Comics Blog

Ultimátní komiksový komplet 55: Thunderbolts - Víra v monstra (Thunderbolts: Faith In Monsters)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2015 jako padesátou sedmou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Thunderbolts: Víra v monstra" ponese č. 55. Původně vyšlo jako čísla 110 až 115 série "Thunderbolts" a jako speciál "Civil War: Choosing Sides" v nakladatelství Marvel. Ve Velké Británii původně vyšlo v březnu 2014. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Warren Ellis a Marc Guggenheim

Kresba: Mike Deodato Jr. a Leinil Francis Yu

Tak se i k nám pořádně dostali "Thunderbolts", i když jsme se s nimi mohli setkat v komiksu "Ultimátní komiksový komplet 57: Tajná invaze", kde hráli celkem důležitou roli. Předcházející event prezentovaný v komiksu "Ultimátní komiksový komplet 42: Občanská válka" znamenal pro moderní Marvel svět strašně mnoho, protože došlo ke změnám v celém komiksovém vesmíru a také k tomu, že se Thunderbolts dostali na špici, a to ve smyslu, že se stali těmi, kdo má na starost zatýkání neregistrovaných superhrdinů. Právě při téhle činnosti je sledujeme i v komiksu "Ultimátní komiksový komplet 55: Thunderbolts - Víra v monstra", který je sebraným vydáním čísel 110 až 115 série "Thunderbolts". Kromě toho je zde ještě navíc krátký komiks "Civil War: Choosing Sides", který krásně odkazuje na to, že pro Thunderbolts je Občanská válka naprosto stěžejní. Tady bych měl jen výtku, že by z hlediska chronologie bylo možná vhodnější dát krátký příběh na začátek, ale je pravda, že on funguje i jako bonus.

Thunderbolts jsou velmi specifický tým. Někdy se o nich mluví jako o nových Avengers, jenže pak najednou zjistíte, že je to vlastně sebranka padouchů, kteří si akorát říkají jinak, ale jde jim o ovládnutí světa. Jenže to, co se podařilo vytvořit po Občanské válce, to je něco naprosto specifického. "Thunderbolts" jsou pořád týmem, který je tvořen lidmi se superschopnostmi, kteří za sebou mají minulost, jež je více méně padoušská. Někteří se chtějí napravit, někteří chtějí být pořád na očích, někteří nemají na výběr a musejí pracovat pod Normanem Osbornem. Ano, vedoucím celého projektu není nikdo jiný, než "vyléčený" Green Goblin.

Právě Norman Osborn je velmi silnou zbraní marvelovského světa. Takovou atomovou bombou, která může bouchnout. V komiksu "Ultimátní komiksový komplet 57: Tajná invaze" ukázal své postavení, jež se ještě výrazně změnilo. V příběhu "Thunderbolts: Víra v monstra" ho vidíme přesně tak, jaký je. Na prášcích a rozhodně ne v pořádku. Norman Osborn sice nepoužívá svoje alter ego Green Goblina, vypadá to, že celkem obstojně funguje ve společnosti a je schopen vést tak zvláštní tým, jako jsou "Thunderbolts", ale Warren Ellis vložil do příběhu takové scény, že vás z nich bude docela mrazit. Jak říkám, Norman Osborn je jako bomba, která může kdykoli explodovat.

Příběh se tedy odehrává v době, kdy je registrace superhrdinů v plném proudu. Jenže ne všichni s ní souhlasí a ne všichni se chtějí nechat registrovat. A právě proto je zde tým Thunderbolts, který zajistí, že nebudou neregistrovaní dělat problémy. V komiksu se objevují především podružní superhrdinové, kterým se dějově Ellis věnuje, ale to vůbec nevadí, protože to, co s nimi dělá, to až vyrazí dech. Zpacifikování prvního z nich je mrazivé, i když to nejprve vypadá jako obyčejná superhrdinská akce. Tohle se velmi povedlo a vy se pak těšíte na to, co bude následovat, jak se bude postavení jednotlivých členů týmu vyvíjet, co se stane dalším superhrdinům, co provede Norman Osborn, atd.

"Thunderbolts" skvěle fungují jako sociální kritika, což přece jen není v jiných komiksech až tak dobře znát. Lidé jsou ochotni věřit i grázlům, když jde o údajně dobrou věc, anebo když jim to aspoň televize jako dobrou věc sděluje. Moc médií je velká, což Warren Ellis dobře ví. Také se tím ve své tvorbě dlouhodobě zabývá. Tenhle komiks ještě prokládá přímo panely z televizního vyslání, které dojem umocňují. Díky specifické Deodatově kresbě pak panely získávají potřebnou hloubku a vy máte poct, že sledujete film, který se před vámi postupně odvíjí. Film s výborným střihem a se skvělým přechodem mezi jednotlivými scénami. I když máte chvíli pocit, že je těch dějových míst až moc, ona se najednou spojí a všechno do sebe zase vhodně zapadne. Skvělé jsou pak akční scény, kdy se skutečně dostáváte do dění, které je svižné a má říz. Souboje jsou vrcholem komiksu.

Mike Deodato Jr.

Death Note: Zápisník smrti 11 (同心)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako stránky (označení stránky se v příběhu používá namísto kapitol) 89 až 98 v sérii "Death Note" (japonsky デスノート, v japonské transkripci Desu Nōto) souborně v roce 2006 u Shueisha, Inc. Kniha v originále nese název Dōshin (同心), tedy Shoda. České vydání má 214 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Cugumi Óba

Kresba: Takeši Obata

I když jsem u desátého dílu psal, že se do děje nějak nemohu dostat, pro jedenáctý díl už to tak úplně neplatilo. Hlavně proto, že jsem knihu skutečně zhltnul na jedno posezení, anebo spíš na jedno poležení. Na druhou stranu si ale s odstupem říkám, jestli to nebylo proto, že se mi nechtělo spát, anebo proto, že už se chci dostat na konec a chci vědět, jak to celé vlastně dopadlo. Ani jedenáctá kniha totiž není návratem k nějakému vysokému kvalitativnímu standardu a v podstatě se opakuje všechno negativní, co se objevovalo v menší nebo větší koncentrací v několika předchozích knihách. Ta blízkost konce vás přiměje, abyste četli, protože je tu pořád naděje, že vám Óba a Obata na konci vyrazí dech.

V době, kdy píši tuto recenzi již poslední, dvanáctý díl vyšel, ale já se jím při psaní nechci nechat ovlivnit, takže konec prozatím neznám. Příliš to nevadí, protože je vidět, že jedenáctý díl není pouze oddalováním konce, ale je přípravou na konec. Light Jagami se má setkat se svým současným úhlavním nepřítelem, kterým je Near. Tohle je to základní, co si z jedenácté knihy odnesete. Není toho mnoho, protože na samotné setkání ještě nedojde, ale to jen proto, že Light, Near, ale také další si připravují půdu na to, aby k setkání, respektive k celkovému rozhřešení opravdu mohlo dojít. Na konci samozřejmě musíme počítat s pěkným zvratem, který vás přiměje, abyste se na tu dvanáctou knihu těšili, i když tušíte, jak to musí skončit. Pořád velmi doufám, aby to bylo jinak, než jak se dá očekávat.

Co se mi docela zamlouvá, to je skutečnost, že se Óbovi daří, aby se nezamotal ve svých pravidlech, anebo to alespoň vypadá, že se v nich nezamotal, a vy mu celkem věříte, že to všechno drží pohromadě a pořád si to udržuje svou vnitřní logiku, která se ale neustálým opakováním jednotlivých zkušeností a snahou jimi proniknout, najít skulinu, může stát velmi otravnou a nevěrohodnou. Právě časté opakování jednotlivých faktů vede k tomu, že se série stává otravnou a místy trochu nudnou. Óba a Obata se tohle snaží vyřešit tím, že děj trochu ozvláštňují, přidávají akci, ale pohříchu je jí velmi málo, kdy nejlepší scéna vás v tomhle ohledu čeká až na samotném konci.

"Death Note: Zápisník smrti 11" je pořád celkem logicky fungující knihou, která je dobře napsána a dobře nakreslena. Má lepší spád než kniha předcházející, ale už to prostě není to, co mi vyrazilo dech, když jsem otevřel první díl a doslova valil oči nad tím nápadem a nad tím, jak je to celé promyšlené a bohaté. Teď už jde prostě jen o to, jestli bude Kira chycen, nebo nikoli, a popravdě, to není to, co by mě tolik zajímalo. Psychologické hry o to, kdo bude mít navrch, už nemají ten správný náboj, jsou jen natahováním toho, co skvěle předváděli Kira a L. Kira a Near jsou jen opakováním toho, co bylo, kdy pouze prvek moci a prvek ženský tohle celé trochu narušují. Ale tak už to končí.

Komiks "Death Note: Zápisník smrti 11" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

V Komiksovém deníku již najdete recenze na díly:

"Death Note: Zápisník smrti 1"

"Death Note: Zápisník smrti 2"

"Death Note: Zápisník smrti 3"

"Death Note: Zápisník smrti 4"

"Death Note: Zápisník smrti 5"
"Death Note: Zápisník smrti 6"
"Death Note: Zápisník smrti 7"
"Death Note: Zápisník smrti 8"
"Death Note: Zápisník smrti 9"
"Death Note: Zápisník smrti 10"

Trať se ztrácí ve tmě

První vydání vydalo nakladatelství Zlatý Kůň v roce 1980. Vydání má 24 stran.

Scénář: Kája Saudek podle námětu Vladimíra Kafky

Kresba: Kája Saudek

Vracím se s další RETRO recenzí, kterou opět věnuji Kájovi Saudkovi a jeho tvorbě. Budu pokračovat v tom, jak publikoval pod hlavičkou České speleologické společnosti. Příběh "Trať se ztrácí ve tmě" vyšel jako třetí zvláštní příloha "Zpravodaje České speleologické společnosti", a to v roce 1980. V prvních příbězích, které pro Českou speleologickou společnost Kája kreslil, zvolil zajímavý způsob tvorby komiksů. Nešlo totiž o to, že by vytvářel komiksy naprosto nové, ale ve skutečnosti přetvářel komiksy, které nakreslil dříve, aktualizoval je a především je pak dotvářel tak, aby to sedělo na jeskynní tematiku.

Příběh "Trať se ztrácí ve tmě" je tedy ve skutečnosti předělávkou komiksu "Tieň na hranici času". Jedná se ale o skutečně komiks nový, protože Kája nepřekresloval pouze panely, ale i příběh, který nakonec z původních 33 stran slovenského komiksu, vydal na celkem 24 stran, což bylo dáno i tím, jak rozsáhlé příběhy se do "Zpravodaje" vešly. Na 24 stránkách ale Kája opět dokázal rozpoutat příběh, který je zábavný, je pořádně rozsáhlý a setkává se v něm tolik prvků, až je to skoro neuvěřitelné. Další ukázka toho, že když už něco tvořil, tak chtěl, aby se divák bavil a aby se toho dělo hodně, ať už by to bylo jak chtělo bláznivé.

