Comics Blog

Svět Edeny (Le Monde d'Edena)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Le Monde d'Edena" v roce 2016. České vydání má 408 stran a prodává se v plné ceně za 948 Kč (998 Kč v limitované edici).
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Moebius

Kresba: Moebius

Nebudu tvrdit, že se komiks "Svět Edeny" dobře čte. Nečte. Je to celkem náročné čtení, je v něm hodně textu, který se místy jeví jako celkem zbytečný, ale s tím se nedá moc dělat, i to k Moebiovi patří. Přitom je to on, kdo dokáže naprosto skvěle fungovat bez textu, kdo vytváří skvěle komiksy, kde by se bubliny jevily naprosto nadbytečné. To nám skvěle představil komiks "Arzach". Závany legendárního "Arzachu" v komiksu "Svět Edeny" skutečně najdete, protože se jedná o podobně filozofující dílo, stejně jako se jedná o dílo, kde je naprosto nezbytná fantazie a přesah z reálného do surreálného až abstraktního. Tohle komiks "Svět Edeny" nabízí ve skutečně pořádné síle. Nechybí mu scény, kde budete jen civět na to, co se děje. Stejně jako mu nechybí scény, kde si budete nejspíš říkat, o co vlastně Moebiovi šlo. A možná si tohle řeknete i na konci. "Svět Edeny" není komiks, který vám dá jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Není zde vysvětlení. Snad si budete i myslet, že se skončilo někde uprostřed, že se ještě bude pokračovat. "Svět Edeny" je ale uzavřený, poměrně monstrózní komiks.

Monstrózní rozhodně ne proto, že by vás chtěl udolat, ale jednoduše proto, že byl u nás vydán ve velkém formátu - velikostně ještě trochu větší A4, zhruba o jeden centimetr na výšce i na šířce - a navíc má dohromady přes 400 stran! A to už je sakra pořádná bichle. Vzhledem k tomu, že je to Moebius, byl komiks vydán nejen ve standardní edici, která sama je skvěle vyvedena, ale i v limitované edici, která se liší obálkou, kde prostě musím že se tiskárna i grafici vyznamenali. Na to se krásně kouká. A ještě zajímavější je požitek, když si obálku budete přejíždět prsty. Ten hmatový vjem je v tomhle případě také zajímavý. Přiznám se, tohle mě velmi zaujalo, nedá se zde najít chybička v provedení. Pokud tedy chcete klasiku, rozhodně pak nemůžete udělat chybu, a to ani pokud se českého vydání týká. Překladu také nelze snad nic vyčíst. Za mě je tohle vydání Moebia, jež si zasloužil jak autor, tak český čtenář.

Jak vznikl komiks "Svět Edeny"? Zajímavě. Moebius dostal v roce 1983 dostal Moebius zakázku od automobilky Citroën. Chtěla po něm krátký komiks, který by propagoval značku. Moebius se do toho opřel a vytvořil první příběh se Stelem a Atanou, který měl nakonec 39 stran. Citroën si objednal šest stran, dostal šestkrát tolik. A k tomu příběh, kde je jeho značka opravdu skoro spíše jen z nutnosti. Ale je tam a celkem hravě. Je to začátek příběhu, který hlavní postavy přenese na planetu Edena, která je na první pohled podobná ráji. Ale jen na první pohled. Ve skutečnosti je to tam komplikovanější. Stejně jako je to komplikované s tím, kdo vlastně jsou Stel a Atan, později Atana. Transformace a metamorfóza jsou důležitými tématy. Stejně jako víra, fantazie, místo člověka ve světě, hledání, utrpení, naděje, ovládání. Těch témat je tam mnoho a budete jich víc a víc nacházet, čím víc budete knihu číst.

Obálka limitované edice

Moebiův "Svět Edeny" možná není jednoduché čtení, ale je to komiks, za který jsem na našem trhu skutečně rád. Tohle je jedna z nejlepších ukázek toho, jak mocný přesah komiks má, že se nejedná jen o dobrodružné příběhy, ale že je možné pomocí komiksu vyprávět skutečně komplikovaný děj, který se místy koncentruje jen do myšlenek. A myšlenky a ideje se dávají důležitější než samotné dění. Komiks "Svět Edeny" vás nemusí nutně bavit každý panel, ale i tak vám může hodně dát. Tohle je obrovský přínos Moebiova díla, jehož kresba se stala v posledních letech hodně známou, někdy až zprofanovanou, jak ji mnozí kopírují, ale byl to on, kdo s ní přišel a kdo jí dovedl dát skutečně velké myšlenky. Nakladatelství Argo se v oblasti komiksu začíná projevovat jako velmi silný hráč. A je to moc dobře. Dostává k nám komiksy, kteří jiní opomíjejí. Díky tomu se nám mohou hodně rozšířit obzory. Takže díky za komiksy jako "Svět Edeny".

Mezi řádky 7: Rána (The Unwritten: The Wound)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 36 až 41 v sérii "Unwritten" u Vertiga. Souborně vyšel komiks poprvé v roce 2013. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Mike Carey

Kresba: Peter Gross

Tentokrát půjdu s hodnocením trochu níž. Rovnou se přiznám, že tohle nejspíš nebude díl série, na který si budu nějak víc pamatovat Je to na jednu stranu dáno jeho roztříštěností, kdy těch epizodek je zde více, mají nějaký dopad na hlavní linii, ale ne vždy tušíme přesně jak. Nitky se zde však spojují a to je dobře. Mike Carey rozhodně ví, co dělá, to je jasné, a má příběh dobře připravený a nic, co se zde odehrává, není zbytečné, všechno je z nějakého důvodu důležité. Z jakého důvodu, to rozhodně vždy nepoznáme hned, někdy si prostě budeme muset počkat. To platí například pro první příběh s názvem "Vlna", tak i pro poslední příběh, který se jmenuje "Loutkovodiči". Ten mi celkově přišel trochu vyčnívající, jak dějovým skokem, tak i tím, že vlastně jen čekáme na další knihu, kde to snad dá větší smysl.

Tom alias Tommy Taylor je zase celebrita, ale rozhodně to nemá jednoduché. Svět, který zná, svět příběhů, se změnil, a to díky jeho zásahům. Spustil něco velkého, co možná sám doposud nechápe, a musí se smířit s tím, že jsou zde následky. Následky, které bude třeba řešit. Například v Austrálii, kde vznikla Tommyho církev, což je celkem šílená sekta, kterou díky svému příběhu Carey vytvořil ještě o něco šílenější. Tohle je celkově nejzajímavější příběh, který se v knize "Mezi řádky 7: Rána" odehrává, i proto, že se jedná o příběh delší, který se táhne několika čísly. Ale také proto, že jsou zde skutečně dobré postavy a momenty. A vůbec nevadí, že jsou z těch postav je i jednorožec, protože je sakra cool.

Svět Tommyho Taylora je zajímavý. I když to začínalo u dětského čaroděje, jednoznačně to není příběh pro děti, protože je pěkně drsný. I v knize "Mezi řádky 7: Rána" jsou scény, které docela překvapí tím, jak dovedou děj posunout skoro až na hranu toho, co je ještě pro čtenáře příjemné ledovat, ale přitom za tu hranu nikdy nejde, přitom není komiks vlastně opravdu drsný nebo jakkoli naturalistický. Jen se nebojí. Tohle je krásně vidět na scéně s psaním slov na tělo, na rvačce v temné uličce nebo na útoku jednorožce. Přitom to ani v jednom případě není přes čáru. A funguje to velmi dobře, udržuje se tím napětí, protože stát se může skoro cokoli. Něco pohádkového, ale i něco velmi nepříjemného.

Kniha "Mezi řádky 7: Rána" nás dějově nikam výrazně neposouvá, je to jedna z těch knih, které si přečtete a budete lačnit po dalším dílu série, abyste viděli, jak se to celé nakonec vyvine, co bude s postavami dál a jestli nejsou některé vztahy už nenávratně zničené. O tohle především v knize "Mezi řádky 7: Rána" jde. O očekávání z toho, co bude dál, protože po dočtení prostě budete chtít jít dál touhle cestou fantazií, kterou nás Carey velmi schopně vede. V rámci série se nejedná o příběhy, které by nějak snižovaly kvalitu, jsou důležité, ale jako samostatní kniha je to přece jen trochu slabší než ostatní díly, tolik to nevyniká, mimo jiné i tím, že se toho tolik zase neřeší. A příchod některých postav se jeví skoro až zbytečný, ale třeba nás překvapí svým významem pro příběh. I ty nové postavy ale Carey využil dobře. Policistka Didge se povedla.

Komiks "Mezi řádky 7: Rána" zakoupíte na stránkách nakladatelství Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Mezi řádky 2: Informátor"
"Mezi řádky 3: Když zaklepe mrtvý"
"Mezi řádky 4: Leviatan"
"Mezi řádky 5: Zrození"
"Mezi řádky 6: Tommy Taylor a válka slov"

Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy (Marvel Boy)

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 druhé řady série "Marvel Boy" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Grant Morrison
Kresba: J. G. Jones

Přesně ten Grant Morrison, jakého nemám rád. Nepřístupný, zbytečně komplikovaný, přeplácaný s tím, že si myslí, že to všechno dožene sociální kritikou, kterou do příběhu vloží. A také humorem, který je místy docela chytrý, ale on jim šetří, jako kdyby si myslel, že to je pořádně drahý šafrán, ten pravý. I když nám v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy" Grant Morrison představuje novou postavu (označení Marvel Boy sice v minulosti nesli jiní, ale nikdy se neuchytili), jako kdybych se dostávali do příběhu, který už léta jede a my jen poznávaly část, která zaprvé není moc zajímavá a zadruhé je nesmírně nepřehledná. Když máte při čtení pocit, že jste naskočili do rozjetého vlaku, ale ani po dočtení knihy nebudete vědět, kam ten vlak míří, prostě nemůžete mít ze čtení dobrý pocit. A na to vám Morrison kašle.

Příběh je vlastně jednoduchý, ale už od začátku je podán rádoby komplikovaně. Skupina speciálně upravených bojovníků si to šine skrz časové linie a paralelní vesmíry, dokud ji nesestřelí někdo z naší Země a ona neztroskotá, respektive není zničena až na jediného člena skupiny. Tím je Noh-Varr švábem upravený Kree. Noh-Varr není tímhle přivítáním v naší části galaxie moc nadšený, a tak na lidské pokolení okamžitě zanevře a udělá něco, co je hrozně cool, ale k čemu vám to je, když stejně kvůli té cenzuře ten nápis neuvidíte. Jasně, že si ho domyslíte, ale to prostě není ono. Tady to chtělo pořádnou stránkovou, možná i dvoustránkovou ilustraci, kde by na vás ten nápis křičel. Tohle je dáno omezeními nakladatelstvím, ale prostě to nevyzní tak dobře, jak by mělo, a tak si myslím, že Morrison mohl zvolit jinou cestu.

