Comics Blog

Šmoulové: Gargamel a Šmoulové (Gargamel et les Schtroumpfs)

Vydalo nakladatelství Albatros v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Gargamel et les Schtroumpfs" (první díl vedlejší série "L’Univers des Schtroumpfs") v roce 2011. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Peyo

Kresba: Peyo

Sešit "Šmoulové: Gargamel a Šmoulové" nabízí tak nějak t, co očekáváte. Jedná se o sešit, který vyšel v rámci tematické série "L’Univers des Schtroumpfs", která se zaměřuje na sešity, jež obsahují několik krátkých příběhů, které mají většinou nějakého společného jmenovce. V prvním čísle je to Gargamel, ve druhém Vánoce, ve třetím Šmoulinka a tak dále. Zatím vyšlo sedm sešitů, poslední v roce 2016 a věnuje se dovolené. Celé to na první pohled vypadá jen jako marketingový tah, jak sice dostat mezi lidi i krátké příběhy, ale především jak nechat lidi, aby si koupili příběhy, které už v minulosti vyšly v rámci jiné sbírky. Ale musí se uznat, že u nás je to celkem v pořádku, my ty příběhy nejspíš znát nebudeme.

V sešitě "Šmoulové: Gargamel a Šmoulové" je těch příběhů celkem šest, mají od čtyř stránek po osm, skoro jako kdyby byly poskládány od kratších po ty delší. Konkrétně se zde objevují tyto příběhy:

Gargamel a krokodýl
Gargamelův rodný bratr
Obr lidožrout a Šmoulové
Šmoulové a pták bulibák
Gargamelovi synovci
Sakrabarbamel

Všechny příběhy mají jedno společné - Gargamel v nich má důležitou roli, a to i přesto, že to na první pohled - podle jména - tak nevypadá. Kromě toho je docela zajímavé sledovat, jací jsou jeho příbuzní, protože těch se tu pár objeví. Zjistíme, že má bratra, ale také tři synovce. Tohle jsou ty starší příběhy, které Peyo vytvořil v 60. letech vytvořil. K nim patří i postava Sakrabarbamela, ale musím uznat, že zrovna jeho příběh je tím nejslabším, který se v sešitě objevuje a je škoda, že jen na závěr sešitu, protože dovede zkazit dojem. Jako kdyby Šmoulové nebyli dostatečně silnými postavami a bylo nutné jejich příběhy okořenit něčím jiným. Kdyby zde nebyli Šmoulové, bude příběh vypadat podobně. A nebude dobrý. Moc lidských postaviček Šmoulům nesvědčí.

Pokud máte Šmouly rádi, asi si jejich dobrodružství užijete i v sešitě "Šmoulové: Gargamel a Šmoulové", ale nejedná se o příběhy, které by měly nějakým způsobem více zůstat ve vaší paměti. Těch lidských postav je někdy až moc, nemluvě o tom, že někdy ani nefunguje logika toho, proč vlastně Gargamel ještě vesničku nenalezl, ale tak je tohle pro děti, logika tu zase tak dokonale fungovat nemusí. Ale je to škoda, protože je vidět, že se mělo jednat prostě jen o jednotlivé epizodky, které mezi sebou nemají žádnou návaznost a následky. Tohle poslední dobou začínám opakovat hodně, ale většinou jenom u superhrdinského komiksu, ale i u dětského je škoda, že tomu tvůrci někdy nedali více, něco trochu hlubšího. Jako zábava to ale pořád celkem funguje.

Komiks "Šmoulové: Gargamel a Šmoulové" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

Na Comics Blogu najdete recenze na komiksy:
"Šmoulové 1: Černí šmoulové"
"Šmoulové 3: Šmoulinka"
"Šmoulové 5: Šmoulové a Krákula"
"Šmoulové 6: Kosmošmoula"
"Šmoulové 11: Šmoulí olympiáda"
"Šmoulové 12: Příběh šmouly Mrněte"
"Šmoulové 14: Šmouloplán a čtyři další příběhy"
"Šmoulové 22: Šmoula reportér"
"Šmoulové 27: Šmoulové na plovárně"
"Šmoulové 28: Hvězda Šmoulinka"

Čarodějova nevěsta 4 (魔法使いの嫁)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako kapitoly 16 až 20 v sérii "Mahō Tsukai no Yome" (japonsky 魔法使いの嫁) souborně v roce 2015. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Kore Yamazaki

Kresba: Kore Yamazaki

Kniha "Čarodějova nevěsta 4" přináší celkem pomalé tempo, které děj nikam výrazně neposouvá, spíše se dívá do minulosti hlavních postav a trochu více nám o nich sděluje. Pokud vás tedy příběh zajal a oblíbili jste si hlavní postavy - Eliase a Čise - bude se vám kniha "Čarodějova nevěsta 4" líbit, ale musíte jednoduše přistoupit na rychlost vyprávění, která je spíše pomalá. Děj se neodvíjí jinak rychle, spíše musíte čekat na to, co se stane. Pro jistotu není v knize "Čarodějova nevěsta 4" ani moc akce a děj je opravdu pozvolný. Ani v elfí říši se toho mnoho nestane, více se hraje na vzpomínky než na jakoukoli akci. Ta se z dění vytratila a celé je to spíše romantické, ale s takovým do jisté míry odtažitým viktoriánským nádechem. Jako kdyby láska, která by zde mohla vzniknout, měla být jen platonická, nikoli fyzicky realizovaná.

Čise má v první polovině celkem jednoduchý úkol - má si vyrobit vlastní kouzelnickou hůl. Nic světoborného, ale kolik se toho dá vyprávět kolem... Neříkám, že to je vyloženě nuda, ale musíte se místy trochu chytat, abyste pochopili, že to jsou flashbacky, čí vlastně to jsou flashbacky a proč jsou vyprávěny. Jasně, nakonec se v tom celkem snadno orientujete, což se mi líbí. I když se flashbacky týkají různých postav, je vám hned jasné, proč jsou zde prezentovány. Ale není to proto, aby se budovalo napětí, aby se připravovalo něco velkého, ale prostě proto, aby se stavěl vtah mezi Eliasem a Čise. V tomhle je to hodně romantické, ale díky tomu, jak je to celé pojaté, je to takové specifické, takže se mi to v konečném součtu vlastně líbí.

Když se Čise vrátí s novou holí, ani v té době se nic zásadního nestane. Na konci je zde velmi dobrá scéna přeměny, která by mohla vést k zajímavému zvratu, ale myslím si, že to autorka trochu uspěchala. Z toho se dalo vytěžit trochu víc. Pokud se týká emocí, je zde to, co potřebovala, ale zrovna tuhle pasáž mohla trochu natáhnout a lehce v ní čtenáře vykoupat, když už se rozhodla, že nebude nikam spěchat mílovými kroky. A to skutečně nespěchá. Tempo je poklidné, sem tam se stane něco, co není zrovna klasické, ale i to je pojednáno v pozvolném tempu. Jestli jste si na styl vyprávění ale zvykli, bude se vám líbit i v tomto případě. Nejde tu o žádné velké věci, o budování a pády říší, ale prostě jen o to, že si dva zvláštní jedinci k sobě hledají cestu.

"Čarodějova nevěsta 4" funguje jako pokračování série, která nemá být kulervoucí, nemá být dechberoucí, má být magická a romantická. A taková série je. Najde si svoje fanoušky hlavně mezi čtenářkami, čtenáře asi tolik nezaujme. V tomhle je série zajímavá. Jede si své tempo, jede si svůj styl, moc se neohlíží, nesnaží se za každou cenu zalíbit a přesto pořád šlape. V současnosti už má devět knih a pořád ještě jede dál. Manga je strašně bohatá na žánry, což právě "Čarodějova nevěsta 4" ukazuje. Každý si zde něco najde, a tak i "Čarodějova nevěsta" si najde svoje fanynky a možná i nějakého toho fanouška. A je to dobře. Není to čtení, které vás zvedne ze židle, ale může se vám s ním hezky usínat. Ne proto, že by vás kniha nudila, ale proto, že v ní sice jsou deprese a temné myšlenky, ale taky je tam celou dobu krása.

Komiks "Čarodějova nevěsta 4" zakoupíte na stránkách Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Čarodějova nevěsta 1"
"Čarodějova nevěsta 2"
"Čarodějova nevěsta 3"

Mrakobití (Weathercraft)

Vydalo nakladatelství Trystero v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Weathercraft" v roce 2010. České vydání má 104 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Jim Woodring

Kresba: Jim Woodring

Nakladatelství Trystero se opět trefilo do černého a přišlo s něčím jiným, s něčím odlišným, než je standardně v distribuci,. Přiznám se, že ve vší té záplavě superhrdinů, jejich minulých i současných příběhů, restartů a nových začátků, je to velmi příjemné osvěžení, které zase jednou ukazuje, že komiks je možné pojmout jinak, odlišně, ale přesto velmi silným, originálním, osobitým způsobem. Nemluvě o tom, že "Mrakobití" je komiks, u kterého nechcete jen přelétávat stránky, ale musíte si jednotlivé panely užít. Nejen proto, že se jedná o komiks beze slov, ale i proto, že logika, která v prezentovaném světě platí, je taková velmi specifická a zvláštní. Je celkem snadné s v ní ztratit, ale stejně tak v ní najdete docela zajímavé myšlenky, které tak nějak určují to, jací lidé jsou a jak žijí. Ano, tohle je celkem hluboký komiks.

"Mrakobití" je komiks, u něhož vám nebude stačit jedno přečtení, protože po něm se může celkem snadno stát, že vám to tolik neřekne. Je to komiks, který vám při každém dalším přečtení dovede dát něco víc, a to jak ve chvíli, kdy se do druhého čtení pustíte hned, anebo s větším časovým odstupem. Komiksový jazyk je nesmírně bohatý a ukazuje se to právě na skutečnosti, že nepotřebuje slova. Pokud umí autor velmi dobře pracovat jen s obrazem, tak v tom případě komiks teprve ukáže svou sílu. Jimovi Woodringovi, který se u nás představil jen lehce jako scenárista v rámci série "Vetřelec", s obrazem a komiksovým vyprávěním pracovat umí. Jen se musíte smířit s tím, že jeho logika je netradiční a pochopit jeho příběhy na první pohled prostě není jednoduché. V jeho případě těch pohledů potřebujete více.

