toho, že dokáže upoutat obálkou, tak jsou to hlavně vnitřní panely, jež vás dokážou naprosto ohromit. Hned druhá a třetí stránka samotného komiksu tvoří epickou dvojstránku, na které začíná bitva. Je to jeden z těch komiksových panelů, které by klidně mohly viset na stěně. Nebýt obrů, mohl by to být klidně obraz z nějaké velké bitvy. Ale Niko je skvělý i v případě menších panelů a komornějších scén. V takové míře se akčně představuje poprvé, což vůbec nevadí, protože on dokáže akci pojmout skutečně skvěle. Má ji výborně rozfázovanou a vy máte pocit, že sledujete skutečně film a ne jen stránky komiksu. Skoro si myslím, že v tomhle směru je akční sekvence komiksu lepší než ta filmová. Některé kresby/malby jsou pak skutečně krásné a ohromující.

Když se dění zklidní, vůbec to nevadí, protože i v tomhle směru je Henrichon výborný. Volí jiné bary, temnější, protože jsou přece jen všichni zavřeni v arše, ale to jen dopomáhá tomu, aby komiks měl na čtenáře ještě lepší efekt. Ten je částečně dán i příběhem, který se ale moc nikam neposouvá, což je dáno právě rozsahem akční sekvence. Přesto zde ale dochází k odhalování určitých důležitých momentů a jeden životní příběh se zde ukončí. Pak už jen zbývá dokončit to, jaké budou osudy osob, které na arše přežily. Vzhledem k tomu, že předpokládám stejný konec jako v případě filmu, asi to nebude úplně ono, ale třeba v komiksovém provedení a v této kresbě to celkově vyzní o něco lépe.

"Noe 3: Čtyřicet dní a čtyřicet nocí" je knihou, která dobře navazuje na to, co bylo doposud řečeno, ale zase vytváří trochu jiný dojem, protože té akce je zde opravdu hodně. Alespoň má příběh spád a my se ocitáme rovnou v potopě světa. Ta se v téhle knize ještě nepřežene, stejně jako se nepřeženou bouře mezi lidmi. Noe je krutým tyranem, alespoň podle mínění ostatních, na druhou stranu jsou jeho činy pochopitelné, pokud se smíříme s pozicí jeho postavy v mytologii. Nadále však přetrvává dojem, že to náboženství v křesťanském pojetí není až tak důležitá, i když víra zde na nás vykukuje, ale na druhou stranu je tohle pořád podání obecné, které by se dalo vztáhnout i k jiné mytologii. I v tomhle je síla tohoto komiksu.

Komiks "Noe 3: Čtyřicet dní a čtyřicet nocí" můžete zakoupit na stránkách Kniha.cz.

Na Comics blogu najdete recenze na knihy:
"Noe 1: Trest za krutost"
"Noe 2: Vše, co se plazí po zemi"

Ultimátní komiksový komplet 45: Věční (Eternals)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako čtyřicátou devátou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Věční" ponese č. 45. Původně vyšlo jako čísla 1 až 7 třetí řady série "Eternals" v nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v říjnu 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Neil Gaiman

Kresba: John Romita Jr.

Jestli jdete do komiksu "Věční" s tím, že se vám neskutečně líbil komiks "Ultimátní komiksový komplet 27: 1602", a říkáte si, že Neil Gaiman zvládl v marvelovském komiksu něco podobného podruhé, tak budete nejspíš celkem zklamáni. Nemyslím si, že je "Ultimátní komiksový komplet 45: Věční"špatný, ale jsou zde prvky, které ho celkem úspěšně srážejí. A ne, nejsou to schopnosti ani Gaimana, ani Romity Jr., který má tímhle skutečně bohaté zastoupení v rámci "Ultimátního komiksového kompletu". Naprosto zaslouženě. Společně ale stvořili něco, co nemá zrovna vhodné ukotvení a co nemusí každého oslovit.

No, společně vytvořili... Ono to není úplně jejich dílo, protože se základními východisky přišel legendární Jack Kirby, který postavy vytvořil, napsal jejich první příběhy a všechny je také kreslil. "Eternals" bylo v roce 1976 Kirbyho splněným snem, který o dva roky později skončil s devatenáctým dílem. Jack Kirby si chtěl vytvořit vlastní svět, který stojí na tom, že Země a život na ní byly stvořeny inteligentními obřími bytostmi, které tu nezanechali jen lidi, ale také Věčné, tedy v podstatě nesmrtelné lidi se speciálními schopnostmi, a pak ještě Devianty, podivné tvory, kdy žádní dva nejsou stejní. Kirby do svého příběhu vložil něco z kreacionismu, něco hodně z mytologie a vytvořil si vlastní svět, který musel naroubovat na Marvel Universe.

Právě tahle skutečnost, to, že v komiksu vystupují i superhrdinové, kteří jsou pro Marvel ikoničtí, je jedním velkým problémem. Vytváří se zde naprosto nová mytologie, která by měla zasahovat do světa Iron Mana, Avengers, X-Menů a dalších. V tomto příběhu se Iron Man a někteří Avengers skutečně objevují. Proč? Protože Marvel. Je to jednoduchá marketingová a obchodní politika. Když vydáme něco, kde budou naprosto neznámé postavy, nebude to mít takový úspěch, jako když tam nějakého toho supráka v legínách skutečně pustíme. Jejich význam ale není nijak zásadní, spíš jde jen o to, aby tu byla nějaká návaznost.

Neil Gaiman se s tímhle popasoval celkem úspěšně, i když anabáze s "Občanskou válkou" tu nesedí úplně dokonale. Budete mít však pocit, že je to něco ze světa, který znáte. Kdyby se z toho ti známí superhrdinové vybrali, zbude jen něco, co nemáte kam zařadit. Osobně se mi ale právě ta nezařazenost, ta možnost nové světa, velmi líbila. Když může mít Marvel několik různých verzí Zemí, proč by nemohla existovat jedna, kde superhrdinové nejsou, ale jsou tam jenom Věční? No, tohle rozhodování není na mně, ale logicky musí dojít k tomu, že o "Věčné" nebude až takový zájem. Ano, mluví se o nich, protože je vytvořil Kirby, mluví se o nich, protože v nich pak pokračovali Gaiman a Romita Jr., ale to je dáno jejich jmény, nikoli tím, že by byl vytvořen samostatný funkční svět. K tomu totiž nedošlo, a tak nemůže komiks dostatečně dobře fungovat.

Ukázka z Kirbyho "Věčných"

Základní zápletka komiksu "Ultimátní komiksový komplet 45: Věční" se točí kolem toho, že na Zemi jsou lidé, kteří si nepamatují, kým skutečně jsou. Je zde pouze jeden Věčný, který si tak trochu pamatuje svou minulost, ale není schopen ostatní přesvědčit o tom, že skutečně jsou Věčnými, stovkou vyvolených nesmrtelných, kteří v nepřítomnosti Nebešťanů mají hlídat Zemi. Mnohdy i před sebou samotnými. Gaiman představuje několika zajímavých postav, které pak vrhá do víru událostí, jež mají destrukční charakter. Aby tu epičnost završil, nechává jednoho Nebešťana, který byl dlouho pohřbený, vstát a postaví ho rovnou do parku v San Franciscu. Když už jsme u toho, tak tady více než jinde, jsem měl pocit, že má Gaiman dobrý smysl pro humor. Není to humor, který bije do očí, ale sem tam pocítíte nějakou tu chytrou a zábavnou narážku.

A ještě jedni starší "Věční"

John Romita Jr. odvedl skvělou práci. Pro tento komiks omezil veškeré dětinštější rysy, které jeho kresba někdy mohla mít, ale pořád je svůj, pořád to je ten Romita, kterého máme rádi. Postavy kreslí skvěle a výborně zapadl do stop po Králi Kirbym. Co mě naprosto nejvíce odrovnalo, to jsou scény, v kterých se objevují Nebešťané. Ty jsou neskutečné, krásně epické a dokážou vyrazit dech. Dvoustránkový panel se zlatým obrem je úchvatný a je vidět, že se Romita nebojí detailů a klidně i vykresluje, pokud je potřeba. Po stránce kresby není v podstatě možné co vytknout. Je to ta podivná neukotvenost příběhu a jeho zakončení, které je otevřené a na které nebylo pořádně navázáno, co sráží dojem, který i z celkové zápletky není takový, jak se na začátku tvářil.