Noh-Varr - označení Marvel Boy se v knize vůbec neobjeví, tedy kromě obálek komiksu - se dostává do konfliktu s doktorem Midasem, což je parchant, který zabil jeho přátele, neboť toužil po jejich technologii. Midas je relativně dobře napsaný maniakální šílenec, jimž si Morrison dělá srandu z Marvelu, hlavně pak z Fantastic Four. Jenže působení téhle postavy se postupně stane otravné, protože i když v sobě má nějaké ty zajímavé prvky, najednou je to jen zamindrákovaný poděs, který má všechny možné technologie, všemožnou sílu, ale stejně není schopný zvítězit... protože kdoví proč. Asi proto, že je tím zamindrákovaným šílencem, který ani pořádně neví, co to je vlastně láska. A to mu podrazí kolena. Nebo tak něco, protože vlastně pořádně nevíme, jestli je mu konec, i když to tak vypadá.

Maus II: A tady začalo moje trápení (Maus II)

Vydalo nakladatelství Torst v brožované vazbě v roce 1998. Původně vycházelo v časopise "Raw". České vydání má 140 stran a prodává se v plné ceně za 245 Kč.

Knihu můžete v souborném vydání zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Art Spiegelman

Kresba: Art Spiegelman

O tom, že je komiks "Maus" naprosto zásadním dílem amerického undergroundu, se toho napsalo asi celkem dost. Nemá smysl to omílat, ale je tomu opravdu tak. Undergroundový umělec, který kreslil komiks o myších a jiných zvířatech, ukázal, že zvolil přesně tu správnou cestu, kde spojuje jak kvalitu, tak i neskutečně silný efekt na čtenáře. "Maus" je komiks, který mohou část i lidé, kteří komiks nemusí, protože příběh, který je zde vyprávěn, je tak silný, že dokáže zaujmout v podstatě kohokoli. Ale přitom zůstává důležité, že byl příběh podán právě komiksovou formou, protože ta mu dává specifické odstíny, dovolujeme mu spojovat současnost s minulostí způsobem, který je přirozený, ale dává Artovi Spiegelmanovi i další možnosti - jeho použití masek na některých postavách je skvělé, podobně jako třeba zmenšování a zvětšování jeho vlastní postavy.

Kniha "Maus II: A tady začalo moje trápení", tedy druhá a poslední část tohoto příběhu, navazuje tam, kde komiks "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" skončil. Ale přesto se jedná o trochu jiné komiksy. "Maus II: A tady začalo moje trápení" už vznikal v době, kdy byl první díl vydán, kdy měl úspěch, což bylo něco, co možná autor ani sám nečekal. I o tom vypráví na začátku knihy "Maus II: A tady začalo moje trápení". A také o tom, jak si byl sám sebou nejistý, jak se dostal do fáze, kdy nevěděl, jak dál. Ale musel pokračovat, musel ten příběh odvyprávět celý. Nejen příběh o sobě a svém vztahu k otci, ale především příběh o otci a jeho cestě druhou světovou válkou. První kniha končila ve chvíli, kdy se Vladek dostal do Osvětimi. A také ve chvíli, kdy se sním Art pohádal proto, že spálil deníky, které si Artova matka psala a které mohly být zajímavým svědectvím o životě během války. Ale i o životě s Vladkem.

V dějové linii v minulosti tedy sledujeme to, jakými útrapami si Vladek prošel - především on, protože s Anjou byli v Osvětimi rozděleni, a tak o sobě nějakou dobu mnoho nevěděli - a jak se mu nakonec podařilo přežít válku a dostat se s manželkou i malým synkem až do Ameriky. V současném příběhu pak sledujeme, jak se Art snaží vyrovnat s otcem a jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, jak prostě není schopný s ním žít a přijmout jeho povahu, jak nakonec musí dojít k tomu, k čemu musí dojít, protože smrt je prostě nevyhnutelná. Na tomhle je velmi zajímavé že Art nechce truchlit, ale nadále podává příběh tak, jak začal - nevynechává to, jak se otec choval, nevynechává ani to, jak se on choval k němu. Ale přece jen, jako by na konci bylo určité smíření, které je spojeno se smrtí, ať už smrtí konkrétní osoby, anebo smrtí jako takovou.

Art Spiegelman

"Maus" je jednoduše skvělý komiks. Je skvělý jak proto, že se jedinečným způsobem snaží podat vzpomínky člověka, který si prošel německými koncentračními tábory, ale také proto, že se jedná o komiks, který dokáže nastínit lidské vztahy, prezentovat je bez obalu a ukázat, že někdy jsme k sobě krutí, stejně jako se někdy milujeme. A nevylučuje se to ve vztahu svou stejných osob. Nevím, jestli Art Spiegelman našel ve svém komiksu to, co možná hledal - pochopení Osvětimi a vztahu se svým otcem - ale rozhodně tím vytvořil dílo, které jej přečká a dlouho se k němu budou čtenáři, ale možná i tvůrci vracet a budou v něm hledat silné myšlenky a inspirace, které v něm jsou obsažené. Na první pohled je to příběh obyčejného člověka, který ani není vyloženě milou postavou, ale právě tahle obyčejnost v neobyčejné době, dělá komiks "Maus" silným. Stejně jako autorům jedinečný přístup.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:

"Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami"

Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů (Witchfinder 1: In the Service of Angels)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2018. Souborně vyšlo původně v roce 2010. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč.

Scénář: Mike Mignola

Kresba: Ben Stenbeck

Když se vám autor trefí do vkusu prostředím, postavami a nadpřirozeným pojetím, je těžké mu cokoli vytýkat. A přesně tohle se mi stalo s knihou "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů". Netvrdím, že komiks "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" nemá žádné chyby, přece jen je má, nesedne každému, ale za mě je to něco, co mám prostě rád a Mike Mignola, tedy za přispění Bena Stenbecka, to umí skvěle podat. I s tím, že postavy nejsou tak líbivé jak by si čtenář mohl přát, ale jsou přesně takové, které patří do té doby, minimálně tak, jak je v komiksu "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" prezentována. Za mě to jako celek prostě funguje, příběh je skvěle dobově zakořeněn a za mě je to snad nejlepší start Mignolovy série po "Hellboyovi". A to i přesto, že tu máme postavu, která je lehce podobná Baltimorovi, ale to bude spíše jen dobovým ukotvením.

Sir Edward Grey alias Lovec čarodějnic má jiné ukotvení než Baltimore. Série "Baltimore" je v podstatě příběhem o pomstě, kdy lord Baltimore po cestě prostě zabíjí všechno, co se před něj postaví, není to úplně normální a chce ho to případně zabít. Nemá z toho radost a zabíjí vlastně jen v případě, kdy musí. Chce se jen pomstít na upírovi jménem Haigus. Sir Edward Grey je jiný. I když se z něj paranormální detektiv stal spíše náhodou, jde si za tím a chce řešit případy, na něž nikdo jiný není stavěný. A dělá to ve viktoriánské Anglii, což je prostě prostředí, které je pro horory skvělé. A právě hororem kniha "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" je. Prostředí je využito z hlediska atmosféry, ale příběh sám o sobě dovede být i hodně drsný a celkem krvavý. Jsou zde scény, jež mě v tomto ohledu až překvapily. Přitom do dění skvěle pasují.

Příběh knihy "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" je vlastně jeden případ Lovce čarodějnic. V Londýně už o něm ví, co je zač, my se k němu tak dostáváme jako k hotové postavě, jen ho musíme poznat. To se nám daří jen v náznacích, protože zase tolik toho o postavě řečeno není. Ale to základní víme. Víme, proč se z něj stal lovec čarodějnic, i když vlastně nevíme, co ho žene dál. Nevíme nic o jeho osobním životě, i když v této knize by to mohlo vypadat, že by nějaký mohl mít. Jeho případ je tajemný, má spojitost s vykopávkami, jsou zde nevysvětlitelná úmrtí, možná nějaké prokletí, ale postupně odhalujete vše, co potřebujete vědět, a to i za pomoci okultních věd. Mignola přesně věděl, co chce napsat a povedlo se mu to napsat dobře, i když je to příběh hodně ukecaný a toho textu je zde více než obvykle.

Kniha "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" má svoje slabší prvky. Místy budete mít pocit, že čtete něco, co je prostě moc podobné "Hellboyovi" jen v jiné době. Vizuálně by hlavní příšerka mohla být hodně jiná, ale tohle je Mignolova značka, tak si to holt pohlídal takhle. Motivace postav nejsou vždy dokonale jasné, emotivní okamžiky jsou tvořené trochu z nutnosti než skutečně citlivě, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že tohle je příběh, který jsem chtěl číst, tohle je příběh, který se mi jednoduše líbil. Díky tomu se budu těšit i na další díl. Ale je mi jasné, že to není komiks, který vyloženě nadchne každého. Za mě komiks přináší viktoriánskou Anglii, temnou atmosféru, příšery, paranormální síly, silnou titulní postavu a pěkně brutální scény. Nemyslím si, že je to málo, a v mém případě to rozhodně stačí na skvělé čtení.

Knihu "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

Batman: Můj temný princ (Batman: The Dark Prince Charming)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2018. Komiks původně vyšel jako "Batman: The Dark Prince Charming" v roce 2018. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Enrico Marini

Kresba: Enrico Marini

Enrico Marini dal Batmanovi skvělou kresbu, to už je trochu patrné na obálce, ale teprve ve chvíli, kdy knihu otevřete, budete jen zírat na to, jak si hraje se samotnou kompozicí, s postavami a jejich prostředím, ale i to, jak si hraje s barvami, které jsou skutečně skvělé. S nadšením se pustíte do čtení tohoto příběhu, jenže po nějaké době se vám může stát, že kresba je vlastně to jediné, co vás na komiksu "Batman: Můj temný princ" chytne. Je to škoda, protože jsem si myslel, že tohle by mohla být pecka. Temná pecka. Ale více než temný příběh je tohle příběh pohádkový, čemuž více napovídá původní název "The Dark Prince Charming" než ten český, kde se ten Krasoň (jak se "Prince Charming"často do češtiny překládá, díky, Shreku) vytratil jednoduše proto, že by to znělo trochu blbě.