Komiks "Mrakobití" vypráví především o Prasanovi, což je taková variace na polidštěné prase, který není na první pohled vyloženě kladnou postavou. Je to prostě povaleč a flákač, válí se v bahně a bordelu, nedělá mu problém sežrat v podstatě cokoli. Je líný a jen tak si putuje krajinou, sem tam někoho otravuje, ale vlastně je spíše neškodný. Nakonec je to on, kdo nejvíce trpí, a to ve chvíli, kdy se dostane do kontaktu s Rozmarem. Ten si s ním dělá, co chce, ale především ho muší, a to velmi nepříjemnými a divnými způsoby. Svět "Mrakobití" má svou vlastní logiku, jsou zde postavy, které jsou ovládány, jiné ovládají, je zde něco jako magie, pokud se to tak může nazvat, je zde náhoda a je zde bizarnost, která postavy dostává z různé nepříjemný situací. Ale ať je to divní, jak chce, je vyprávění celkem lineární. Dokonce je celkem snadné i pochopit, co se děje. Proč se to děje? No, to už je zásadnější otázka.

Komiks Jima Woodringa není jednoduchý, je přemýšlivý, můžete si o tom, co se děje myslet svoje a neshodnete se s jinými čtenáři. A to vůbec není špatně. Navíc si můžete užívat místy velmi zajímavé vize, kdy to, co Jim Woodring dovede vymyslet a nakreslit je prostě jedinečné, na jednu stranu psychedelické, na druhou stranu vždy s jasně danými obrysy a tvarem. "Mrakobití není komiks pro každého, ale pokud si k němu najdete cestu, dokáže pořádně stimulovat váš mozek, dokáže vás donutit k zamyšlení, ale může vás i inspirovat. A přitom vám dokáže představit, postavy, které k sobě na první pohled nesedí, přitom však v rámci komiksu fungují. Svět Unifaktoru je natolik jedinečný a originální, niterný a fantazijní, že v něm prostě bude fungovat cokoli, co Jim Woodring vymyslí. Alespoň takový pocit budete mít. Můžeme doufat, že se k nám dostanou i další příběhy z tohoto podivného světa.

Komiks "Mrakobití" můžete zakoupit na stránkách Kosmas.

Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel (Carol Danversová) (Captain Marvel (Carol Danvers))

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 3 série "Ms. Marvel" a jako čísla 1 až 6 sedmé řady série "Captain Marvel" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Chris Claremont, Gerry Conway, Kelly Sue DeConnick
Kresba: John Buscema, Joe Sinnott, Dexter Soy

S příběhem v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel" jsem měl celkem problém. Ne proto, že by byl nějak moc feministický, naopak, líbilo se mi, že jsou zde ženské hrdinky v přesile, že jsou silné a schopné. V tomhle směru napsala Kelly Sue DeConnick skvělé postavy. Tomu nelze moc vytknout. Ale pak je tu prvek, který prostě nemám rád a nic s tím neudělám. Tím prvkem je cestování v čase. Je to důvod k tomu, aby se trochu poupravilo to, co se stalo v minulosti, aby ty pitominy, které napsali původní autoři, dávaly trochu hlubší smysl. A místy to skutečně pitominy jsou, protože na začátku knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel" máme retro příběh, konkrétně sešity 1 až 3 série "Ms. Marvel", kde se poprvé Carol Danvers představila jako Ms. Marvel. Carol samotné se již objevila v sérii "Captain Marvel", ale to jako člověk bez schopností, jen vedlejší postava.

Ms. Marvel se nám představuje v příběhu, který má ingredience, jež si většinou s moc dobrým příběhem nespojujete. Ztráta paměti se dá využít dobře, ale nikoli v tomhle případě, kdy se skoro jeví nesmyslná, a prostě jen jako něco, v čem tvůrci tápali, a tak chtěli Carl ozvláštnit. Její sedmý smysl je ale teprve tou správnou ptákovinou, která trochu evokuje Spideyho speciální schopnost, ale opět se spíše jedná o scenáristkou neschopnost. Jako by tvůrci nebyli schopni přijít s něčím, co by mohlo být originální, co by mohlo být nápadité. A tak volili první možnost, díky níž vypadá komiks jednoduše hloupě. Možná tomu před těmi čtyřiceti lety nebylo, ale docela bych se tomu divil. Příběh je pak v podstatě jen o tom, že New Yorku hrozí různá nebezpečí, a tak se Carol vždy v tu pravou chvíli mění v Ms. Marvel, aby nebezpečí zamezila. Ani jeden padouch zde není skutečně zajímavý.

Tvůrcům knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel" se ale musí nechat, že z hlediska redaktorského dali dohromady dva dobré příběhy. Ten první totiž pomáhá vysvětlit to, co se v tom druhém děje, respektive ten druhý na první navazuje a znovu opakuje některé události, které vedly k tomu, že se Carol Danvers stala Ms. Marvel, respektive Captain Marvel, protože tak si v novém příběhu říká a tohle jméno přijímá. Vlastně jedním ze smyslů tohoto příběhu je právě nutnost přijmout svou identitu a nevnímat se jen jako náhrada za Captaina Marvela. K tomuhle poznání vede trnitá cesta časoprostorem, především tedy cesta do minulosti, která pomáhá i k tomu, aby se Carol vyrovnala s některými svými ztrátami. Motivačně a vztahově velmi dobrý komiks, který mě ale dějově místy moc nebavil.

Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor (攻殻機動隊)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo v roce 2007. České vydání má 180 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Shirow Masamune

Kresba: Shirow Masamune

Jestli jste četli knihy "Ghost in the Shell" a "Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface", nebude pro vás poslední díl, který česky vyšel a nese název "Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor" moc velkým překvapením. Tedy myslím překvapením z hlediska toho, jak jsou jednotlivé příběhy napsány. A jsou napsány způsobem, který není jednoduchý na čtení a mně osobně vadí. Díky tomu hodnotím tak nízko, a to i přesto, že má Shirow Masamune třeba sem tam hodně dobré nápady a někdy mi z nich i spadne brada. Pořád tam ale zůstává trpkost z toho, jak špatně se to čte, a možná i z toho, že sem tam autor prostě prohlásí, že s tímhle vlastně vůbec není spokojený, ale co se dá dělat. No, možná by se něco dalo dělat už při tvorbě...

Kniha "Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor" je vlastně souborem povídek, které jsou časově tak nějak řazeny mezi dění knih "Ghost in the Shell" a "Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface". Proto také to 1.5 v názvu. Jedná se o celkem čtyři příběhy, které v konečném důsledku nejsou nijak moc dlouhé, tři mají po dvou kapitolách, poslední má pak kapitolu jen jednu. Jednotlivé příběhy na sebe nijak zásadně nenavazují, propojují je především postavy, tedy jednotliví členové Sekce 9. Oblíbená Motoko zde samozřejmě chybí, i když tedy ne úplně, v jednom příběhu se také objevuje. Celkově ale budete mít pocit, že to jsou jen takové bonusové příběhy pro fanoušky. A nic moc jiným nejsou.

Shirow Masamune sám v knize přiznává, že ho trochu mrzelo, že se v knihách nemohl moct věnovat tomu, jak to vlastně chodí v Sekci 9, jaké jsou jejich činnosti, jak funguje jejich spolupráce. Jenže ani v povídkách knihy "Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor" se mu nepodařilo vytvořit příliš funkční oddělení založené na vztazích postav, spíše jde o to, že jsou zde jednotlivé případy, kde se to opět hemží technologickými vymoženostmi, které jsou někdy zbytečně podrobně popsané. Zbytečně proto, že je to pak na úkor vyprávění, které je najednou skončeno, jako kdyby se všechno stalo v rychlíku. A to se mi moc nelíbí, nemluvě o tom, že Shirow často používá poznámky pod čarou k tomu, aby vysvětloval něco, co vysvětlit nepotřebuje, anebo něco, co by mohlo být vysvětleno lépe přímo v komiksu, nebyla by potřeba to tolik okecávat.

Ze čtení komiksu "Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor" a všech materiálů kolem mi přijde, že Shirow Masamune je hodně sebestředný člověk, který si jede svou, a to i na úkor toho, jak se to celé bude číst. Přesto s emu podařilo vytvořit neskutečný kult, i když je otázkou, do jaké míry za to může i anime zpracování jeho první knihy. Kredit mu však nelze vzít. Pro mě ale Shirow Masamune není tak schopným vypravěčem, abych mohl knihu "Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor" hodnotit nadprůměrně nebo i průměrně. Pro mě je to prostě tak špatně scenáristicky zvládnuté, že mě nebavilo knihu číst. Na to jak je úzká jsem se s ní mořil čtyři dny, což mi přijde jako moc. Ale když vás něco nebaví, tak to moc dobře nejde.

Komiks "Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ghost in the Shell"
"Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface"

DC komiksový komplet 45: Superman - Odkaz, kniha druhá (Superman: Birthright Part 2)

Vydalo Eaglemoss Collections v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 7 až 12 série "Superman: Birthright" a jako "Adventure Comics 274" v nakladatelství DC Comics. České vydání se prodává v plné ceně za 229 Kč na stáncích. Předplatit je možné sérii na stránkách nakladatele.

Scénář: Mark Waid
Kresba: Leinil Francis Yu

Kniha "DC komiksový komplet 44: Superman - Odkaz, kniha první" nám jasně ukázala, o čem vlastně celý příběh bude - jednoduše řečeno, další Supermanův origin. Ale stejně tak nám to ukázalo, že ten origin není vůbec špatně napsaný že je celkem dobře promyšlený a že mu to funguje. Jen byla prostě škoda, že je to opakování příběhu, který byl už řečený jinými autory, že je to pořád neustálé omílání jednoho a toho samého, i když z jiného a, pravda, lepšího pohledu. Kdyby takhle vypadal Supermanův origin v první verzi, budou všichni spokojení. Kniha "DC komiksový komplet 45: Superman - Odkaz, kniha druhá" pak pokračuje ve stejném duchu a předvádí nám příběh, který je čtivý a nápaditý, alespoň v rámci toho, jak je možné být nápaditý, když jsou celkem jasně dány hranice toho, kam je možné jít.