Hned úvodní stránka komiksu vás dostane tím, že se skutečně jedná o titulku, kde se nic neděje, ale je to titulní stránka krásně rozpracovaná. Podle některých zdrojů to byl Jan Saudek, který ji navrhoval. Stojí na ni dva bratři, kteří jsou hlavními postavami tohoto komiksu, i když na následujících stránkách je poznáváme ještě jako malé chlapce, kterým hrozí, že jejich životy budou rychle ukončeny. Otec pracuje na železnici a děti si hrají zrovna na kolejích. Ono na nich normálně nic nejezdí, je to trasa mrtvá, ale po dráze se řítí vlak, který by tam vůbec neměl co dělat. A právě on míří i na slepé koleje, kde si chlapci hrají.

Všechno dobře dopadne a my sledujeme, jak chlapci rostou a jak se pomalu seznamují s tajemstvím, které se skrývá tam, kam měl tajemný vlak namířeno. I když se příběh nejprve jeví tajemně, dramaticky až téměř hororově, stává se z toho chlapácké počtení, které má klasickou sexy hrdinku a záporáka, o kterém nevíte, co si myslet. Jako kdyby vylezl rovnou z komiksu o "Flashi Gordonovi". Navíc má k dispozici robota, který zase vypadá trochu jako plecháč ze země Oz. Jsou tady prvky, které se jakoby na první pohled vylučují, ale Kája Saudek je střídá v takovém staccatu, že mu to stejně spolknete se vším všudy.

Nacističtí vojáci, sci-fi stroje, mechanické vymoženosti, cirkusové kostýmy, dva namakaní mladíci, kteří nikoli překvapivě připomínají starší Saudkova díla, nemluvě o podobě s ním samotným a s jeho bratrem. Je zde i jeskyně, kde se skrývá strašlivé tajemství. Robotika se zde spojuje s téměř až steampunkovými prvky, a to všechno kvůli jednomu malému kanystru, o který vlastně celou dobu jde. Tohle je tak šílený guláš, který navíc obsahuje mnoho hlášek a narážek, že by to zákonitě nemělo fungovat. Jenže pod zkušenou taktovkou Káji Saudka má ten příběh smysl, má tempo, je rychlý, dravý a je zábavný.

Co musím rozhodně zdůraznit, to je Kájova neskutečná práce s panely. On je skvělý jak v případě, kdy kreslí jeden velký panel (viz první strana komiksu), tak i v případě, kdy si rozdělí stranu na panely velmi malé. Na jedné straně dokonce zvládne i více jak 20 panelů, což je skoro neskutečné, hlavně proto, že je stránka nadále přehledná. Tím dokázal skvěle gradovat akci. Ale není to jen počet panelů, jsou to i jejich rozvržení a jejich tvar. V tomhle je naprosto neskutečná strana 16, která je vertikálně rozdělena na tři části, kdy prostřední má tvar klínu. Bratři jsou pronásledováni dvěma různými postavami a právě toto rozdělení neskutečně inovativně graduje napětí z celé scény. Podobné prvky, které umocňují vyznění stran, je možné v komiksu najít více - například druhá strana s vlakem, kde je skvěle využit ohyb železnice, anebo třetí strana s přesahem rypadla, které tak vyznívá ještě děsivěji.

Nejsem znalec Káji Saudka a s jeho dílem se teprve seznamuji, ale na každém komiksu je strašně moc vidět, jak skvělý autor to byl a jak moc dobře chápal, co za formu vlastně komiks je. Dokázal jeho nuance nádherně využít, inovativně, natolik jedinečně, že i moderní autoři se od něj mohou stále učit. Kresba v jeho případě nutně nehraje prim, protože text je zde také nezbytný, ale on především dokazuje svébytnost komiksu a toho, že je to jedinečné médium, nesmírně silné v případě, že ho využívá člověk, který má cit pro jednotlivé prvky. Kája Saudek ho rozhodně měl a "Trať se ztrácí ve tmě" je toho krásným důkazem.

Usagi Yojimbo 23: Most slz (Usagi Yojimbo: Bridge of Tears)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako čísla 94 až 102 série "Usagi Yojimbo" u Dark Horse. Souborně vyšlo v roce 2009 v nakladatelství Dark Horse. České vydání má 248 stran a prodává se v plné ceně za 289 Kč.

Knihu koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Stan Sakai

Kresba: Stan Sakai

Už je to nějaký ten měsíc, co jsem četl nějakého Usagiho. Na zveřejnění recenze dvanáctého dílu se tak prozatím nedostalo. Ani ne proto, že by mě králík nebavil, ale proto, že jsem zjistil, že mě baví moc, že mě inspiruje, ale já nejsem v danou chvíli schopen tu inspiraci využít. Když nakladatelství Crew vydalo 23. díl, který je aktuální, řekl jsem si, že by bylo fajn se ke králíkovi vrátit, a to nejen proto, že se v této sbírce nachází i stý sešit, který vyšel pod hlavičkou Dark Horse, ale také proto, že už mi Usagi jednoduše chyběl. Musím říct, že to bylo setkání krásné, jedno z takových, kdy máte pocit, že se znovu setkáváte se starým známým, kterého jste dlouho neviděli a vy jste ani netušili, jak moc vám chyběl.

V knize "Most slz" naleznete celkem sedm příběhů s Usagim, které vycházely standardně v sérii, většina jich je dlouhá 24 stran, tedy mají délku původního amerického sešitu, pouze jeden, třetí s názvem "Poklad šéfa Hamanaky" tuto délku přesahuje, protože vyšel v celkem dvou původních amerických sešitech. Jenže kromě toho, že kniha obsahuje tyto příběhy, je zde také speciální sté číslo, které je uvedeno až na konci knihy. Toto číslo se stalo speciálem, i když se ve skutečnosti nejedná o skutečné sté číslo, protože dříve vycházel Usagi u Fantagraphics a Mirage. Jedné se ale o sté číslo vyšlé u Dark Horse. Stý díl je hodně specifický, podíleli se na něm zajímaví umělci, mimo jiné Frank Miller, Jeff Smith nebo Sergio Aragonés. Je to oslava Stana Sakaie, je to pocta tomuto skvělému člověku a jeho dílu, ale zároveň je to sranda, kterou si z něj ostatní - i on sám - dělají. Pravda, čekal jsem, že to bude vtipnější, zajímavější, ale člověk nemůže chtít všechno.

Když se ale vrátím k příběhům, které jsou standardním vyprávěním o Usagim - standardním proto, že v něm opět vystupuje králík ve starém Japonsku, ne proto, že by byly příběhy jednoduché - musím znovu ocenit to, že i když Stan Sakai napsal a nakreslil a letteroval již více jak sto dílů (o hodně více), tak ani v jednom případě nedosáhl toho, že by se na něj vznesla kritika, že by to odfláknul, že by to nezvládl, že by některý díl byl vyloženě špatný. Tohle je něco, co rozhodně nemůže říct každý autor. Stan Sakai navíc předvádí, že ani tentokrát nešlápl vedle a opět vás pohladí, stejně jako vám pocuchá emoce.

Kniha "Most slz" má jedno ústřední téma, které se vine jednotlivými příběhy, ať už na sebe přímo nebo nepřímo navazují. Příběhy mají v podstatě klasickou strukturu jednotlivých povídek, ale právě to jedno základní téma je spojuje. To téma je skutečnost, že Usagi má být zabit. Nepřeje si to nikdo menší než cech nájemných vrahů, kterým Usagi zkřížil plány. To, v jakém nebezpečí Usagi bude, je skvěle prezentováno hned prvním příběhem, který končí tak hezky pozitivně, kdy ale i jeden velký úsměv může celé vyznění příběhu změnit a vás z toho zamrazí. Nikoli pouze v tomhle momentu Stan Sakai dokazuje, že má dar pro hororové příběhy a že strach je jednou z těch emocí, které zvládá vyjádřit s naprostou bravurou.

Kromě toho, že se mu daří až hororové momenty, tak je Stan Sakai skvělý i v tom, jak používá humor. Není toho mnoho, ale i v této knize se mu podařilo několik vtípků, které jsou velmi příjemným zpestřením. Jsou zde postavičky, které jsou vyloženě komediální, ale jako kdyby celou dobu bylo v pozadí něco, co tam čeká, co se do vás chce zakousnout. Tohle cosi temné v pozadí je pak dovršeno v posledním příběhu celé knihy, v příběhu "Vrah", kde dochází k pointě celé linie se snahou zabít Usagiho. Nebo alespoň snahou jednoho z vrahů králíka dostat. Stan Sakai prokazuje, že dramatická linka je mu vlastní, a to i přesto, že někomu by mohli jeho kresby stále připadat dětinské. To, co sledujete prostřednictvím postavy králíka, není o nic méně dramatické, než v případě, že byste to sledovali prostřednictvím postavy člověka.

"Usagi Yojimbo 23: Most slz" je dalším důkazem toho, že "Usagi Yojimbo" je jednou z nejkvalitnější a dlouhodobě nejvyrovnanějších sérií, které jsou v komiksovém světě k dostání. Stan Sakai je osobností komiksu, a to i přesto, že se jedná o skromného člověka. I když měl Usagi nějakou dobu pauzu, i když si Stan prožil osobní tragédii, pořád je pilný, pořád vydává, pořád vytváří něco nového, a jak to vypadá, od května 2015, tedy po více jak třech letech, vyjde nové, 145. číslo "Usagiho" v angličtině. Stan už navíc odevzdal již 148. číslo, takže vycházet budou příběhy dál. Jsem docela zvědavý, jestli se Crew rozhodne vydat komiks "Senso", což je zpracování "Války světů" v Usagiho světě. Rozhodně to zní zajímavě a Stan Sakai už naznačil, že sci-fi mu je celkem blízké.

Komiks "Usagi Yojimbo 23: Most slz" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:

"Usagi Yojimbo 1: Ronin"

"Usagi Yojimbo 2: Samuraj"

"Usagi Yojimbo 3: Cesta poutníka"

"Usagi Yojimbo 4: Spiknutí draka"

"Usagi Yojimbo 5: Kozel samotář a dítě"

"Usagi Yojimbo 6: Kruhy"

"Usagi Yojimbo 7: Genův příběh"

"Usagi Yojimbo 8: Stíny smrti"
"Usagi Yojimbo 9: Daisho"
"Usagi Yojimbo 10: Mezi životem a smrtí"
"Usagi Yojimbo 11: Čtyři roční období"

"Usagi Yojimbo: Yokai"

"Vesmírný Usagi"

Předobjednávejte, předobjednávejte, protože jak to tak vypadá, je to zatím jediná možnost, jak zísdkat i třetí díl "Goona"česky. Nakladatelství Comics Centrum podle všeho uspělo se svým projektem "Na přání", protože v edici již vyjdou komiksy "Zámek a klíč 3: Koruna stínů" a "Ú. P. V. O. 3: Žabí mor". Je jen na vás, jestli dojde i na třetího "Goona". Myslím že on by si to ale také zasloužil.

Ve třetím díle cenami ověnčeného "Goona" spojili síly dva velmi dobře známí autoři komiksu - samozřejmě Eric Powell, ale také Mike Mignola. To neznamená nic jiného, než že se vtipný mafián setká se samotným Hellboyem. Proč a jak to celé dopadne, zjistí čtenáři, když si objednají další titul Comics Centra z edice "Na přání".