Příběh nezačíná špatně. Jsou zde skvělé kulisy. Gotham je tedy celkově skvělou kulisou, ale Enrico Marini ho podává způsobem, že tušíte něco, co by mohlo být starou školou. Jenže takové to vůbec není. Sám Marini přiznal, že chtěl udělat něco noirového, ale tohle není skutečně temný komiks, tohle je temný komiks, u něhož se sám Marini chtěl bavit, což se bohužel projevilo i tím, že je zde humor. Jenže Joker je nejvtipnější ve chvíli, kdy vůbec vtipný není. A už vůbec není dobré, když jsou zde vtípky a hlášky kolem. Najednou to trochu ztrácí na napínavosti a děsivosti, najednou je to zase spíše mainstreamové čtení, než něco skutečně nepříjemného, speciálního. Za sebe si myslím, že měl být komiks "Batman: Můj temný princ" mnohem temnější, bez humoru, bez naděje, a to i v příběhu a jeho vyznění. Marini se rozhodl jinak.

Komiks "Batman: Můj temný princ" vypráví příběh o tom, jak se Joker rozhodl, co dát Harley Quinn k narozeninám. Bohužel to pro některé zúčastněné znamenalo, že to bude znamenat jejich únos, vydírání. A zapletli se do toho i další. Nemluvě o tom, že Bruce Wayne musí řešit vlastní problémy, neboť je obviněn z otcovství a neplacení alimentů. Až mě překvapilo, jak naivně je tu tenhle prvek řešen, a to včetně pointy, která je tak trochu jasná hned od první chvíle. Nemanželské dítě a dárek pro Harley jsou překvapivě prvky, které jsou si blíž, než by se na první pohled zdálo. A točí se kolem toho akční, ale jen těžko uvěřitelná zápletka. Ta pak na mnoha místech naráží, třeba i na tom, že v jednu chvíli je celkem jasné, že Bruce Wayne je Batman, ale Joker to stejně na plnou hubu neřekne. Nevím, možná je to schválně, ale nějak mi to tam nesedělo.

Enrico Marini jednoduše v jednu chvíli nakreslil skvělý komiks, ale stejně tak napsal špatný. A komiks je obojí, nejen jedno. V tomhle případě prostě spojení scénáře a kresby nefunguje tak skvěle, jak bychom si přáli. Možná jsem měl trochu velká očekávání, ale tenhle příběh má příliš mnoho děr a je na něm vidět, že je vytvořen spíše pro vlastní zábavu, nikoli proto, aby byl napsán a nakreslen skutečně jedinečný příběh. Kresbou se budete kochat, to snad ani jinak nejde, ale nad příběhem budete chvílemi žasnout, a to nikoli v tom dobrém smyslu slova. Tohle prostě mělo být temné, nepříjemné, ale ono to jde spíše cestou světla, což se dle mého nehodilo. Ale tohle je hodně subjektivní pohled, jsem si jistý, že jen díky kresbě si komiks najde spoustu fanoušků. Ta kresba si zaslouží, aby ji lidé obdivovali. Scénář už tolik ne.

Komiks "Batman: Můj temný princ" zakoupíte na stránkách Crew.

DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony (Wonder Woman: Eyes of the Gorgan)

Vydalo Eaglemoss Collections v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 206 až 213 série "Wonder Woman" a jako "Wonder Woman 92" v nakladatelství DC Comics. České vydání se prodává v plné ceně za 229 Kč na stáncích. Předplatit je možné sérii na stránkách nakladatele.

Scénář: Greg Rucka
Kresba: Drew Edward Johnson, Sean Phillips, James Raiz

Netvrdím, že Wonder Woman je moje oblíbená postava, protože se mi zrovna nelíbí, jak si někdy hraje s mýty - někdy to dělá fakt nezajímavě - ale musím uznat, že v případě knihy "DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony" mi to vůbec nevadilo, protože jsem měl pocit, že Greg Rucka to pojal celkem zajímavě, moderně a dokonce i s tím, že o klasických řeckých bájích měl skutečně hodně načteno. Jasně, upravil si to podle sebe, že už je to tak jiné, že to s původními mýty nemá mnoho společného, ale v jeho příběhu to funguje. Snad až na postavu Dia. Zeus mi přišel neskutečně otravný, špatně napsaný a skoro až zbytečný, i když v příběhu má svou důležitou roli. Respektive má důležitou roli pro jinou postavu.

Jak název komiksu "DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony" napovídá, bude se jednat o příběh, kde má důležitou roli jedna z Gorgon, konkrétně Medusa, protože právě její oči způsobovaly, že každý, kdo se na ni podíval, zkameněl. Nemusíte ani moc znát řecké báje, abyste znali Medusin příběh, protože stačilo vidět film "Souboj Titánů" - ten původní - který se vlastně kolem Medusy také točil. Komiks "DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony" vypráví o tom, jak Medusa po třech tisících letech ožívá - respektive je oživena - a chce se pomstít Pallas Athéně, která způsobila její smrt. A vzhledem k tomu, že Wonder Woman je šampiónkou Athény, je jasné, že na jejich souboj musí dojít.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak se s Gorgonami spojí čarodějnice Kirké, která má vlastní záměry, a přiměje tři sestry, aby našly spojenectví s Veronicou Cale, což je lidský superpadouch, který se snaží zničit Wonder Woman. Tahle společná koalice by mohla být pro Dianu hodně nebezpečná, což se nakonec také potvrdí. George Rucka napsal příběh, který je dobře vypointovaný a má velmi dobré momenty, které z něj dělají trochu něco víc než jenom klasický superhrdinský komiks. Má to přesah, ať už politický nebo společenský, na paškál jsou zde brána i média a jejich vliv na lidi. Popravdě se mi docela líbí, když v superhrdinském komiksu něco podobného vidím, protože pak mám pocit, že je to skutečně něco víc než jen klasická zábava. I když musím uznat, že zrovna postava Veronicy Cale mi tu přišla spíš jako taková karikatura, která nebyla pro dění v příběhu knihy "DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony" až tak důležitá.

Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců (Guardians of the Galaxy: Guardians Disassembled)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Guardians of the Galaxy: Guardians Disassembled" v roce 2014. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 369 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Různí

Kresba: Různí

S knihou "Strážci galaxie 1: Kosmičtí Avengers" jsem byl docela zvědavý, jak se Strážcům bude dařit v téhle sérii. Jednalo se o celkem rozháraný díl, kde nebylo jisté, jak se to vyvine. Druhá díl s názvem "Strážci galaxie 2: Angela" byl docela fajn, ale kvalitou nijak neoslnil. A s komiksem "Strážci galaxie/All-New X-Men: Soud s Jean Greyovou" už to šlo hodně do průměru. Bohužel ani s knihou "Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců" se toho mnoho nezměnilo a zase dostáváme jedno rozhárané čtení, kde máte pocit, že není důležitý hlavní příběh, ale vedlejší epizody a především to, co se děje v příbězích bonusových. Na těch se nám sice představí různí autoři, ale není to nic, co by vás dovedlo vyloženě odrovnat.

Kniha "Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců" nezačíná vůbec špatně, protože se zde představuje nový, celkem zajímavý člen týmu. Přidává se k nim totiž Venom, což je postava, kterou budou znát fanoušci i díky celkem povedenému stejnojmennému filmu. Říkal jsem si, že je super, že se k nim přidal, ale pak jsem si po přečtení knihy zauvažoval o to, jestli to skutečně byl přínos, protože v následujícím dění příliš mnoho prostoru neměl. Jenom trochu. Ale trochu toho prostoru měli všichni. Jako kdyby o ně moc nešlo. Přitom se zde událo něco celkem zásadního. Peterův otec se rozhodl, že je se Strážci potřeba konečně zatočit, a tak je rozpustil. Velmi osobitým způsobem, který alespoň vedl k tomu, že každý Strážce dostal svůj celkem specifický prostor. I to se počítá, protože jinak toho moc není.

Rozhodně nemohu říct, že by kniha "Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců" patřila k tomu nejvtipnějšímu, co jsem četl, i když nějaký ten vtípek zde zafunguje. Ale některé linie jsou prostě špatně vyřešené. Ta Venomova mohla být informačně zajímavá, ale najednou se zasekla. Podobně to mohlo být s Rocketem, ale to tvůrci zabalili nejjednodušším možným způsobem. Pak je zde linie Petera Quilla, která má tak blbou berličku v podobě záchrany, až jsem se divil, že tohle scenáristicky ještě funguje. Ale jasně, super, alespoň se ke strážcům přidala ještě jedna nová postava, jejíž sešit je jako bonus přidán na závěr knihy, spolu s výňatkem ze sešitu "Amazing Spider-Man 654", kde se Flash Thompson poprvé objevil jako Venom ve službách armády. Je to škoda, že to ty scenáristické přešlapy a marketingové potřeby studia Marvel zabíjí.

S knihou "Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců" se série pomalu dostává do podprůměru, což je škoda sledovat, protože ty postavy v sobě mají potenciál, ale jako kdyby se v tomhle díle nic zásadního nestalo, přitom došlo k velmi důležitým událostem. To, jak byly na hlavní příběh napojeny ty vedlejší epizodky, mi prostě nesedlo. Je to takový guláš, který jen natahuje počet stránek, nemluv o tom, že finále zde vlastně pořádně není, to se odbude někde dále v rámci série. Pokud by kniha "Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců" měla tak dvojnásobný počet stran, asi funguje lépe, více by se toho stalo, bylo by méně výplně. Takhle ale vládne výplň, která není dějově nijak skvělá. Komiksová Strážci z mého pohledu stále více váznou.

Komiks "Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců" zakoupíte na stránkách nakladatelství Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Strážci galaxie 1: Kosmičtí Avengers"
"Strážci galaxie 2: Angela"
"Strážci galaxie/All-New X-Men: Soud s Jean Greyovou"

Fatale 2: Ďábelská záležitost (Fatale 2: The Devil's Business)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 6 až 10 série "Fatale" u Image Comics. Souborné vydání vyšlo poprvé v roce 2013. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Ed Brubaker

Kresba: Sean Phillips

Na pokračování komiksu "Fatale 1: Smrt je mi v patách" jsme si museli chvíli počkat, protože už to je skoro rok, co první díl vyšel. Ale to čekání se celkem vyplatilo, protože ani druhý díl není špatný, i když ty vyloženě hororové prvky zde trochu ustupují a do popředí se dostává noir, který Brubaker i Phillips umí velmi dobře. A co budu povídat, sám ho mám velmi rád. Trochu mě ale mrzelo, že ta hororová rovina se zde více neodvíjí, jen jsou zde nějaké následky toho, co se stalo v prvním dílu. Proto je lepší si komiks "Fatale 1: Smrt je mi v patách" přečíst před tím, než se pustíte do druhého. Přece jen by vám mohlo něco uniknout a nedoceníte tak všechny souvislosti, jež zde mezi oběma částmi jsou.