Kolem čeho se točí druhá část příběhu, kterou si můžeme přečíst v knize "DC komiksový komplet 45: Superman - Odkaz, kniha druhá"? Především kolem toho, jaký je vztah Clarka Kenta a Lexe Luthora, respektive toho, jak se jejich vztah vyvíjel od jejich prvního setkání, až po to poslední, k němuž došlo proto, že se Clark přestěhoval do Metropolis. Lex popřel, že by Smallville znal, ale díky Clarkovi se teď dovídáme, jak se ti dva seznámili, jak se jejich vztah ve Smallville vyvíjel a jak nakonec vygradoval. Mimochodem ten Lexův příběh je vlastně takový klasický příběh šíleného vědce, což se mi líbilo. Celkově je tahle část příběhu velmi dobrá a myslím, že flashbacky jsou lepší než to, co se pak děje v současnosti, kdy Luthor přišel s jedním ze svých velkých plánů.

Smyslem tohoto plánu je skutečnost, že Lex vlastně udělá invazi Kryptoňanů na Zemi, aby tak zdiskreditoval Supermana, z něhož chce udělat zvěda Kryptoňanů, jenž měl připravit všechno pro invazi na Zemi. Není to špatný plán, ale celkově mi to najednou přišlo moc přehnané, moc epické, alespoň v kontrastu k tomu, co jsme doposud sledovali a jak civilně a dobře to bylo napsané. Ale je nutné uznat, že to velmi dobře podkresluje vztah Lexe a Supermana, kdy ta nenávist je jednostranná a jednoznačně nezasloužená. A Lex je definován jako osoba, jehož psychika je natolik narušená, že prostě nebylo možné, než aby to s ním dopadlo jinak, než jak to dopadlo. Ale byl to on, kdo si nakonec vybral.

Svůdné schůzky (Fripons)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2018. Komiks původně vyšel jako "Fripons 1: Dessous fripons" a "Fripons 2: Rendez-vous fripons" v roce 2010. České vydání má 150 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Erotického komiksu je v poslední době v překladovém komiksu docela dost a jsem za to rád. Kniha "Svůdné schůzky" je zajímavá proto, že se jedná o sbírku krátkých povídek, kdy ta nejdelší má snad deset stran, a to se jedná ještě o výjimku, většinou to jsou povídky o čtyřech stranách, někdy se jde až do takového extrému, a to ve dvou případech, kdy je zde mikropovídka na stránku - teď myslím skutečně povídku, nikoli komiks - a k tomu je erotická ilustrace na jednu stránku. Zrovna tyhle povídky má na svědomí Patrick Cauvin a ilustrovali mu je Enki Bilal a Loustal. Tady se ukazuje, že dobrá ilustrace skutečně dovede zvýšit potěšení ze čtení povídky, která vás sama o sobě ani tak moc dostat nemusí.

Kniha "Svůdné schůzky" je zajímavá nejen proto, že se zde objevují různě dlouhé povídky, ale také proto, že skoro každou tvořil jiný autor. Zrovna Patrick Cauvin se ze představuje dvěma, s ním ještě třeba Guy Vidal nebo Annie Goetzinger, ale jinak se jedná o autory s jednou povídkou, navíc ve většině o autory, kteří česky doposud nevyšli, což je také velmi příjemné. A ještě příjemnější je skutečnost, jak zde vidíme různé styly, a to nejen z hlediska barevnosti, protože rozdělení na černobílé a barevné komiksy je zde skoro pravidelné a vůbec nevadí. Naopak čistá černá linka umí být hodně sexy. Ale je to i v tom, že jsou zde různé vlivy.

Najdeme zde komiks, který je trochu šmrncnutý mangou, kde jsou výrazy až nečekaně expresionistické, ale přitom komiks, který je pořád sexy - viz hned první "Socrate". Naproti tomu jsou zde pak "Proustovské závany", které mají zjednodušenou ligne claire a to toho filozofování, které je pak v příjemné kontrastu s posledními panely, které nám vlastně říkají, že si můžeme být chytří, jak chceme, ale když nás přemůže touha, jsme pořád jenom zvířata. Altuna v "Něžných projížďkách" zachází s černobílou kresbou do až fotorealistické přesnosti, na rozdíl od něj Edmond Baudoin má až expresionistické rozmáchlé tahy. Přesto oba autoři dovedou být ve svých příbězích sexy.

A tohle je na sbírce "Svůdné schůzky" zajímavé. Ať už čtete jakýkoli komiks, kresba z něj dělá sexy čtení. Co je problém, to jsou scénáře. Někdy chtějí být filosofující, ale jsou spíše přechytralé, většinou jsou spíše vtipné a anekdotou, někdy vám neřeknou vůbec nic a nebaví vás je číst. Ale pořád je to dostatečně sexy díky kresbě a pořád je to galerie různých kreslířů. Ti vás mnohdy dovedou oslovit více. Jejich kresba je natolik různorodá, že si zde každý najde to svoje. Díky tomu zůstává "Svůdné schůzky" velmi rozmanitou sbírkou, a to i přesto, že žánr je celkem jasně daný - erotický komiks. Ale ani s tou erotikou to není úplně jednoduché. Vždycky je potřeba dobrý nápad, aby takový komiks bavil jako celek, nejen z hlediska kresby.

Komiks "Svůdné schůzky" zakoupíte na stránkách Crew.

Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine (War Machine)

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 281 až 284 série "Iron Man" a jako čísla 1 až 5 druhé řady série "War Machine" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Len Kaminski, Greg Pak
Kresba: Kevin Hopgood, Leonard Manco

Hodnocení, které knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine" je trochu nadsazené, ale má to svůj důvod. Necelá polovina knihy je skutečně skvělá, a to i přesto, že ta druhá za moc nestojí. Většinou je to tak, že tretro příběh je zde do počtu, prostě origin, abyste věděli, jak to s hrdinou vlastně začalo. V případě knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine" je zde ale do počtu ten modernější příběh, který vycházel v roce 2009. Popravdě se ani moc nedivím, že série "War Machine", už druhá řada, měla nakonec jen 12 čísel. Je skoro zázrak, že se dostala přes těch pět, které jsou ve sbírce "Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine" obsaženy. Greg Pak není špatný scenárista (viz knihy "Ultimátní komiksový komplet 49: The Incredible Hulk - Hulkova planeta část 1" a "Ultimátní komiksový komplet 50: The Incredible Hulk - Hulkova planeta část 2", ale tady si s příběhem nesedl a nesedla mu ani kresba Leonarda Manca.

Retro příběh byl obsažen v sešitech série "Iron Man", konkrétně v číslech 281 až 284. Je to příběh o tom, že Tony Stark na tom není zdravotně moc dobře, vlastně to vypadá, že umírá a že už by neměl svůj exoskelet nosit, protože by ho to mohlo zabít. Jenže superhrdina si prostě nevybírá, a tak přijde rychle s novým oblekem, který je trochu jiný než ten, jež nosil doposud. Ano, na scénu přichází War Machine, jenž nebyl prve navrhován pro James Rhodese, ale Tony si ho navrhl sám pro sebe. Nakonec se ale k Rhodeymu dostal, a to v celkem zajímavém vývoji tohoto příběhu, kde jsem musel uznat, že někdy i to umírání postav celkem funguje a může bavit. V tomhle případě se mi to stalo. Celkově je ale tenhle příběh velmi dobře napsaný, šetří se slovy, není jich zbytečně mnoho, je zde zajímavá zápletka, má to parádní béčkový nádech a šlape to od začátku do konce.

A pak přijde příběh nazvaný "Železné srdce", které nás skokem přenese jinam, sledujeme už jiného Rhodeyho, který je tedy již War Machinem, Rhodeyho, z jehož tělesné schránky toho moc nezbylo. Tenhle Rhodey je postrachem afrických teroristů a vojáků, kteří si vyřizují svoje mindráky na nevinných obětech. Je to takové trochu politické, přitom celkem akční, je to ve zběsilém tempu, představují se nám zde postavy, které nejsou nijak extra zajímavé. A pak do toho - poměrně jasně vojenského - příběhu, spadne bůh. Je to sice bůh války, ale v tu chvíli přestává příběh fungovat úplně, a to i přesto, že v sobě má nějaké základní poselství, že má co říct. Dějově je to místy spíše hloupoučké a upomíná to na zápletky starých komiksů, i když v modernější kresbě, která trochu připomínala Corbena, což ale rozhodně neznamená, že by byla skvělá. Spíše naopak. Mnohdy mě nebavilo si ani panely prohlížet.

Američtí bohové 1: Stíny (American Gods: Shadows)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě a v limitované edici s odlišnou obálkou v roce 2018. Komiks původně vyšel jako "American Gods: Shadows" v roce 2018. České vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 749 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Neil Gaiman, P. Craig Russell

Kresba: Colleen Doran, Scott Hampton, P. Craig Russell, Walter Simonson

Bez mučení se přiznám, že jsem původní Gaimanovu knihu nečetl. Vím o ní, mám jí v paměti uloženou jako něco, co bych si jednou mohl přečíst, ale nikdy jsem si ji nekoupil a ani do ní nenakoukl. Takže když jsem se dostal ke komiksu "Američtí bohové 1: Stíny" vpravdě jsem nevěděl, co bych měl vlastně čekat. Když jsem se do komiksu "Američtí bohové 1: Stíny" začetl, a že mi to trvalo dlouho, říkal jsem si, že nakonec možná ani na to, abych si román koupil, nedojde. Najednou zde nebylo nic moc, co by mě k tomu přimělo, co by mě skutečně upoutalo, co by mě donutilo číst komiks jedním dechem. Jako kdyby tomu něco chybělo, jako kdyby to byl jen další Gaiman, navíc v neskutečně ukecaném komiksovém zpracování, kdy jsem si říkal, jestli vlastně P. Craig Russell nějak zkracoval, anebo se rozhodl, že tam přepíše slovo od slova, jenom to nechá skutečně bohatě ilustrovat.