Sám Jack Kirby při tvorbě

Transmetropolitan 10: Naposled (Transmetropolitan: One More Time)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako čísla 55 až 60 série "Transmetropolitan" a jako "Transmetropolitan: I Hate It Here" a "Transmetropolitan: Filth of the City" v nakladatelství Vertigo (dospělejší odnož DC Comics). Souborně v originále komiks vyšel jako "Transmetropolitan: One More Time" v roce 2011 u DC Comics. České vydání má 256 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Warren Ellis

Kresba: Darick Robertson a různí

BB/art vydal poslední díl série "Transmetropolitan", a aby to bylo skutečně pořádné čtení, jedná se o nejtlustší knihu v celé sérii. To není ani tak dáno samotným hlavním příběhem, který zabírá jen něco málo přes polovinu stran, ale je to dáno hlavně bonusovým materiálem, respektive dvěma speciálními vydáními. Ta vyšla jako "Transmetropolitan: I Hate It Here" a "Transmetropolitan: Filth of the City" - česky "Transmetropolitan: Nenávidím to tu" a "Transmetropolitan: Města hnus". To nejsou komiksy, ale jedná se o dvě speciálky složené z ilustrací různých autorů, do kterých jsou vloženy Spiderovy/Ellisovy novinové články, takže dostanete skutečně to, co Spider publikoval pro Slovo. Anebo alespoň to, co mu Warren napsal.

O co ale každému čtenáři šlo anebo půjde, když si kupoval, kupuje anebo bude kupovat tuhle poslední knihu? Tak především o to, aby se dočetl, jak ten hlavní příběh skončí. Základní předpoklady jsou dány. Amerika podivné budoucnosti, možná ani ne tak vzdálené, si zvolila za prezidenta pořádnou zrůdu a je nejspíš jen na Spiderovi, jak se s tím popasuje. Spider už ale svoje udělal, protože to zásadní odhalení přišlo v předchozím dílu, teď je jen potřeba přežít a snažit se prezidenta dokonale potopit a nenechat se stáhnout s sebou. Jenže Spider má ještě jiné problémy, a to problémy zdravotní.

Velmi časté užívání drog a jiných přípravků v množství více než malém a další kombinace těchto povzbuzovačů - a nejspíš nejenom to - vedly k tomu, že Spider s velkou pravděpodobností umírá. Jsme tedy postaveni před zásadní otázku. Přežije Spider Jerusalem do té doby, aby se dočkal alespoň svržení nenáviděného prezidenta, který si neméně přeje, aby tenhle šílený novinář, který se za každou cenu žene za pravdou, visel někde stažený z kůže? Tohle je souboj dvou osobností a musí dojít ke konfrontaci. Bez toho by to prostě nešlo. A samozřejmě k ní dojde. Jestli je skvělá, nebo ne, to nechám na vašem zhodnocení, já jen zhodnotím to, že před sebou máte finále, které si tahle série zaslouží. Máte pocit, že vše bylo řečeno a už není potřeba nějaké další navazující série ani ničeho jiného. Sloupky ilustrované od desítek různých autorů jsou pak už jen bonusem, který nijak nenarušuje finále příběhu a jeho vyznění.

Warrenu Ellisovi se podařilo to, co se třeba Garthu Ennisovi nepovedlo. Warren uzavřel svou geniální sérii se ctí a navíc ještě dokázal neskutečně pobavit, protože i v těch posledních sešitech je nesmírně zábavných a sžíravých. I když je Spider před smrtí, tak se sice sem tam propadá do stavů, kdy je rád, že stojí, ale jinak je pořád stejně cynický a jinak je to pořád stejně velký šmejd, kterého musíte milovat. Jeho neochvějná touha zničit prezidenta, který si to očividně zaslouží, je prostě motivující i pro čtenáře. Warren Ellis ale navíc vymýšlí dostatečně silné momenty, a tak je příběh nesmírně konzistentní a pevný, a to i v mírných odbočkách.

Co podtrhuje celou sérii a její kvalitu, to je samozřejmě kresba Daricka Robertsona, který tomu všemu dal výborné psychedelické vyznění, navíc se nevyhýbá gore momentům, a proto je "Transmetropolitan" opravdu čtení pro dospělé, které je nejen násilné, ale i chytré. Chytré sci-fi, to není něco, co by se v poslední době tak často vidělo, nemluvě o tom, když se k tomu ještě přidá přívlastek "politické". Ano, "Transmetropolitan" je chytré politické sci-fi, které vás dostane skvěle napsanými postavami a cynickou kritikou společnosti. Ne, to co vidíme, není zase tak vzdálená budoucnost, vlastně to dění od reality není vůbec moc daleko. Jen nám chybí ty skvělé drogy a halucinační reklamy. Jsem rád, že se u nás podařilo sérii vydat celou, protože tohle si čtenáři zaslouží.

Komiks "Transmetropolitan 10: Naposled" si můžete zakoupit na stránkách nakladatelství BB/art.

Na stránkách najdete recenze na komiksy:
"Transmetropolitan 1: Zpátky v ulicích"
"Transmetropolitan 2: Život je pes"
"Transmetropolitan 3: Rok parchanta"
"Transmetropolitan 4: Nová lůza"
"Transmetropolitan 5: Osamělé město"
"Transmetropolitan 6: Někdy příště"
"Transmetropolitan 7: Všechno, nebo nic"
"Transmetropolitan 8: Žalozpěv"
"Transmetropolitan 9: Lék"

Předstírat je prostě lhát (Faire semblant c'est mentir)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2007 jako "Faire semblant c'est mentir". České vydání má 148 stran a prodává se v plné ceně za 368 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Dominique Goblet

Kresba: Dominique Goblet

Dominique Goblet je belgická autorka, která u nás do roku 2014 nebyla moc známá, a to hlavně proto, že u nás nějaké její větší - ale i menší - dílo nevyšlo. Nakladatelství Meander se její absenci rozhodlo napravit a vydalo knihu "Předstírat je prostě lhát". V pevné vazbě najdete autobiografické dílo této nadané autorky, na které už z obálky poznáte, že se nejedná o autorku nutně klasických komiksů, ale že je to kreslířka a malířka, která si hraje s technikou a přináší do komiksu i něco, co pro něj není tak tradiční. Tedy samozřejmě v případě, že se na komiks díváme z mainstreamového pohledu. Jenže i kdybyste měli pocit, že to, co vám autorka představuje, je pouze "cosi" uměleckého bez smyslu, budete se mýlit. Hned předmluvou vám totiž ukáže, že má smysl pro příběh, pro pointu i pro vedení vyprávění a rozvržení scény.

U předmluvy můžeme zůstat, protože hned na samotném nadpisu "Předmluva" je patrné, že byl napsán červenou propiskou. V knize si Meander obecně hodně vyhrál s letteringem, protože si s ním hodně hrála sama autorka. V každé kapitole najdete různá písma, ale co je důležitější, jedná se o písma ručně psaná, takže skutečně nešlo použít jen nějaký přednastavený font. Za tohle určitě patří nakladatelství velký dík, protože tuto stránku komiksu nepodcenilo. A bez ní by to české vydání prostě nefungovalo. Ale ještě k té předmluvě. I v ní Dominique zůstala věrná červené lince, která je lehce rozmazávána. To je pak v kontrastu s další kapitolou, která je kreslená hodně měkkou tužkou nebo uhlem, navíc doplněna o různé odstíny hnědé a okrové s modrou, což vytváří podivný dojem odcizení, který je pro kapitolu nezbytný.

Pokračuje se ale dál, protože druhá kapitola se obejde téměř bez barev, jen ta běloba sem tam rozmývá všudypřítomnou černou. Dominique tady využívá efektu toho, že něco zasahuje do života postav a dělá to doslovně, ale zároveň krásně metaforicky. Tady je strašně moc vidět, jak dokázala o každém panelu a o každé části svého příběhu přemýšlet. Platí to o všech kapitolách, které jsou celkem čtyři, všechny různě dlouhé. V poslední kapitole pak využívá i naprosto abstraktní malbu, aby tak vyjádřila to, že vlastně nikdo neví, co se stane, ale něco život určitě přinese. Nikdy byste si nemysleli, že malba s minimem přechodů v barevném spektru dokáže tak efektně umocnit jediné slovo.

Jak jsem psal výše, jedná se o autobiografický komiks, kdy Dominique vychází ze svého poměrně komplikovaného vztahu s otcem. Ve čtyřech kapitolách, které nejsou chronologicky řazeny, ale prolínají se a vrací se v dění, je tento vztah představen, stejně jako je zde představen vztah, který má Dominique se svým přítelem, i když ten se rozhodně ještě nevzpamatoval ze svého vztahu předchozího, který možná ani ještě neskončil. Příběhově není komiks v žádném smyslu objevný, je emotivně silný a jsou zde momenty, na které nezapomenete právě proto, že se jedná o scény, které se skutečně staly. Ale je to primárně kresba, která jim dodává ten správný dojem, která vhodně působí na čtenáře.