Vracíme se k hlavní postavě, za kterou můžeme považovat Josephine, ale stejně tak i k Nicholasi Lashovi, jehož příběh sledujeme v současnosti K Jo se vracíme především v minulosti, tentokrát na konci 80. let, kdy také nebyla úplně u ledu, ale zasahovala do určitých událostí. Anebo určité události zasáhly do jejího života, a tak se musela přizpůsobit, jak už to tak ona umí, protože muže ona prostě zvládne. Stačí jim něco říct a oni to pro ni udělají. Však víte, je to skoro jako kouzlo. Je pravda, že některé ženy tohle umí i bez toho, aby vládly nějakou speciální mocí, ale možná ji to ve všech případech nevyjde, sem tam muž neuposlechne. Ale Josephine tohle dokáže. Prostě když něco chce, dostane to. A muži se mohou zbláznit, vlastně by se i zabili, aby ukázali, že oni jsou pro ni těmi vyvolenými. Ač ona vlastně vyvoleného nemá.

Vypadá to, že Jo vlastně ani sledovat moc nebudeme. Příběh Nicholase Lashe se odvíjí v prologu, mezihrách a epilogu a tam na Jo vlastně nedojde. A ani hlavní příběh, nebo tedy ten, co zabírá nejvíce prostoru, jako kdyby Josephine také postrádal. Uběhlo už devět let od masakru provedeného Masonovou Rodinou, ale jako kdyby to pořád bylo živé, jako kdyby si někteří lidé v Hollywoodu oblíbily hrátky, které končí smrtí. Že by si pod tím vším pozlátkem někdo užíval snuff? Tohle má zjistit feťák a rádoby herec Miles, který jen chtěl pomoct svojí kamarádce Suzy. Nebo chtěl jenom dávku? Zapletl se ale do něčeho, čemu nemohl rozumět. A náhodou do toho zapletl i Josephine. Prostě moc velká shoda okolností. Anebo to tak prostě mělo být. Jejich osudy se vrhly do spirály, která musela procházet hodně krvavou cestou.

Na komiksu "Fatale 2: Ďábelská záležitost" sice odešly do pozadí ty fantaskní, lovecraftovské prvky, které se dostaly do popředí v první knize, ale pořád je cítíme, jsou přítomny. To ale vůbec nevadí, protože i tak je příběh pěkně drsný, místy hodně temný. Někdo by asi řekl, že tohle už je spíš thriller, ale ona i ta relativně realistická rovina dokáže být pěkně ostrá. Největší hrůzu si stejně způsobují lidé navzájem, což komiks "Fatale 2: Ďábelská záležitost" jednoznačně podtrhuje. Co se tu odehrává prostě není hezké, a kresba Seana Phillipse to jen podtrhuje. Přitom to skutečně nejhorší tu ani nevidíme. Komiks "Fatale 2: Ďábelská záležitost" je dobrým pokračováním, jež ještě končí tou správnou ranou do zátylku, kterou si prostě užijete. A přitom vás může zamrazit. Co asi bude dál? To je hodně dobrá otázka. Za sebe netuším. A proto se těším.

Komiks "Fatale 2: Ďábelská záležitost" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Fatale 1: Smrt je mi v patách"

Humr Johnson 1: Železný Prométheus (Lobster Johnson 1: The Iron Prometheus)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2018. Souborně vyšlo původně v roce 2008. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč.

Scénář: Mike Mignola

Kresba: Jason Armstrong

Kniha "Humr Johnson 1: Železný Prométheus" je v první řadě pořádně akční nářez. Je to docela zajímavé srovnání s komiksem "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů", který byl více ukecaný, byly zde skutečně relativně dlouhé textové pasáže, aby se všechno vysvětlilo. To není případ komiksu "Humr Johnson 1: Železný Prométheus", který má především akci, jež může fungovat i na několik stránkách bez bublin, nejen doprovázená zvukovými efekty, bez nichž by se to podle mě obešlo, ale funguje to dobře i s nimi. Jsme v období nástupu nacistů, kteří už se pomalu dostávají nejen k započetí druhé světové války, ale i k tomu, aby jejich špioni narušovali světové dění. V Americe se ale musí postavit neohroženému hrdinovi, který se postaví svým nepřátelům se svým klepetem, jimiž si je označí.

Humr Johnson je postava, která se už v Hellboyově vesmíru objevila, nejedná se o neznámou, ale vždy se jednalo o epizody, nikdy neměl hlavní roli. Popravdě musím říct, že jsem se velmi těšil na to, až dostane svou vlastní sérii a až se tato série konečně objeví i v češtině. Konečně se tak stalo a my jen sledujeme, jak se to povedlo. A není to špatné, vůbec to není špatné. Je to trochu pojaté jako noir, hodně jako pulp a má to v sobě i něco mystického, což už je prvek, s kterým se u Mignoly prostě musí počítat, protože každý jeho příběh je na tom založen a je jedno, jestli se odehrává ve viktoriánské Anglii, fiktivní verzi Evropy po první světové válce, v Americe před druhou světovou válkou anebo třeba v současnosti. Mignolovou tvorbou se proplétají legendy a mýty a on je dává do větších rámců.

V Hellboyovi to byly artušovské legendy, v Humrovi to je zase legenda hyperborejská, potažmo legenda spojená s Atlantidou. I když je možné, že to byl pouze prvek prvního dílu a dále se to bude odvíjet trochu jinak. O co tedy jde? Humr Johnson narazí na chlápka, který byl součástí vědeckého experimentu, jenž má zárodek právě ve městě, které je legendami opředené. Říkáme mu Hyperborea, což měla být velmi vyspělá civilizace. Představena je nám pak technologie, kterou měli Hyperborejci vládnou. A vládnout jí chtějí i jiní. A nejen nacisti. Záporák, který se zde objevuje, není v rámci světa série "Ú.P.V.O." neznámý, ale přesně tady má ten správně béčkový nádech, který musím ocenit. Správný záporák, jehož potenciál je přece jen dle mého trochu nevyužit. Možná je až příliš tuctově béčkově podaný. Ale aspoň má Humr svou Nemesis, nebo alespoň tak to vypadá.

Kniha "Humr Johnson 1: Železný Prométheus" je něco, co mi chybělo a konečně mám pocit, že i u nás začíná ten mignolovský svět být kompletní. Jasně, ještě je hodně knih před námi, ale už se začaly všechny důležité série, které do tohoto světa patří. A Humr Johnson je rozhodně postavou, kterou jsme tu chtěli mít. Jeho příběhy jsou jednodušší, ale je to přesně to béčko, které se mi líbí. Jako postava není vyloženě úchvatný, ale má svoje retro kouzlo. Není tak vážný jako jiné Mignolovy postavy, zachovává si svůj pulpový původ. A to se mi líbí. Stejně jako by se mi líbilo, kdyby se zde tvůrci ještě více odvázali, jak to naznačili v "Pravdivém příběhu Humra Johnsona", který je na konci tří kapitol v této knize. Třeba se to povede, třeba to bude ještě trochu jiné než ostatní příběhy Mignolova světa, aby se tvůrce jen zbytečně neopakoval. Zatím má nakročeno velmi dobře.

Knihu "Humr Johnson 1: Železný Prométheus" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

Živí mrtví 26: Volání do zbraně (The Walking Dead Vol. 26: Call to Arms)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 151 až 156 v sérii "The Walking Dead". Souborně v originále komiks vyšel jako "The Walking Dead Vol. 26: Call to Arms" v roce 2016. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Robert Kirkman

Kresba: Charlie Adlard, Stefano Guadiano, Cliff Rathburn

Dvacátá šestá kniha série a pořád to může být dobré? Ale jo, je to možné a kniha "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" je toho jasným důkazem. Nemusíte mít zombie rádi (v tom případě už tuhle sérii nejspíš dávno nečtete), ale Robertovi Kirkmanovi se musí nechat, že má pořád o čem spát a že mu rozhodně nedošly nápady v tom, jak příběh dál rozvíjet. Jasně, trochu už využívá taktiku, že vás malinku uspí, jako kdyby se celou dobu nic nedělo, jen takové přátelské tlachání, ale pak přijde se závěrem, který vás donutí zalapat po dechu a říkat si, že je škoda, že není venku další díl. Ale tohle je prostě dlouhá série, určité šablonovitosti se neubráníte. Pořád je ale co nabídnout. A kniha "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" tohle zatím potvrzuje. Že byste nečekali, že série o zombie může být tak dlouhá a tak dobrá?

Co se v knize "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" děje? Vlastně toho na první pohled není moc. Na druhý pohled už toho tak málo není. Rick má svou roli trochu nejistou, alespoň ze svého pohledu, a tak přistupuje k různým opatřením, jež jsou na jeho poměry už trochu zvláštní. Andrea to v tomhle díle řekne docela dobře, jako kdyby se začal ve vedení osady blížit Neganovi. A když už jsme u Negana, ten má v tomhle díle docela důležitou roli. Dojde k událostem, které jsou lehce neočekávané, i když k nim rozhodně nedochází jen tak, zničehonic, zase si jen potvrdíte, že to má Kirkman všechno dopředu promyšlené a že to, co se stalo v předchozích knihách, má následky pro aktuální dění. Co budu povídat, líbí se mi, jak s příběhem pracuje.

Ale není to jen příběh o Rickovi a Neganovi - nakonec on Rick tu zase tolik prostoru nemá - ale důležité jsou i další osoby. Především Eugen se dostává do zajímavé situace a osobně jsem hodně zvědavý na to, jak se právě jeho linie vyvine a jak zasáhne do života komunity. Ale jsou zde i další příběhy. Co bude dál s Carle? Tady zrovna moc prostoru nemá. A co Michonne? S Rickem to také pomalu začíná jít z kopce, přece jen, už to není ten silný vedoucí v tom smyslu, že se sám postaví do čela. Jaký bude jeho další vývoj? A co Šeptači? Ten závěr naznačuje, že by to mohlo být sakra ostré! ale už mlčím, nebudu víc prozrazovat, protože rozhodně stojí za to si knihu "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" přečíst. Jak jsem řekl, jsem už u dvacáté šesté knihy, ale tohle není série, které by u takového dílu došel dech.