Román "Američtí bohové" má celkem jednoznačný název, i když to zjistíte až ve chvíli, kdy se do příběhu začtete. Tohle samozřejmě dovede prezentovat i komiks, protože ten se od příběhu nechce moc odchýlit. P. Craig Russell je celkem věrným adaptátorem Gaimanovým románů. Však spolupracují už také pěkně dlouho, jejich spolupráce se datuje už k "Sandmanovi". Jejich spolupráce pak úspěšně pokračovala, mnohdy prostě tak, že Russell adaptoval Gaimanovu beletrii, jak se můžeme přesvědčit třeba u komiksů "Koralína" nebo "První kniha hřbitovní" a "Druhá kniha hřbitovní". Russell má u nás vydané i další příběhy, ale pokud se jedná o jeho adaptace Gaimana, v poslední době je skutečně jen adaptuje, ale nikoli už tak ilustruje, i když u komiksu "Američtí bohové 1: Stíny" je uvede i jako ten kdo komiks rozvrhl. Kresby se ale primárně ujal Scott Hampton, což není volba, která bude sedět každému. Jeho kresba je místy prostě mdlá a nezáživná.

Zpět k příběhu. Ten se točí kolem postavy Stína, jenž byl ve vězení, ale zrovna se má dostat ven. Těší se na svou milující a milovanou ženu, jenže všechno dopadne trochu jinak. Najednou není u své manželky, ale je ve službách muže, který si nechá říkat pan Středa. Setkání s ním je rozhodně zvláštní, ale ještě zvláštnější je průběh jejich společné cesty, která následuje. Pravda, není vždy společná, někdy se rozdělí, ale velmi záhy pochopíte, jaký má cesta vlastně smysl. Stín se stává součástí války mezi americkými bohy. A tady začíná být mytologie celkem zajímavá. Svět, který nám Gaiman prezentuje, je starý, ale přitom nový. Jsou zde epizody do minulosti (mimochodem kreslené jinými autory včetně Russella), které jasně říkají "tohle psal Gaiman". Ale funguje to, vytváří se příběh, který je zajímavý. A jsem si jistý, že v beletristickém provedení tomu tak skutečně je.

Komiksová verze "Američtí bohové 1: Stíny" mě prostě nedokázala oslovit. Pokud už tu mám komiksové provedení, chtěl bych něco navíc, ale to mi zde chybí. Ty ilustrace jsou pěkné, mnohdy je kompozice panelů celkem zajímavá, až překvapivá, ale nad snovými výjevy jsem se nijak nerozplýval. Nakonec se jako nejzajímavější ukázaly vedlejší epizody, které doplňují hlavní příběh. Jsou kresleny jinými tvůrci, P. Craig Russell, Walter Simonson a Colleen Doran. Oživují příběh jak z hlediska děje, tak i vizuálně. Musím ale říct, že jsem z komiksového zpracování i tak spíše zklamaný. Kniha krásná, velká, pevná vazba, spousta stránek, ale toho děje je zde málo, zajímavých scén také, celkově je podání strašně bezkrevné a ubíjející. Až ke konci jsem se dostal do postav. Jenže to už byla osmá nebo devátá kapitola. Jsem zvědavý, jestli se podařilo v druhé knize příběh trochu oživit, alespoň v tom komiksovém podání.

Komiks "Američtí bohové 1: Stíny" zakoupíte na stránkách Crew.

Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo (Usagi Yojimbo: Two Hundred Jizo)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 139 až 144 série "Usagi Yojimbo" u Dark Horse. Souborně vyšlo v roce 2015 v nakladatelství Dark Horse. České vydání má 208 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Stan Sakai

Kresba: Stan Sakai

Kniha "Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo" nám vrací oblíbeného ušatého hrdinu v plné síle a také v povídkách kratšího rázu, které Stanovi jdou velmi dobře. Ale nutno říct, že v případě Stana Sakaie nerozhoduje, jestli se jedná o krátký nebo dlouhý příběh, vždycky je to komiks, který je kvalitní. A nic se na tom nemění ani ve sbírce "Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo". Ta začíná i končí celkem zajímavými bonusy. Na začátku máme krátký rozhovor Stana s Usagim. Na konci pak komiksové zpracování toho, jak ke Stanovi přijde inspirace a jak z ní nakonec vytvoří příběh. Tohle nahlédnutí do Stanovy tvůrčí kuchyně se mi líbí, právě díky tomu, jak ser nejedná jen o suchopárný text, ale o zpracování komiksu, které tomu ještě něco přidává.

Prvním příběhem je "Umělec", anebo komiks o tom, za co je možné také zaplatit tu nejvyšší cenu. Umělci jsou mnohdy zneuznaní, ale někdy jsou i pronásledovaní. A popravdě to není něco, co by bylo jen součástí minulosti. Roman Polanski si třeba problémy udělal sám, když spáchal něco, co je nezákonné, ale takový Salman Rushdie prostě jen psal. Ale ono někdy stačí psát, abyste vytočili ty nesprávné lidi. Anebo malovat. "Buntori" je pak duchařským příběhem o cti, kde ten hororový prvek je o něco méně důležitý než pointa, která je v souladu s kodexem samuraje. Jako kdyby i duchové dokázali poznat, že Usagi je hoden. "Vražda v hostinci" nám děj z duchařského žánru převádí k čisté detektivce. Ano, opět se vrací inspektor Ishida a řeší případ. Především ale Stan Sakai nám ukazuje, jak skvěle dovede detektivní příběh rozpracovat a nechávat stopy, aby skutečně bylo pro čtenáře možné odhalit vraha předem. Stejně tak má i skvěle rozpracované postavy, což u Stana není novinka, ale pořád je to třeba zdůraznit.

Povedené postavy jsou i v titulním příběhu "Dvě stě sošek Jizo". Takový ten příběh o snech a jejich významu, o osudu a jeho naplnění, jež je zde poměrně kruté, což má mimochodem povídka společné i s příběhem "Shoyu", jenž knihu uzavírá. "Dvě stě sošek Jizo" má neskutečně úchvatné finále, které by v reálu vypadalo neskutečně dramaticky, ale ono se to podařilo zachytit i v komiksu. Není to vyloženě horor, je to akční drama, ale z toho finále mrazí. Následující komiks "Běžci s ledem" poukazuje na odvahu některých mužů, ale i na to, že čest rodu je sice důležitá, ale někdy nesmyslná. Někdy přijdou o život lidé v podstatě pro nic. Ono jde však o to, že i oni vnímají rod, skupinu, jako něco důležitějšího než je jednotlivec. A to je pro mnohé těžké pochopit. Já tomu rozumím, ale pravděpodobně bych se nezachoval stejně.

Posledním příběhem je zmiňovaný "Shoyu", což je tradiční forma japonské sojové omáčky. Musím se přiznat, že i když není příběh špatný a je promyšlený, více mě na celém komiksu zajímalo to, jak je zde výroba shoyu popsána. Je neskutečně zajímavá a je to jeden z těch postupů, u nichž si říkáte, jak na to lidé mohli přijít. Ten tradiční postup je nesmírně zajímavý a zvláštní, ale věřím tomu, že právě ta tradice mu dává přesně to, co potřebuje. Jedinečnost, kterou jiné sojové máčky bez tradice nemají. Síla Stana Sakaie jako komiksového tvůrce a vypravěče je v mnoha ohledech. Je skvělý v kresbě a letteringu, je přesný v rozvržení panelů, ale je i výtečným autorem postav a jejich psychologie, dokáže příběh skvěle vypointovat a nebojí se žádného žánru. Mnoho tak všestranných autorů není. Na knize "Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo" mě mrzí snad jen jediná věc - že zde není více vracejících se postav.

Komiks "Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:

"Usagi Yojimbo 1: Ronin"

"Usagi Yojimbo 2: Samuraj"

"Usagi Yojimbo 3: Cesta poutníka"

"Usagi Yojimbo 4: Spiknutí draka"

"Usagi Yojimbo 5: Kozel samotář a dítě"

"Usagi Yojimbo 6: Kruhy"

"Usagi Yojimbo 7: Genův příběh"

"Usagi Yojimbo 8: Stíny smrti"
"Usagi Yojimbo 9: Daisho"
"Usagi Yojimbo 10: Mezi životem a smrtí"
"Usagi Yojimbo 11: Roční období"
"Usagi Yojimbo 12: Ostří trav"
"Usagi Yojimbo 13: Šedé stíny"
"Usagi Yojimbo 14: Maska démona"
"Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II - Pouť do svatyně Atsuta"
"Usagi Yojimbo 16: Bezměsíčná noc"
"Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji"
"Usagi Yojimbo 18: Na cestách s Jotarem"
"Usagi Yojimbo 19: Otcové a synové"
"Usagi Yojimbo 20: Záblesky smrti"
"Usagi Yojimbo 21: Matka hor"
"Usagi Yojimbo 22: Příběh Tomoe"
"Usagi Yojimbo 23: Most slz"
"Usagi Yojimbo 24: Návrat Černé duše"
"Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku"
"Usagi Yojimbo 26: Zrádci země"
"Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo"
"Usagi Yojimbo 28: Červený škorpion"
"Usagi Yojimbo: Senso"

"Usagi Yojimbo: Yokai"

"Vesmírný Usagi"

Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy (Baltimore 3: A Passing Stranger and Other Stories)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2018. Souborně vyšlo původně v roce 2013. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč.