Tady se ukazuje, proč je komiks tak jedinečné médium. Dokáže kresbu a vyprávěný příběh propojit takovým způsobem, že výsledný efekt na čtenáře je velmi silný, silnější, než kdyby byl příběh jen slovně vyprávěn, anebo naopak jen kreslen beze slov. Kresba i slova zde mají svůj význam a propojují se ve směsi, která je jako celek silnější než její jednotlivé části. Dominique před čtenáře staví svou galerii, pohled do svého života a zároveň zajímavou ukázku toho, jak může komiks vypadat. Velkou škodou pak je, že můžete mít po přečtení poslední stránky pocit, že toho bylo hodně vynecháno a že byste chtěli vědět víc. Bohužel, kniha skutečně končí, ale vždy si můžete "Předstírat je prostě lhát" znovu přečíst a užít si skvělé používání různých technik.

Ekonomix (Economix: How Our Economy Works (and Doesn't Work), in Words and Pictures)

Vydalo nakladatelství Paseka v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako "Economix: How Our Economy Works (and Doesn't Work), in Words and Pictures" v roce 2012. České vydání má 304 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.

Scénář: Michael Goodwin

Kresba: Dan E. Burr

Hm, americký autor, který hned v úvodu říká, že se sice snažil mluvit o ekonomice jako o jevu celosvětovém, ale vzhledem k tomu, že je Američanem, stejně se především zaměřuje na ekonomiku americkou. Tohle nebylo něco, co by mě na první pohled dostalo, a myslel jsem si, že se bude jednat o neobjektivní komiks, který bude zaměřený na kapitalismus. Asi více jsem se mýlit nemohl! Přiznám se, že mě trochu nahlodal Tomáš Sedláček, který je citovaný na obálce knihy. Pravda, spojení slov ekonomika a dobrodružný zní i po přečtení komiksu podivně, ale v jednom měl Sedláček rozhodně pravdu - ekonomie je zde podávána správně, protože k ní Goodwin přistupoval jako k detektivnímu případu, který osvětluje ze všech stran.

To hodnocení rozhodně není vysoké a rozhodně to není proto, že by Goodwin byl zapřisáhlý kapitalista a jako správný Američan velebil americký sen. Kniha o tomhle vůbec není. Kniha je primárně o dějinách lidstva v jeho ekonomické éře, již můžeme datovat od Adama Smithe, který je zde nesmírně důležitý, protože už od něj je možné sledovat, jak se ekonomické názory nesmyslně vyvíjely, jak se ekonomové oháněli Smithem, ale ve skutečnosti mnoho z jeho studií a textů zapomínali, ať už vědomě nebo nevědomě. Tohle samotné, pokud se o ekonomii trochu zajímáte, vám otevře oči a snadno vás přesvědčí o tom, že to, co se ve škole - myslím na univerzitě ekonomického zaměření - učí, jsou jenom výtažky z rozsáhlých prací, které jsou mnohem komplexnější a v konečném důsledku i správnější, na druhou stranu komplikované a mnohdy nevhodné pro praxi a nakonec i pro teorii.

Díky četbě "Ekonomixu" jsem si uvědomil, že to, co jsou vysokoškolská skripta, jsou prostě jen slátaniny, které vám ani trochu nedají pochopit to, co je ekonomie jako věda, a to jednoduše proto, že vám jsou mnohé informace zatajovány. A pokud si toho Smithe, Ricarda anebo i Marxe s Englesem neseženete, stejně nikdy nepochopíte, o co v té pavědě vlastně jde. Ekonomie je komplikovaná a nikdo z těch mužů ji nedokázal popsat tak, aby se dalo pochopit, jak ekonomiky fungují, protože to prostě není možné, respektive není to možné zjednodušit do matematického vzorce, který by v praxi fungoval. O tomhle ekonomie je - o teoriích, které na papíře vypadají skvěle a v praxi většinou nefungují.

Ono je "a nefunguje" v podnázvu knihy na obálce pouze v závorkách, ale právě v tom je krása celé knihy, protože nejen, že vám Goodwin dokáže vysvětlit, jaké jsou základy ekonomických teoriích, jaké osobnosti do ekonomie promlouvaly a s jakými myšlenkami a díly přišly, ale autor vás také seznamuje s tím, jak teorie nemohou fungovat a proč, a co to pro ekonomiky znamená. Nebojí se říkat pravdu na plnou hubu, což je ještě umocněno tím, že je velmi často cynický a sarkastický, v čemž ho podporuje skvělá kresba Dana E. Burra. Když budete knihu pročítat, budete si uvědomovat to, co už dávno víte. Že kapitalismus je stejné zlo jako jakýkoli jiný režim, ale problém je v tom, že prostě není moc možností k tomu, jak to změnit. Goodwin ale jde tak daleko, že ty změny navrhuje. Alespoň nějaké a částečné, které ale mohou vést k tomu, že se skutečně stav společnosti zlepší. Ekonomika je v podstatě politikou a politika má vliv na společnost jako celek. Pokud bude ekonomika fungovat špatně, bude špatně fungovat politika i společnost, stejně tak, pokud bude politika špatně zasahovat do ekonomiky, povede to také k úpadku společnosti.

"Ekonomix" je skvělá kniha v tom, že je nejen zatraceně poučná a že vám pomůže pochopit to, kde se dělají chyby, kdo je dělá a proč, ale také vám podá jasné důkazy toho, že ten stav je opravdu špatný a nezlepší se, pokud s tím něco neuděláme. Ano, je to částečně agitační kniha, ale pro všechny lidi. Navíc je to kniha nesmírně zábavná, a to díky tomu, že je to komiks. Dan E. Burr dodává vtip tam, kde by to text tak skvěle a tak snadno nikdy nesvedl. A díky jasné ironii, která z panelů doslova čiší, je ještě podtrženo vyznění toho, co Michael Goodwin těmi slovy sděluje. Není nadnesené, že tahle kniha může nahradit učebnice ekonomie, protože v případě toho, jak se vyučuje u nás (z jakých materiálů), by to skutečně zvládnout mohla. Dějiny ekonomie zde pochopíte jako nikde, navíc se naučíte i základy ekonomie analytické, které už pak stačí jen prohloubit. Autoři vás zahlcují daty, ale jejich forma výrazně usnadňuje pochopení. Vzorci zaplavováni nejste, což umožňuje pochopení knihy mnohem širšímu čtenářstvu. Nemohu jinak, než hodnotit maximálně.

Komiks "Ekonomix" vydalo nakladatelství Paseka, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

Čtyřlístek 1

Vydalo nakladatelství Orbis v roce 1969. Vydání má 24 stran.

Scénář: Jaroslav Němeček a Vladimír Urban

Kresba: Jaroslav Němeček

Ani nevím, co přesně jsem od prvního čísla čekal, ale tohle určitě ne. Věděl jsem, že postavy jsou v těchto číslech ještě kreslené trochu jinak, ale o to ani nejde. Spíš jde o to, že obsahově se nejedná o magazín, který by mě po prvním přečtení nadchnul. Snad je to tím, že už jsem na něj starý, ale spíše i tím, že se tvůrci, tedy především Jaroslav Němeček, hledali. Je to patrné v kresbě, ale i v tom, jak jsou příběhy vyprávěny. První číslo však vyšlo a pak se z magazínu stal fenomén. K vydání došlo v roce 1969 a jednalo se o větší formát, než v jakém je "Čtyřlístek" vydáván v současnosti. Magazín měl rozměr 200x285 mm, tedy trochu oříznutá A4. Vydalo jej nakladatelství Orbis - v současnosti je "Čtyřlístek" vydáván pod vlastním nakladatelstvím Čtyřlístek.

I na tomhle je vidět, že se "Čtyřlístek" stal značkou, která přetrvala neskutečně dlouho. Letos je to 45 let, což je krásné. V současné době najdete ve "Čtyřlístku" vždy více různých komiks a nejinak tomu bylo i v roce 1969, jen těch stran bylo o něco méně - pouze 24. Celkově je formát magazínu to, co je na něm skutečně výborné a ani dnes mu nejde moc vytknout. "Veselé obrázkové čtení" na obálce je doslovné a vy v magazínu najdete právě tohle. Různé komiksy, ale také hrátky, vtípky a překvapivě i prozaický útvar, který je ve středu magazínu - je ale samozřejmě ilustrovaný. Začneme postupně. Jen ještě k formátu. Ten není úplně celobarevný - střídají se barevné stránky s černobílými, kdy černobílá je doplněna oranžovou jako jedinou barvou. Plně černobílá stránka je tu jen jedna, a to pouze proto, že je to právě stránka s prozaickým textem.

První stránka hned za titulní je taková seznamovací, kde je popsáno, co to vlastně děti anebo rodiče drží v ruce. Trochu zvláštně se tu hraje se slovíčky, ale proč ne, může to zaujmout, je to hravé. Co následuje, to je rovnou příběh se Čtyřlístkem, ale kromě toho, že je vizuálně opravdu výrazně jiný - Myšpulín vypadá velmi staře, Fifinka je prostě divná - jedná se o příběh, který má prvky, jež nebudete poznávat. Například čtveřice nežije pospolu, ale znají se. Co se komiksu, který je v sešitě nejdelší (celých 9 stran) nemůže vzít, to je skutečnost, že se snaží jet. Je zběsilý a na těch devíti stránkách se toho stane opravdu hodně. Je to možná trochu na úkor přehlednosti, sem tam je ta vypravěčská zkratka až nepříjemná, ale pro seznámení s postavami je to dostačující.