Příběhy mafiánského vymahače peněz Goona, který sice zabil svého šéfa, ale nebojí se dál dělat na světě pořádek pod jeho jménem, se staly pro mistrovskou kombinaci akce, černého humoru a nadpřirozena doslova trhákem. Kreslíř a scénárista Eric Powell jimi oslovil jak klasické komiksové fanoušky, tak intelektuálnější část publika, která miluje Monty Pythons, odkazy na béčkové filmy z padesátých let a vtipy zabalené do bojů se zombies, duchy, obřími chobotnicemi a dalšími tvory, jež běžný smrtelník nevymyslí.

"V trojce Eric Powell perfektně spojuje situace a osoby, které si připravil v předchozích dvou dílech. Goonovy knihy jsou na první pohled pouze sbírkami povídek, ale po jejich přečtení zjistíme, že tvoří fantastický celek. Setkáme se tak znovu s Goonem, Frankiem, doktorem Slitinou, Hrobníkem a jeho syny, Krkavcem a úhlavním Goonvoým nepřítelem Páterem Monsterem. Kromě nich se ale seznámíme i s novými, stejně zábavnými a bizarními postavami jako jsou mnohooký mimozemšťan, španělsky mluvící veleještěr, obří opice nebo upíří femme-fatale. Powell ukazuje, že jeho fantazie vážně nemá hranice,"říká Václav Dort, šéfredaktor vydavatelství Comics Centrum.

Pro řadu komiksových fanoušků ale bude největší událostí třetího pokračování setkání Goona s legendárním Hellboyem. Mike Mignola, duchovní otec rohatého bojovníka s červenou pěstí, pro tento účel dokonce sám první a poslední stránky Goonova příběhu nakreslil. Aby toho nebylo málo, tak Comics Centrum dává - poprvé v edici "Na přání" - svým čtenářům na výběr ze dvou obálek knihy – kromě standardní si mohou objednat právě tu s Hellboyem.

Podmínky pro vydání knihy "Goon 3: Samej průšvih" jsou stejně jaké v případě předchozích dvou knih. Každý další díl komiksové řady vyjde jen v případě, že si jej do stanoveného termínu objedná minimálně 500 zájemců. První a druhý titul, pokračování série "Zámek a klíč" a "Ú.P.V.O.", měly velký úspěch a nyní jsou ve výrobě. "Samej průšvih" si mohou čtenáři objednávat do 15. března 2015, vyjde pak 13. dubna 2015. Předchozí díly má vydavatelství ve standardní nabídce. Více informací na www.comicscentrum.cz.

Takže pro shrnutí:

"Goon 3: Samej průšvih" vychází v edici "Na přání"

Objednat si knihu na stránkách Comics Centra musí alespoň 500 lidí

Poslední den, kdy jsou objednávky přijímány, je 15. března 2015

A když to dobře dopadne, kniha vyjde 13. dubna 2015

Jen je opět třeba připomenout, že se jedná o předobjednávky, proto není nic třeba platit předem, ale zaplatit a vyzvednout si komiks mohou zájemci v termínu od 13. dubna do 15. května 2015. Edice "Na přání" se podle všeho ujala, a tak se dočkáme komiksů, na které jsme dlouho čekali.

Death Note: Zápisník smrti 12 (完)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako stránky (označení stránky se v příběhu používá namísto kapitol) 99 až 108 v sérii "Death Note" (japonsky デスノート, v japonské transkripci Desu Nōto) souborně v roce 2006 u Shueisha, Inc. Kniha v originále nese název Dōshin (完), tedy Kones. České vydání má 216 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Cugumi Óba

Kresba: Takeši Obata

Tak se nám konečně po čtyřech letech uzavřela manga série "Death Note: Zápisník smrti" v češtině. Nakladatelství Crew dovydalo tuto sérii, za což mu rozhodně patří velký dík, protože kvalitní mangu si zasloužíme. A i když ke konci série ztratila dech, neznamená to, že by ze začátku vůbec nefungovala. Začátek byl výtečný, bohužel ke konci už se to zvrhlo v orgie logiky této série, kdy šlo jen o to, aby se našla alespoň jedna skulina a někdo udělal konečně tu chybu, na kterou se čekalo. Záhadou pak bylo, kdo tu chybu vlastně udělá, protože to přece jen mohla být jakákoli ze dvou stran. Nejdříve Kira a L, později Kira a Near, nástupce L. A jak to dopadlo?

No, nebudu tvrdit, že by vzniklo dílo, které vás ve svém závěru ohromí. Stejně tak nebudu prozrazovat, co se skutečně stalo a jaká strana vyhrála. Přece vás neochudím o překvapení, které bohužel nejspíš nepocítíte. I tohle je vlastně možná spoiler, že? Poslední stránky předchozího dílu se s námi rozloučily tím, že byla Takada - televizní hlas Kiry - unesena. Byla to výborná scéna na závěr, akční, dynamická. A podobně dynamicky začíná i další díl, tedy ten finální. Takada je unesena Mellem a je na Kirovi i na Nearovi, aby se situací něco udělali. Ani jeden to nečekal. Anebo to alespoň oba dva tvrdí. Kromě toho, že musí řešit nenadálou situaci, musí se také připravovat společné setkání. Na setkání, kde by se mělo všechno vyřešit. Konečně!

Cugumi Óba rezignoval na to, aby vymyslel nějaký opravdu nečekaný zvrat, tedy snad kromě toho, co se stane s Takadou. I když v rámci celkového dění je to celkem očekáváno. Cesta ke konci se ale zdá vydlážděná, a tak, aby to mělo ještě nějakou gradaci, jsou jednotlivé scény celkem natahovány a vy se detailně dovídáte, jak všechno probíhalo a kdo tedy vyhrál, kdo se směje naposled. Ty kapitoly, které vysvětlují, jsou neskutečně dlouhé a jsou unavující. S tím se nedá nic dělat. Óba to prostě natahuje, chtěl dosáhnout tolik sešitů, aby to vydalo na jednu knihu. Je to škoda, protože finále nemá skutečné grády a vy čtete hlavně proto, abyste už konečně věděli, jak to končí. Není to špatné finále, v rámci logiky celé série funguje dobře, ale prostě je škoda, že se tvůrci nesnažili nějak překvapit.

I když se zdá, že komiks poměrně kritizuji, pořád si myslím, že je to velmi nadstandardní dílo, a to hlavně proto, že se to pojetí - neustálé odhadování kroků ostatních, logické odůvodňování, atd. - podařilo ukočírovat, alespoň do té míry, aby to v rámci příběhu dávalo smysl. Logika zde platí, i když si myslím, že by to šlo vymyslet i jinak. Ale Óba je dostatečně dobrý scénárista, aby to celé ukočíroval a nakonec to i dávalo smysl. Dává smysl i ta chyba, kterou nakonec jedna strana udělala, i to, co po ní následovalo. Konec si tak jede pěkně v jedné rovině a nějaká opravdová bomba, která by vás ještě šťouchla na poslední stránce, se nekoná. Za námi je dobrá série, která začala geniálně a skončila dobře. Ohromením se nebudete třást, ale já jsem stejně ani tenhle díl neodložil, dokud jsem ho nedočetl.

Komiks "Death Note: Zápisník smrti 12" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

V Komiksovém deníku již najdete recenze na díly:

"Death Note: Zápisník smrti 1"

"Death Note: Zápisník smrti 2"

"Death Note: Zápisník smrti 3"

"Death Note: Zápisník smrti 4"

"Death Note: Zápisník smrti 5"
"Death Note: Zápisník smrti 6"
"Death Note: Zápisník smrti 7"
"Death Note: Zápisník smrti 8"
"Death Note: Zápisník smrti 9"
"Death Note: Zápisník smrti 10"
"Death Note: Zápisník smrti 11"

Vetřelci Omnibus 3 (Aliens Omnibus, vol. 3)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew v pevné vazbě v roce 2010. Obsahuje následující příběhy (v původním vydání):

Aliens: Rogue (1993)
Aliens: Sacrifice (1993)
Aliens: Labyrinth (1997)
Aliens: Salvation (1993)
Aliens: Advent/Terminus (1990)
Aliens: Reapers (1991)
Aliens: Horror Show (1992)

Souborně jako "Aliens Omnibus, vol. 3" vyšlo u nakladatelství Dark Horse v roce 2008. České vydání má 368 stran a prodává se v plné ceně za 899 Kč.

Scénář: Ian Edginton, Peter Milligan, Jim Woodring, Dave Gibbons, Anina Bennet, Paul Guinan, John Arcudi, Sarah Byam

Kresba: Will Simpson, Paul Johnson, Kilian Plunkett, Mike Mignola, Paul Guinan, Simon Bisley, David Roach

S omnibusy vetřelců mám problém. Nějak nejsem schopen se na ně vůbec naladit a nebaví mě. Nechci tvrdit, že číst jednotlivé knihy je přímo utrpení, ale skutečně si je neužívám. Ty příběhy se snaží tvářit, že jsou nápadité, ale mám pocit, že je to jen neustálé omílání jednoho a toho samého. Trochu akce, žádný horor, pořádné záběry na monstra a do toho sem tam nějaká víra v něco. A spousta vědy, samozřejmě, která je ještě rádoby uvěřitelná. První příběh, "Narušitel", je o tom, jak se skupina vojáků dobrovolně/nedobrovolně dostala do pořádného srabu, kde je jeden šílenec, který je ohrožuje na životě. Vyváznou? Nevyváznou? To je jediná otázka, která má být rozvinuta nějakými dalšími epizodními prvky, ale ty se - například nějaké vztahové záležitosti - stávají zbytečnými. Otevřený konec je pak v podstatě zbytečný.

"Oběť" je komiks, který disponuje parádní kresbou, jež mě na první pohled zaujala. Žádné linky, ale pěkné malba, která na některých panelech vypadá prostě nádherně. Je škoda, že to celé je jen podivnou parafrází údělu Johanky z Arku, kdy ale musím uznat, že jsou zde zajímavé otázky, hlavně kolem dětí, které vám vyvstanou v mysli. Finále není tradiční, což je fajn, ale ta Johanka je v tomhle provedení prostě ujetá. Aby toho nebylo málo, následuje "Labyrint". To je v podstatě to samé, co první komiks v této knize, akorát s jinými postavami a s větším šílencem, než doposud, i když to, jak je postava doktora napsána, není nic moc. Snaží se to být hodně dobré, postava hodně zajímavá, ale stává se celkem obyčejnou. Nejlepší je vzpomínková pasáž, která je opravdu hnusná a nechutně jitří fantazii. I v závěru jsem si ale říkal: Proč jsem tohle vlastně měl číst?

"Vykoupení" je rozhodně komiks, který zaujme na první pohled - celý ho totiž kreslil Mike Mignola. Vidět ho někde jinde než v "Hellboyovi" je celkem fajn, protože monstra mu jdou a vetřelci v jeho podání prostě vypadají dobře. Co už tak dobře nevypadá, to je scénář. Aby se nám to pěkně střídalo, tak i tady je důležitý smysl víry a toho, jak je možné ji použít. Neměl jsem však pocit nějakého velkého prohlédnutí. A tak přišla řada na indianajonesovský příběh "Počátek/Završení". Je to kraťas, který vypráví o tom, jak se skupina hledačů pokladů vydá do pyramidy na nějakém světě. Chtějí tam najít něco skvělého, ale je jasné, že tam nejspíš najdou smrt. I díky konci budete mít pocit, že čtete v cyklu a pořád jen témata, která se opakují.