Scénář: Mike Mignola, Christopher Golden

Kresba: Ben Stenbeck

Kniha "Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy" je sbírkou sebraných krátkých příběhů, kde je hlavní postavou lord Baltimore, případně někdo jiný, kdo je součástí jeho hlavního příběhu. Mike Mignola má krátké příběhy očividně rád, což se projevilo nejen v této sérii, ale třeba i v "Hellboyovi". A "Ú.P.V.O." vlastně také začínalo jen jako soubor povídek, než tvůrce napadlo, že by vlastně bylo super, aby zde byl vývoj, širší příběh, aby se postavy vyvíjely. Baltimore má jasně daný cíl, ale má také skvěle vytvořený svět, alternativu Evropy během první světové války a po ní, kde došlo k probuzení takového zla, které je až nepochopitelné, i když ve světle předmluvy dostává trochu jiný náboj. V takovém prostředí se to může hemžit i krátkými epizodami, jež stojí za to vyprávět.

Komiks "Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy" obsahuje celkem šest krátkých příběh, kdy první dva jsou kratší než ostatní, vyšly v jednom sešitu společně, zbylé pak vyšly většinou jen na jeden původní komiksový sešit. Jedinou výjimkou je pak příběh "Medikament Dr. Leskovara", který původně vyšel ve dvou sešitech. Každý příběh se odehrává trochu jinde, každý příběh, až na závěrečného "Inkvizitora", jenž odkazuje na budoucí dění, funguje jako samostatná, uzavřená povídka. Díky skvělému prostředí má každá povídka svou temnou atmosféru. Ta je s Baltimore prostě nerozlučně spjatá a provází ho všude. A Mignola zde dostal prostor, aby prezentoval to, co má rád. Hrdinu, který je neporazitelný, hororové prvky, monstra, která jsou krásně makabrózní, ale i příběhy, které dovedou být lidské ve své nelidskosti. Vždycky je tam někde naděje. Vždycky by to mohlo být ještě horší.

Osobně se mi série "Baltimore" líbí především proto, že to je příběh temnější než třeba "Hellboy", že té naděje je zde méně. Baltimore je na první pohled tragickou postavou, která se žene za něčím, co její život nemůže nikdy naplnit. Chce zabít upíra, s nímž je jeho osud neodmyslitelně spjatý. Ale co bude, až ho zabije? Svět nebude lepší místo, to už je jasné teď. Svět se zhroutila a zlo vyvstalo na povrch ve všech jeho možných odporných podobách. Osobně jsem docela zvědavý na to, jak se vlastně celý příběh vyvine, jak to celé skončí. S knihou "Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy" dostáváme ale především jednohubky toho, co by nás ještě mohlo čekat, dobré krátké příběhy, které ale hlad nedokážou naplno ukojit.

Komiks "Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy" je takovou velmi dobrou bonusovou knihou, kterou Mignola jako kdyby vytvářel temnějšího Hellboye, postavu, která je v akci neporazitelná a dál kráčí za cílem, jenž je tentokrát celkem jasně vytyčený. Jenže "Baltimore" není jako "Hellboy", "Baltimore" je temný a k nám se tak dostává velmi dobré hororové čtení, které ukazuje, že v komiksu horor prostě funguje a že ho není moc málo. A také se ukazuje, že je docela fajn, když Mignolovy myšlenky rozvíjí jiní. Přiznám se, že si nejsem jistý, jestli by se Mignolovi dařilo držet až tak temnou atmosféru. Ale na tom nezáleží, protože jsou to jeho myšlenky a daří se je na papír přenášet ve skutečně depresivních barvách. Nezbývá než před autory smeknout a doufat, že další díly budou dál krásně temné.

Knihu "Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Baltimore 1: Morové lodě"
"Baltimore 2: Prokleté zvony"

Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl (Spider-Girl)

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "What If? 105" a jako čísla 1 až 7 série "Spider-Girl" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Tom DeFalco
Kresba: Ron Frenz, Pat Olliffe

Když jsem se dověděl, že má vyjít kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl", uvědomil jsem asi, že tuhle hrdinku vlastně vůbec neznám. O to více jsem byl zvědavý, co se mi vlastně představí. Na konci minulého tisíciletí vyšel komiks "What If..." s pořadovým číslem 105, jednalo se již o druhou řadu těchto velmi specifických komiksů. A autoři, Tom DeFalco a Ron Frenz, zde řešili, co by se stalo, kdyby Peter Parker a Mary Jane měli dceru - oni ji tedy měli, ale zemřela - a jak by ta jejich dcera vypadala v patnácti letech, co by asi řešila a jak by se na ní projevila skutečnost, že jejím otcem je Peter Parker, respektive Spider-Man. Tohle je hodně zajímavá myšlenka, a i když z ní vznikla celkem úspěšná série, rozhodně se ji nepodařilo vytěžit maximum, co se z tohoto potenciálu dalo.

Mayday alias May Parker je patnáctiletou holkou, který je premiantkou třídy, navíc je ještě excelentní v basketbalu a hraje za svou střední školu. Nepotřebovala superschopnosti k tomu, aby se vypracovala tam, kde v současné době je, což je rozdíl vzhledem k jejímu otci. Také je to rozdíl jediný, jinak je všechno stejné. Dostanou se jí do ruky schopnosti, v jejím případně prostě dědičně, které chce využít k tomu, aby pomáhala těm, kdo pomoc potřebují. Objevují se u ní superschopnosti, které jsou - minimálně v uvedených sešitech - naprosto shodné s těmi, jež měl Spider-Man. V tomhle ohledu se zde neobjevila žádná invence, což mi přijde hodně mrzuté. Tady se mohl DeFalco vyřádit, ale to pochopil až Bendis s Milese Moralesem. Mayday je tedy jen dívčí obdobou Petera Parkera, a to skoro doslova. Má i svou tetičku May, kterou je sám Peter Parker.

Peter Parker si sám prošel spider-manovským komplexem, ví, co to obnáší, a v této sérii, je mužem, který spandex sundal proto, že přišel o nohu, a to v souboji s Green Goblinem. Od té doby pracuje pro policii, v laboratoři, a snaží se s Mary Jane vychovávat May v co nejnormálnějších podmínkách. Když se u May projeví pavoučí schopnosti, začíná být přehnaně ochranitelský. V tomhle ohledu příběh připomíná skoro až nějakou melodramatickou telenovelu a moc nefunguje, protože za sedm sešitů série "Spider-Girl", jež jsou zde obsaženy, se tahle vztahová rovina nikam neposune, až je to skoro unavující. Zde se pak projevuje další negativní prvek, kterým je přílišná ukecanost komiksu. Jasně, u Spideyho je to celkem normální, ale tady jsou to místy opravdu prázdné kecy bez humoru.

Sen o olympiádě: Příběh Samii Jusuf Omarové (Der Traum von Olympia: Die Geschichte von Samia Yusuf Omar)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Der Traum von Olympia: Die Geschichte von Samia Yusuf Omar" u nakladatelství Carlsen Verlag v roce 2015. České vydání má 152 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Reinhard Kleist

Kresba: Reinhard Kleist

Přiznám se bez mučení, i když olympiádu každé čtyři roky sleduji - vlastně každé dva, když počítám i zimní - vůbec jsem netušil, kdo to je Samia Jusuf Omar a že v Pekingu byla na dvoustovce určitou senzací. Vlastně byla senzací na celé olympiádě, protože Somálsko zrovna nemělo mnoho zástupců. Celkem dva. Samia byla jedním z nich a jediná žena. Tím druhým byl Abdinasir Said Ibrahim, zástupce v běhu na 5 000 metrů. Samia se ukázala jako pravá olympijská atletka. Stejně jako se publikum předvedlo ve skvělém světle. Samia neměla čas na to, aby konkurovala svým soupeřkám v rozběhu. Ale svůj závod dokončila. A lidé ji fandili. I když se pak mohla cítit jakkoli, ne každý závodník si užije ovace stadionu v takové míře jako ona.

Tady by se příběh mohl uzavřít, bylo by docela zajímavé sledovat, jak se jí dařilo a jestli se vůbec dostala na další olympiádu do Londýna. Nenastoupila. Somálsko opět vyslalo jen dva sportovce, protože na to mají právo, jiní se nekvalifikovali. Proč nebyla Samia na olympiádě? Tady je odpověď až příliš jednoduchá a krutá. V té době již byla po smrti. Samia měla sen. Chtěla se na olympiádu v roce 2012 dostat za každou cenu. Jenže to, co si mi představujeme jako "za každou cenu", není rozhodně ani trochu blízké tomu, co si musela Samia prožít a co nakonec vedlo k tomu, že se na olympiádu nemohla podívat ani v televizi nebo na internetu. I když Reinhard Kleist sám uvádí, že někde musel fabulovat, rozhodně to Samiinu příběhu na ničem neubírá.

Somálsko očividně není země, kde by bylo čemukoli přáno. Nepřeje se sportu, nepřeje se ženám, nepřeje se popravdě ani moc životu. Samozvaní ochránci práva se zajímají jen o to, aby mohli buzerovat, není zde vláda, která by dokázala poměry v zemi srovnat, zahraničí se o situaci nějak moc extra nezajímá, pokud náhodou nedojde k tomu, že je potřeba se bránit pirátským útokům, apod. Sami žila v zemi, kde neměla pořádně s kým trénovat, ani neměla místo, kde by trénovala. Běhala po stadionu, který byl kdysi pýchou, za její doby ale jen rozbombardovanou vzpomínkou na lepší časy. Alespoň trochu lepší. Přesto Samia chtěla za každou cenu na olympiádu a došlo jí, že aby se zlepšila, musí trénovat jinde. Nejprve se rozhodne pro Addis Abebu, ale ani tam okolnosti nechtějí tomu, aby měla život jednodušší. A tak se pokusí dostat do Evropy a doufat, že ji tam nechají. Pluje na příliš malém člunu s dalšími utečenci. A tam pomalu její příběh končí.