Hned za prvním komiksem se Čtyřlístkem následuje třístránkové vyprávění "Kamki". Je to dobrodružný příběh napsaný Aloisem Junkem a ilustrovaný Václavem Junkem. Společně vytvořili i knihu "Bakuk, syn pralesa". Vyprávění je krátké celkem napínavé, odehrává se v Africe a je to vlastně legenda o jednom lidožravém zvířeti. Místy je to docela strašidelné a myslím, že tohle mohlo zaujmout spíš adolescenty než malé děti. Příběh není skvěle ukončen, ale ve srovnání s ostatními komiksovými příběhy, je přece jen jiný a do jisté míry vyniká. Za krátkou povídkou "Kamki" následuje jednostránkový komiks "Kryštofek a Pidivízek", což je takový hezký vtípek, který je vyprávěn v ilustracích, ale i textem pod nimi - bubliny chybí. Je to jen taková hezká, dětská anekdota a ukazuje se, že práci s textem bylo ještě potřeba trochu doladit. Přesah vět na řádky až pod další ilustrací mi vadil.

Zajímavou postavou je "Kouzelník Huryjáš", který si pro sebe uzurpoval rovnou pět stránek a pak ještě jednu stránku s malou hříčkou. Příběh je sledem gagů, které vyplývají z toho, že Huryjáš už je trošku senilní pán a ta kouzla se mu motají a vzpomenout si na to správné pro něj není jednoduché. A tak většinou hlavě sám sebe vystavuje nepříjemným situacím, které jsou zábavné. Musím říct, že snad i díky tomuhle grotesknímu pojetí se mi komiks "Kouzelník Huryjáš" líbil ze všech komiksů v prvním čísle nejvíce. Po Huryjášovi následuje stránka vtipů pro děti, některé jsou i docela chytré - většina vtipů je klasických textových, ale je zde i jeden ilustrovaný a jedna hříčka.

Předposlední stránka je taková trochu marketingová, protože se v ní primárně upozorňuje na jiné produkty nakladatelství Orbis, ale je to podáno opět hezkou, hravou formou. Právě marketing bych docela rád zdůraznil, protože hned z prvního čísla máte pocit, že Jaroslavu Němečkovi šlo o to, aby děti bavil, ale také mu šlo o to, aby budoval značku, která bude fungovat. Jak je patrné po pětačtyřiceti letech, povedlo se mu to na výbornou. Poslední komiks je pak na zadní obálce a je to opět jednostránkový vtípek, který navazuje na šibalskou tradici v Československém komiksu 20. a 30. let. Na první díl toho není úplně málo.

I když je první číslo magazínu "Čtyřlístek" v současné době velmi ceněno, musím říct, že svými příběhy mě zásadně nenadchlo. Je to tím, že si autoři teprve hledali cestu, snad je to i tím, že je zde určitá naivita příběhů, která mi prostě neseděla. Hlavně ten "Čtyřlístek" mi v tomhle provedení moc nesedl. Rozhoně se ale ukázalo, že jako časopis je to zvládnuto a že se jedná o magazín, který může něco nabídnout dětem malým i těm větším. Zvládnutá forma je jednoznačně tou nejsilnější zbraní, na kterou se později nabalily i dobré příběhy.

Korektor

Vydalo nakladatelství Plus v brožované vazbě v roce 2014. Vydání má 112 stran a prodává se v plné ceně za 169 Kč.

Scénář: Vilém Koubek

Kresba: Jana Kilianová

A mám tu český strip, který je na internetu již celkem známý. Najdete ho na oficiální internetových stránkách anebo pokud dáváte přednost Facebooku, tak si můžete dát, že se vám líbí tahle stránka. Tam můžete strip sledovat a nechávat se tímhle cynickým korektorem bavit poměrně často. Ve chvíli, kdy recenzi píšu, tak na internetu je číslo 114 tohoto komiksu. Pro ty, co mají knihu, je potěšující, že v sebraném vydání je již 140 kompletních stripů, takže ti, co si ji koupí, budou pěkně napřed. Navíc nechybí ani bonusy, které také rozhodně stojí za to, ať už to jsou doprovodné stripy anebo něco o autorech a tvorbě.

Kdo je to korektor? To je ten chlápek - anebo slečna, samozřejmě - který vám opravuje chyby v textu. Teď nemluvím o učitelích češtiny, ale o lidech, kteří tohle opravování dělají za peníze mimo školní ústavy, a jde jim jen o to, aby odevzdali váš text bez chyb, protože ono se předpokládá, že vy tam ty chyby uděláte. A uděláte, to je prostě dané. Bez toho se psát nedá. Navíc je pravděpodobné, že jako autor ani ty chyby neuvidíte. To vede k tomu, že takového člověka, jako je korektor, prostě potřebujete. Bez něj vlastně není možné, abyste napsali text správně. Korektor je pak ten člověk, kterého plánovaně vytočíte tím, jak špatně píšete. Přesně na tohle Vilém Koubek ve svých scénářích sází a Jana Kilianová s ním souzní v kresbě, která Korektora vystihuje jako skutečně cynického a zlého člověka.

O tom jednotlivé stripy jsou. O tom, jak jsou lidé neschopní psát správně a jak tím dokážou jiného člověka vytočit k nepříčetnosti a on je schopen dělat skutečně zlé věci. Anebo o nich alespoň mluvit. Korektor je cynická bestie a nenávidí všechny autory. Všechny, protože i kdyby se našel jeden, který bude psát skutečně bez chyb, bude ho nenávidět právě proto, že píše bez chyb. Situace je dostatečně zajímavá pro to, aby se dala vytvářet série, která bude funkční. Jenomže tady dochází k tomu, že když si sednete ke knize a čtete jednotlivé stripy za sebou, uvědomíte si jednu věc - ono je to téma dobré, ale 140 stripů o něm je docela dost a neopakovat se je skutečně těžké. To samozřejmě vede k tomu, že sem tam budete mít pocit, že se autoři opakují.

Opakování je celkem logické, protože komiks sází jednoduše na to, že v panelech se nic dít nebude. Budou zde stejné záběry na Korektora, který má trochu jinak otevřená ústa, trochu jinak otevřené oči, anebo se celkově trochu jinak tváří. Variabilita jeho výrazů je poměrně malá, což je samozřejmě naprosto záměrné. Velkou devizou autorů je skutečnost, že tohle využívají i ku prospěchu některých vtipů. Když si budete kupovat knihu, hned se podívejte na zadní obálku, ať víte, o čem mluvím a ať vás "Korektor" svým humorem dostane rovnou v knihkupectví.

"Korektor" je jedním z nejlepších českých stripů, ale přesto mám k němu určité výhrady. Kromě toho, že je to opakování některých vtipů a point, je to i omezenost tématu. Strip se v podstatě zaměřuje pouze na korektora a jeho pohled na lidi, ale stripy o češtině a o tom, jak je przněna, zde chybí. Přitom si myslím, že i z toho by se dalo něco vytřískat. Pravda, sem tam tu nějaké ty narážky na češtinu jsou, ale z korektorské praxe bych si představoval víc perliček. Ale o tom asi tenhle strip moc nebude. Bojím se však toho, že tím se nemá kam posunout a brzy se stane stereotypním, anebo prostě skončí. Ke knižnímu vydání lze snad vytknout jedině to, že stripy jsou celkem malé, nadále se však čtou dobře. Bonusy jsou zajímavé a místy docela zábavné.

Komiks "Korektor" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Hra o trůny: Grafický román 2 (A Game of Thrones: Volume 2)

Vydalo nakladatelství Egmont v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo v roce 2013 jako "A Game of Thrones: Volume 2". České vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Daniel Abraham podle románu George R. R. Martina

Kresba: Tommy Patterson

Musím říct, že z první knihy jsem byl nadšený. Není se čemu moc divit. Autorům se podařilo neskutečně rozsáhlý svět převést do poměrně smysluplného příběhu, a to i ve formě komiksové. Mohly zde být poměrně logické obavy z toho, že se to nepovede, že předloha je příliš skvělá, že je zde oblíbený seriál, atd. Ale ono se to povedlo a komiks se dobře četl a čtenář se v ději neztrácel, a to i přesto, že se rozvíjelo poměrně velké množství linií, které se neuzavřely, a objevovalo se velké množství postav, které bylo nutné navzájem odlišit. Druhá kniha komiksové adaptace pak pokračuje v pohodném duchu, ale moje nadšení trochu opadlo.