Kresba Simona Bisleyho může být výborná, ale také pěkně hnusná. V případě komiksu "Ženci" se kloním spíš ke druhé variantě. Nevím, jestli to bylo už v původním provedení, anebo bylo nutné použit skeny, ale na tyhle panely se opravdu pěkně nekouká. Naštěstí je to jen pár stránek, navíc beze slov, takže to rychle uteče a vy se můžete vrhnout na poslední komiks, který se jmenuje "Horor Show". Pocit, že se točím v kruhu, se jen umocňuje, protože je před vás postaven další příběh, nové postavy a děj, který opět není nějak zásadně zakončený. Akorát se něco stane, něco se změní, ale je to jedno, protože následky nejsou. Nebavím se u vetřeleckých komiks, protože mám prostě pocit, že nemají co říct a že se jen opakují. Asi bych chtěl rozvíjení mytologie, ale to je tady naprosto zbytečné, protože každý si jede to svoje a důležité je jen to, že se v tom objeví Gigerova monstra.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Vetřelci Omnibus 1"
"Vetřelci Omnibus 2"

Obrázkové čtení: Staré řecké báje a pověsti

Vydalo nakladatelství Fragment v pevné vazbě v roce 2015. Vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Martin Pitro

Kresba: Antonín Šplíchal

Jakmile se někde objeví, že někdo nově zpracoval řecké báje, jsem docela zvědavý. Problém je také v tom, že se docela bojím. V posledních letech, hlavně v Americe, letí, že se báje předělávají do moderní, akční a epické podoby, případně se přesouvají i do současného světa. Tohle předvedl třeba "Percy Jackson", což rozhodně není něco, co by mě ohromovalo. Mám radši tradičnější, dobrodružné, ale přitom morálně dané pojetí bájí. Jak do tohoto obrázku zapadají řecké báje komiksové? No, většinou jsem se s nimi setkal v podobě spíše průměrné - například "Pověst o Héraklovi". Tam se alespoň povedlo, že ten příběh byl vyprávěn celkem tradičně. Co na to české provedení autorů Pitra a Šplíchala?

No, velké nadšení ze mě rozhodně nečiší. Já vím, že to je především proto, aby se to dobře četlo dětem, ale dvoustránkový formát pro každou báji? To je opravdu málo. Hodně málo. Příběhy o Héraklovi jsou rozsáhlé a krásné. To samé třeba s Minotaurem. Pochopím, že příběh Ikarův je možné na ty dvě stránky zkrátit, ale v ostatních případech to může vést jedině k tomu, že ty příběhy hodně ztratí. A v některých případech možná všechno. Trojská válka a Odysea na deseti stránkách, navíc komiksu, kde se to rozhodně nehemží přílišnou závějí slov, je skutečně nesmyslně málo. Význam příběhů se v tom prostě ztrácí, a to je strašná škoda. Nevidím pak totiž smysl v tom, o co vlastně při tvorbě knihy šlo.

Tím formátem to vlastně všechno začíná. Vzhledem k malému prostoru je potřeba zkracovat a některé skoky v příbězích jsou natolik problematické, že vlastně celá epizodka, která je tím prezentována, ztrácí svůj smysl. Není úplně jasné, proč Hérakles vykonává jednotlivé úkoly a jaký to má smysl. Jeho smrt je tu tak nějak najednou, což je dáno vypravěčskou zkratkou. Nejsou v tom žádné emoce. Skoky mezi jednotlivými léty jsou skutečně bleskové, někdy i během tří panelů. Naopak samotný Ikarův let a pád jsou vykresleny téměř na stránku. Tohle je prostě moc nesourodé a ty původně rozsáhlejší příběhy se v celku ztrácejí a nakonec hlavně vyniknou ty krátké kousky, kde je pochopitelné i to ponaučení. Celkově ty kratší příběhy vyznívají lépe a dávají v tomto provedení lepší smysl. Možná kdyby se tvůrci zaměřili na méně známé, krátké mýty, vypadalo by to lépe.

Prozaické "Staré řecké báje a pověsti", které také ilustroval Antonín Šplíchal

Báje jsou obecně známé a ty nejznámější jsou už venku v takových podobách, že by bylo možná lepší se zaměřit na jiné, méně hrdinské. Jenže to by zase nebylo tak čtenářsky zajímavé. Tohle je začarovaný kruh. Aby to bylo zábavnější, tvůrci do bájí vkládají vtípky, které samy o sobě vedou k tomu, že ponaučení se ještě více ztrácí. Ale to je přece smysl bájí, aby posluchače/čtenáře poučily. S knihou "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" jsem takový problém neměl, ale v tomto případě skutečně nevím, komu by tato kniha měla prospět. Ano, vtipné to sem tam je, ale to je opravdu všechno. Kresba samotná je nejzajímavějším prvkem. Ta se mi líbí a myslím, že těm příběhům může i sedět, protože Antonín Šplíchal dokázal zachytit ducha doby a příběhů, i když ty temnější báje v jeho provedení prostě temné nejsou. Myslím, že řecké báje by si zasloužily minimálně více stránek. Ale ono by to chtělo ještě mnohem víc.

Komiks "Obrázkové čtení: Staré řecké báje a pověsti" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

Válečníci 2: Válečníkův úkryt (Warriors: Warrior's Refuge)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "Warriors: Warrior's Refuge" v roce 2007. České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 119 Kč.

Scénář: Dan Jolley podle předlohy Erin Hunter

Kresba: James L. Barry

Ne, že by mě tenhle komiks přímo nadchnul, ani mě nezačal bavit tak, že bych hned musel dočíst třetí díl, na ten si počkám až po recenzi tohoto druhého, ale musím říct, že nějaký posun k lepšímu už zde byl. Je to hlavně tím, že už jsem se s postavami trochu seznámil, už vím, jaké jsou jejich základní vlastnosti, a musím říct, že se mi docela zamlouvají. Ten příběh je pořád celkem jednoduchý, ale je podán docela mile, tak, že chcete vědět, jak to s těmi kočkami dopadne, i když tušíte, že to dopadne dobře, protože přece nemůže dojít k něčemu tak hroznému, jako k tomu, že některá z postav odejde na věčnost.

Hlavní dění se pořád točí kolem Šedopruha a jeho nové - pravděpodobně - družky Millie. Cestují a hledají místo, kde Šedopruh dřív žil. Hledají jeho klan. A není to cesta zrovna jednoduchá. Větší část knihy nás zastihne na farmě, kam se Šedopruh a Millie na svých cestách dostávají. Na této farmě nalézají azyl a hlavně společnost kočičí rodiny, která se na ně nejdřív tváří dost nepřátelsky, ale nakonec samozřejmě dojde ke sblížení, které je umocněno tím, že proti kočkám tu jsou lidé žijící nedaleko. Knížečka pak popisuje souboj o to, kdo zvítězí, anebo ještě lépe, kdo ukáže tu správnou cestu. Na to naštěstí dojde a Šedopruh a Millie se mohou vydat na cestu a konečně snad najít Šedopruhův starý klan.

Co je na komiksu skutečně hezké, to jsou charaktery obou hrdinů, kdy Šedopruh je celkem statečná kočka, která se většinou ničeho nebojí, ale zároveň je to realista, který ví, jak to ve světě funguje a nic moc si nemaluje. Pro svůj klan a pro svou lásku je schopen udělat cokoli. Millie je trochu jiná. Je to kočka, která se vzdala svého pohodlného života, a to pro lásku k Šedopruhovi. Je to pak vlastně docela romantický příběh o tom, jak dvojice společně dokáže překonat všechno. A že toho musí překonávat docela dost. I když je knížka opět úzká jako ta první, tak se toho stane přece jen docela dost, dojde i na pěkné emotivní scény, u kterých si prostě přejete, aby dobře dopadly. A ony také dopadnou.

"Válečníci 2: Válečníkův úkryt" je příjemné pokračování, které opět nehodnotím nějak moc vysoko, a to proto, že to tak nějak pěkně rychle uplyne, ale mnoho to ve čtenáři nezanechá. Musím ale říct, že se mi líbí, že některé scény jsou celkem drsné a je zde v pozadí cítit strach z toho, jak to všechno dopadne. Nesvítí zde jen slunce, není to prozářené, ale místy je to i napínavé. Samozřejmě, že víte, jak to celé dopadne, ale musíte si na to počkat až do třetí knihy, která všechno rozlouskne. Pořád si říkám, že je škoda, že to nevyšlo souborně, ale tak ono se na tomhle trochu líp vydělá a těch necelých 100 stran se ještě dá považovat za knížku, která není úplně vyzáblá.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Válečníci 1: Ztracený válečník".

Kategorie: Stvůry 2 (Category: Freaks 2)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Category: Freaks 2" v roce 2003. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 170 Kč.

Scénář: Gokurakuin Sakurako

Kresba: Gokurakuin Sakurako

Jak jsem psal na konci recenze na předchozí díl, docela jsem se obával toho, jak bude série vypadat dál. Ani jsem se na pokračování moc netěšil, ale vzhledem k tomu, že jednotlivé kapitoly poměrně rychle ubíhají, protože slov na stránkách tolik není, dal jsem - a myslím si, že celkem férovou - šanci i druhému dílu, který jen dokázal, že Gokurakuin Sakurako prostě není tak dobrá vypravěčka, jak by si myslela anebo jak by bylo záhodno. Když něco čtu, potřebuji, aby měl příběh tempo, aby plynul, ale Gokurakuin Sakurako není schopna toho dosáhnout a místo toho máte pocit, že je příběh neustále osekávan a máte problém se do něj pořádně dostat.

Nechci říkat, že začínáme tam, kde jsme přestali, ale nějaká návaznost tu přece jen trochu je. Základem je, že známe jednotlivé postavy, které jsou součástí agentury, jež se stará o to, aby se svět zbavil stvůr, které k nám přicházejí z nějakého jiného světa. Hlavní postavy tedy zůstávají stejné - Asagi jako ředitel celé agentury a pravděpodobně nejschopnější člen týmu, Tokiko, roztomilá dívka/králíček, která je pravděpodobně nejlepší postavou celé série, alespoň prozatím, Mahime Yoshino, která je sexy prvkem v celé sérii, no a nakonec Amano, který je nejzbytečnější postavou celé série. Je tu jen proto, aby se na něj dělali vtípky, ale Sakura prostě nemá takový smysl pro humor, který by vás dokázal bavit celou dobu.

Je to škoda, protože některé postavy nejsou špatně navržené a celý princip agentury se mi líbí, ale je strašně moc vidět, jak tohle nefunguje, jak je to nedokonalé. Sakura si sama uvědomila, že s postavami, jak jsou načrtnuté, to prostě nezvládne, a tak do příběhu vsouvá nové postavy, které patří k Asagimu. Je tu vlastně jeho soupeř/společník, který má také po ruce stvoření králíčkovitého půvabu, a navíc se mluví o tom, že je tu ještě nějaký šéf. Poznáváme, co je Asagi zač, což je hezké, protože je zde nějaký vývoj, ale ono to stejně celé zůstává nesmírně nudné, a to i přesto, že došlo k vytváření návaznosti. Celou knihou se prolíná příběh "nadstvůry" Hainuwele, kterou Asagi chce zničit, stejně jako ona chce zničit jeho. Ani po jejím dopadení však není řádění konec.