Robert Kirkman zombie umí a přiznám se, že mu trochu závidím, jak skvěle si s nimi hraje, že v jejich světě dokáže stále přicházet s novými nápady. Jasně, kniha "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" není vyloženě důkaz nějakých novot, nějaký originalit, ale přesto se jedná o příběh, který zapadá do funkčního světa. Jasně, že jsou zde slabé momenty, ale jako kdyby to odráželo skutečný život, jako kdyby to evokovalo ty chvíle, kdy se sami nudíme, ale dobře víme, že pak přijde něco, co nás rozhodí, co nás potěší, co nás zasáhne. A takový je i svět zombie. Jen ten zásah někdy může být skutečně ohromující. A podle konce knihy "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" se zdá, že jeden takový je zase na cestě. A možná není sám, možná není jen jeden, možná jich bude víc. Jsem ale přesvědčen, že tak nebo tak, bude to stát za to.

Komiks "Živí mrtví 26: Volání do zbraně" zakoupíte na stránkách Crew.

Na blogu najdete také recenze na knihy:

"Živí mrtví 1: Staré dobré časy"
"Živí mrtví 2: Míle a míle"
"Živí mrtví 3: Bezpečí za mřížemi"
"Živí mrtví 4: Touha je slepá"
"Živí mrtví 5: Nejlepší obrana"
"Živí mrtví 6: Život plný utrpení"
"Živí mrtví 7: Ticho před bouří"
"Živí mrtví 8: Zrozeni k utrpení"
"Živí mrtví 9: Smutek nás pozůstalých"
"Živí mrtví 10: Čím se stáváme"
"Živí mrtví 11: Střez se lovců"
"Živí mrtví 12: Život mezi nimi"
"Živí mrtví 13: Těžká cesta zpět"
"Živí mrtví 14: Není úniku"
"Živí mrtví 15: Kým chceme být"
"Živí mrtví 16: Ten velký svět"
"Živí mrtví 17: Důvod se bát"
"Živí mrtví 18: Co přijde pak"
"Živí mrtví 19: Válečné bubny zní"
"Živí mrtví 20: Totální válka, část první"
"Živí mrtví 21: Totální válka, část druhá"
"Živí mrtví 22: Nový začátek"
"Živí mrtví 23: Šepot a řev"
"Živí mrtví 24: Život a smrt"
"Živí mrtví 25: Není cesty zpět"

Amulet 1: Paní kamene (Amulet 1: The Stonekeeper)

Vydalo nakladatelství Paseka v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Amulet 1: The Stonekeeper" v roce 2008. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.

Scénář: Kazu Kibuishi

Kresba: Kazu Kibuishi

Když se podíváte na obálku komiksu "Amulet 1: Paní kamene", napadne vás hned několik prvků, které by vás mohli odradit od čtení. Za sebe ale rozhodně musím říct, že je potřeba se vykašlat na první dojem protože "Amulet 1: Paní kamene" prvním dojmem klame. Tak za prvé si budete podle obálky myslet, že to je něco pro děti. Jasně, i děti to mohou číst, ale tohle je příběh i pro dospělého čtenáře. Rozhodně není dětinský. Pak by se podle jména autora mohlo zdát, že se bude jednat o mangu, ale není tomu tak - nakonec i ta kresba, která je mimochodem celou dobu barevná, není vyloženě manga stylu, jen si z něj mnohé bere - protože autor se sice narodil v Japonsku, ale zbytek života prožil v USA, takže se nemusíte bát, že byste knihu četli odzadu. Tahle se čte tradičním evropským způsobem.

Ono hned čtení prologu vám dá vědět, že tohle nebude příběh, který bude nutně hezký. Tohle je příběh, který má svoje temné, nehezké momenty, a to i přesto, že zde snaha o humor - a snaha úspěšná - skutečně je. Právě prolog vás naladí na temnější linii, která se prolíná celým příběhem a vlastně i celou hlavní zápletkou první knihy, protože snahou dvou dětí, sourozenců Emily a Navina - není nic menšího než záchrana vlastní matky. Ta byla unesena podivným monstrem, když se s dětmi dostali do světa, jenž se nacházel za tajemnými sklepními dveřmi v domě jejich pradědečka, kam se po úvodní tragické události přestěhovali. Nový příbytek jim dá hned vědět, že existuje ještě jiný svět, svět, který má své kouzlo, ale dovede být i velmi nebezpečný.

Hlavními postavami jsou tedy děti, což je sám o sobě celkem prvek, kterým autor na děti cílí. Ale přesto dovede být velmi akční, tajemný, místy docela temný, stejně jako vtipný, ale třeba i epický. Děj knihy "Amulet 1: Paní kamene" se odehrává na celkem malém prostoru, ale není vyloučeno, že se rozmáchne. Minimálně pro pokrčování už to tak trochu vypadá. Emily a Navin se společně vydali najít matku, která byla unesena, ale místo toho se jim podařilo objevit svého dávno ztraceného pradědečka. Ten většinu svého života prožil v tomto druhém světě, aby zde získával informace a pokusil se ovládnout moc. Vypadá to, že v tomto světě existuje magie, o čemž se přesvědčuje především Emily. Již od začátku se totiž stala vyvolenou, protože kolem jejího krku se houpe tajemný kámen, jenž vládne velmi velkou mocí. Co to je a jakou moc vlastně má, ale Emily hned nezjistí. To až postupně spolu se čtenářem.

Kniha "Amulet 1: Paní kamene" dokáže zaujmout, při čtení vás dovede strhnout a nepustit, dokud se nedostanete až na konec knihy. Pak budete rádi, že druhý díl "Amulet 2: Prokletí kamene" vyšel spolu s prvním dílem, protože hned po druhém sáhnete a začtete se ještě více. Emily, Navin a další postavy, které se zde objeví, i když na první pohled třeba vypadají dětinsky jako Miskit, vám hned přirostou k srdci. Jsou zábavní, ale nejsou to jen nějaké jednoduché karikatury, jsou to postavičky plnohodnotné, mají svou hloubku a budete zvědaví na to, jak ještě zasáhnou do příběhu. Čeká nás podle všeho ještě osm knih - série by měla mít celkem devět dílů a z toho osm už jich je v originále vydaných - a myslím, že to bude stát za to. První díl rozhodně dovede přesvědčit o tom, že některá marketingová zveličování nejsou až tak daleko od pravdy.

Komiks "Amulet 1: Paní kamene" vydalo nakladatelství Paseka, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

Umbrella Academy 2: Dallas (The Umbrella Academy: Dallas)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 série "The Umbrella Academy: Dallas" v roce 2009. České vydání má 184 stran a prodává se v plné ceně za 569 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Gerard Way

Kresba: Gabriel Bá

Pokud se vám líbila kniha "Umbrella Academy 1: Apokalyptická suita", tak v případě jejího pokračování, komiksu "Umbrella Academy 2: Dallas" se připravte na ještě větší jízdu, kdy bude celých šest kapitol jen zírat na to, co se to vlastně děje, ale jakmile dojdete ke konci, zjistíte, že to dává smysl, i když hodně zvláštní. Ale tohle je svět Gerarda Waye a Gabriela Bá. Je to svět hodně specifický, ale nebudete mít pocit, že to je svět, který funguje. Místy si možná řeknete, že je to trochu přeplácané, ale ono to v konečném důsledku dává smysl. Když spojíte hodně věcí, které se zdají nespojitelné, nakonec vám z toho vyjde celek, jenž bude držet pohromadě svou komplexností a neskutečným přesahem. "Umbrella Academy 1: Apokalyptická suita" je superhrdinský komiks, ale rozhodně ne takový, jaký byste si pod tím pojmem představili. Lidí se superschopnostmi je tu dost, ale těch hrdinů málo.

O čem je kniha "Umbrella Academy 2: Dallas"? Tak tohle je velmi dobrá otázka. Může na ni být velmi jednoduchá odpověď, která se nabízí už v názvu komiksu - jedná se o příběh s alternativním pohledem na smrt prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. To by bylo ale skutečně velmi významné zjednodušení, protože samotný atentát zde tolik prostoru nemá, i když ho ke konci přece jen sledujeme. Anebo sledujeme to, jak bude zastaven? Na tomhle je skutečně zajímavé, že Gerard Way příběh napsal tak, abyste vlastně nevěděli, jak to má dopadnout a co by bylo pro finále lepší. Stejně jako není jasné, jestli by se Spojené státy vyvíjeli lépe, kdyby atentát na JFK spáchán nebyl. Anebo je ten vývoj takový, jaký je, správný, protože za JFK by to bylo ještě horší? Jedna z postav komiksu to řekne - nejde o to zabít prezidenta, jde o to zabít symbol.

Ale jak říkám, není to jen zabití prezident, kolem kterého se to celé točí. Je to především o zvláštní rodině, která nám byla představena v komiksu "Umbrella Academy 1: Apokalyptická suita". Jako kdybychom se najednou ocitli v jiném příběhu, i když dějově "Umbrella Academy 2: Dallas" následuje po prvním dílu. Alespoň v určitých ohledech. Vanya, která způsobila apokalypsu v prvním díle, si nyní nic nepamatuje a je upoutána na lůžko. Chlapi si moc nerozumí a neví, kam se posunout. Hlavně Kosmo tráví dny u televize. Kraken se jako jediný dál snaží o to, aby zachovával status superhrdiny, Séance si jede život podle sebe a Fáma tak nějak prochází kolem, bez hlasu, aby se pokusila zjistit, co se vlastně děje. I Kraken je na stopě masakrům. A vypadá ti, že by se mohl vrátit Číslo Pět, tedy nejnebezpečnější ze sedmičky.