Nejprve k ději, a pak k tomu, proč se mi tohle zamlouvalo o něco méně. Děj se nám rozvíjí, ale celkem pomalu. Tady je vidět krása knihy, která si to může dovolit, a naopak trochu omezení komiksu, kde ten rozvoj bude trvat trochu déle. Ale to zase tolik nevadí, protože ten příběh je zajímavý. Intriky, krásné ženy, stateční muži, krutá úmrtí a do toho vlastně detektivní příběh, který se celým dějem vine jako červená nit. Tohle je ve fantasy dobré, strhne to váš zájem a vy budete chtít vědět, jak to dopadne. Ne, že byste se to již v této knize měli dovědět.

Příběh ale není zajímavý jen v tomto směru, kdy chcete vědět, co se děje kolem krále Roberta, kdo má na svědomí podivná úmrtí nebo zranění mladého Starkova syna. Právě Stark je postavou, které fandíte, což je celkem logické. Stark je v centru, ale jsou zde i další, ať už je to kdokoli z jeho dětí, anebo i krásná Dany, jejíž dračí linie se ještě musí rozvinout. Výbornou postavou je samozřejmě i Tyrion, který si to v téhle části příběhu pořádně vyžere, i když přece jen možná trochu nezaslouženě. Rozhodně je zde ale výborný potenciál pro další vývoj.

Co se komiksu také nemůže vzít, to je kresba, která je prostě výborná a která je to, co pomáhá komiksu, aby vás bavil. Tommy Patterson je skvělý jak ve chvíli, kdy kreslí akci (škoda, že je jí celkem málo), tak i v momentě, kdy je dění klidnější a on se zaměřuje na jednotlivé postavy. Jsou vybírány skvělé úhly, ale jak bylo uvedeno v bonusovém materiálu, který je opět bohatým náhledem do vytváření komiksu, konkrétně jedné části (rytířský souboj), je to dáno i scénáristou a redaktorkou, protože v některých případech to byli právě oni, kdo měnili úhly k lepšímu. Přesto je to kresba, kvůli které se mi tenhle díl líbil méně. Problém je v tom, že postav už je tolik, že mi některé splývají, protože jednoduše vypadají podobně. Tohle bych viděl asi jako jedno z hlavních negativ. A možná i to, že některé scény vypadají celkem zbytečně, ač jistě pro příběh mají význam. Ale třeba Dany se objevuje v jediné scéně, která se zdá na první pohled zajímavá hlavně tím, že dívka je zde nahá.

Tommy Patterson

Kniha "Hra o trůny: Grafický román 2" pokračuje v tom, co první kniha začala. Je zde dostatek násilí, je to dostatečně sexy, jsou zde kontroverzní scény, které nejsou pro mainstream typické, což jen posouvá komiks výše. Jsou zde ale prvky, které příběh trochu srážejí, a to je v první řadě jeho šíře a obrovské množství postav, ke kterým si ani neuděláte vztah. A možná se v nich začnete ztrácet, což povede k tomu, že vám uniknou některé nuance děje. Opět ale musím pochválit rozsáhlý bonus, kde je krásně vidět, jak se komiks vytváří, a jako nahlédnutí do kuchyně je to skvělé, protože můžete sledovat práce od románového textu, přes scénář, kresbu až po lettering a kolorování. Takové bonusy se mi rozhodně líbí. Doufám, že v tomhle směru třetí díl nepolevil.

Komiks "Hra o trůny: Grafický román 2" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Egmont.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Hra o trůny: Grafický román 1".

Galaxia (román)

Vydalo nakladatelství XYZ v pevné vazbě v roce 2014. Vydání má 256 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.

Text: Václav Šorel

Ilustrace: František Kobík

Románové zpracování komiksu "Vzpoura mozků" mi uniklo a zatím jsem ho nečetl, ale "Galaxii" jsem si ujít nenechal, protože mě docela zajímalo, jak se Václavu Šorelovi podařilo převést tenhle výborný komiks, který mám osobně velmi rád, do prozaického útvaru. Strašně se mi líbila béčkovost námětu, která byla skvěle podána a zapadala do sci-fi příběhu, kde měli pánové Šorel a Kobík velmi propracovanou technologickou stránku. Tohle se promítlo do románu, ale přece jen trochu jinak, což nakonec vedlo i k tomu, že román nemá takovou sílu jako komiksové provedení a dojem se z něj celkově ztrácí.

Příběh zůstal zachován a došlo k jeho částečnému prodloužení. Jsou zde scény, které se do komiksu nevešly, scény, které by byly v komiksu navíc, ale v románu fungují. Anebo by fungovaly, pokud by byl román psán jinak. Já nechci tvrdit, že má Václav Šorel špatný styl, na to ho mám moc v úctě, ale jeho pojetí, které vychází z osobního přesvědčení, vede k tomu, že román není pro současného, moderního čtenáře příliš zajímavý a špatně se mu bude číst. Bohužel román nefunguje moc ani jako nostalgická vzpomínka. Ono je pořád lepší si vzít ten komiks a vrátit se k němu, protože ten je prostě skvělý.

Příběh vypráví o dvojici astronautů, kteří po průletu červí dírou (po událostech v románu "Vzpoura mozků") jako jediní přežijí zkázu lodi Galaxia. Ta má naštěstí funkční ještě postranní raketu a v dalších částech fungují některé prvky, které jsou nezbytné pro přežití. Díky malému modulu se přenesou na blízkou planetu, která se velmi podobá Zemi a kolem které obíhá vesmírná laboratoř. Nejprve navštíví laboratoř, aby zjistili, že je prázdná, ale že obyvatelé planety byli podle všeho vyspělí. To se ovšem podle všeho změnilo, protože během přistání na planetě zjišťují, že místo lidí tu žije obrovský hmyz. Nakonec se setkají i s lidmi, ale ti jsou v menšině a musejí se ukrývat před obřími pavouky a sršni, nemluvě o tom, že ještě dál číhá hrozba větší, nebo minimálně početnější.

Jak říkám, příběh je totožný, jde pak primárně o záchranu lidí, které na planetě naleznou. Hodně se zde akcentuje to, co člověk dokáže udělat, a tak místy vyznívá sci-fi jako ekologická agitace, ale není to až tak podtrháváno, aby to vyloženě otravovalo. Problém je naprosto někde jinde. Václav Šorel je skvělý v technických popisech, v tom jak vypadá loď, její části, to, co mají na sobě astronauti, jaké zbraně používají. Bohužel tahle techničnost narušuje plynutí děje, který se místy hodně zadrhává. A ač mě to mrzí, není to jediný problém. Václav Šorel je z podstaty takový skaut, a tak je jeho dílo nesmírně korektní, což jednoduše vyznívá naivně a zastarale. Vyhýbá se násilnějším a kontroverznějším scénám, raději se věnuje technickým popisům, případně delším pasážím, kde se moc nemluví. Podobně pak dopadá i romance, která je taková konzervativní, skoro austenovská, s náznakem nějaké chemie, která není rozvedena.

Václav Šorel rozhodně není špatný autor, ale jednoznačně je mnohem lepším komiksovým scénáristou než prozaikem. Alespoň pokud bych měl soudit na základě této knihy. Kniha se nečte příliš dobře, nedokáže strhnout. Velkou výhodou nejsou ani vložené kresby Františka Kobíka, které někdy nejsou ani vhodně volené a nejsou dokreslením děje. Tohle samozřejmě nepadá na vrub autora, ale toho, kdo dával knihu dohromady. Je to škoda, ale tak dnes je trend retra, tak se vracíme ke starším věcem. Výraznějším počinem však rozhodně bylo opětovné vydání Šorelových komiksů, které jsou i po letech skvělé. "Galaxia" v románovém provedení nemá čím oslnit. Bohužel.

Román "Galaxia" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Na Comics Blogu můžete najít recenzi na komiks "Galaxia".

Y: Poslední z mužů 10: Odpovědi (Y: The Last Man 10: Whys and Wherefores)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako díly 55 až 60 série "Y: The Last Man" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "Y: The Last Man 10: Whys and Wherefores" u Vertiga v roce 2008. České vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian K. Vaughan

Kresba: Pia Guerra, José Marzán, Jr.

Nakladatelství BB/art v poměrně krátké době dokončilo dvě série, které u nás vycházely a které jsou velmi kvalitní. Tou první byla série "Transmetropolitan", která skončila skvěle, a Spider Jerusalem se s námi rozloučil ve své vrcholné formě. Druhou sérií, která se završila desátou knihou, je "Y: Poslední z mužů". Je to finální setkání s Yorickem Brownem a jeho opičákem Ampersandem a s dalšími postavami. Tentokrát ale nečekejte žádné bonusy, Brian K. Vaughan a ostatní tvůrci se zaměřili pouze na příběh, což jim také vyšlo. Děj se uzavřel a myslím, že skončil se ctí. I když jsou zde momenty, kdy máte pocit, že nebylo všechno řečeno, případně, že to bylo řečeno z rychlíku, celkově to k sérii sedí a nebudete mít nejspíš pocit, že vám něco uniklo, nebo že jste byli o něco zásadního ochuzeni.