Základním problémem ale jednoduše zůstává, že autorka špatně příběh vypráví, nedokáže vás vtáhnout a jednotlivé části odsekává tak, že vám to čtení může i klidně zprotivit. Je tu třeba sexy scéna, ale je sexy jen v tom, že se zde nakreslí erotický záběr na krásnou, vyvinutou ženu, ale nic víc v tom není. Všechno je strašně prvoplánové, samoúčelné a jednoduše nezajímavé. Nedovedu si představit, že by se pro další dva díly mělo něco zásadního změnit. Recenze přesto budou, protože když už mám nějaký komiks doma, tak ho prostě musím přečíst. Pochybuji však, že by mě Gokurakuin Sakurako dokázala překvapit. A přitom by to mohl být tak pěkně hororový komiks... Jenže ona i ta atmosféra chybí.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Kategorie: Stvůry 1".

Došlo mi, že jsem tu vlastně soutěž ještě neměl, a tak si myslím, že je na čase to změnit. V blízké době tak můžete očekávat podobné soutěže jako je tato. Ale o co vlastně jde:

Pravidla jsou jednoduchá: V požadovaném termínu odpovíte na soutěžní otázku a z těch, kteří odpoví, vylosuji jednoho, který vyhraje komiks, jež mu zašlu na adresu, kterou mi uvede. Napoprvé hrajeme o rozhodně zajímavý komiks. Je jím kniha "Usagi Yojimbo 23: Most slz". Recenzi už mám na stránkách Comics Blog.

Abych to nějak neprotahoval, zde jsou základní informace k soutěži:

Soutěžní otázka: Jaká je vaše nejoblíbenější postava z komiksů "Usagi Yojimbo"? (Jak vidíte, nejde tolik o znalosti, takže jakoukoli postavu napíšete, budete mít šanci na výhru.)

Do kdy můžete odpovídat: do půlnoci 13. března 2015

Kam zasílat odpovědi: Můžete je napsat do komentáře k tomuto článku anebo na Facebooku Comics Blogu.
Hlavně nezapomeňte na uvedení nějakého kontaktu, abychom se s vámi mohli spojit!

Vylosovanému se ozvu během 14. března a bude zveřejněn na Facebooku Comics Blogu.

Za poskytnutí ceny do soutěže děkuji nakladatelství Crew, u kterého si knihu případně můžete koupit, pokud byste ji nevyhráli.

Zámek a klíč 3: Koruna stínů (Locke & Key: Crown of Shadows)

Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 (tvoří uzavřený příběh) v minisérii "Crown of Shadows" od listopadu 2009 do července 2010 u IDW Publishing. Souborně v originále komiks vyšel jako "Crown of Shadows" v roce 2010. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Joe Hill

Kresba: Gabriel Rodriguez

K téhle sérii prostě nemám co dodat. Nejraději bych napsal, že to je prostě tak skvělý komiks, který nepotřebuje komentář, ale to byste si přece jen moc nepočetli. I když názor na sérii by to vyjadřovalo celkem přesně. Na každý díl se těším - a jak to tak vypadá, budou přibývat rychleji - ale přesto ve mně hlodá něco, co mi říká, že to přece nemůže být až tak dobré, že je to jen vzpomínka, která nabobtnala do příliš krásných rozměrů. Jenže pak knihu otevřu, podívám se na kresbu Gabriela Rodrigueze a sem unešený. Vracím se do světa, který se mi líbí, který miluji, který je děsivý, ale krásný. A to jsem ještě ani pořádně nezačal číst. Když se začtu, tak už to jsou vypravěčské orgie a já se nemůžu od knihy odtrhnout, ač bych ji zároveň četl nejradši co nejdéle.

Když už ale píši recenzi, tak je to celkem dostatečný náznak toho, že jsem knihu dočetl. Ano, skutečně se mi to podařilo, až příliš rychle, a já jsem si zase užil světa Zámků a klíčů. Comics Centrum vydalo tento třetí díl prostřednictvím své nové edice "Na přání", v které vycházejí komiks jen tehdy, pokud si je do určitého termínu objedná minimálně 500 lidí - více v tomto článku. Kniha "Zámek a klíč 3: Koruna stínů" se stala takovou vlajkovou lodí, protože je prvním komiksem, který tímto způsobem vyšel. Podařilo se sehnat dost lidí i pro třetí díl série "Ú.P.V.O." a v současné době ještě můžete přispět na třetí díl série "Goon". Jsem velmi rád, že se zrovna "Zámku a klíči" zadařilo, protože to je opravdu komiks, který by tu neměl chybět.

Ve druhém dílu se stalo opravdu hodně a my jsme se v plné parádě setkali se záporákem. Víme, jakou má podobu - vlastně podoby - víme, že je to skutečně šmejd par excelence, ale nevíme, co ještě provede. Kulišák je skutečně prvotřídní záporná postava. Z jeho chování vám běhá mráz po zádech, a to i díky tomu, jak jsou některé scény s ním nakresleny. Plíží se, je stínem, je někde v pozadí. Vždycky vás z něj zamrazí a budete se bát toho, co předvede. Nechcete, aby někomu ublížil, ale je to nevyhnutelné. Jen budete doufat, že někdo ublíží i jemu. Tentokrát se Kulišák drží trochu stranou, protože velká část dění se zaměřuje na Kinsey, která získává nové kamarády. Díky nim si pak můžete projít skvělou, akční a napínavou scénu v jeskyni.

Dostává se ale i na další postavy. Primárně je ale - celkem logicky - zaměřeno na všechny Zámkovi. Tyler je velkej brácha a snaží se držet rodinu pohromadě, hlavně se starat o Bóďu. Společně objevují další taje rodinného sídla, ale také to, že jejich matka má pořádné problémy. Konkrétně s alkoholem. I ona dostává ve třetím díle svůj prostor a především pak v šesté kapitole zjišťuje, jak funguje jeden z dalších klíčů, které jsou ve světě této série k nalezení. Jeho fungování je skutečně zajímavé, ale to ještě nevíte, co způsobuje jeden pořádně velký klíč. Fantazie Joe Hilla se zde skutečně utrhla ze řetězu a je to strašně moc dobře, protože on jako kdyby si ani nevymýšlel nové prvky, on má všechno vymyšlené tak skvěle, že mu to prostě pasuje dohromady. Každý nový klíč je součástí funkčního světa. Až dočtete, budete chtít další díl podobně, jako chce feťák dávku.

Joe Hill vrhá postavy do zajímavých situacích, které jsou samy o sobě děsivé, tajemné, anebo alespoň akční, nabité děním. Jenže bez Gabriela Rodrigueze by to byla jen poloviční práce. V tomhle případě to skutečně platí naplno, protože Gabriel Rodriguez je polovinou úspěchu. Jeho specifická, líbivá a ladná kresba, je naprosto skvěle pasující k celému pojetí. Vytváří se onen pohádkový dojem, který je jen prohloubením hororové atmosféry. Jako kdybyste sledovaly dobrý americký horor, jenž je schopen nejen zaujmout, ale celou dobu vás udržet v napětí, protože jsou dokonale střídány klidnější pasáže (opakující se panely s bohatými dialogy) a akčnější pasáže (panely se méně opakují a je v nich méně textu). Ono to vypadá jednoduše, ale není to až tak banální. Třeba taková pátá část vás svými panely překvapí a ohromí.

Tady opravdu už není moc co dodávat. "Zámek a klíč" je jedním z nejlepších komiksů, které u nás v posledních letech vycházejí, což se projevuje i na tom, že jsou jednotlivé knihy velmi vyrovnané. Comics Centrum knihu vypadalo opět jen v pevné vazbě a musím říct, že sérii ty pevné desky prostě sednou. Ten pocit, že držíte v ruce něco důležitého, něco dobrého, se tím ještě umocňuje. Navíc, nemusíte mít strach, pokud jste si knihu neobjednali v předstihu, na stránkách Comics Centra je stále ještě možné ji zakoupit (nakladatelství nechalo vytisknout i něco, co by mohlo mít na prodejně). Další kusy jsou i různě na internetu, například v knihkupectví Arkham. Těch výtisků venku nebude asi tolik, tak bych si raději pospíšil. I když oni s tím lidé budou trochu kšeftovat. Snad se vám podařilo výtisk zajistit předem, protože tohle je čtení, které se neomrzí.

Komiks "Zámek a klíč 3: Koruna stínů" si můžete zakoupit na stránkách Comics Centra.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Zámek a klíč 1: Vítejte v Lovecraftu"
"Zámek a klíč 2: Hlavohrátky"

Ultimátní komiksový komplet 38: Ghost Rider - Cesta do zatracení (Ghost Rider: Road To Damnation)

Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2015 jako padesátou osmou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Ghost Rider: Cesta do zatracení" ponese č. 38. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 páté řady série "Ghost Rider" v nakladatelství Marvel. Ve Velké Británii původně vyšlo v dubnu 2014. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: Garth Ennis

Kresba: Clayton Crain

Z tohoto komiksu jsem neskákal do vzduchu ani v roce 2008, když vyšel česky poprvé pod společnou hlavičkou nakladatelství BB/art a Crew. Samozřejmě, že jsem po něm hned sáhnul, protože to přece napsal Garth Ennis! Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že ten příběh nijak moc zajímavý není. Od Ennise sice něco podobného čekáte, ale když to dostanete ve velmi podobné formě jako u předchozích komiksů, jen v jiné kresbě, je to docela zklamání. A právě tak na mě působil komiks "Ghost Rider: Cesta do zatracení". Jako něco, čím Ennis jen recykluje svoje oblíbená témata. Co vynikalo, to byla grafická stránka. Tenkrát mě ale digitální kresba moc nebrala. Teď je to už trochu jiné.

Co se musí komiksu "Ghost Rider: Cesta do zatracení" nechat, to je skutečnost, že nám představuje postavu hořícího motorkáře od počátků. Italové z Hachette si u vydání dali docela záležet na tom, kolik informací je v knize obsaženo, a tak jsou zde všechny potřebné údaje o tom, kde se Ghost Rider vzal, kdo je Johnny Blaze, co má společného s Mephistem a jaké je jeho postavení ve světě Marvelu. Je to zajímavá postava, ale co si budeme povídat, výborný příběh jsem s ní nečetl a ani neviděl. Filmy rozhodně za moc velkou pozornost nestojí, i když v nich hraje můj oblíbenec Nicolas Cage. Asi bych se ale měl věnovat hlavně komiksu...

Garth Ennis nám ukazuje Ghost Ridera jako oběť pekla, jako tvora, který je odsouzený k tomu, aby každý den v pekle trpěl, byl zničen a znovu další den si všechno protrpěl znovu a znovu. Návaznost na mytologii je poměrně jasná, ať už v podobě Promethea nebo Sysifa. Právě mytologie a příběhy, hlavně biblické, jsou pro Ennise opět velmi důležité. Na začátku se také seznamujeme s anděli, příběh je plný démonů, což se tak nějak očekává, a párkrát nakoukneme do pekla. Prostě celkem klasický Ennis, což je dobře zamaskováno tím, že tahle série má pekelného hrdinu. Garth to ale vzal zase celkem doslovně a rovnou nás staví mezi dva mlýnské kameny - nebe a peklo.