A jakmile se do toho Číslo Pět dostane, začne to být teprve masakr. A to nejen ve smyslu, že je to hodně krvavé - ale jako že vážně hodně. Ono to začne být zajímavé i scenáristicky. Komiks "Umbrella Academy 2: Dallas" je jeden z mála komiksů, kde mi nevadí, že se cestuje časem, i když to je důležitý prvek. Kauzalita zde v nějakém základním smyslu funguje, ale především je to prostředek k tomu, aby mohl být příběh vyprávěn a aby to celé mohlo být ještě o něco divnější, ale přitom to stále dávalo smysl. A "Umbrella Academy 2: Dallas" smysl dává. Není to až tak komplikované, ale ta cesta k tomu finále má tolik prvků, které vás dovedou zarazit, překvapit, ohromit, že prostě budete jen koukat. Tenhle komiks v originále vyšel v roce 2008. Do letošního roku další díl nevyšel, a to se Grard Way dušoval, že chce vícero minisérií. Ale letos, zrovna v říjnu jsme se dočkali a sešit "Umbrella Academy: Hotel Oblivion 1" je veku. Tak třeba se příští rok dočkáme třetího dílu i česky a nebudeme muset čekat tak dlouho jako Američané. Rozhodně to bude další zajímavá jízda.

Komiks "Umbrella Academy 2: Dallas" zakoupíte na stránkách nakladatelství Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Umbrella Academy 1: Apokalyptická suita"

100 nábojů 13: Smůla (100 Bullets: Wilt)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako díly 89 až 100 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Wilt" u Vertiga v roce 2009. České vydání má 304 stran a prodává se v plné ceně za 699 Kč.
Komiks zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Tak jsme se konečně dočkali! Kniha "100 nábojů 13: Smůla" - přiznám se ten český název moc nechápu - uzavírá české vydávání uznávané, milované a kriticky oceňované série, jejíž první díl u nás vyšel v roce 2007. Popravdě u nás celá série vycházelo dokonce o rok déle než v originále. Ale hlavně, že vyšla, to je důležité. V první řadě bych se asi podíval na negativa, kdy mám pocit, že překlad není vyloženě dokonalý, že někdy prostě ulétly věty, protože v rámci konverzace nedávají smysl, i když chápu, že tohle nebylo nic jednoduchého. Četl jsem originál a ztratit se v těch větách bylo neskutečně snadné. Azzarello rád využívá různý dialekt a specifickou mluvu, včetně zkracujícího zápisu, že se v tom člověk dovede ztratit. V češtině pak některé konverzace nedávají smysl, naštěstí to je jen otázkou několika vět, nikoli celé knihy.

S knihou "100 nábojů 13: Smůla" se vám do ruky dostane pořádný špalek, protože je to celkem dvanáct původních sešitů, navíc ten poslední je přece jen trochu delší než sešit klasický. Přece jen to bylo finále. A jsem si skoro jistý, že s tím posledním panelem můžete být lehce zklamaní, ale ať je to, jak chce, Brian Azzarello udělal to, co se po něm chtělo. Uzavřel příběh a všechny jeho linie, srovnal se se všemi postavami - a s některými skutečně velkolepě - a navíc nám dal ještě prostor k tomu, abychom si domýšleli, co vlastně ještě bylo dál. Od vydání předchozích knih ale u uběhl nějaký čas, i když díl "100 nábojů 12: Špinavci" vyšel letos, ty předchozí už mají více křížků, doporučoval bych poslední knihu číst ve chvíli, kdy si znovu připomenete předchozí dění, protože tady už jste v rozjetém vlaku, který míří kupředu a vám se může stát, že u jste nějaké ty detaily z předchozího dění zapomněli.

Série "100 nábojů" ale není jen skvělý scenárista, jímž Brian Azzarello rozhodně je, ale je to i vynikající kreslíř Eduardo Risso. Eduardo je druhou polovinou týmu, protože to je jeho kresba, jeho černá, která dělá "100 nábojů" tak skvělých. Na začátku knihy "100 nábojů 13: Smůla" jsem si říkal, jestli už to trochu neflákal, jestli není kompozice na jeho poměry trochu jednoduchá, že už tam není tolik toho prolínání scén, ale nakonec mi ukázal, že prostě takovou nebude mít každou kapitolu, ale že tohle pořád umí a že mu to skvěle funguje. Jeho tempo je zběsilé, struktura některých stránek je úchvatná a je skvělý jak v případě, kdy kreslí několik panelů na stránku, že se jejich číslo blíží třeba deseti, ale i ve chvíli, kdy zde má pouze jednostránkovou kresbu. Jeho styl všechno parádně oživí. Díky němu je série skvělá od začátku až do konce.

Nebudu tvrdit, že s knihou "100 nábojů 13: Smůla" mě série bavila stejně jako na začátku. Nebavila. Nikdy se mi úplně nelíbilo, jak se nakonec vyvinula, protože pro mě byl nejzajímavější prvek kufříků, ale nic to nemění na tom, že i tak je "100 nábojů 13: Smůla" skvělé čtení, protože s těmi postavami, které jsou tak dobře napsané i nakreslené, jste tak moc sžití, že prostě musíte vědět, jak to dopadne. A zákoutí, kterými nás Brian Azzarello vede, jsou vskutku zajímavá, některé postavy mají až nečekaný osud. Přitom je to pořád krásně noirové, temné, ale i zábavné. Takhle barevný noir prostě pohledejte. Skončila se u nás další skvělá série a jsem rád, že to nebylo v její polovině, ale skutečně s tím posledním dílem. Za to patří nakladatelství BB/art velký dík. "100 nábojů 13: Smůla" rozhodně stojí za přečtení. Tedy ve chvíli, kdy znáte předchozích dvanáct dílů. Bez nich to nefunguje a ani fungovat nemůže.

Komiks "100 nábojů 13: Smůla" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"
"100 nábojů 8: Posmrtné blues"
"100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem"
"100 nábojů 10: Dekadence"
"100 nábojů 11: Začátek konce"
"100 nábojů 12: Špinavci"

DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku (Plastic Man: On the Lam)

Vydalo Eaglemoss Collections v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 série "Plastic Man" a jako "Police Comics 1" v nakladatelství DC Comics. České vydání se prodává v plné ceně za 229 Kč na stáncích. Předplatit je možné sérii na stránkách nakladatele.

Scénář: Kyle Baker
Kresba: Kyle Baker

Kyle Baker je u nás známý hlavně díky komiksu "O půlnoci zemřu", což je jeho autorský komiks a právě na něm jsme mohli vidět, jaký specifický styl kresby vyznává. Díky tomu vás nemuselo překvapit otevření komiksu "DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku", protože to rozhodně není klasika, kterou od mainstreamového superhrdinského komiksu očekáváte. Plastic Man je sám o sobě velmi specifickou postavou, která si říká spíše o humorné ztvárnění, ale způsob, jakým to dokázal Kyle Baker ztvárnit je ještě bizarnější. Dostáváte tak komiks, který je skutečně především o humoru, ale přitom bez toho, aby se ztratil příběh. Nejsou to jen na sebe navazující groteskní situace, sled scének, ale je zde skutečně příběh, který je více než je kořeněn humorem. Ale musí vám Bakerův styl sednout. A za sebe mohu říct, že mi to sedlo velmi. Už dlouho jsem se u komiksu nesmál.

Schválně jsem se podíval, jak bude komiks hodnocen na ComicsDB a docela mě překvapilo, že ta hodnocení jsou vesměs kladná. V době psaní recenze se zde nenašel nikdo, koho by Bakerův styl vyloženě odradil. To je myslím velmi dobrá ukázka toho, že i netradiční komiksy se mohou líbit, pokud jsou skutečně dobré. A komiks "DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku" přesně takový je. Představuje nám postavu, jež je pro nás relativně nová, její samostatný komiks zde rozhodně nebyl a těch pár malých rolí v týmovkách skoro nestojí za řeč. Prostě jen zahlásil a to bylo všechno. Udělali jsme si ale obrázek o tom, jaká to je postava - prostě vtipný hlásič. Nic nebere vážně. Přesně takovou postavu nám pak Kyle Baker servíruje, ale jako kdyby ji ještě více předimenzoval.

Přitom ale komiks "DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku" není jen o vtipu, j to i komiks, kde máme origin postavy, i když celkem zjednodušeně, ale co je důležitější, ten origin zde má nějaký vývoj a nějaké následky, protože hlavní příběh knihy "DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku" se točí kolem toho, že byla odhalena pravá totožnost Plastic Mana, a tedy skutečnost, že se ve skutečnosti jednalo o gangstera, který kradl a podle všeho měl i zabíjet, i když i čtenář moc dobře ví, že k vraždě v jeho případě nedošlo. Něco se tedy na Plastic Mana ušilo a on musí zjisti co, a to i přesto, že po něm jde policie i FBI. Musí čelit nebezpečné agentce, svému diletantskému šéfovi, nebo vlastně bývalému šéfovi, možná se bude muset srovnat i s tím, jak se na něj dívá JLA, jejímž je členem, ale především bude muset zjistit, kdo za vším stojí. A případně se ještě postarat, aby se jeho tlustý a trochu nadbytečný parťák Woozy Winks nedostal do problémů, i když k tomu má vždy hned zaděláno.

Krysí královny 1: Šmrncem a magií (Rat Queens 1: Sass and Sorcery)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vycházelo jako čísla 1 až 5 série "Rat Queens". Souborně vyšla kniha v roce 2014. České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.

Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Kurtis J. Wiebe

Kresba: Roc Upchurch

Když jsem otevřel knihu "Krysí královny 1: Šmrncem a magií", musím říct, že jsem tak činil s určitým despektem. Nebudu lhát. Fantasy mě prostě nebaví. Jako kdybych z něj už vyrostl a raději se vrhal k něčemu realističtějšímu, co nutně nemusí být jen realistické, tak nějak mám rád fantastické prvky spíše v našem současném světě, než v nějakém středověkém. Ale zase jsem si říkal, že bych neměl mít předsudky, o což se snažím, a tak jsem se začetl. A jen jsem zíral. Asi už jsem psal, že komiksy v originále nečtu, jednoduše proto, že smyslem celého Comics Blogu bylo prezentovat komiks, který vychází u nás, a to jak český, tak překladový. A vychází toho tolik, že prostě už nemám čas na to, abych stíhal i originální produkci. Možná trochu výmluva, ale já jsem pak rád za každý přeložený komiks, který mi jen ukazuje, že tam venku toho vychází pořád dost dobrého. Ano, kniha "Krysí královny 1: Šmrncem a magií" je rozhodně tím dobrým.