Co by se vlastně ještě mělo zakončit? To hlavní bylo řečeno, a co bylo skutečně příčinou nákazy, to se najisto nikdy nedovíme. Ani desátá kniha nedává jasnou odpověď, spíš vám ještě víc zamotá hlavu. S tím se nedá nic dělat, protože to, co je hlavní, to je skutečnost, že Yorick musí najít Beth. Svou lásku, kterou před pěti lety požádal po telefonu o ruku, ale pak se všechno podělalo. Všichni muži, nebo alespoň většina z nich, prostě zemřela. Najde Yorick svou milovanou? Tohle je ta základní otázka, na kterou je zodpovězeno, a vy si uvědomíte, jak je tenhle příběh vlastně krásný po stránce vztahové. Brian K. Vaughan je krutý romantik a ty emoce na vás budou v tomto případě skutečně čišet.

Příběh se v desátém dílu skutečně uzavírá a vy se dovíte to zásadní, co potřebujete. Budete vědět, jak to dopadlo s Izraelkami, jak to dopadlo s Héró, s první Beth i s druhou Beth, které už dříve Yorick udělal dítě, jak to skončilo s Ampersandem a vlastně i s lidstvem. Brian K. Vaughan v tomhle smyslu nenechává otevřené dveře a končí tak, jak byly charaktery rozepsány a jak byly navrženy. Yorickův příběh je přesně takový, jaký byl jeho život. A i když byl hodně velkou část série pořádnou osinou v zadku, nakonec je to on, s nímž ten příběh silně prožíváte, a ty emoce jsou opravdu hluboké. Když jsem komiks před pár lety četl poprvé v angličtině, emoce mě dostaly - to znamená, že jsem u toho finále prostě bulel. Teď, když jsem komiks četl podruhé, nebyl zážitek o nic menší.

Ano, mohlo by se říct, že to bylo trochu prvoplánové, ale to si nemyslím. Příběh nemá nutně šťastný konec, nemá ani jednoduchý konec, a to rozhodně prvoplánové není. Tvůrci společnými silami zakončili sérii se ctí a je vidět, že se finále nepokusili podcenit. Jen ta poslední kapitola, která je delší než ostatní, je složená spíše z takových krátkých scén. Vlastně je to něco, jako když na konci filmu máte ještě text o tom, co bylo s postavami dál. Jsou to ale hezké scény, které se proplétají finálním setkáním s Yorickem v době, kdy nám trochu zestárnul. Všechno se tak pěkně završí a my tak máme v knihovničce další kompletní sérii, kterou si konečně můžeme přečíst celou, protože si myslím, že "Y: Poslední z mužů" je jedním z těch příběhů, které by se měly číst najednou. Tak jsou skutečně silné. Nemůžu se dočkat, až se k téhle sérii zase někdy vrátím.

Predátor Omnibus 2 (Predator Omnibus, vol. 2)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew v pevné vazbě v roce 2010. Obsahuje následující příběhy (v původním vydání):

Predator: Big Game (1991)
Predator: God's Truth (1990)
Predator: Race War (1993)
Predator: The Hunted City (1993-1994)
Predator: Blood on Two-Witch Mesa (1994)
Predator: Invaders from the Fourth Dimension (1994)
Predator: 1718 (1996)

Souborně jako "Predator Omnibus, vol. 2" vyšlo u nakladatelství Dark Horse v roce 2008. České vydání má 352 stran a prodává se v plné ceně za 899 Kč.

Scénář: John Arcudi, Andrew Vachss, Charles Moore, Terry Laban, Jerry Prosser, Henry Gilroy

Kresba: Evan Dorkin, Rob Walton, Randy Stradley, D. Alexandra Gregory, Scott Fischer, Howard Cobb, Jim Somerville, Igor Kordey

Po knize "Predátor Omnibus 1" jsem byl docela zvědavý, jak se to dál vyvine a jestli se bude pokračovat v linii okolo Dutchova bratra. Bohužel přišlo velké zklamání, kterým je právě tahle druhá kniha. Nedočkal jsem se zde pokračování toho, co bylo v předcházející knize, ale prostě se jede dál, vymýšlejí se nové příběhy a na ty se případně navazuje. Hned první příběh je příkladem toho, že se na něj později naváže. "Velká hra" je příběhem o jednom indiánovi, který dělal v armádě, dokud se něco pořádně nepodělalo. Samozřejmě, že došlo k dalšímu útoku predátorů. Jejich spojení s armádou a indiány není špatné, ale je to v podstatě jediný přínos do mytologie.

"Pravda pravdoucí" je kraťas, který se zaměřuje na jednoho trestance. Ten se snaží uniknout vězení a setkává se s predátorem kdesi v lesích a bažinách. Když se na komiks podíváte, tak to, co vás rozhodně nejvíce zaujme, je jeho černobílé provedení, což je přece jen zajímavý kontrast k plnobarevnému zbytku. Finále příběhu také není špatné, ale je to jen taková klasická jednohubka, která neurazí. Aby se ukázalo, že ty delší příběhy tvůrcům pořád šly, tak následuje "Rasová válka". Tohle je klasický americký městský/vězeňský thriller, do kterého je ještě navíc šoupnut predátor. Jde tu o rasovou válku ve vězení, která je skutečně využita až v úplném konci, ale hlavně zde jde o tým, který se snaží získat tělo predátora, protože tohle se ještě někomu nepovedlo.

"Městský lov" se tváří jako noirová gangsterka, do které se predátor připletl v podstatě náhodou. Nutno říct, že je to ale přece jen oživení žánrovosti knihy a přispívá to alespoň k tomu, že jsou zde příběhy, které jsou v tomhle směru různorodé. Není to však nic, co by vás příběhem nějak nadchlo, nejspíš si po přečtení celé knihy ani nebudete pamatovat, o čem byl zrovna tenhle kus. Následuje komiks "Masakr v Two-Witch Mesa", což je pokračování příběhu "Velká hra". Vracíme se k indiánovi, který se nedokázal vyrovnat s následky událostí, jež si prožil v prvním komiksu, ale ono nejde o to, aby se s nimi vyrovnal, protože v tomhle kousku se vracíme do minulosti jeho předků. Je zde otevřený konec, tak uvidíme, jestli se alespoň k tomuhle ještě vrátíme - v téhle knize k tomu nedošlo.

Předposlední je příběh "Vetřelci ze čtvrté dimenze", který se mi v rámci knihy líbil nejvíce, ale je třeba říct, že je to jen pro mojí lásku k béčkovým filmům, které jsou zde krásně oslavovány/parodovány, navíc se zde zmiňuje i skvělý William Castle a tak trochu v jeho duchu je celý děj veden. Efekty jsou zde skvělé a já jsem měl skutečně pocit, že jsem v béčkovém filmu z 50. nebo 60. let. Tohle se mi prostě líbilo a pro mě je to příběh, který nejvíce vyniká. Jak ale říkám, u mě je to dáno láskou k béčkové produkci. Na závěr je pak ještě přidán kraťas "1718", který minimálně zaujme proto, že jednou setkání s predátorem nedopadá tak, jak by se dalo očekávat. "Predátor Omnibus 2" je tak ve srovnání s příběhy v prvním dílu jen klasickým komerčním projektem, kde jde hlavně o to těžit z toho, že predátory mají lidi rádi a koupí s nimi cokoli. Tak snad trojka bude o něco lepší.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Predátor Omnibus 1".

Macanudo 7 (Macanudo Nº7)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2007 jako "Macanudo Nº7". České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Liniers

Kresba: Liniers

Číst "Macanudo", to je jako pohlazení. Když se cítíte špatně, je vám pod psa a otevřete si některou z knih od Linierse, a je v podstatě jedno, která to bude, jeho stripy vám dokážou zvednout náladu. Ne proto, že jsou vtipné, protože někdy nejsou - "Macanudo" není primárně o humoru, i když zde nechybí - ale jednoduše proto, že před sebou budete mít něco krásného, umělecky zajímavého, něco, co se vás dotkne tam někde hluboko ve vás, a vy si řeknete, že ten dnešní den možná za moc nestál, ale to neznamená, že se zítra neprobudíte a den nebude mnohem lepší. Anebo se za hodinu stane něco pěkného a vy zase budete šťastní a budete se usmívat. Tohle není zrovna málo a "Macanudo" to skutečně dokáže.