Když se do komiksu začtete, budete mít pocit, že čtete něco, co navazuje na "Preachera". Nejen proto, že Ennis opět používá podobné prvky, ale hlavně i proto, že používá velmi podobné postavy, jen jim dává trochu jiné charaktery. Tlustý démon, ženská vražedkyně, všichni drsní jak smirkový papír posetý hřebíky. A do toho postava, kterou ani nemáte možnost si zamilovat, protože je neskutečně slabá. Garth Ennis má většinou silné hrdiny, ale tady se to nesetkalo s úspěchem. Máte pocit, že Ghost Rider je ve skutečnosti vedlejší postava, a tak čekáte na toho hlavního hrdinu. Ale on nepřijde. Asi jsou jím nebe a peklo, ale ony vás ty jejich hry už nebaví.

Přesto je zde prvek, který vás na komiksu zaujme. Na první pohled. Tím prvkem je samozřejmě kresba Claytona Craina. Digitální kresba je něco, co má svoje kouzlo. Má svoje zastánce, stejně jako odpůrce. Crain už je s tímhle stylem naplno sžitý a je vidět, že na tabletu dokáže skutečně velké věci. Jeho peklo je děsivé místo, jeho démoni jsou skutečně hnusní. Krásná ukázka, že Photoshop není jen od toho, aby se v něm měnily fotografie, ale je dostatečně vhodný k tomu, aby se v něm vytvářelo něco velkého, nového a originálního. Velké panely jsou schopné vám vyrazit dech. Překvapivě ani ty lidské obličeje nevypadají nijak zle. Clayton navíc skvěle pracuje s textem v panelech, kde vypadá nesmírně přirozeně. Nemyslím teď lettering, který je dobrý, ale například nápisy na budovách.

Výprava za ptákem času (La Quête de l'oiseau du temps)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2010. Původně vycházelo jako 4 sešity série "La Quête de l'oiseau du temps" v letech 1983 až 1987. České vydání má 224 stran a prodává se v plné ceně za 459 Kč (brožovaná) a 789 Kč (vázaná).

Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur (brožovaná).

Scénář: Serge Le Tendre

Kresba: Régis Loisel

Když jsem si komiks v roce 2010 koupil, protože jsem byl zvědavý, jak vypadá ta skvělá edice "Mistrovských děl evropského komiksu", nebyl jsem na první pohled ohromen. Ta kresba je sice hodně detailní, ale první panely mi prostě přišly zmatené. Ale to jen proto, že jsem byl rovnou vržen do vytvořeného fantasy světa a rovnou jsem se vydal na výpravu za ptákem času. Jenže to nakonec nebyl příběh, co mě ke komiksu upoutalo nejvíce a proč jsem ho hltal pořádnými doušky. Tím, co mě hlavně dostalo, byla Pelissa. Já mám slabost pro zrzky a ona je prostě zrzka krásná. Má parádní tělo a neskutečnou prsní výbavu. Však se můžete přesvědčit rovnou na obálce. Pelissa mi učarovala a já jsem chtěl vědět, jak její výprava dopadne. A to i přesto, že se její postava postupně dostává do pozadí.

Kniha se skládá z celkem čtyř alb, která ve Francii původně vyšla v letech 1983 až 1987. I když je časový odstup mezi jednotlivými díly poměrně krátký, pokud se podíváte na první díl a pak na stránky posledního, uvědomíte si, že s barvami se to docela pěkně vyvinulo a poslední díl je barevně skutečně výtečný, takový nejladnější. Rozhodně nechci tvrdit, že předchozí díly jsou barevně špatné, naopak, mají výborné barvy, někdy pravda možná trochu zjednodušené, ale ten poslední díl už je prostě vymazlený. Mluvím pořád o barvách, protože dějově mě poslední díl až tak neohromil, protože mě více bavily ty předchozí.

Serge Le Tendre, poměrně zavedený a známá francouzský scénárista, který se věnuje nejen fantasy, ale také detektivním příběhům a westernům, nám vypráví příběh o Pelisse, která je krásnou dcerou mocné čarodějky Mary. Úkolem Pelissy je najít Mařina starého známého a bývalého milence, největšího hrdinu ze všech. Tím je Bragon, na první pohled stařík, ale když vezme do ruky sekyru, pořád s ní umí efektivně zabíjet. Tihle dva se musejí vydat na výpravu za ptákem času. Proč? Protože se z jedné lastury má na svět vrátit temný bůh Ramor, který by všechno zničil. Mara má málo času na to, aby provedla zaříkávání, a tak potřebuje ptáka času, který ji nějaký dodatečný čas věnuje. A svět bude zachráněn.

Tohle je tedy základní zápletka, která je rozdělena do celkem čtyř knih, kdy první část se věnuje tomu, že hrdinové - ono jich bude postupně víc - nejprve získají Ramorovu lasturu, v které je ukryt temný bůh. Ve druhém sešitě se hrdinové vydávají do chrámu zapomnění, aby zjistili, kde leží hnízdo ptáka času. Třetí sešit se věnuje cestě k místu, kde by měl pták dlít, ale více je zaměřeno na nebezpečí, která na cestě čekají, protože samotný cíl, nalezení ptáka času a zaříkávání jsou prezentovány až v sešitu posledním. Jak je patrné, klasická fantasy kostra - děj rovná se cesta - je zachován, ale Le Tendre a Loisel dokázali do děje vložit tolik prvků a tolik různých epizodek, že vás to prostě baví i jen proto, že se neustále něco děje.

Kromě toho, že je komiks nesmírně akční a nejsou zde přímo hluchá místa, i když nějaká ta klidnější nechybí, má velmi specifický styl v tom, co je v příběhu použito. Jsou to vtípky, které lemují celý děj, jenž je vlastně poměrně vážný. Už od začátku jsou zde sexuální narážky, a to jak v textu, tak i v kresbě, kdy se Loisel ani trochu nebál toho kreslit Pelissu hodně sexy. Co si budeme povídat, hodně mě mrzelo, že se tu opravdu neobnažila, ale to se dá kousnout. Tohle koření prostřednictvím vtípků a narážek je prostě příjemné a příběh se tím odlehčuje, ale zároveň vás to nutí číst dál, protože se jednoduše bavíte. Le Tendre využívá poměrně velký prostor Loiselových panelů k tomu aby postavám vkládal slova nejen do úst, ale velmi časté jsou i myšlenkové bubliny, které jsou také zdrojem vtipu.

Le Tendre

Tvůrcům se podařilo načrtnout zajímavé postavy, a to v podstatě bez výjimky. U Bragona vůbec nevadí, že je starý a možná trochu bláznivý, protože věříte, že to může být největší hrdina. Nechybí ani strašpytel, který má auru tajemství a který možná nebude tak schopný, jak si Pelissa myslí. Pak je tu neotesaný barbar, v kterém je také víc, než se zdá. Každá postava si s sebou nese nějakou minulost, která dříve či později zasahuje do příběhu a výrazněji jej ovlivňuje. Tahle komplexnost je velmi příjemná a díky skutečně nádherným prostředím si komiks opravdu užijete. Co na tom, že ten konec už vás nejspíš tolik nevytrhne a převrácení některých skutečností tolik neohromí. Já jsem byl z konce osobně docela zklamán, ale tady prostě platí, že důležitější je cesta než cíl. A cestu jsem si nesmírně užil.

Loisel

Jsem docela rád, že právě "Výprava za ptákem času" byla prvním komiksem, který v edici "Mistrovská díla evropského komiksu" vyšel. Je to komiks zábavný, který ukazuje, že i v Evropě vznikají velká komiksová díla, která jsou mainstreamová, fantasy, přitom staršího data. Tady těch 30 let není skoro znát, sice je zde přemíra textu, ale nikoli popisného, většinou ho pronáší postavy, případně jsou uvozeny jednotlivé scény, ale to k tomu fantasy docela patří. Le Tendre a Loisel neusnuli na vavřínech a rozhodli se, že v započatém díle budou pokračovat, však také na posledním panelu uvidíte malé okénko s textem "konec prvního svazku". Skutečně došlo k vydání druhého svazku. Jmenuje se "Avant la quête", tedy "Před výpravou" a je tvořen také čtyřmi knihami, které vycházely v letech 1998 až 2013 a Le Tendre a Loisel se věnovali jen scénáři, na kresbu přizvali nové kreslíře. Že by se dostalo i na tyhle sešity v češtině? No a jak to tak vypadá, měl by vyjít i třetí svazek nazvaný, celkem příhodně, "Après la quête", tedy "Po výpravě". Z toho ale venku ještě není ani jeden sešit.

Komiks "Výprava za ptákem času" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham v brožované vazbě nebo v pevné vazbě.

Válečníci 3: Válečníkův návrat (Warriors: Warrior's Return)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "Warriors: Warrior's Return" v roce 2008. České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 119 Kč.

Scénář: Dan Jolley podle předlohy Erin Hunter

Kresba: James L. Barry

Tak ne. Nakonec mě ten třetí díl nijak zásadně nedostal a já si myslím, že celá série je taková průměrná, až jsem si skoro říkal, jestli to není sem tam spíš podprůměr. Myslel jsem si, že to ve třetím části bude dílko, které nějak pěkně vyvrcholí, ale to se bohužel nekonalo. A vzhledem k tomu, že je jasné, jak to dopadne, a autorky jdou takovou cestou, aby to tak skutečně dopadlo, a to bez jakéhokoli překvapení, nakonec dostáváte hodně slabý díl v celé trilogii, který směle konkuruje dílu prvnímu v tom, který z nich je nejhorší. Já vím, že v téhle sérii jde hlavně o to, aby byla líbivá, aby tu byly pěkné, trochu dramatické, ale hlavně pěně emotivní příběhy, ale takových je prostě spousta a nevynikají.

Šedopruh a Millie jsou na místě, kde kdysi žil jeho klan, který celou dobu hledají. Není to ale hezký pohled, protože z divokého, žijícího lesa se stala pustina pařezů, kde už pořádně nic nežije, jen sem tam nějaká ta myš, která ústřední dvojici alespoň na chvilku zaplní žaludek. Co tedy mají dělat dál? No, nejspíš jim nezbude, než se znovu vydat na cestu a hledat stopy po tom, kam se klan mohl vydat. Naštěstí nápomocné kočky jsou všude možně a jsou ochotné. Takže se dvojice velmi brzy dovídá, že všechno není ztraceno a stále mohou naplnit to, co si plánovali. Anebo co si plánoval Šedopruh, protože je to hlavně jeho cesta.