Reinhard Kleist dokázal vyprávět celkem krutý příběh tak, abychom neměli pocit, že se jedná o příběh, který se nám snaží nutit nějaké emoce, že je to zbytečně moc patetické, že nám chce za každou cenu ukázat, jak krutý život je. Ano, je, ale on nám to představuje způsobem, jenž nám nic nenutí, ale nechává nás si obrázek udělat samostatně. A to se daří. Je to vlastně jen příběh o holce, která měla sen, za tím si šla, ale prostě to nemohlo dopadnout dobře. Sešlo se to všechno blbě. Hodně si vytrpěla, ale někdy prostě šťastné konce nejsou. To si myslím, že je na příběhu nejsilnější, že někdy to prostě dobře nedopadne, ale můžeme si z toho něco vzít. Třeba to, že lidskost je něco, co se v dnešním světě strašně hledá, protože je to zaměňováno s hloupostí. Nenávist je nesmírně silná, bohužel těžko se jí zbavíme. Předsudky hází všechny do jednoho pytle a na jednotlivce se nekouká.

Tichošlap

Vydalo nakladatelství Van Aspen v brožované vazbě v roce 2016. Vydání má 170 stran a prodává se v plné ceně za 449 Kč.

Scénář: Sylva Lauerová

Kresba: Jiří Carda

"Tichošlap" je v první řadě román, který napsala Sylva Lauerová a vydala jej v roce 2012 (obálka viz poslední obrázek). V roce 2016 došlo k tomu, že byl tento román převeden do komiksové podoby. Je to trochu překvapivé, že u nás po tak krátké době vznikla i komiksová adaptace románu, ale na druhou stranu si myslím, že to je i dobře, že u nás k něčemu takovému dojde. Rovnou se přiznám, že jsem o autorce do té doby neslyšel a neslyšel jsem ani o kreslíři Jiřím Cardovi. Byla to tedy jedna velká neznámá, od které jsem nevěděl, co vlastně očekávat. Dostal jsem nakonec docela zajímavé čtení, od kterého jsem se v určitých fázích ani nechtěl odtrhnout, ale ukázalo se, že autorka trochu minula žánr a vyústění celého příběhu není takové, abych ho mohl označit za dobré.

Na začátku komiksu "Tichošlap" se seznamujeme s hlavní postavou, která rozhodně není z těch, jež bychom si na první pohled zamilovali. Je to bezdomovec, který ve skutečnosti domov má, protože přežívá v kumbále jednoho činžovního domu, kde ho paní majitelka už několik let trpí. Ale jinak má všechny ostatní rysy houmlesáka, což znamená, že nepracuje, smrdí, není zrovna na první pohled vábný a podle všeho se živí tím, co zrovna najde. Asi si říkáte, proč je zrovna tenhle člověk hlavní postavou, ale ono to má své odůvodnění, jak se uvidí v závěru. Do příběhu nám ale vstupují další postavy, které zde mají svou úlohu a jejichž příběh nejsou nezajímavé. Ale právě ve vedlejších postavách je dle mého hlavní kámen úrazu.

Autorka prezentuje jejich příběhy jako důležité, ale nakonec se ukazuje, že to jsou jen příběhy, které slouží tomu, aby zde byla odhalena nějaká vyšší pointa, která se mně osobně moc nelíbila. Popravdě si myslím, že by příběh mnohem lépe fungoval bez toho, aby v tom byli nějaké prvky mystiky, ale ukázalo se, že se jedná o dobrá vztahová dramata, která jsou nakonec nějakým zajímavým způsobem propojena. Tenhle způsobem až tak zajímavý nebyl a přišlo mi, že jsou některé příběhy rozváděny zbytečně moc na to, jaký je nakonec jejich dopad na finále, které má očividně být tím hlavním a nejsilnějším bodem celé knihy. Kdyby si autorka vybrala, jestli opravdu psát thriller, anebo jen vztahové drama, dopadlo by to o něco lépe.

Kromě scénáře je zde ještě kresba Jiřího Cardy, který pro mě byl také velkou neznámou. Ukázalo se, že jeho kresba je z těch, které rozhodně nesednou každému. Jsem si jistý, že někteří čtenáři si knihu nekoupí jen proto, že se jim kresba nelíbí. Já jsem knize šanci dal a ano, kresba rozhodně není z těch, které by mě dostaly, místy budete jen těžko rozeznávat některé obličeje a budete si říkat, jestli se skutečně díváte na tu postavu, na kterou si myslíte, že se díváte, ale zároveň se Jiřímu musí nechat, že díky jeho specifickému stylu se na čtenáře přenese ta správná, podivně hutná a nepříjemná atmosféra, kterou příběh má. Bohužel ani ta atmosféra nedojde skutečného naplnění a celkový dojem z komiksu je takový spíše nejistý. I tak si ale myslím, že je "Tichošlap" velmi zajímavý počin, který ukazuje, že i v žánru thrillerů máme určitý komiksový potenciál, který není k zahození.

Z neznámého světa a další příběhy (From Beyond and Other Stories)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "From Beyond and Other Stories" v roce 2012. České vydání má 120 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Erik Kriek podle povídek H. P. Lovecrafta

Kresba: Erik Kriek

H. P. Lovecraft je jedním z mých oblíbených autorů. Je to proto, že je jedním z těch, kteří mě dostali k hororu, jedním z těch, díky kterým jsem chtěl začít psát, jedním z těch, kteří mě doposud inspirují. A nejsem jediný. H. P. Lovecraft bude inspirovat i budoucí generace. Jeho vliv je nepopiratelný a popravdě by mě docela zajímalo, co by si on sám myslel, kam až se jeho myšlenky dostaly, jak se jeho fantazie transmutovala do podob, které jsou velmi různorodé. Jeho vliv je patrný nejen v literatuře, kde má řady následovníků, ale vidíme ho i ve filmu a v komiksu, ve výtvarném umění, ale třeba i v merchandisingu. Tričko s Cthulhu dnes může mít skutečně každý. A proč ne, hlavně když dál vznikají příběhy inspirované Lovecraftovými vizemi a jeho tvorbou. A jsem vlastně rád i za to, že je mistr dál adaptován a že se přímo šíří jeho příběhy, i když různou cestou. Třeba to komiksovou.

Adaptovat Lovecrafta není jednoduchý úkol. V první řadě proto, že každý má na jeho tvorbu vlastní pohled, každý má vlastní představu. Ve druhé řadě proto, že Lovecraftovy povídky nejsou zrovna bohaté na přímou řeč, která přece jen dovede komiks trochu rozpohybovat. V případě Lovecrafta mnohdy chybí a děj, je spíše popisný a rozhodně nejde jeho příběhy číst jako sled akčních scén, a to i přesto, že v sobě ten potenciál do jisté míry mají. Lovecraft prostě měl jiný styl, šlo mu spíše o to, aby nějakým způsobem dokázal zachytit tu hrůzu, kterou on sám viděl, jejíž vize se mu dostávaly do mysli a dokázal je ventilovat právě svými specifickými příběhy. Erik Kriek si tak vzal poměrně velké sousto, ale musím uznat, že se mu podařilo adaptovat mistra způsobem, který je čitelný, ale přitom si zachovává onu hrůzu, jež se na nás Lovecraft snažil přenášet.

Kniha "Z neznámého světa a další příběhy" obsahuje celkem pět Lovecraftových příběhů. Konkrétně s jedná o následující:

Vyděděnec
Barva z kosmu
Dagon
Z neznámého světa
Stín nad Innsmouthem

Jedná se o po měrně známé příběhy - ve většině - a tak bylo o to zajímavější sledovat, jak se Erikovi podařilo přetavit Lovecraftovy příběhy do komiksu. A musím říct, že se mu to podařilo skvěle, i když je pravdou, že lépe mu jdou delší příběhy, konkrétně vrcholem sbírky jsou "Barva z kosmu" a "Stín nad Innsmouthem". Takový "Dagon" zde nemá sílu vyniknout, ale třeba na krátké povídce "Z neznámého světa" ukazuje Erik Kriek krásně svou fantazii a své pochopení Lovecraftova světa a jeho pokroucených představ. "Vyděděnec" je pak celkem klasicky pojatým příběhem, jehož pointa je celkem jasná, ale i tak je dobře metaforická a v tom vizuálním provedení možná funguje ještě trochu lépe.

Erik Kriek zvolil pro sbírku "Z neznámého světa a další příběhy"černobílou kresbu, která se jevila jako naprosto nezbytná. K Lovecraftovi mi sedí mnohem více než kresba barevná. Jako kdybychom se skutečně vracely do 20. let 20. století, do doby, kdy byly jednotlivé příběhy napsány, a k nám se pomalu natahovala chapadla Cthulhu a další Prastarých. Erikovi se podařilo zachovati žár a i v jeho podání se skutečně jedná o horory, kdy máte pocit lezavého strachu, který se vám dostává pod kůži. Lovecraft prostě funguje i dnes a je skvělým základem, který - pokud je dobře adaptován - bude fungovat i v jiných médiích. Erik Kriek zvolil cestu úcty k autorovi a současnému vnímání jeho díla a předvádí nám povídky ve skvělém provedení. Jako adaptace mistra se povedly.

James Bond 007 3: Hammerhead (James Bond 03: Hammerhead)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2018. Vyšlo původně jako "James Bond 03: Hammerhead" v roce 2017. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč.

Scénář: Andy Diggle

Kresba: Luca Casalanguida

Komiks "James Bond 007 3: Hammerhead" celkem obstojně navazuje na předchozí díly, a to i pokud se kvality týká. To bohužel v tomto směru znamená i to, že se nejedná o vyloženě něco dechberoucího, i když rozhodně dostanete to, co očekáváte. Tedy to, co očekáváte od tohoto komiksu - zajímavý případ, akci a snad i lehké napětí. Pokud jste ale odkojeni filmy s 007, může být komiksové zpracování trochu zklamáním, protože to není tak explozivní, tak dechberoucí a tak napínavé jako filmová zpracování Bondových příběhů. Přesto to má spád, má to svoje tempo a má to svoje kouzlo, a to i díky kresbě, která se snaží díky svému trochu temnějšímu pojetí ukázat, že tohle skutečně není příběh pro děti, ale je to spíše příběh pro dospělého čtenáře.