Ukázka v původní španělštině, abyste mohli vidět, jak dobrou práci Meander odvádí s letteringem

Nakladatelství Meander se docela rozjelo a v roce 2014 vydalo rovnou čtyři knihy Liniersových stripů. Takže ve chvíli, kdy čtete tuto recenzi, je již na trhu také osmá kniha, na kterou vám brzy přinesu recenzi. Musím ale přiznat, že je zrovna o tomhle komiksu celkem komplikované něco psát, protože on je prostě tak dobrý a krásný, tak se vás dotkne jako málo věcí. A navíc je to pořád strip. Pravda, "Calvin a Hobbes" se vás mohou dotknou podobně. Ale tam, kde Bill Watterson zůstává věrný jedné kresbě a především černobílé, tam je Liniers neskutečně barevný. I on má svou formu, svůj rozpoznatelný styl, ale přece jen si s ní dovolí víc a sem tam experimentuje i se svou klasickou kresbou a překvapí vás. I v téhle knize uvidíte, jak si dokáže pohrávat s různými styly.

Do knihy vás tentokrát uvede nikoli textová předmluva, ale jeden strip, který nekreslil Liniers, ale Lewis Trondheim. Jak už to tak bývá, je klasicky vtipný a skvěle se napojil na Liniersovu poetiku. Vy už pak můžete rovnou padnout do světa argentinského tvůrce, který se vás snaží dostat tím, jak je jiný, ale i tím, že sem tam jako kdyby nevěděl, co by měl psát. Tohle je vidět například na jeho konceptuálech. Vymykají se ostatním stripům, ale i když by se mohlo říct, že to je opravdu jen něco, čím chtěl vyplnit sérii, ve skutečnosti jsou to imaginativní kousky, které mohou přitáhnout zase trochu jiné čtenáře. "Macanudo" je neskutečnou směsicí všeho možného a právě tahle jeho různorodost z něj dělá něco naprosto unikátního.

Přesto se nemusíte bát, stále se vracejí postavy, které máte rádi. Vidět je to třeba i na obálce, která je krásnou fotografickou kompozicí s panem Olivou, a to jak na přední obálce, tak i na zadní obálce, která je nádherně hororová. Liniers jednoduše dál dokazuje, že je autorem, který se snaží rozdávat nejen radost, ale i pochopení, naději, lásku, přátelství, a možná i trochu bezmoci, hlouposti, snílkovství a dalších pocitů, které ve vás vzplanou. Celá kniha pak funguje jako krásně emotivní kousek, který ve vás rozlije příjemné teplo a vy si opravdu můžete připadat šťastní a v klidu. Je to jako pohlazení po duši, které vás ještě nějakou dobu bude těšit a hřát.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Macanudo 1"
"Macanudo 2"
"Macanudo 3"
"Macanudo 4"
"Macanudo 6"

Ultimátní komiksový komplet 35: Black Panther - Kdo je Black Panther? (Black Panther: Who Is the Black Panther)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako padesátou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Black Panther: Kdo je Black Panther?" ponese č. 35. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 čtvrté řady série "Black Panther" v nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v listopadu 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 219 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Reginald Hudlin

Kresba: John Romita Jr.

Jsem rád, že se nám v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" ve větší míře představil další ze superhrdinů Marvelu, navíc příběhem, který se ještě jmenuje tak krásně "Kdo je Black Panther?". Black Panther byl tak trochu neznámou, ale trochu se o něm u nás vědělo, že je z Wakandy a že není úplně standardní součástí Marvel Universe. To se potvrzuje i v tomhle případě, protože zde všichni ostatní superhrdinové absentují a dění se zaměřuje pouze na Black Panthera. Ale tak má se nám představit, je dobře, že tak činí zrovna způsobem, který se nevěnujeme ničemu jinému, ale jen jemu. A rozhodně je co vyprávět, protože říše Wakanda je zajímavou zemí.

Wakanda je africká země a Black Panther je čistě africký a černošský hrdina. Sám autor Reginald Hudlin se v závěru hodně rozpovídal o tom, jak chtěl Black Panthera pojmout a je na něm strašně moc vidět, jak chtěl zdůraznit to, že je černoch, že černoši jsou jiní a mají jinou historii, jiné zvyky, jinou kulturu. V rámci toho, že se svět snaží být jednotný, mi vlastně přijde, že Hudlin říká, že být černochem je super a mělo by se to pořádně zdůraznit. Nevím, proč by nemělo být super narodit se jako černoch, na druhou stranu nevím, proč není stejně super být bělochem, Hispáncem nebo Asiatem. Hudlin jen ukazuje, že ty rozdíly mezi rasami v Americe jsou a samy menšiny je hodně přiživují.

Ano, asi to z předchozího textu celkem jasně vyznělo. "Kdo je Black Panther?" je politický komiks. Politika je zde akcentována a zdůrazňována, sem tam dojde i na nějaké rasové narážky, ale primárně jde o to, že Black Panther je nám ukázán jako silný hrdina, který nejde daleko pro ránu, když je potřeba, ale především je to vlastenec, který bojuje za Wakandu a její lidi, kteří jsou neustále napadáni. Samozřejmě je důležité, že black Panther dokázal porazit všechny superhrdiny jako Captain America nebo Fantastic Four. Také aby neporazil, když je to černoch. Přiznám se, že mi politika na komiksu vadí. Obecně nemám politické věci moc rád, to je prostě můj úděl. Ale kousnu to, když je dobrý příběh. Jenže tenhle je... takový celkem obyčejný.

Jak jsem řekl, soustředíme se na Black Panthera, ale možná ještě více scén je zde s jinými osobami, především těmi, které chtějí Black Panthera svrhnout a Wakandu ovládnout, protože země je jedinou oblastí, kde se nachází supervzácné vibranium. Pantherovi je vykonstruován klasický záporák a oba jedou na velké vlně pomsty a oba mají důvod, proč se do toho druhého pustit. Amerika je zde pak ukázána jako národ, který má chuť okupovat, ale když k tomu nemá skutečně dobrou příležitost a vypadala by blbě, ustoupí. No, nevím, jestli v tomhle směru komiks až tak dobře reflektuje realitu. On si prostě jede svoje a je mu celkem jedno, jak to opravdu funguje, prostě to musí vypadat dobře a černoši musí být za cool týpky.

Reginald Hudlin

Dívka, která si hrála s ohněm (The Girl Who Played with Fire)

Vydalo nakladatelství Host v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako "The Girl Who Played with Fire" v roce 2014 u DC Comics, respektive u jeho odnože Vertigo. České vydání má 272 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Denise Mina podle románu Stiega Larssona "Dívka, která si hrála s ohněm"

Kresba: Andrea Mutti, Antonio Fuso a Leonardo Manco

Na začátek se rovnou přiznám, že když jsem zjistil, že vyšla komiksová adaptace Larssonova druhého románu ze série "Milénium", byl jsem k ní trochu skeptický. Pravda, knižní předlohu jsem nečetl, protože přes všechny ty komiksy prostě nestíhám číst klasické knihy, ale zrovna druhý film, který jsem vidět stihl, se mi ze všech tří líbil nejméně. Trochu jsem se tedy komiksového zpracování obával, ale líbilo se mi, že se Vertigo a následně i nakladatelství Host rozhodly, že knihu vydají pouze jednu a nikoli jako příběh rozdělený na dvě části. Ano, částečně je to menším počtem stran, ale na druhou stranu je tohle krok, který knize velmi prospěl.

Proč? Odpověď je jednoduchá: Když to čtete takhle dohromady, celý příběh druhé knihy v jednom komiksu, vtáhne vás to. Vlastně vás to doslova vcucne a vy si budete užívat to, co čtete. Pro mě je tahle kniha skutečně skvělou, protože se jí podařil to, co u mě druhý film nedokázal. Komiks mě vtáhl a já jsem měl pocit, že čtu parádní thriller, který musím dočíst, protože jinak nebudu spokojený, jinak nebudu moct vydechnout. A i když vím, že konec je otevřený a je potřeba ještě třetího dílu, nic to nemění na tom, že jsem si knihu neskutečně užil a že jsem skutečně měl thrillerový zážitek. Doslova jsem hltal jednu stranu za druhou.

Příběh se nám dál točí kolem Lisbeth Salander, která se tentokrát dostává do centra dění. Dál je ale zaměřeno na Mikaela Blomkvista, který zde má více prostoru než ve filmu. Společně, i když každý na vlastní triko, se více zaplétají do tématu obchodování s bílým masem. Larsson a následně i Denise Mina skvěle gradují příběh a postupně rozplétají jednotlivé nitky, které vedou k nám známým protagonistům, kteří se ale ocitají v naprosto novém světle. V tomhle je komiks až překvapivě dobrý, především i proto, že se vám moc nestává, že by se vám nějaké postavy pletly a vy jste měli problém, že vlastně nevíte, kdo je zrovna na stránce, co dělá a proč to dělá. Neříkám, že se to nestane ani jednou, stane, ale celkový příběh před vámi vykvete a pointa se v něm neztratí.