Nakonec je to ale Millie, kdo se ukazuje tím silnějším z dvojice, a to i ve chvíli, kdy se o svého milého stará, protože ten se zranil - srazilo ho auto, když se choval jako sobecké hovado. Ano, psychologie zasahuje do příběhu více než v předchozích dílech, protože je vidět, že samotné dění je jen oddalováním a natahováním toho, než se dva poutníci s klanem setkají. Hlavně Šedopruh se stává tím, kdo je protivný a remcá, je na Millie celkem agresivní a ona to poslušně snáší. Je to trochu stereotypní a do celého příběhu mi to nesedělo, i když to své opodstatnění má. Chápu to ale právě především jako z nouze ctnost, aby to nebylo opravdu jen samoúčelné natahování děje.

Knížečkou "Válečníci 3: Válečníkův návrat" se uzavřela trilogie, i když na konci budete mít pocit, že všechno teprve začíná. V originále vyšly ještě další manga knihy, ale s těmi už jsme se na našich knihkupectvích nemohli setkat. Nemyslím si, že by to byla až taková škoda. Jsem si pak také jistý, že bych hodnotil výše, kdyby to bylo spojeno do jedné knihy. Takhle jsou to jen takové útržky, které jsou někdy přesto moc natahované a přestávají bavit, i když se příběh snaží být jak roztomilý, tak i celkem rozumný. Kdo má rád kočky, respektive jednu nebo i víc má doma, rozhodně si to celé užije víc.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Válečníci 1: Ztracený válečník"
"Válečníci 2: Válečníkův úkryt"

Bleach 11: A Star and a Stray Dog (Bleach: A Star and a Stray Dog)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako kapitoly 89 až 98 v sérii "Bleach" (japonsky ブリーチ, v japonské transkripci Burīchi) souborně v roce 2003 u Shueisha, Inc. Kniha v originále nese název "A Star and a Stray Dog" (anglický název, který je použitý pro české vydání, byl použit i pro japonské), tedy něco jako "Hvězda a toulavý pes". České vydání má 212 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Tite Kubo

Kresba: Tite Kubo

Přehoupli jsme se do druhé desítky dílů série "Bleach". Anebo alespoň já jsem se přehoupl, protože nakladatelství Crew už je v té druhé desítce s vydáváním nějakou dobu. Myslím si, že to není úplně špatný začátek další dekády, ale "Bleach" rozhodně už není tou sérií na začátku, která mě tak bavila. Netvrdím, že mě nebaví, to rozhodně ne, jen se pro mě série tak nějak ustálila a dál si udržuje svoje kouzlo. Což znamená, že je celkem zábavná a je akční, baví mě číst jednotlivé díly, akorát z nich nejsem odrovnaný, jako z těch prvních. Jedenáctý díl však přece jen má svoje specifikum - více se zaměřuje na jednotlivé postavy a my je poznáváme v jejich vlastních soubojích, které musí v Soul Society svést.

Cíl je pořád stejný - Ičigo chce zachránit Rukii, která byla odsouzena a je držena ve věži. Její vězení se zdálo neskutečně daleko, nedostupné, navíc ještě ke všemu chráněné spoustou jednotek Soul Society, kdy je jasné, že někteří z přítomných budou pořádní zabijáci, kterým není rovno, ale ono se ukazuje, že Ičigo je typ, který rozhodně má pro strach uděláno. Co je důležitější, ono to zároveň vypadá, že jeho schopnosti nejsou jen velké, ony jsou skutečně pořádné a Ičigo je schopen se vypořádat i s těmi největšími a nejschopnějšími zabijáky. Jaké jsou vlastně limity jeho schopností? Tohle možná bude trochu problém, protože to vypadá, že limity zde nejsou žádné a Ičigo bude schopen porazit kohokoli. Tím se cesta stává trochu jednostrannou, ale právě zde Tite Kubo přichází s tím, že dává prostor dalším postavám.

Nechci tvrdit, že všechny postavy mají dostatek prostoru, ale třeba epizoda s Orihime a Išidou je velmi dobrá a vy možná budete chtít vědět, co dalšího ještě tenhle lučištník dokáže. Stejně jako doufáte, že se projeví i Orihime, a to nikoli jen tím, že bude zabírána neustále od pasu nahoru. To není výtka, jen víc panelů od pasu nahoru, protože na Orihime se dobře kouká. Tite Kubo s ní trochu šetří, a možná to je dobře. Zas aby se neokoukala. Navíc tohle není "Gantz", takže cudnost zůstává na místě. I když je ta cudnost tedy pořádně sexy. Tite Kubo pokračuje ve vtípcích, které vás asi nevytrhnou, ale jsou příjemným kořením, které potěší, protože i to vás u série udržuje. Z hlediska dění je to prostě jen přecházení od souboje k souboji. Zábavné, ale vydrží to, pokud nedojde k pořádným zvratům?

"Bleach" je sérií, která má celkem tempo, a i když se vlastně děj nikam moc neposune, vytváří se dojem, že se pořád něco děje. To je pro čtenáře moc dobře, protože před sebou má pořád něco, co ho dovede zabavit. V tomto dílu navíc přibývají i další postavy, jejichž osudy mohou být celkem zajímavé, pokud neskončí dříve, než pořádně začaly. Sám jsem docela zvědavý, jak se bude dařit natahovat celou linii s tím, jak se skupina snaží zachránit Rukii, i když už teď je jasné, že je to pořádně dlouhý příběh. Musím ale říct, že jsem trochu zklamaný ze Soul Society, protože je to zatím jen banda vojensky organizovaných bojovníků, kteří vynikají hlavně svými velikostmi a tvary. Pravda, někteří překvapí i schopnostmi, ale asi jsem čekal něco skutečně parádního. Třeba se ještě dočkám.

Komiks "Bleach 11: A Star and a Stray Dog" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Bleach 1: The Death and the Strawberry"
"Bleach 2: Goodbye Parakeet, Goodnite My Sista"
"Bleach 3: Memories in the Rain"
"Bleach 4: Quincy Archer Hates You"
"Bleach 5: Rightarm of the Giant"
"Bleach 6 The Death Trilogy Overture"
"Bleach 7: The The Broken Coda"
"Bleach 8: The Blade and Me"
"Bleach 9: Fourteen Days for Conspiracy"
"Bleach 10: Tattoo on the Sky"

Naruto 11: Zapálený učedník (弟子入り志願 !?)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako kapitoly 91 až 99 v sérii "Naruto" (japonsky ナルト) souborně v roce 2002 u Shueisha, Inc. České vydání má 190 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Masaši Kišimoto

Kresba: Masaši Kišimoto

Na to, že mě "Naruto" ze začátku nijak zásadně neoslovil, v posledních dílech, které jsem četl, se mi dostává pod kůži stále více a více. Zamlouvá se mi Kišimotova kresba, která vyniká hlavně ve velkých panoramatech, kde je jeho tenká linka prostě skvělá. On se ale přece jen raději vyžívá v menších panelech a akčnějších scénách, kterých v tomhle díle také rozhodně není málo, i když jde jen o přípravu na skutečné souboje, ke kterým dojde už v příštím dílu. Na konci jedenáctého dílu jen zjistíte, že souboje brzy začnou. A rozhodně to nebude špatné, protože v pozadí se dějí věci, spřádají se nitky, které mají jasně konspirační charakter. Před sebou máme větší hru, než jak se na první pohled zdá.

Naruto se připravuje se svým učitelem, kterým je pořádný úchyl, ale to nevadí, protože i to je zajímavý prvek celé série. Ta je přístupná a nejsou zde žádné nahotinky, ale nějaké ty sexistické narážky, nebo rovnou úchylné chování, zde rozhodně jsou. Ten puberťák v každém chlapovi to ocení. Vzhledem k tomu, že Naruto se učí novým technikám, které by mohl využít při finálním souboji zkoušek - no, ona je to vlastně jen jedna technika - nemá cenu Naruta moc sledovat, protože jeho posuny jsou... no, velmi pomalé. A tak má Masaši Kišimoto čas na to, aby se věnoval dalším postavám a právě i spřádání různých konspirací, které mají teprve vyvstat na povrchu. A kam se vlastně poděl Sasuke?

"Naruto" je série, která se postupně pěkně rozrůstá, a vy sledujete příběh, který už není jen snem jednoho kluka o tom, aby se stal nejlepším, ale je o životě jedné nindžovské vesnice a o tom, jak není jednoduché udržet všechno v chodu tak, aby to fungovalo a aby se nikdo moc nesnažil o to získat moc na svou stranu proti vůli ostatních. Pořád je to hlavně o mladých nindžech, ale ta politika vytvořeného světa se dostává stále více a více do popředí, stejně jako minulost, která je pro děj také důležitá. Právě minulost bude s Narutem hodně souviset, protože se promítá do jeho schopností. Poprvé se zde také podíváme do očí Devítiocasému, alespoň trochu.

Těch postav, kterým se jedenáctý díl věnuje, je skutečně hodně, ale neměl jsem pocit, že bych se v ději nějak zásadně ztrácel. Jen jde o to, že některé události budou mít svoje vyvrcholení až v dalších dílech. Nejsem ani schopen odhadnout, v jakém dílu, protože to může být opravdu daleko. Masaši Kišimoto ale celkem snadno zvládá nenudit, ani u jedenáctého dílu, a přitom se pořád zdá, že má v ruce ještě velké množství nápadů, které si pro nás přichystal a které využije. "Naruto" se tak postupně stává skutečně výbornou mangou, která je sice hodně dětinská, ale to prostě k těm dětem patří. Ony ty příběhy jsou jinak docela dospělé. Navíc je pořád na co se těšit.

Komiks "Naruto 11: Zapálený učedník" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:

"Naruto 1: Naruto Uzamaki"

"Naruto 2: Nejhorší klient"

"Naruto 3: Pro své sny"

"Naruto 4: Most hrdinů"

"Naruto 5: Vyzyvatelé"

"Naruto 6: Sakuřino rozhodnutí"

"Naruto 7: Správná cesta"

"Naruto 8: Boj na život a na smrt"
"Naruto 9: Nedži versus Hinata"
"Naruto 10: Úžasný nindža"

Zuzka a Kopýtko 1 (Zoé et Pataclop, Tome 1)

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo v roce 2014 jako "Zoé et Pataclop, Tome 1". České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 179 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: du Peloux

Kresba: du Peloux

Docela jsem se těšil, když jsem zjistil, že je tu nová série, která je dílem evropského autora. Navíc by se mělo jednat o komiks, který je zábavný, a i když je určen primárně pro děti, tak by mohl zaujmout i dospělého. Bohužel to v tomhle případě až tak neplatilo. "Zuzka a Kopýtko" je série opravdu primárně pro děti a u toho se končí. Nějaké znaky, že by komiks mohl být určen i dospělým tu nejsou. Tedy, on dospělý tenhle komiks samozřejmě může číst, ale jeho výsledek bude spíše jen sem tam nějaký ten slabší úsměv, než že by se člověk opravdu bavil.

Ale tak dobře komiks je určen dětem, dospělí ho nemusí chápat. Jenže tohle není tak úplně pravda. Existují komiksy, které jsou primárně určeny pro děti, ale budou bavit i dospělého. "Zuzka a Kopýtko" tohle splňuje opravdu jen částečně. Myslím si, že i pro děti je to zábava, kterou už mohli v jiné podobě prožít, protože právě originalita mi u du Pelouxova díla chyběla nejvíce. Všechny ty vtipy - a smyslem těchto jednostránkových stripů je skutečně pobavit - jsou takové jednoduché, očekávané, není v nich až taková invence, jak by si člověk přál. Du Peloux je alibistický a používá to, co neurazí.