Andy Diggle na postu scenáristy vystřídal Warren Ellise, což rozhodně nebyla výměna na škodu. Ale v konečném důsledku mi přišlo, že ten hlavní rozdíl, který nám Diggle prezentuje, je v tom, že on je ve svém scénáři více vlastenecký, než byl Ellis. Pokračuje ale ve stejném duchu jako Ellis a snaží se o celkem přímočarou, relativně jednoduchou akci, která by mohla lehce překvapit tím, kdo je tady vlastně padouch. Ale zrovna u knihy "James Bond 007 3: Hammerhead" si nemyslím, že by byl scénář tak dobrý, aby odhalení záporáka bylo skutečně překvapením. Na to zde nejsou až tak dobře vystavěné základy, z nichž se pak ono odhalení vyvíjí. A trochu mě zklamal i závěr, kde je sice neotřelý způsob, jak si poradit se skutečnou hrozbou, ale vzhledem k velikosti hrozby mi to přišlo takové jednoduché.

O co že v příběhu komiksu "James Bond 007 3: Hammerhead" vlastně jde? James Bond musí zachránit svět. Ne, vlastně ne, tentokrát nebudeme až tak bombastičtí. Jde především o to, aby James Bond zachránil starou dobrou Anglii. Británie na prvním místě. Bond zjistil, že po Anglii jde někdo, kdo si říká Kraken a podle všeho mu jde o to, aby hodně něco zničil. Nikdo neví, kdo to je, o co mu skutečně jde, ale skoro to vypadá, že bude chtít mít něco s nukleárními zbraněmi. James Bond musí zjistit víc a zároveň se musí pokusit ochránit jednoho zbrojařského magnáta. Právě na jeho zbraně by totiž Kraken mohl mít spadeno. Není to vyloženě originální, ale má to dobré tempo, pořád se něco děje a jsou zde i prvky, které Bonda zdobí, i když se skoro chce říct, že z povinnosti - viz lehké erotické dusno, alkoholické nápoje nebo vychytávky oddělení Q. Kdyby ale chyběly, moc by se pro příběh nezměnilo.

Komiksu "James Bond 007 3: Hammerhead" se musí nechat, že nejlepší je v akčních scénách. A pak jsou zde scény, které celkem mile překvapí. Třeba Moneypenny zde má celkem zajímavou úlohu. Ani ministr obrany nezapadne, i když jeho pojetí je spíše takovou karikaturou. Funguje to však dost na to, aby příběh nenudil a bavil. Sem tam nějaký ten vtípek, i to je to, co očekáváte. V konečném důsledku je tedy "James Bond 007 3: Hammerhead" takovou celkem fajn knihou, skoro se chce říct, že na jedno počtení, protože při druhém zde asi nenarazíte na moc prvků, jež by vás dovedly překvapit nebo nějakým způsobem vykolejit. Ale tady nešlo o to, aby Diggle přišel s geniálním, filosofujícím scénářem, šlo o to, aby bavil. A to se mu v rámci téhle celkem rychlé jízdy povedlo.

Knihu "James Bond 007 3: Hammerhead" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"James Bond 007 1: Vargr"
"James Bond 007 2: Fantom"

Můj Bataclan (Mon Bataclan)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2017. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Mon Bataclan" v roce 2016. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 198 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Fred Dewilde

Kresba: Fred Dewilde

Fred Dewilde byl jedním z lidí, kteří byli na koncertě v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Toho dne, respektive toho večera zde koncertovala skupina Eagles of Death Metal, která chtěla natěšeným fanouškům, kterých bylo zhruba 1 500, že sice mají v názvu death metal, ale stejně dělají spíš rock. Jenže se ukázalo, že vrcholem večera, hodně temným vrcholem večera bude masakr, který se v klubu odehraje. A nebude za něj moct kapela, nebudou za něj moct fanoušci, ani nějaká chyba, která povede ke vznícení budovy, ale jednoduše to, že na koncert vtrhnou teroristé, kteří si řekli, že 1 500 lidí není zrovna malý terč. Bohužel se nemýlili. V klubu Bataclan té noci zemřely desítky lidí. Naneštěstí se jednalo o velmi úspěšný teroristický útok.

Nezemřeli všichni, díky za to, ale to neznamená, že ti, co přežili, byli úplně v pořádku. Jedním z těch, kdo byli toho večera na koncertu, byl i Fred Dewilde, francouzský grafik, který zůstal nezraněn, a to hlavně proto, že si dvě hodiny v kaluže krve někoho jiného hrál na mrtvého. Během toho se snažil pomoct i jiné ženě, která se zhroutila vedle něj a kterou se snažil přimět také k tomu, aby se ani nepohnula. V jejím případě to bylo o něco jednodušší, protože byla raněné a rozhodně by nemohla utíkat. Fred přežil a rozhodl se, že o své zkušenosti vytvoří komiks. A ten nazval jednoduše "Můj Bataclan".

Abyste si nemysleli, kniha, nebo lépe řečeno sešit "Můj Bataclan", není nijak rozsáhlý, ale když to vezmete kolem a kolem, komiks v něm je ještě kratší, protože netvoří ani polovinu celého obsahu, jenž je jen 48 stran. Druhou část, která je přece jen o něco delší, tvoří textové vzpomínky a komentáře autora, kde se si ještě o něco více srovnává s tím, co prožil a hlavně s tím, co následovalo, přičemž samotné finále je vlastně takové osobní zamyšlení se nad současnou Evropou a nad tím, kam spěje. Je to osobní, jsou v tom docela dobré myšlenky, ale rozhodně s nimi nemusíte souhlasit. A to po vás autor vlastně ani moc nechce. Jde mu jen o to, abyste si ho vyslechli. Nic víc, nic míň.

Sešit "Můj Bataclan" je takovou osobní psychoterapií, kterou se Fred Dewilde - což je pseudonym a popravdě to zní trochu jako pseudonym pornoherce - zbavil - anebo snažil zbavit - toho, co prožil, snažil se s tím nějak osobně smířit, nějak ventilovat to, co prožil. Komiksová část je krátká a řekne to, co by měla - masakr byl skutečně otřesný a musel na každém přítomné zanechat silný dopad. Druhá část už je opravdu hlavně o tom, aby se autor vypovídal, aby nám sdělil všechno, co chtěl. A možná si z toho něco vezmeme, možná ne. Příběh asi snadno zapadne, podobných zkušeností zažíváme poslední dobou více, většinou naštěstí jen zprostředkovaně, ale je toho moc. Dewildeho pojetí je osobní a tím primárně vyniká, ničím jiným.

Nick Cave, Mercy On Me (Nick Cave, Mercy On Me)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Nick Cave, Mercy On Me" u nakladatelství Carlsen Verlag v roce 2017. České vydání má 360 stran a prodává se v plné ceně za 498 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Reinhard Kleist

Kresba: Reinhard Kleist

Jestli máte rádi styl komiksů Reinharda Kleista, tak budete v tomhle případě nadšení. Jestli víte, co od něj čekat, tak budete ohromení. Osobně si myslím, že "Nick Cave, Mercy On Me" je zatím ta nejlepší kniha, jaká u nás od Reinharda vyšla. A také rozhodně ta nejobjemnější. Argo to vydalo ještě jako celkem pořádný špalek, větší formát, než ostatní Kleistovy knihy, což je rozhodně plus, protože i na ty černobílé panely se lépe dívá v trochu větším formátu. A i když je to 360 stránek, rozhodně vám to nepřijde jako nějaká bible, kterou budete číst několik dní. Tohle je dílo imaginace, je to dílo založené na Nicku Cavovi a ještě více na jeho písních. Jednoduše řečeno, tohle rozhodně není standardní, stále celkem informativní životopis a čtivý životopis, na nějž jste u Reinharda zvyklí, tohle je spíše biografie založená na dojmech a na písňových textech, náhled do duše jednoho specifického umělce.

Nick Cave není autor, kterého bych znal nějak více. Jeho písně jsem možná slyšel poprvé teď, když jsem četl komiks a chtěl jsem nějaké texty slyšet v jeho provedení. Jeho hudba je zajímavá, líbí se mi, jak je poetická, ale přitom dějová. To jsou příběhy, které si skutečně můžete vyslechnout a představit. S Nickem Cavem mám zkušenost literární, když jsem si koupil kdysi knihu "Smrt Zajdy Munroa", která mě zaujala svým specifickým stylem i příběhem. Tohle rozhodně není standardní čtení, jež se vám dostane do rukou. A nejsou takové ani Cavovy texty. A nakonec není takový ani komiks "Nick Cave, Mercy On Me". Kde se děj odehrává budete tušit - většinou - kdy se odehrává už je komplikovanější, ale jsou zde náznaky, co se děje... no, to už je trochu jiná káva. Ale jde prostě o dílo, které se nám snaží dostat do Nickových myšlenek, do jeho hlavy, kde to rozhodně nebude jednoduché. U umělců to ale bude podobné, pokud jsou tak tvůrčí, pokud se chtějí odlišit.

I přesto, že komiks "Nick Cave, Mercy On Me" je na data a určení celkem střídmý, základní obraz o Nickově životě si uděláme. Narodil se v australském městečku Warracknabeal, z něhož byste také chtěli vypadnout už jen pro to jméno. Byl rebelem, chtěl žít jinak, nechtěl se zastavit. A tak se stal součástí kapely, měl ambice, i když mu tvrdili - ještě dlouho - že vlastně vůbec neumí zpívat. Nevzdával se, měnil se název kapely která zjistila, že nechce dělat nic popového, co letělo v Austrálii. A tak se přesunuli do Londýna, kde už se trochu rozehráli, ale nicka dál honili jeho démoni, kteří se skrývali i v drogách, jež mu pomáhali tvořit a tvořit. A pak přešli do Berlína. Nick Cave and the Bad Seeds měly větší úspěch něž Nickovy první kapely, ale musel se vypořádat sám se sebou. Skončil na odvykačce. Ale dál tvořil, dál vytvářel své specifické světy. A činí tak dodnes.