Denise Mina ukazuje, že je skvělou autorkou a má smysl pro vedení příběhu a jeho gradaci. Povedlo se jí kvalitně adaptovat známý román, což je o to větší problém, protože populární věc bude pod větším drobnohledem. Knize možná trochu ubližuje, jak je zakončena, ale tak to už je autorský záměr samotného Larssona. Denise Mina se s tím poprala skvěle a je vidět, že i když je spisovatelkou, ví, kdy má mlčet. A to je pro tenhle thriller neskutečně důležité. Jsou zde stránky bez textu, stránky, které urychlují děj, ale zároveň vyjadřují emoce. Tohle je komiksový film, ale přitom nebudete mít pocit, že se díváte na to samé, co natočili Švédové. Komiks je dostatečně jiný, díváte se na vizuálně jiné postavy, čtete naprosto nové zpracování. A za sebe musím říct, že se mi tohle zamlouvá více než filmové zpracování.

Je vidět, že Vertigo je prostě někde jinde než DC, a i když jde trochu na jistotu, když vydává tak známý román v komiksové adaptaci, samotný komiks tím nijak neutrpěl a nebyl podceněn. To je strašně dobře, protože tohle se mohlo snadno zvrtnout. S knihou "Dívka, která si hrála s ohněm" dostanete výborný komiksový thriller, kde vám možná chvílemi bude trochu vadit "špinavá" a místy nepříliš detailní kresba, v níž se ztrácí výrazy, ale když si na ni zvyknete, uvědomíte si, že i ona umocňuje zážitek, který je dle mého výborný. Larsson měl pro druhou knihu trochu podivnou zápletku, kde jsou zvláštní, nucené zvraty, ale v komiksovém provedení mu to můžeme odpustit. Až mě samotného překvapilo, jak je tenhle komiks dobrý.

Komiks "Dívka, která si hrála s ohněm"zakoupit v eshopu nakladatelství Host.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Muži, kteří nenávidí ženy 1"
"Muži, kteří nenávidí ženy 2"

Nejdůležitější věc na světě

Vydáno autorem vlastní nákladem a prostřednictvím finančních prostředků získaných od Ministerstva kultury ČR a od fanoušků na Startovači v brožované vazbě v roce 2014. Kniha má 64 stran a prodává se za cenu 230 Kč.

Scénář: Vhrsti

Kresba: Vhrsti

Vhrsti je autor, kterého mám osobně rád, a to i přesto, že se mi podobné komiksy zase až tolik nelíbí. Vhrsti ale dává do svých komiksů duši, dává do nich specifické kouzlo a pokaždé, když od něj něco čtu, tak si prostě říkám, že to je krásné, laskavé, hezké. Nejinak tomu bylo v případě komiksu "Nejdůležitější věc na světě", který Vhrsti rozjel na Startovači a také s přispěním startérů se mu podařilo komiks vydat, i když ten byl financovaný i za podpory Ministerstva kultury naší malé zemičky. Přesto bylo setkání s knihou "Nejdůležitější věc na světě" jiné, než jaká byla má setkání s autorovou tvorbou doposud. Ano, je to samozřejmě proto, že jsem sérii stripů, která původně vycházela v "Plzeňském literárním životě", nesledoval.

Nechci tvrdit, že pro mě byl komiks až tak velké překvapení, Vhrsti si stále udržuje svou poetiku, která jako kdyby vycházela ze životních poznání, ale najednou máte pocit, že tohle je mnohem niternější, že autor o sobě prozrazuje mnohem více, než byste čekali. Nebo alespoň než jsem čekal já. "Nejdůležitější věc na světě" není autobiografický komiks, ale přesto se o Vhrstim dovíte mnoho - o tom, jak přemýšlí, jak smýšlí, o tom, co se mu odehrává v hlavě, a navíc k tomu ještě dostáváte sem tam nějaký vtip, který potěší. Vhrsti není autor, který by se vás snažil dostat nějakou nečekanou pointou, vtipem, který vás naprosto uzemní, ale pokud se hovoří o krásné literatuře, anebo krásném komiksu, tak v případě tohoto komiksu se jedná o doslovné znění tohoto spojení.

Každý strip v knize má jasnou strukturu. Jedná se o jednostránkové komiksy (výjimku tvoří komiks poslední, který je třináctistránkový a má v knize své specifické místo), které jsou rozděleny vždy do celkem 24 panelů. Na jednu stránku je to hodně, že? Ale ono to vůbec nevadí, protože Vhrsti zvolil zajímavou formu. Věty jsou rozděleny mezi jednotlivé panely velmi bohatě, a tak v jednom panelu jsou třeba jen dvě nebo tři slova, nejvíce pak zhruba sedm, a tak je každý strip obdobou poetického volného verše. Volný verš v komiksu je myslím docela dobré označení, a to i proto, že panely, nebo spíše okénka - sem mi to sedí více než jinam - obsahují ilustrace, které dokreslují slova, ale stejně tak prezentují i vlastní děj. Většinou se jedná o záběr na postavu, kde je minimální pozadí, ale ta postava něco dělá, nějak se tváří. Je příjemné, že Vhrsti nezašel k tomu, že by okénka jednoduše kopíroval, i když by k tomu některé stripy i vybízely.

Kniha je rozdělena do celkem pěti částí, kdy první čtyři části jsou sebranými stripy z "Plzeňského literárního života" z let 2008, 2009, 2010 a 2011 - za každý rok je to deset stripů. Poslední část nazvaná "Bůh v domě" je pak samostatným příběhem, který Vhrsti vytvořil v roce 2013 a zabývá se zde přesně tím, co je uvedeno v názvu. Ano, do domu se nastěhoval bůh. Tohle je aspekt, který nemusí každému vyhovovat. Mám na mysli víru. Osobně jsem nevěřící, ale mohu říct, že Vhrsti boha nikomu nenutí, prostě ho do svých příběhů vkládá, protože do nich vkládá i něco jiného ze svého života, ze své existence. Nutno pak říct, že právě ten poslední příběh je podán natolik zajímavě a dobře, že tu pointu je svým způsobem schopný přijmout i ateista, pokud nebude chápat boha jako náboženskou postavu, ale prostě jako určitou... asi sílu. V poslední době se hodně používá, že "autor to má v hlavě srovnané". Tak abych to také použil, tak Vhrsti to má v hlavě srovnané a do jeho tvorby se to skvěle promítá.

Vhrsti je stálicí české komiksové scény a jeden z mála autorů, kteří se dostávají i do zahraničí. To je dobře. Jeho specifikum je hlavně v tom, že má svůj vlastní styl a je osobní. Tohle je v knize "Nejdůležitější věc na světě" ještě podtrženo, protože to je komiks velmi osobní. A je také vymazlený jako kniha, což je vidět na vydání. Je na kvalitním papíře v dostatečně velkém formátu, je krásně barevný, je zde skvěle vyvedeno pozadí pro komiksy, s kterým si Vhrsti opravdu vyhrál, stejně jako si vyhrál s věcným rejstříkem. Tady je vidět, že autorské věci, kdy si autor dělá opravdu všechno sám, prostě stojí za to v případě, že je autor schopný a dá do toho všechno. Výhodou knihy "Nejdůležitější věc na světě" je pak i skutečnost, že se k ní vždycky můžete vrátit a v těch příbězích, které nejsou až tak laskavé, jak by si někdo mohl myslet, najdete něco, co se vás dotkne, co vás zaujme, dostane. Tady se pak skutečně dá mluvit o umění, které by někdo mohl označit jako vysoké, pokud máte rádi podobné klasifikace.

Pokud se o stripu chcete dovědět víc, můžete tak učinit na jeho oficiálních stránkách.

#776: Zero 1: Krize - 80 %

#777: Ultimátní komiksový komplet 24: The Amazing Spider-Man - Odhalení a Dokud hvězdy nezhasnou - 80 %

#778: Predátor Omnibus 1 - 75 %

#779: O sněhu: Hledání jara - 75 %

#780: Útok titánů 1 - 65 %

#781: Noe 3: Čtyřicet dní a čtyřicet nocí - 70 %

#782: Ultimátní komiksový komplet 45: Věční - 60 %

#783: Transmetropolitan 10: Naposled - 90 %

#784: Předstírat je prostě lhát - 70 %

#785: Ekonomix - 100 %

#786: RETRO: Čtyřlístek 1 - 60 %

#787: Korektor - 70 %

#788: Hra o trůny: Grafický román 2 - 70 %

#789: Galaxia (román) - 40 %

#790: Y: Poslední z mužů 10: Odpovědi - 80 %

#791: Predátor Omnibus 2 - 50 %

#792: Macanudo 7 - 95 %

#793: Ultimátní komiksový komplet 35: Black Panther - Kdo je Black Panther? - 55 %

#794: Dívka, která si hrála s ohněm - 85 %

#795: Nejdůležitější věc na světě - 80 %