To tedy ze scenáristického pohledu, v jehož rámci mě komiks "Zuzka a Kopýtko" spíše zklamal, než aby mě nadchnul. Jak říkám, sem tam se člověk pousměje, ale ani jednou jsem neměl potřebu smíchy řvát. Kresba je ale něco trochu jiného. Ta mě velmi bavila. Du Peloux ukazuje, že je mu blízká karikatura, stejně jako výborné zvládnutí proporcí těla, a to jak lidského, tak i koňského. Díky tomu může jednotlivé postavy trochu předimenzovat a Kopýtko většinou vypadá jako pořádný hřebec, i když by měl být ve skutečnosti poníkem. Skvěle jsou ale zachyceny koňské výrazy, jež jsou častěji zdrojem vtipu než ostatní obsah panelu. Skvělé jsou i barvy, jež jsou takové příjemně jásavé a samy o sobě budí pozitivní dojem, za což jsem byl docela rád.

du Peloux

"Zuzka a Kopýtko" je jednoduše sérií, která neurazí. Dětem, která mají vztah ke zvířátkům a koňům, se bude líbit o něco více, možná i dospělým s touto náklonností. Bohužel mě du Peloux nepřesvědčil, že tohle je skutečně výjimečné dílo, ale jednoduše prostě komiks, který je průměrný. Trochu nadprůměrným jej dělá kresba, která je líbivá a příjemná na pohled. Alespoň na mě působila velmi dobře. Jsem docela zvědavý, jestli se Mladá fronta pustí i do zbylých dvou knih, které v sérii zatím vyšly. Dětem se to snad bude líbit, a tak k vydání těch dalších dojde. Osobně ale nebudu nedočkavě na další díl čekat.

Komiks "Zuzka a Kopýtko 1" můžete zakoupit na stránkách Kniha.cz.

Vetřelci Omnibus 4 (Aliens Omnibus, vol. 4)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew v pevné vazbě v roce 2011. Obsahuje následující příběhy (v původním vydání):

Aliens: Music of the Spears (1994)
Aliens: Stronghold (1994)
Aliens: Frenzy (1995)
Aliens: Taste (1993)
Aliens: Mondo Pest (1994)
Aliens: Mondo Heat (1996)

Souborně jako "Aliens Omnibus, vol. 4" vyšlo u nakladatelství Dark Horse v roce 2008. České vydání má 376 stran a prodává se v plné ceně za 890 Kč.

Scénář: Chet Williamson, John Arcudi, Edward Martin III a Henry Gilroy

Kresba: Tim Hamilton, Doug Mahnke, Damon Willis, Mark Nelson a Ronnie del Carmen

Tak konečně vetřelecký omnibus, který se mi líbil a který mě bavil. Nebo alespoň jsem neměl pocit, že je to celé prostě jen omílání toho ohraného. Jsou zde lepší příběhy, a to jak ty dlouhé, tak i ty krátké. Hned na začátku nás čeká komiks "Symfonie kopí", který patří k těm delším a který ukazuje, že je možné využít svět vetřelců k novým, uzavřeným a zajímavým příběhům. Sledujeme člověka, který chce najít dokonalý zvuk. A proto je ochoten udělat skoro cokoli. Vzhledem k tomu, že už ten zvuk našel a jen ho potřebuje nahrát, jeho tažení je skoro u konce. Jen kdyby ten dokonalý zvuk nebyl řevem vetřelce. Získat a chovat vetřelce už není tak jednoduché. Zajímavé psychologické dílo, které má celkem dobrý přesah, a to i v lidské rovině. Jak říkám, oproti předchozím dílům mě tenhle začátek příjemně naladil.

V druhém případě hned na úvod potěší kresba Douga Mahnkeho, kterého mám osobně moc rád. Jeho linky mě prostě baví a komiks "Pevnost" jich má dostatek. Bohužel příběh je opět klasika, která ničím pořádně nevybočuje. Prostě jen skupina - tentokrát jen dvoučlenná - která se vydává na vesmírnou stanici, kde šílenec pěstuje vetřelce a dělá s nimi něco, co by asi neměl. Kdyby nebylo od začátku jasné, jak se to zvrtne, rozhodně by to bylo zajímavější. A to bohužel nezachrání ani Dougova kresba. Představuje se zde ale pořádný zabiják, který je ultimátní zbraní proti vetřelcům. A něco podobného, tentokrát nejen syntetik, ale rovnou stroj, co má v sobě i člověka, se objevuje v následujícím komiksu "Šílenství". Tohle je pořádná akční jízda, která představuje skupinu odborníků na čištění vesmírných stanic od vetřelců. A právě zde se objevuje MUX, pořádný robot s člověkem uvnitř, který všechny vetřelce rozseká. Prostě béčková řežba, která není úplně nesmyslná, ale sem tam se blýskne nějakou myšlenkou.

Následují už jen krátké komiksy. "Chuť" je prvním z nich a je to jen čtyřstránková anekdota, která pobaví. Bohužel něco podobného se objevilo i v "Predátorovi". Díky délce je to ale fajn. Nic moc víc. No, a pak už následuje to nejlepší, co jsem zatím s vetřelci četl. Jsou to dva komiksy, které jsou psané Henrym Gilroyem a kreslené Ronniem del Carmenem. "Mondo Hubič" a "Mondo Rozpalovač" - jak už název napovídá - má hlavní postavu Herka Monda, který se objevil už v jednom předchozím komiksu. Konkrétně se jednalo o příběh "Koloniální pěchota", jenž byl publikován v knize "Vetřelci Omnibus 2". Mondo je prostě něco jako Lobo vetřeleckého vesmíru, je to výborný hlásič a mlátička. Tyhle dva komiksy si na nic nehrály a prostě mě ve své přímočarosti dostaly. Odlehčené, uvolněné, drsné a chlapácké, přitom zábavné.

Kniha "Vetřelci Omnibus 4" se tak prozatím stává nejlepší s vetřelci, kterou jsem četl, a to hlavně proto, že jsou zde příběhy, které skutečně šláply do pedálů a jedou si v rámci mainstreamu. Jsou nepříliš komplikované, jsou drsné a hlavně jsou prostě cool. U posledních dvou jsem se smál, doslova jsem hltal každé slovo, a tak mě docela mrzelo, že to jsou jediné dva příběhy s Herkem Mondem, které byly vytvořeny. Nevím, jestli neměly úspěch, nebavily, anebo už nebylo co vyprávět, ale soubor takových komiksů bych si dovedl představit a myslím, že by mě pořád bavil. Uvidím, co na to zbylé dva omnibusy, zda budou schopné přijít s nějakými dalšími zábavnými nebo jinak zajímavými příběhy.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Vetřelci Omnibus 1"
"Vetřelci Omnibus 2"
"Vetřelci Omnibus 3"

Gantz 7 (ガンツ)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako kapitoly 71 až 82 v sérii "Gantz" (japonsky ガンツ, v japonské transkripci Gantsu) souborně v roce 2002 u Shueisha, Inc. České vydání má 220 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hiroja Oku

Kresba: Hiroja Oku

Myslím si, že hlavní výtka, která bude okolo komiksu "Gantz" opakována, je spojena s tím, že budete mít pocit, že se děj zasekl. Jsme u sedmé knihy a vlastně se děj nějak zásadně neposunul. Došlo jen ke třem soubojům ve světě, který je tak trochu mimo realitu, a to ten třetí ještě ani není pořádně u konce. Tahle skutečnost, že stránek je hodně, ale posunu příběhu zase tolik ne, by však neměl být problém, protože série "Gantz" má jednu velkou výhodu - ono se pořád něco děje. Hiroja Oku je až neskutečný v tom smyslu, jak dokáže rozehrát akční scény, kterých je opravdu hodně. V podstatě celá sedmá kniha je jednou velkou akcí, která ale není bezhlavá - i když hlavy padají - ale má svůj smysl a má své následky.

Skupina, která má nyní bojovat s mimozemšťany, nebo co jsou nepřátelé zač, pokud jsou vůbec nepřátelé, nyní stojí proti oživlým sochám bohů. Nápad celkem jednoduchý a dobrý. Dobrý hlavně proto, že bůžci a bohové se zde ukazují jako skutečně pořádně drsní nepřátelé. Hned na začátku je gigantický Buddha, který je ochoten každého zamáčknout do země. Tohle je nepřítel skutečně enormních rozměrů a vypadá to, že skupina proti němu nemá šanci a že budou lidé umírat. Nakonec ale přece jen dojde k tomu, že je nepřítel přemožen, ale překvapivě to není konec celé bitvy, protože zde jsou ještě nějací bohové, kteří musejí být odstraněni. Tedy mám na mysli samozřejmě oživlé sochy. A Indové mají ve svém repertoáru mnohem více bohů než jen Buddhu. Jen je třeba se obrátit na trochu jiné náboženství.

Hiroja Oku mě nesmírně překvapil. Nejprve, když jsem zjistil, že ani na konci knihy se postavy nedostaly z bitvy s bohy, jsem si říkal, že je až neskutečné, jak to Hiroja dokáže všechno natáhnout, ale když jsem se dostal až na konec a všechny stránky přečetl, uvědomil jsem si, že to mělo svůj smysl a že souboj s Buddhou nebyl ani omylem vrchol, ten přichází ještě o něco později. Jen je škoda, že v téhle knize se nedozvíte, jak to nakonec dopadne. Na druhou stranu je to dobře, protože budete chtít další knihu, kde se to snad konečně dozvíte. Přece jen už si myslím, že to Hiroja nebude až tak natahovat, že by bylo rozuzlení bitvy s oživlými sochami až v knize deváté. U téhle série ale člověk nikdy neví. Mám však takový pocit, že Japonci, kteří museli komiks číst původně v klasickém, týdenním vydávání, asi docela trpěli. I když čekání na další díly nebylo až tak dlouhé, díky tomu, že se dění posouvá pomalu, i týden se zdál dlouho. My alespoň dostaneme najednou pořádný svazek, i když na další si přece jen musíme vždy počkat. To ale tak nevadí. Pro mě to čekání pokaždé stojí za to. Alespoň prozatím.

"Gantz" je v současné době sérií, na kterou se těším nejvíce. Je to tím, že je to akční, ale s myšlenkou, že jsou zde postavy, které stojí za sledování, a osudy, které nejsou až tak jednoznačné, jak by si člověk myslel. To, co se stane zrovna v téhle knize, je docela masakr a myslím, že z toho budete rozhozeni, pokud jste si k postavám alespoň trochu vytvořili vztah. Hiroja Oku se v případě této knihy v podstatě vyvaroval erotického obsahu, ale zase to vyvažuje krvavostí a násilnostmi, které jsou zde opravdu na dobré úrovni. V jeho kresbě to vypadá tak nějak samozřejmě a skvěle. "Gantz" si pro mě dál drží úroveň velmi nadprůměrného a velmi zábavného komiksu. Teď už jen vydržet do dalšího dílu.

Komiks "Gantz 7" zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Gantz 1"
"Gantz 2"
"Gantz 3"
"Gantz 4"
"Gantz 5"
"Gantz 6"