Jasně, zaslechl jsem nějaké zkazky o tom, že je to hodně dobrý komiks, ale až ve chvíli, kdy jsem se do něj začetl, jsem si říkal, že to opravdu stojí za to. Tohle je parádně akční, ale ještě lépe ukecaný komiks, kde jsou takové hlášky, až jsem si říkal, že není mnoho autorů, kdo to zvládnou tak dobře jako Kurtis J. Wiebe. Tohle je prostě slovní kanonáda, která je proložena sem tam akcí, aby to neztratilo tempo. Mohlo by se zdát, že toho mluvení je někdy trochu moc, ale ono j to tak úderné, že vám to vůbec nevadí. A to všechno hlavně s ženskými hrdinkami. Krysí královny přece nebudou chlapi. Přiznám se, je to sakra osvěžující, když jsou hlavními postavami holky, navíc holky sprosté, až to pěkné není. Teda jinak, ono to sakra pěkné je, protože těm ta huba jede, že se prostě budete muset smát.

O co v komiksu jde? Vlastně jen o to, že Krysí královny jsou dobrodružnou skupinou, která dělá ve městě problémy, a tak je pošlou na quest, aby byl chvíli klid. Jenže na tom questu se je někdo pokusí zabít. Přiznám se, že tady by klidně mohli jít i na výpravu, ale překladatel se rozhodl jinak. Od chvíle, kdy se je někdo pokusil zabít, záměrně - a nebyly v tom samy, kdo měl umřít - se rozhodnou vzít spravedlnost do vlastních rukou. A že poteče hodně krve. Když už jsem zmiňoval překlad, tak na ten se nepějí zrovna chvály ze strany čtenářů, ale já musím říct, že se mi líbí, jak si Darek Šmíd poradil s angličtinou, která dovede být pestrá není to jen používání slovíčka "fuck". Jsou zde slova, která někdy zní divně, ale mně se líbilo, jak si s češtinou hraje, jak vytváří novotvary a jak se snaží nenudit. Je tam pár slov, která nefungují, ale za mě se překlad povedl a nevzal knize humor. Smál jsem se dost, což je za mě dobrý důkaz.

Kniha "Krysí královny 1: Šmrncem a magií" je skvělý rozjezdem nové série, která už má za sebou celkem šest knih, což není úplně málo, i když od čtvrté knihy se jede nová řada, která má nového kreslíře. Snad se série chytne a dostaneme další díly, u nichž doufám, že si udrží stejný humor jako první kniha. Jen mě trochu mrzelo, že je kniha sice násilná jako blázen, ale pokud jde o sexualitu a erotické a scény, je strašně umírněná, jenom si z toho postavy dělají srandu. Tady bych čekal, že se tvůrci nebudou bát a také trochu přidají. To se nestalo. Holt i Image Comics se asi bojí zajít trochu dál. Třeba další knihy něco navíc přinesou. Zatím za sebou máme trochu jednoduchý, ale skvěle ukecaný příběh, jenž pobavil a strhl. Ať jsou takové i další díly.

Komiks "Krysí královny 1: Šmrncem a magií" zakoupíte na stránkách eshopu Crew.

Amulet 2: Prokletí kamene (Amulet 1: The Stonekeeper's Curse)

Vydalo nakladatelství Paseka v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Amulet 1: The Stonekeeper's Curse" v roce 2009. České vydání má 224 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.

Scénář: Kazu Kibuishi

Kresba: Kazu Kibuishi

Kniha "Amulet 2: Prokletí kamene" se na pultech knihkupectví objevila hned s prvním dílem "Amulet 1: Paní kamene". Musím říct, že jsem za to docela rád, protože i když se nejedná o vyloženě sešitové publikace (první kniha má 192 stran a druhá rovnou 224), tak se přece jen velmi dobře čtou a máte je přelouskané za chvíli. Textu tam není vyloženě málo, i když některé stránky - hlavně ty akční - se bez něj obejdou. Ale největší doménou série "Amulet" je jednoduše skutečnost, že je to dobře napsané a nakreslené, že vás čtení komiksu strhne a vy jen budete otáčet stránku za stránkou, abyste věděli, co bude dál, jak se situace vyvine a jak se postavám bude, nebo nebude dařit v jejich aktuálním poslání. Plyne to pěkně a nejsou zde nějaké rušivé momenty, které by nevycházely z předchozího dění, žádná deus ex machina, která by narušila příběh, žádné zbytečné berličky. Tohle vůbec není špatné na komiks, který je primárně určen dětem.

Jasně, je to místy poznat, že to je pro děti. Jsou zde scény, které by mohly být o hodně drsnější a asi by se mi i líbilo, kdyby byly provedeny trochu explicitněji, vyloženě jedna bitva si o to říkala, ale dobře, tohle se dá celkem snadno kousnout. Té akce je zde pořád dost a jeden pěstní souboj stojí za to, hlavně kresebně a svým střihem. V tomhle ohledu komiks "Amulet 2: Prokletí kamene" rozhodně nezklame a jedná se o pokračování, které je ještě o něco více nabušené než první díl, především proto, že už nebylo nutné představovat hlavní postavy a jejich příběh. Teď už jedeme na vlně, kterou rozčeřily vody prvního dílu. Emily a Navin se dál snaží zachránit maminku, kterou sice už mají u sebe, ale je otrávená. Teď je to teprve boj o život. Ale nejen to. Emily se musí srovnat s tíhou, kterou na ni kámen uvaluje, protože ten ji chce jen pro sebe. Ani Navin nebude jen obyčejnou figurkou v novém světě.

Knihy v sérii "Amulet" jsou propagovány jako něco, co navazuje na "Star Wars", Pána prstenů" anebo i "Harryho Pottera". Je to pravda, ale je to i trochu nelichotivé v tom smyslu, že si začnete uvědomovat, co si asi Kazu Kibuishi z těch příběhů vzal. Taková marketingová prohlášení pak mohou být trochu dvojsečná, protože najednou budete mít pocit, že je tu z těch "Star Wars" trochu moc a že ta inspirace "Pánem prstenů" je dost radikální. Je tu skupina rebelů, odboj, který ukazuje na "Star Wars" celkem jasně. Je tu zlá postava, která je fyzicky nějak pozměněná, zůstává v pozadí, mohl by to být klidně Imperátor, který má svého pomocníka Darth Vader, jehož syn by nemusel být tak temný, jak by se na první pohled zdálo. Emily pak připomíná Froda, protože i ona na sobě má tíhu, která je větší, než ona dokáže unést. Těch spojitostí by se dalo nalézt mnoho, ale ani jedna nevede k tomu, aby vás Kazu Kibuishi přestal bavit.

Kniha "Amulet 2: Prokletí kamene" skvěle navazuje na první díl. Kazu Kibuishi se prezentuje jako autor, který je schopný skvěle rozvrhnout příběh tak, aby v něm nechyběly odlehčující scény, stejně jako scény vyhrocené, dokáže udržovat napětí v podstatě od začátku do konce. Skvěle rozkreslil postavy, kdy ani jedna není plochá, a to včetně těch, které jsou na první pohled takové trochu moc líbivé. Nejzajímavější postavou - novou postavou - v knize "Amulet 2: Prokletí kamene" je pak jednoznačně Leon Rudovous, jehož liščí podoba mi prostě sedla. Stejně jako jeho charakter i profese. Lovce lidí mám prostě od přírody rád, i když tady je spíš nakonec jako šermíř a rytíř. Měl jsem pravdu, když jsem u knihy "Amulet 1: Paní kamene" psal, že to bude epičtější. A bylo. Myslím však, že to skutečně velkolepé je ještě před námi.

Komiks "Amulet 2: Prokletí kamene" vydalo nakladatelství Paseka, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Amulet 1: Paní kamene"

Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry (Sentry)

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 série "Sentry" a jako "Sentry: Fantastic Four", "Sentry: Spider-Man", "Sentry: Hulk", "Sentry: X-Men" a "Sentry: The Void" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Paul Jenkins
Kresba: Jae Lee, Rick Leonardi, Bill Sienkiewicz, Mark Texeira, Phil Winslade

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry" se mi zamlouvá z obchodního hlediska. To bylo celkově všechno dobře vymyšlené, mělo to nápad, marketing výborný a zafungovalo to skvěle. Myslím, že se s tuhle sérií, která měla celkem deset sešitů, podařilo vytvořit něco, co v komiksovém světě nemělo úplně obdoby. Ale to mluvím o obchodním hledisku. To už aktuálně moc nezafunguje a my si komiks kupujeme proto, že vyšel jako součást "Nejmocnější hrdinové Marvelu", nikoli proto, abychom si jako mezi prvními přečetli o superhrdinovi, kterého vytvořil Stan Lee s nepříliš známým kreslířem, ale tento superhrdina, ač byl vytvořen ještě před Fantastic Four, se nakonec nedostal, mezi zakládající členy světa Marvelu, poprvé se objevil totiž až v roce 2000. Proč tak pozdě Jednoduše proto, že to celé byla hra s fanoušky.

Sentry vznikl až na přelomu tisíciletí a nevymyslel ho Stan Lee, vymyslel ho autor scénáře Paul Jenkins, který měl silné kumpány v šéfredaktorovi Joovi Quesadovi i samotném Stanovi Leem, který jeho "vtípek" podpořil. Takže bylo možné nacházet různé zkazky o tom, že Sentry skutečně existuje již od 60. let, že se na ně pracovalo, ale prostě to nedotáhl k vydání. A když tohle podpoří i Stan Lee, je jasné, že fanoušci zpozorní. Nevím, jestli se tvůrci inspirovali v marketingu hororu "Záhada Blair Witch", ale ani bych se nedivil. Časově by to sedělo, nakonec je zmiňována i v úvodu knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry". Do téhle chvíle je to dobré. Pak knihu "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry" otevřete a hodně záleží na vašem přístupu ke komiksu a k vyprávěnému příběhu. Může se vám to hodně líbit, ale stejně tak nemusí. Já se bohužel řadím ke druhé skupině.

Sentry jako postava má svoje kouzlo, jemuž místy pomáhá i zpracování, protože zde jsou parádní retro střihy. Právě v tomhle je postava zajímavá - má retro nádech, což je dáno i jeho kostýmem, který je skutečně oldschoolový. Příběh je pak vystavěn tak, že si máte celou dobu říkat, co se vlastně stalo. Jednoduše - Setry byl první superhrdina, Reed Richards byl jeho nejlepším přítelem, Peter Parker mu udělal památnou fotografii, která obletěla svět, lidé byli Sentrym zachráněni více než kýmkoli jiným. Jenže pak se na něj zapomnělo. Nikdo si Sentryho nepamatuje. Proč? A proč si jeden člověk právě vzpomněl? A proč si ten člověk - jmenuje se Robert Reynolds - myslí, že je Sentrym? Paul Jenkins se moc snaží o to, aby bylo vyprávění napínavé od začátku do konce, ale nemůžu si pomoct, i když tam tolik dobrých a promyšlených náznaků není, celou dobu to může vést jen k jedinému zjištění, které skutečně v tom posledním sešitu "Sentry: Void" skutečně padne. Jiná možnost ani nebyla.