Reinhard Kleist se ukazuje jako neskutečně schopný vypravěč, kdy kniha "Nick Cave, Mercy On Me" je rozdělena do celkem pěti kapitol. První čtyři přestavují určité fáze Nickova života z pohledu vyprávění některých jeho písňových postav. Ty kapitoly se ve vybraných scénách prolínají, a tak vytvářejí ucelený a neustále se rozvíjející celek. Postupně odhalíme stále více z Nickova života. Následně pak dojde ke konkluzi v poslední kapitole, kdy se Nickovy všechny jeho postavy vrací, aby si s ním promluvily, aby ho nutily přemýšlet o tom, jak tvoří, jaký je smysl toho, co dělá. Pátá kapitola je tak místy až epicky katastrofická, jako kdyby sama byla písní nicka Cava. Ale to jde říct o každé kapitole. Právě pátá je ale více fantaskní, více obrazově imaginativní. Končí přitom ale realisticky. I Nick Cave se někdy musí vrátit ze svých svět na zem. Ale kniha "Nick Cave, Mercy On Me" ve vás bude ještě chvíli rezonovat. A možná si nicka Cava pustíte, i když jste ho doposud jako zpěváka a skladatele neznali.

Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami (Maus I)

Vydalo nakladatelství Torst v brožované vazbě v roce 1997. Původně vycházelo v časopise "Raw". České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 245 Kč.

Knihu můžete v souborném vydání zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Art Spiegelman

Kresba: Art Spiegelman

Pokud jste stále ještě o komiksu "Maus" neslyšeli, tak si musíte nejprve uvědomit, že i když zde vystupují antropomorfizovaná zvířata, rozhodně to není čtení pro děti, podobně jako není čtení pro děti "Usagi Yojimbo". Art Spiegelman použil na první pohled celkem jasnou metaforu, kdy židé jsou v jeho podání myši a nacisté jsou kočkami, které jeho loví. Navíc si s nimi ještě hrají, než je zabijí. Ta metafora je skutečně celkem jasná, ale nemělo by vás to ani trochu odradit, protože tohle je komiks, který je neskutečně komplexní, i když se na první pohled vlastně jedná jen o zachycení vzpomínek člověka, který si prošel válečným peklem i nacistickými tábory. Tím člověkem není nikdo jiný než otec samotného Arta Spiegelmana, a tak je komiks "Maus" velmi osobní a díky tomu i velmi specifický.

Původní české vydání bylo rozděleno do dvou knihy, kdy "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" vyšel v roce 1997 a kniha "Maus II: A tady začalo moje trápení" jej následovala v roce 1998. Nakladatelství Torst se ale v roce 2012 rozhodlo, že knihu vydá souborně, a to ve vázané podobě v pevných deskách. Kniha tedy má i novější vydání, než jaké zde recenzuji, ale souborné vydání jsem si vzhledem k vlastnictví vydání ve dvou dílech nekupoval. Pokud ale komiks "Maus" ještě nevlastníte, rozhodně ho mohu doporučit, a je jedno, v kterém vydání to bude, protože tohle je komiks, který stojí za pozornost, třeba i proto, abyste viděli, jak také může vypadat americký komiksový underground. "Maus" totiž původně vycházel v magazínu "Raw", který Art Spiegelman zakládal.

Kniha "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" se nezaměřuje na koncentrační tábory, ale na začátek války, na to, jak se nacistická hrozba pomalu plížila Polskem, jak se stávala skutečně problémem každého žida v Polsku, i když si někteří mysleli, že se jich to netýká a nemůže týkat. Vyprávění sleduje osudy Vladka Spiegelmana a jeho ženy Anji, ale jsou zde i další postavy, s nimiž se setkávají. Je zde ale zároveň i linie současná, tedy současná v době přípravy vytváření komiksu, kdy se Art Spiegelman setkával se svým otcem a zapisoval si a nahrával jeho vzpomínky, aby měl na knihu materiál. A právě tahle rovina je velice zajímavá. Art Spiegelman chce vyprávět, co otec zažil, ale stejně tak se chce vyrovnat se vztahem ke svému otci, který rozhodně není jednoduchý. Byl otec takový proto, že prošel koncentračním táborem, anebo měl takovou povahu už před tím?

Na knihu "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" tak není možné koukat pouze na zachycení života člověka, který si prošel nacistickým terorem, ale je to i kniha, kterou si autor snaží pomoct v chápání svého vlastního otce. A v obou případech kniha funguje skvěle, nesnaží se nic přikrášlit, naopak, je na sebe celkem tvrdá, respektive autor je tvrdý k sobě i ke své rodině a nenechává si nic pro sebe, ani momenty, které musely být jednoznačně těžké. I proto je kniha tak působivá, i proto to není jen další čtení o druhé světové válce a jejích útrapách. Smyslem napsání knihy nebylo ukázat vyloženě tu nejtemnější stránku nacismu, ale prezentovat příběh jednoho člověka a lidí, s nimiž se v době druhé světové války setkal. A jak tato část, tak část osobní se vydařily neskutečně. Jejich synergie je nesmírná. A to je pořád jen první část!

Tokijský ghúl 11 (東京喰種)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 101 až 111 série "Tōkyō Gūru" (japonsky 東京喰種) v roce 2014. České vydání má 220 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Sui Išida

Kresba: Sui Išida

"Tokijský ghúl 11" potvrzuje, že si manga při delší sérii prostě musí zákonitě musí vybrat slabší chvilky. Akorát že ty slabší chvilky začínají trochu narůstat a není to jen jedna kniha, začíná jich být víc. Tohle už je vlastně třetí v řadě, kde to jde s kvalitou příběhu a se zábavou čtení pořád spíše ke dnu. Příběh není takový, aby vás dokázal nakopnout, aby vás bavil od začátku do konce, protože co si budeme povídat, ono se v knize "Tokijský ghúl 11" v podstatě nic nestane, jenom se zaměřujeme na skutečně velké množství postav, jež jsou aktuálně součástí příběhu, a každé z postav se věnuje chvilka k tomu, aby se ukázalo její psychické rozpoložení, její trable, její radosti, i když těch spíše pomálu.

Je škoda, že série "Tokijský ghúl" najednou uvízla na mělčině, a to vlastně jen proto, že to byla série úspěšná a autorovi byl dán prostor, který je převeliký. To vede k tomu, že se v podstatě absolutně vytratila hororová atmosféra, kterou sérii měla. A atmosféru prostě nezachrání pár dobrých bojových ilustrací. Navíc akce je zde jen na začátku. Následně se kniha "Tokijský ghúl 11" mění spíš v takovou lehce psychologickou sondu, která ale jde po povrchu, nejde do hloubky, protože na uvedeném krátkém prostoru prostě ani nemůže. Chvíli sledujeme Kanekiho, jak si čte, jak se zotavuje z ran, fyzických i psychických, pak je zde ale střih na jiné postavy. Ke každé máme jen takovou krátkou epizodku.

Když knihu "Tokijský ghúl 11" dočtete, uvědomíte si, že jste se v ději ale vůbec nikam neposunuli. Opravdu nikam. Akorát přibyly nějaké nové postavy, s nimiž se ale více setkáme v dalším díle, respektive dalších dílech. Prostě se jen připravila půda na to, co má teprve přijít. Nebylo by to špatné, kdyby ty epizodky s jednotlivými postavami skutečně stály za to. Nepřijde mi, že ani díky jedné pasáži by se vám některá z postav více vryla do paměti, více jste se s ní sblížili. Spíše se tím skutečně jen natahoval čas, respektive počet stran, než se Sui Išida rozhodne, že nám bude prezentovat zase něco trochu akčnějšího, komplexnějšího, prostě posun v hlavním příběhu, který se aktuálně moc nekonal.

S knihou "Tokijský ghúl 11" budete mít pocit, že Sui Išida usnul na vavřínech a že vlastně pořádně nemá kam příběh sunout. Jako kdyby to nejlepší, co měl, byl skutečně jen úvod, svět, který zde vytvořil, ale následně se ho zalekl a z hororového potenciálu nakonec vytěžil jen ten akční mainstream, který už ani tak moc akční není. Akce se vytratila, hororovost se vytratila, popravdě i dobrá práce s postavami není zrovna na pořadu dne. Není to vyloženě zlé, to zase ne, ale není to ani dobré. I v dlouhé sérii musí být autor opatrný. Může si dovolit slabší místa, ale ne ve třech knihách za sebou. To už je trochu moc, hlavně pokud se kvalita v těch knihách ještě postupně snižuje, což se v případě série "Tokijský ghúl" děje. Pořád ale můžeme doufat, že se nakopne. S každou další knihou se ale naděje snižuje.

Komiks "Tokijský ghúl 11" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Tokijský ghúl 1"
"Tokijský ghúl 2"
"Tokijský ghúl 3"
"Tokijský ghúl 4"
"Tokijský ghúl 5"
"Tokijský ghúl 6"
"Tokijský ghúl 7"
"Tokijský ghúl 8"
"Tokijský ghúl 9"
"Tokijský ghúl 10"

#1802: Šmoulové: Gargamel a Šmoulové - 55 %

#1803: Čarodějova nevěsta 4 - 60 %

#1804: Mrakobití - 85 %

#1805: Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel - 60 %

#1806: Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor - 45 %

#1807: DC komiksový komplet 45: Superman - Odkaz, kniha druhá - 65 %

#1808: Svůdné schůzky - 60 %

#1809: Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine - 70 %

#1810: Američtí bohové 1: Stíny - 50%

#1811: Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo - 95 %

#1812: Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy - 80 %

#1813: Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl - 45 %

#1814: Sen o olympiádě: Příběh Samii Jusuf Omarové - 80 %

#1815: Tichošlap - 60 %

#1816: Z neznámého světa a další příběhy - 80 %

#1817: James Bond 007 3: Hammerhead - 60 %

#1818: Můj Bataclan - 50 %

#1819: Nick Cave, Mercy On Me - 95 %

#1820: Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami - 100 %

#1821: Tokijský ghúl 11 - 45 %