Pod dekou (Blankets)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2018 (1. vydání vyšlo v roce 2005). Vyšlo u Top Shelf Productions v roce 2003. České vydání má 592 stran a prodává se v plné ceně za 790 Kč.
Knihu zakoupíte v nakladatelství Minotaur.

Scénář: Craig Thompson

Kresba: Craig Thompson

"Pod dekou" není novinka na českém trhu. Jedná se o knihu, která česky vyšla již v roce 2005, tedy jen dva roky poté, co se na trhu objevil anglický originál. Craig Thompson se katapultoval mezi mladé komiksové autor, naděje svého oboru, a to vlastně jen proto, že nesmírně poutavě a niterně dokázal vyprávět o svém životě. Jasně, takhle to zní skutečně jednoduše, ale tak jednoduché to nebylo, a to rozhodně nejen proto, že kniha má téměř 600 stran, což je na komiksový román pořád celkem neobvyklé. Ale Craig Thompson si v rozsáhlých dílech docela libuje, což potvrdil i komiksem "Habíbí", zatím jediným dalším komiksem od Craiga Thompsona, který vyšel i česky. Ale pravda, Craig Thompson není autor zrovna plodný, i když vzhledem k rozsahu jeho děl se zase není moc čemu divit. "Pod dekou" není jeho první komiksové dílo, tím byl relativně úzký, jen sto dvaceti osmistránkový komiks "Good-bye, Chunky Rice", ale rozhodně se jedná o dílo, které ho doslova katapultovalo mezi zářící hvězdy kom komiksového nebe.

My jsme se tedy komiksu "Pod dekou" dočkali velmi brzy o jeho originálním vydání, navíc teď máme v rukou i druhé vydání, protože to první bylo už v češtině docela dlouho vyprodáno. Já jsem za to velmi rád, neboť v době, kdy bylo "Pod dekou" poprvé na českých pultech, jsem holdoval spíše superhrdinskému komiksu než čemukoli jinému. Teď jsem si ale komiks mohl užít naplno a mohu říct, že tady skutečně každá stránka stojí za to, ať už kresebně nebo z hlediska toho, co vypráví. Text, kresbu a vyprávění tu nelze oddělit, protože kresba funguje jako vypravěčský prvek stejně jako text, navíc se mnohdy naprosto jedinečně doplňují. Craig Thompson není vyznavačem zvukových efektů, ale i ty dovede použít, pokud je třeba. Prostě využívá vše, co mu komiks nabízí, ať už úzké sekvence, větší skoky anebo rovnou umělecké stránkové koláže, které ale přesto svým stylem a tím, co zobrazují, skvěle zapadají do vyprávění.

Ano, Craig Thompson je místy celkem abstraktní, ale to skutečně jen místy. V komiksu "Habíbí" je to už více patrné. "Pod dekou" je mnohem realističtější, děj zůstává ukotvený v reálném světě, jen sem tam se dostáváme do mysli vypravěče, kterým je sám autor. "Pod dekou" ke komiks silný v tom, že je velmi autobiografický, anebo alespoň tak vyznívá. Na vypravěče příběhu se budete dívat jako na autora a to, o čem vypráví, mu budete bezmezně věřit. Není důvod, proč ne, protože j otevřený, nabízí vám své nitro, své pocity, své vzpomínky. A rozhodně nejen to hezké. Naopak, po prvních padesáti stránkách budete mít pocit, že tohle je pořádná depka. Vyrůstat v silně křesťanské rodině jako třídní vyvrhel, který se ani není schopný postavit za vlastního bratra, nebylo jednoduché, ještě když jste introvertní přemýšlivý typ, který nemá pořádně filtr na to, co za kraviny se mu v rámci křesťanské víry snaží naspat do hlavy. Tady budete ty silně křesťanské pasáže číst jednoduše tak, že fanatismus - nejen křesťanský, jakýkoli - je zhoubou lidského ducha a ten se z takové výchovy jen těžko dostává. Jedinou cestou může být útěk. Jiná varianta není. Skončit v takovém prostředí znamená jen to, že se z člověka stane další fanatik.

Ne, komiks "Pod dekou" vás nemusí nutně bavit, i když rozhodně není psán nějak intelektuálsky, kdy by se autor předváděl. Může vám přijít obyčejný, přece jen je to "pouze" dospívání jednoho člověka, ale právě v téhle "obyčejnosti" je síla. Hlavní postava se vám nemusí zamlouvat, ale je skvěle vykreslena. Stejně jako všechny postavy další, ať už jsou více či méně v popředí. Tohle je také síla Craigových komiksů. Jsou živé. Tohle není příběh o plochých postavách, tohle je příběh o dýchajících charakterech. Na komiksu "Pod dekou" jsem vlastně našel jedinou vadu. Chtěl bych, aby byl - i přes svou délku - ještě delší. Jako kdyby to najednou končilo v místě, kde bylo potřeba ještě něco vyprávět, i když ten záměr je patrný. Hlavní postava došla zásadního rozhodnutí a tím pro ni něco skončilo. A něco jiného zase začalo. Takový je život. Je v tomhle ohledu krásný, ale i bolestivý. Tohle dokázal Craig Thompson ve svém komiksu "Pod dekou" zachytit dokonale. Mimochodem ten český název je ve své hlubší podstatě ještě lepší než originální.

Komiks "Pod dekou" můžete zakoupit u nakladatelství BB/art.

Esmera (Esmera)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Esmera" v roce 2015. České vydání má 84 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Vince

Kresba: ZEP

V poslední době u nás vychází toho erotického komiksu docela dost a já se přiznám, že to rozhodně neberu jako něco, co by mi nějakým způsobem vadilo. Naopak si myslím, že je to fajn, že si i v tomhle ohledu můžeme trochu rozšiřovat obzory, protože je to žánr, který dovede zaujmout, stejně jako je to žánr, který je poměrně komplikované vytvořit tak, aby čtenář neměl pocit, že je to jen samoúčelná erotická jízda, která nemá příběh. Jasně, vždyť je to porno, kdo by chtěl příběh. Ale já jsem zrovna ten typ, co si myslí, že je možné udělat dobrý příběh, a to i s erotickými, případně pornografickými scénami. V případě mé vlastní knihy "Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji" jsem se setkal hned s několika názory, že jsou erotické scény hodně... intenzivní. A proč by nebyly? Když mám sex, chci aby to bylo intenzivní.

A myslím, že podobné potřeby měl i Vince (u nás doposud neznámý autor, který se převážně zaměřuje na oblast sci-fi), když psal komiks "Esmera". Nechtěl jen obyčejný erotický komiks s nějakým jednoduchým příběhem, ale stejně tak chtěl erotický komiks, který bude vzrušující a bude sexy. A "Esmera" tohle splňuje, i když je nutné podotknout, že se jedná o komiks, jenž není rozhodně určen pro puritány, protože jsou zde sexuální scény, které jsou mnohdy celkem hardcore, nemluvě o tom, že jsou zde scény také homosexuální. Osobně nemám v tomhle ohledu ke komiksu jedinou výtku, každá scéna je zvládnutá velmi dobře, a to i proto, že sex je nedílnou součástí tohoto celkem zajímavého příběhu.

Esmera je dívka z internátní katolické školy, kde byla vychovávána k takovému chování a jednání, které bude v souladu s bohem, protože andělé se přece vždycky dívají. A tak nemá mnoho zkušeností s chlapci, respektive nemá zkušenosti žádné, když tu ji jednou její spolubydlící zasvětí do tajů erotiky a povede se jí dovést Esmeru k orgasmu. To má celkem zajímavé následky. Esmera se probudí jako mladík. Už to samo o sobě je divné, ale pak zjistí, že další orgasmus ji promění zpátky v dívku. A takhle pořád dokola. Rozhodně to není stav, který by byl příjemný, protože stačí jít s přítelem na pokoj vyspat se s ní, a pak musí utíkat jako mladík pryč, aby milenci nepřišlo nic divné. Velice mě zaujalo, jak se vše podařilo pojmout vtipně, ale přitom i s hlubší myšlenkou a o lidské sexualitě a jejím vnímání.

Kromě zajímavého námětu, který pravda končí trochu otevřeně zamyšleně, jako kdyby nás nakonec nikam nedovedl, je druhou stranou úspěchu komiksu také kresba. Té se ujal ZEP, kterého u nás známe díky sérii "Titeuf", což je přece jen trochu jiný typ komiksu. ZEP ale ukázal, že je schopným autorem a že mu sedí různé techniky a styly. Navíc jeho kresba v odstínech hnědé vyniká skutečně kouzelně a erotické scény jsou v ní nesmírně dráždivé. Vlastně je dobře, že komiks není barevný, nefungovalo by to tak dobře. Jestli máte erotický komiks rádi, nemáte předsudky a různé praktiky nevedou k tomu, že se zhrozíte a pokřižujete, je komiks "Esmera" přímo pro vás a jeho čtení si užijete. A to i přesto, že se jedná o komiks relativně krátký. Ono se toho ale stane vlastně celkem dost.

#1822: Svět Edeny - 90 %

#1823: Mezi řádky 7: Rána - 65 %

#1824: Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy - 30 %

#1825: Maus II: A tady začalo moje trápení - 100 %

#1826: Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů - 90 %

#1827: Batman: Můj temný princ - 65 %

#1828: DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony - 70 %

#1829: Strážci galaxie 3: Rozpad Strážců - 45 %

#1830: Fatale 2: Ďábelská záležitost - 75 %

#1831: Humr Johnson 1: Železný Prométheus - 70%

#1832: Živí mrtví 26: Volání do zbraně - 80 %

#1833: Amulet 1: Paní kamene - 80 %

#1834: Umbrella Academy 2: Dallas - 85 %

#1835: 100 nábojů 13: Smůla - 80 %

#1836: DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku - 80 %

#1837: Krysí královny 1: Šmrncem a magií - 80 %

#1838: Amulet 2: Prokletí kamene - 85 %

#1839: Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry - 50 %

#1840: Pod dekou - 95 %

#1841: Esmera - 75 %